Privatizace
Premiér Miloš Zeman včera na Žofínském fóru oznámil, že příjmy
z privatizace budou činit 500 miliard korun, tedy o tři sta miliard více,
než na kolik zněl původní odhad. Důvodem zvýšených privatizačních příjmů
bude především zvýšení ceny prodávaných podniků, pouze částečně prý jejich
počet.
Premiér pak řekl, kdo bude mít z těch miliard prospěch. Budou to
zahraniční investoři. Zda je dobrá zpráva pro zahraniční investory také
dobrou zprávou pro občany, ať posoudí nezávislí ekonomové, kteří premiérovi
jistě naslouchali s kalkulačkou.
Než začneme otevírat šampaňské,
počkejme si na vysvětlení, zda například od zisku z privatizace nemáme
odečíst náklady na privatizaci, anebo zda jsou státní podíly určitě
prodávány těm nejlepším možným zájemcům.
Pak sledujme, jací investoři
k nám přijdou, jak si budou počínat, jaká vytvoří pracovní místa a na kolik
nás jedno takové místo přijde.
Co víme s jistotou, je fakt, že po roce
dva tisíce dva už v ČR nebude co privatizovat.
Zahraniční investoři
budou mít supermoderní infrastrukturu, ve svých moderních průmyslových
zónách. K tomu přirozeně různé daňové prázdniny a jiné výhody, které jim
zpříjemní pobyt, protože zvýší zisk.
V celé té makroekonomické vizi
ovšem chybí odpověď na otázku, jací budeme my.
Pokud není v projevu o
ziscích z privatizace jedním dechem řečeno, že vláda míní většinu
prostředků věnovat do rozvoje vzdělanosti, do školství a do rekvalifikace
nezaměstnaných, pak nenasloucháme politické vizi, ale pouhé účetní
uzávěrce.
Je totiž jisté, že nebudeme-li v budoucnu vzdělaní, budeme
zcela jistě chudí a nezaměstnaní. Bylo by asi nespravedlivé obvinit vládu,
že takový osud připravuje neprozíravě všem občanům. Nevzdělanost a s ní
nouze čeká pouze většinu.
Vysílá se v úterý 21. března ráno.