Druhý dopis z Alice Springs
Člověk a divoká australská příroda
Predstava exotických míst vzrušuje fantasii mnoha lidí
a je to asi toto vzrušení, co nás láká cestovat po
svete. Exotika má však jednu slabinu, clovek v ní
nesmí setrvat príliš dlouho, jinak se promení ve
všední realitu. Ano, tak ten cas letí a já uz nacínám
svuj tretí mesíc uprostred pouští strední Austrálie. A
udaly se tu veci mimorádně, tedy hodne pršelo a reku
Todd jsem videl uz dvakrát téci. To je na povázenou,
zde se totiz ríká, ze kdo uvidí reku Todd téct
trikrát, uz tu zustane natrvalo. Z toho strach nemám,
dle mě filosofie nikdo nikdy nikde natrvalo nezustane,
ani v hrobe nemá jistotu, ze ho nekam neprelozí.
Alice
Springs je místo vskutku prazvláštní, kde k velkým
zvláštnostem patrí voda v rece. Jeden velmi starý
domorodec mi rekl, ze nikdo nepamatuje, aby reka tekla
tak dlouho, naposled tekla skoro dva týdny.
Toto mesto
je známo svojí regatou, která se porádá rocne ve
vyschlém řečišti, závodníci neveslují, nýbrz behají
řečištem v lodích bez dna. Tyto závody clunu konají se
kazdé zárí, tedy v suchěm jarním období. Pred pár lety
zde však mimorádne zapršelo a regata se nemohla konat
kvuli vode v rece. Déšt jest zde zpravidla vítán, i
kdyz prináší problémy. Pres reku vede mnoho brodu,
pouze však dva mosty a tak voda v rece zpusobí
dopravní kalamitu. Cesta do práce mi trvala místo
obvyklých peti minut skoro pulhodiny, krizovatku pred
mostem rídili policisté a teprve kdyz toho nechali
doprava se opet zrychlila.
Pozorovat déšt v poušti je vskutku zázitkem
mimorádným, kdy si clovek názorne pripomene, ze voda
je dárkyní zivota, v kombinaci se sluncem a zemí,
zajisté. Poušt oplývá zivotem, za podmínek nárocných,
kdyz proto spadne trochu vláhy casem se tu neplýtvá,
zivot rázem exploduje.
Okolí Alice je nyní syte
zeleně, na brezích velkých jezer, která ješte minulý
mesíc neexistovala, pějí své chorály miliony zab. Vše
zivé, co má k tomu chut a sílu, se tu miluje a plodí.
Velké mnozství hmyzu prilákalo spousty ptáku. Tento
únor spadlo tu nejvetší mnozství srázek od doby, kdy
se vedou záznamy.
Jaro tedy bude mimorádně, poušt bude
pokryta bohatými koberci pestrobarevných kvetu.
Dalším problémem, který sebou dešt v poušti prináší,
jsou záplavy.
Mnoho turistu uvízlo zde v Alice, kdyz
cesty byly uzavreny a my byli odríznuti od zbytku
sveta. Ještě hure na tom byli ti, kdo uvízli v
pouštích mimo Alice, treba na Uluru nebo v King
Canyon. Tem bylo nutno shazovat balícky s jídlem z
helikoptěr. Dostalo se jim zázitku necekaných a proto
i nezapomenutelných.
V polovine února mne prijela z Adelaidy navštívit moje
zena Alexandra. Slíbil jsem, ze ji vezmu do jednoho z
nejhezcích míst zde, turisty ne príliš navštevovaného,
do asi 130 km vzdálené Glen Helen soutesky, kde budeme
pozorovat nádhernou horu Mt. Sonder pri západu slunce
a nocní oblohu posetou hvezdami a galaxiemi.
Ani ne 50
km západne od Alice zastavil nás u první rícky
zamestnanec národního parku a oznámil, ze cesta je pro
záplavy uzavrena.
Podíval jsem se na brod pred námi a
prohlásil, ze tohle projedu snadno. Doporucil mi,
abych se šel podívat blíze, a vskutku asi 50 metru po
proudu sedelo v řečišti zánovní auto, kterému kalná
voda omývala dvere.
Muj informátor mne prozradil, ze v
pet hodin ráno našli osádku stojící na streše auta. S
vozidlem se mohou rozloucit a být rádi, ze se
neutopili, tady v poušti.
Reky v australské divocine
jsou zrádné. Vetšinu roku, nekdy i nekolik let, jsou
toliko vyprahlým korytem.
Tento kontinent je prastarý,
zeme je krehká a opotrebovaná. Do kamenitého terénu se
voda vsakuje pomalu, rychle však ztéká po povrchu a
potom se prekotne zene řečištem, které neustále mení a
rozmarile modeluje.
Ten déšt nemusí být místní, zaprší
treba v oblasti 150 km vzdálené a netrvá dlouho a
zdánlive suchou krajinou se prozene dva metry hluboká
reka.
S takovýmito prírodními úkazy není radno
zertovat, zde nutno prírodu bezvýhradne respektovat,
kdyz ji chceme obdivovat a hlavne v ní prezít.
Ten týden vydatne pršelo v oblastech na západ od
Alice, východ mel srázek méne.
Po kratší konzultaci s
místním znalcem otocili jsme auto a vydali se opacným
smerem. Ostatne i východní cást McDonnellova pohorí je
malebná a málo navštěvovaná. Byl nádherný den, na sytě
modré obloze slunce se bezstarostne smálo.
Prohlédli
jsme si nekolik zvláštností, napr. rituální skálu
Corroboree rock. Zde byla krajina suchá a tak jsme
uvítali moznost vykoupat se ve skalních tuních v
kanonu Trephina.
Nedaleko bylo i dobre zarízené
táborište, kde bychom mohli pohodlne prespat, jenze já
dávám prednost divoké prírode a samote pod hvezdami. A
tak jsme jeli dále, po ceste potkávali stáda
velbloudu, obdivovali hejna papoušku.
Za farmou Ross
river dali jsme se cestou, která byla vyznacena jako
sjízdná pouze pro auta s náhonem na ctyri kola. Musím
dodat, ze takové auto mám, je to Subaru Liberty, není
to však auto terénní, hodí se více na písek plází nez
na drsné balvanité cesty zkrzevá zdejší vyschlá
řečište.
Prekrizovali jsme tri suché reky a blátivou
uzounkou cestou dojeli jsme do soutesky NaDhala, coz
je velmi staré posvátné místo zdejších domorodcu.
Zacalo se stmívat, rozbili jsme rychle tábor, nez však
jsme rozdelali ohen prihnal se velký cerný mrak a
spustil vydatný déšt. Chvíli jsme cekali, kdyz se
sprška promenila v liják, bylo mi jasné, ze musíme co
nejrychleji odtamtud. Všechno jsme naházeli do naší
dodávky a jiz za tmy vyrazili zpet do civilizace.
Auto
zdárne projelo nekolik zaplavených blátivých ploch a
potom jsme narazili na první valící se reku, která tam
ješte pred hodinkou nebyla.
Starý Heraclitus ríkával,
ze nelze dvakrát vstoupit do stejné reky, já se však
obával abychom do této reky nevstoupili pouze jednou a
uz z ní nevystoupili.
Bylo nutno osahat dno a tak jsem
nabídl své zene, aby rídila, ze se budu brodit rekou
pred autem a hledat sjízdnou trasu. Alexandra rídit za
techto podmínek odmítla a vydala se zkoumat hloubku
reky sama.
Voda pred námi se uz prekotne valila a já
napjate cekal na výsledek merení hloubky. Alexandra
vstoupila do proudu a okamzite mi zmizela z výhledu.
Sám jsem necekal, ze by reka mohl být uz tak hluboká.
Nebyla, jak se ukázalo, moje zena se pouze smekla a do
reky spadla. Obával jsem se, co se mi stane, az se
vynorí, zachovala se ale statecne a netloukla mne,
obetave brodila reku a já za ní mohl projízdet.
První
reka byla snadná, v druhé uz bylo pres pul metru vody
a lijavec neustával. V jednom okamziku zmizela mi
svetla i kapota pod vodou a mne napadlo: Tak, ted jsme
v tom na veky!
Kdyby se totiz auto zastavilo, tam uz
ho nerozjedu a rychle stoupající reka by se postarala
o zbytek.
Subaru nezklamalo a vynorilo se z vod. Tretí
reka byla uz velmi široká, takze uprostred brodu jsem
ztratil smer a nebyl si jist zdali pokracuji po ceste
anebo ramenem nejakého prítokového potoka.
To, ze píši
tento dopis je dukazem, ze jsme na pevnou cestu do
Ross river dojeli, nutno dodat - s notnou dávkou
štestí.
I v této oblasti potom nekolik dnu vydatne
pršelo a tak bychom se z našeho táborište hned tak
zpet do Alice nedostali. Jak dlouho nám tato trasa
trvala nemohu ríci, nekteré chvíle uprostred vod zdály
se mi být vecností, vyjízdení z vody zase pripomínalo
zrychlený film.
Takovéhle drobné príhody poskytnou
cloveku zázitky na které nikdy nezapomene ac by si
prál. Ale jsou uzitecnou soucástí zivota, ne jen
proto, ze poskytují vzrušení, hlavne proto, ze si
clovek znovu a znovu uvedomuje mohutnost prírody a ucí
se tak neustále respektu k ní a pokore.
Obvyklé pocasí se vrátilo, obloha je hluboce modrá,
slunce svítí vydatne a ráno i vecer kouzlí s barvami
nepreberných odstínu. Poušt zacíná být beznou,
obohacena o vláhu a prírodní festival oslavy zivota.
Voda v rece Todd také smyla všechen odpad, hlavne
lahve a obaly, které tam tak štedre zanechávají
alkoholictí domorodci, takze mohou zacít se
znecištováním nanovo.
Horké léto, zdá se, máme za
sebou, nejvyšší denní teploty se jen tak lehce
vyhoupnou nad 30 Celsiu a to je príjemné. Proto se
také ve meste zacíná objevovat více turistu. Nám
místním to vubec nevadí, my prece známe svoje místa v
prírode kam muzeme vypadnou, ba kde muzeme i
zapadnout.
Moje práce je zajímavá, hlavne proto, ze je taková
jakou si ji udelám. Ale o tom i o mnohém napíši az v
nekterém z príštích Dopisu z Alice. Srdecne zdravím a
vše dobré preji, hlavne to, ze zapadnete-li nekam, tak
aby to bylo jinde nez uprostred reky v australské
poušti.
