Druhý dopis z Alice Springs
Člověk a divoká australská příroda
Predstava exotických míst vzrušuje fantasii mnoha lidí
a je to asi toto vzrušení, co nás láká cestovat po
svete. Exotika má však jednu slabinu, clovek v ní
nesmí setrvat príliš dlouho, jinak se promení ve
všední realitu. Ano, tak ten cas letí a já uz nacínám
svuj tretí mesíc uprostred pouští strední Austrálie. A
udaly se tu veci mimorádně, tedy hodne pršelo a reku
Todd jsem videl uz dvakrát téci. To je na povázenou,
zde se totiz ríká, ze kdo uvidí reku Todd téct
trikrát, uz tu zustane natrvalo. Z toho strach nemám,
dle mě filosofie nikdo nikdy nikde natrvalo nezustane,
ani v hrobe nemá jistotu, ze ho nekam neprelozí.
Alice
Springs je místo vskutku prazvláštní, kde k velkým
zvláštnostem patrí voda v rece. Jeden velmi starý
domorodec mi rekl, ze nikdo nepamatuje, aby reka tekla
tak dlouho, naposled tekla skoro dva týdny.
Toto mesto
je známo svojí regatou, která se porádá rocne ve
vyschlém řečišti, závodníci neveslují, nýbrz behají
řečištem v lodích bez dna. Tyto závody clunu konají se
kazdé zárí, tedy v suchěm jarním období. Pred pár lety
zde však mimorádne zapršelo a regata se nemohla konat
kvuli vode v rece. Déšt jest zde zpravidla vítán, i
kdyz prináší problémy. Pres reku vede mnoho brodu,
pouze však dva mosty a tak voda v rece zpusobí
dopravní kalamitu. Cesta do práce mi trvala místo
obvyklých peti minut skoro pulhodiny, krizovatku pred
mostem rídili policisté a teprve kdyz toho nechali
doprava se opet zrychlila.
Pozorovat déšt v poušti je vskutku zázitkem
mimorádným, kdy si clovek názorne pripomene, ze voda
je dárkyní zivota, v kombinaci se sluncem a zemí,
zajisté. Poušt oplývá zivotem, za podmínek nárocných,
kdyz proto spadne trochu vláhy casem se tu neplýtvá,
zivot rázem exploduje.
Okolí Alice je nyní syte
zeleně, na brezích velkých jezer, která ješte minulý
mesíc neexistovala, pějí své chorály miliony zab. Vše
zivé, co má k tomu chut a sílu, se tu miluje a plodí.
Velké mnozství hmyzu prilákalo spousty ptáku. Tento
únor spadlo tu nejvetší mnozství srázek od doby, kdy
se vedou záznamy.
Jaro tedy bude mimorádně, poušt bude
pokryta bohatými koberci pestrobarevných kvetu.
Dalším problémem, který sebou dešt v poušti prináší,
jsou záplavy.
Mnoho turistu uvízlo zde v Alice, kdyz
cesty byly uzavreny a my byli odríznuti od zbytku
sveta. Ještě hure na tom byli ti, kdo uvízli v
pouštích mimo Alice, treba na Uluru nebo v King
Canyon. Tem bylo nutno shazovat balícky s jídlem z
helikoptěr. Dostalo se jim zázitku necekaných a proto
i nezapomenutelných.
V polovine února mne prijela z Adelaidy navštívit moje
zena Alexandra. Slíbil jsem, ze ji vezmu do jednoho z
nejhezcích míst zde, turisty ne príliš navštevovaného,
do asi 130 km vzdálené Glen Helen soutesky, kde budeme
pozorovat nádhernou horu Mt. Sonder pri západu slunce
a nocní oblohu posetou hvezdami a galaxiemi.
Ani ne 50
km západne od Alice zastavil nás u první rícky
zamestnanec národního parku a oznámil, ze cesta je pro
záplavy uzavrena.
Podíval jsem se na brod pred námi a
prohlásil, ze tohle projedu snadno. Doporucil mi,
abych se šel podívat blíze, a vskutku asi 50 metru po
proudu sedelo v řečišti zánovní auto, kterému kalná
voda omývala dvere.
Muj informátor mne prozradil, ze v
pet hodin ráno našli osádku stojící na streše auta. S
vozidlem se mohou rozloucit a být rádi, ze se
neutopili, tady v poušti.
Reky v australské divocine
jsou zrádné. Vetšinu roku, nekdy i nekolik let, jsou
toliko vyprahlým korytem.
Tento kontinent je prastarý,
zeme je krehká a opotrebovaná. Do kamenitého terénu se
voda vsakuje pomalu, rychle však ztéká po povrchu a
potom se prekotne zene řečištem, které neustále mení a
rozmarile modeluje.
Ten déšt nemusí být místní, zaprší
treba v oblasti 150 km vzdálené a netrvá dlouho a
zdánlive suchou krajinou se prozene dva metry hluboká
reka.
S takovýmito prírodními úkazy není radno
zertovat, zde nutno prírodu bezvýhradne respektovat,
kdyz ji chceme obdivovat a hlavne v ní prezít.
Ten týden vydatne pršelo v oblastech na západ od
Alice, východ mel srázek méne.
Po kratší konzultaci s
místním znalcem otocili jsme auto a vydali se opacným
smerem. Ostatne i východní cást McDonnellova pohorí je
malebná a málo navštěvovaná. Byl nádherný den, na sytě
modré obloze slunce se bezstarostne smálo.
Prohlédli
jsme si nekolik zvláštností, napr. rituální skálu
Corroboree rock. Zde byla krajina suchá a tak jsme
uvítali moznost vykoupat se ve skalních tuních v
kanonu Trephina.
Nedaleko bylo i dobre zarízené
táborište, kde bychom mohli pohodlne prespat, jenze já
dávám prednost divoké prírode a samote pod hvezdami. A
tak jsme jeli dále, po ceste potkávali stáda
velbloudu, obdivovali hejna papoušku.
Za farmou Ross
river dali jsme se cestou, která byla vyznacena jako
sjízdná pouze pro auta s náhonem na ctyri kola. Musím
dodat, ze takové auto mám, je to Subaru Liberty, není
to však auto terénní, hodí se více na písek plází nez
na drsné balvanité cesty zkrzevá zdejší vyschlá
řečište.
Prekrizovali jsme tri suché reky a blátivou
uzounkou cestou dojeli jsme do soutesky NaDhala, coz
je velmi staré posvátné místo zdejších domorodcu.
Zacalo se stmívat, rozbili jsme rychle tábor, nez však
jsme rozdelali ohen prihnal se velký cerný mrak a
spustil vydatný déšt. Chvíli jsme cekali, kdyz se
sprška promenila v liják, bylo mi jasné, ze musíme co
nejrychleji odtamtud. Všechno jsme naházeli do naší
dodávky a jiz za tmy vyrazili zpet do civilizace.
Auto
zdárne projelo nekolik zaplavených blátivých ploch a
potom jsme narazili na první valící se reku, která tam
ješte pred hodinkou nebyla.
Starý Heraclitus ríkával,
ze nelze dvakrát vstoupit do stejné reky, já se však
obával abychom do této reky nevstoupili pouze jednou a
uz z ní nevystoupili.
Bylo nutno osahat dno a tak jsem
nabídl své zene, aby rídila, ze se budu brodit rekou
pred autem a hledat sjízdnou trasu. Alexandra rídit za
techto podmínek odmítla a vydala se zkoumat hloubku
reky sama.
Voda pred námi se uz prekotne valila a já
napjate cekal na výsledek merení hloubky. Alexandra
vstoupila do proudu a okamzite mi zmizela z výhledu.
Sám jsem necekal, ze by reka mohl být uz tak hluboká.
Nebyla, jak se ukázalo, moje zena se pouze smekla a do
reky spadla. Obával jsem se, co se mi stane, az se
vynorí, zachovala se ale statecne a netloukla mne,
obetave brodila reku a já za ní mohl projízdet.
První
reka byla snadná, v druhé uz bylo pres pul metru vody
a lijavec neustával. V jednom okamziku zmizela mi
svetla i kapota pod vodou a mne napadlo: Tak, ted jsme
v tom na veky!
Kdyby se totiz auto zastavilo, tam uz
ho nerozjedu a rychle stoupající reka by se postarala
o zbytek.
Subaru nezklamalo a vynorilo se z vod. Tretí
reka byla uz velmi široká, takze uprostred brodu jsem
ztratil smer a nebyl si jist zdali pokracuji po ceste
anebo ramenem nejakého prítokového potoka.
To, ze píši
tento dopis je dukazem, ze jsme na pevnou cestu do
Ross river dojeli, nutno dodat - s notnou dávkou
štestí.
I v této oblasti potom nekolik dnu vydatne
pršelo a tak bychom se z našeho táborište hned tak
zpet do Alice nedostali. Jak dlouho nám tato trasa
trvala nemohu ríci, nekteré chvíle uprostred vod zdály
se mi být vecností, vyjízdení z vody zase pripomínalo
zrychlený film.
Takovéhle drobné príhody poskytnou
cloveku zázitky na které nikdy nezapomene ac by si
prál. Ale jsou uzitecnou soucástí zivota, ne jen
proto, ze poskytují vzrušení, hlavne proto, ze si
clovek znovu a znovu uvedomuje mohutnost prírody a ucí
se tak neustále respektu k ní a pokore.
Obvyklé pocasí se vrátilo, obloha je hluboce modrá,
slunce svítí vydatne a ráno i vecer kouzlí s barvami
nepreberných odstínu. Poušt zacíná být beznou,
obohacena o vláhu a prírodní festival oslavy zivota.
Voda v rece Todd také smyla všechen odpad, hlavne
lahve a obaly, které tam tak štedre zanechávají
alkoholictí domorodci, takze mohou zacít se
znecištováním nanovo.
Horké léto, zdá se, máme za
sebou, nejvyšší denní teploty se jen tak lehce
vyhoupnou nad 30 Celsiu a to je príjemné. Proto se
také ve meste zacíná objevovat více turistu. Nám
místním to vubec nevadí, my prece známe svoje místa v
prírode kam muzeme vypadnou, ba kde muzeme i
zapadnout.
Moje práce je zajímavá, hlavne proto, ze je taková
jakou si ji udelám. Ale o tom i o mnohém napíši az v
nekterém z príštích Dopisu z Alice. Srdecne zdravím a
vše dobré preji, hlavne to, ze zapadnete-li nekam, tak
aby to bylo jinde nez uprostred reky v australské
poušti.
Vysokoškolské vzdělání a světlé zítřky
(Jiří Zlatuška je rektor Masarykovy univezity v Brně.)
Každoročně nechávají vysoké školy před svými branami značné počty uchazečů,
kteří se mnohdy i opakovaně hlásí ke studiu. Ve velké míře toho nejsou
důvodem špatné studijní předpoklady. Složili úspěšně přijímací zkoušky,
avšak nebyli přijati z tzv. "kapacitních důvodů". Kdysi se pod tímto
označením skrývala směrná čísla, kterými ministerstvo školství určovalo
vysokým školám, kolik posluchačů mohou na který studijní obor přijmout.
Dnes je jím kartelová
dohoda, kterou MŠMT uzavřelo s reprezentací vysokých škol: VŠ nebudou
přijímat vyšší počty studentů, než odpovídá nárůstu o 2 procenta vůči
předchozímu roku či o 5 procent vůči stavu před dvěma roky, a ministerstvo
školství bude předstírat, že zabraňuje devalvaci dotace na jednoho
studenta.
Co na tom, že studie MŠMT o uplatnění absolventů škol jednoznačně
konstatuje: "Nejdůležitějším faktorem pro co nejlepší uplatňování
absolventů škol na pracovním trhu
se tedy jeví co nejvyšší úroveň dosaženého vzdělání." Co na tom, že stejnou
zkušenost učinily všechny vyspělé země a v důsledku toho hledají způsoby,
jak umožnit co nejvyššímu počtu obyvatel dosáhnout co nejvyššího vzdělání,
včetně vysokoškolského?
V ČR každoročně vzrůstá počet nezaměstnaných absolventů středních
škol a na vytrvale nejlepší úrovni zůstává zaměstnanost vysokoškolsky
kvalifikovaných obyvatel. Začátkem února 2000, tedy šest měsíců po konci
školního roku, bylo v ČR evidováno 67 379 absolventů škol a mladistvých a z
toho cca 40 000 absolventů s maturitou. Řada z nich se jistě hlásila ke
studiu na vysoké škole. Možná uspěli, ale byli odmítnuti kvůli finančnímu
postihu, který by za ně
škola utrpěla.
Jiní možná nestačili svými studijními předpoklady na tradiční
pětileté studium magisterského typu, ale mohli by dobře uspět v dosud málo
rozšířených studiích bakalářských. Proč by se ale takové studium pro ně
vysoká škola namáhala otevírat, když by tím ještě víc překročila počty
přijímaných posluchačů, za které je penalizována -- otevírání nových
studijních příležitostí pro větší počty různě disponovaných posluchačů je
něco, co dnes stát
při poskytování dotace trestá.
Při projednávání třetí verze návrhu státního rozpočtu byl po
dramatické sérii opakovaných hlasování v pátek 3. března zamítnut
pozměňovací návrh, který předpokládal převedení 366 milionů korun z
prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí věnovaných na politiku
zaměstnanosti do rozpočtu vysokých škol, které jsou ochotny přijímat vyšší
počty studentů.
Zcela důsledné pochopení toho, že lépe než hasit důsledky špatné
strukturace trhu práce a nabídky pracovních příležitostí na něm je
přispívat k vytváření kvalifikovanější pracovní síly, ukázala při hlasování
jen KDU-ČSL a Unie svobody, poslanci zbylých stran se účastnili divadelního
představení, kdy postupně zpochybňovali právě proběhlé hlasování. V 16:04
je ve třetí rundě návrh přijat a ani na dva dotazy předsedajícího Grosse
není výsledek hlasování
zpochybněn.
Po sérii dalších hlasování je v 16:42 na návrh sociálního demokrata
Sobotky vyhlášena půlhodinová přestávka. Sociální demokraté v tu chvíli
vyčerpali všechny možnosti, kterými by hlasování mohli dále zpochybnit. Po
přestávce se v 17:15 vzpamatovává Deux ex machina komunista Fischer a
oznamuje: "Hlasoval jsem pro a v úmyslu jsem měl hlasovat proti."
Není třeba, aby předsedajícímu Grossovi poukázal na chybu
hlasovacího zařízení (poslanci
Výbornému o chvíli později předsedající Gross námitku z tohoto důvodu ovšem
zamítne), to by se mu ostatně dělalo těžko, protože ve všech třech
opakovaných předchozích hlasováních hlasoval vždy stejně pro. (Ano:
"Nevěřte Danajským, i když přinášejí dary!"). Sociální demokracie nyní
hlasuje jako jeden muž proti ve zcela zřejmém komplotu s KSČM (ta jí toto
opakované hlasování nejen umožní, ale ve shodném směru po přestávce svůj
hlas mění 8 komunistů) návrh
definitivně zamítá a třešničku na dort připojí ještě poslanci ODS jako
strany navrhovatele Bendl, Hort, Krejčí, Melichar a Langer. Předsedající
Gross ještě chvíli tlumí hrozbu kaskády důsledků své zřejmé předsednické
manipulace hlasování (možná se přitom v duchu vidí tahat za páky manipulací
méně viditelných z ministerstva vnitra) a po chvíli se všichni svorně
radují z přijatého rozpočtu.
Jak je možné jedno hlasování opakovat tolikrát? Snadno. V jednacím
řádu je pamatováno na možnost zpochybnění hlasování, dojde-li k chybě
hlasovacího zařízení a u některého z poslanců se na počítači ukáže jiný
výsledek, než jak tento poslanec údajně hlasoval. Stroje mohou samozřejmě
udělat chybu. Prakticky však dochází k tomu, že při těsném výsledku
hlasování je potřeba zmasírovat kteréhokoli poslance, který se odchýlil od
stranické linie, a donutit ho,
aby nahlásil chybu hlasovacího zařízení a hlasoval jinak.
(Když předsedající Gross vidí výsledek první rundy hlasování, říká
vizionářsky: "Myslím si, že u tohoto hlasování se na chvíli zasekneme. Mám
avizováno - pan kolega Vlček dává námitku? Nedává námitku. Prosil bych o
chvilku strpení, neb je zapotřebí ověřit výsledky hlasování.") Není to tedy
počítač, komu v takovém případě přeskočí v drátcích, ale na vině je
stranická disciplina, která převálcovává
jasně věcně definovanou politiku a při uplatňování které některému z
poslanců občas jakoby přeskočí v hlavě. Počítače zde na vině nejsou,
vyšetření by ale místo nich možná potřebovali lidé. Škoda, že televize není
dostatečně pohotová a večerního Monty Pythona operativně nenahradí
sestřihem těchto hvězdných momentů našeho Parlamentu. Někdo říkal
"Děkujeme, odejděte"? Co měl na mysli tím prvním slovem?
Částka, o které poslanci rozhodovali, odpovídala přesně těm
financím, o které jsou dotace jednotlivých vysokých škol kráceny za
překročení "povolených" nárůstů počtů studentů. Tato vláda ani levicová
část parlamentu zkrátka nepatří k těm, kdo si cení vzdělanost. Neumí si
spočítat, že jeden nezaměstnaný stojí ročně víc než dvojnásobek toho, co
jeden vysokoškolák. Není také ochotna akceptovat prověřenou zkušenost toho,
že mladiství nezaměstnaní vytvářejí
trvalou sociální zátěž málo pružné a málo zaměstnatelné pracovní síly do
budoucna. V programovém prohlášení vlády sice najdeme odněkud vyčtené
fráze: "Odmítáme myšlenku, že by naší základní komparativní výhodou v
celosvětové soutěži globalizované společnosti mohla být levná pracovní
síla. Naopak, domníváme se, že můžeme prorazit efektivním využíváním
kvalifikované a dobře placené pracovní síly s vysokou produktivitou práce.
Sociální investice, investice
do lidského kapitálu či do rozvoje lidského potenciálu považujeme za
nejúčinnější formu vládních investic. Tuto formu, zejména v podobě investic
do vzdělání, chceme vyjádřit i v našich rozpočtových prioritách tak, aby se
naše společnost postupně stávala znalostní společností." Slova, slova,
slova! Praktické kroky, jak vidno, ukazují, že vzdělaný občan vytrénovaný v
kritickém myšlení a díky vyšší úrovni vzdělání schopný pružnějšího
uplatnění podle
měnících se potřeb trhu práce je této naší mocenské elitě na obtíž. To, kde
instinktivně cítí hlavní voličskou základnu, jsou zřejmě nezaměstnaní,
kterým se lépe podbízí frázemi o zbohatlících a tunelářích a jejichž přízeň
se snáze kupuje drobným zvyšováním dávek v nezaměstnanosti. Chcete moderní
politiku zaměstnanosti pro 21. století? Zapomeňte na to, protože naše vláda
i většina v Parlamentu by se raději viděla v prostředí sociálních
turbulencí konce
století devatenáctého!
Je to vůbec zajímavý svět, který se nám vláda snaží malovat.
Západoevropské zdravotnictví za české peníze. Světové školství za české
peníze a s tím, že studentům, učitelům nebo výzkumníkům z jiných zemí co
nejvíce znepříjemníme jejich žádosti o víza. Konkurenceschopná,
kvalifikovaná a dobře placená pracovní síla, kterou ale nepotřebujeme
vzdělávatájejí produktivita práce sice neodpovídá nákladům na ni, ale co na
tom, když podnikatelům připlatíme, aby na
její zaplacení měli (to se nazývá politika aktivní zaměstnanosti). Připadá
vám, že náklady na takový stav musí být podstatně vyšší, než jsou výnosy,
ze kterých ho lze financovat? Nevadí. Zatím ještě umí počítat hodně lidí,
ale i toho se při vhodně provedené školské reformě zbavíme.
Na Masarykově universitě se v těchto dnech již sešlo 30 000
přihlášek ke studiu a je reálné, že výsledný počet bude i v letošním
"hubeném" (pokud jde o čerstvé absolventy středních škol) roce blízko
loňských 33 000. Poslanci se tedy usnesli, že je skutečně dobře odmítnout
spíš více než méně z nich. Za překročení nárůstu počtu posluchačů v nových
velmi perspektivních a na trhu práce vysoce ceněných oborech má letos MŠMT
v plánu Masarykovu universitu
penalizovat 55 miliony korun, tj. téměř desetiprocentní srážkou rozpočtové
dotace. Použitý výpočet je navíc takový, že státní dotace by byla o 10
milionů vyšší, kdyby MU tyto studenty vůbec nevzala. Měl bych se asi
postarat o změnu dikce dopisů, kterými odmítnuté uchazeče uvědomujeme o
nepřijetí z kapacitních důvodů. Proč se vymlouvat na kapacitu, kterou
bychom pro ně mít mohli?
Proč neříci popravdě: "Vážený pane/slečno, přestože jste splnil/a
požadavky
přijímacích zkoušek, ke studiu Vás nepřijímám. Vím, že na studium máte, že
by Vám i částečně absolvované zlepšilo vyhlídky na budoucí uplatnění a s
velkou pravděpodobností Vám zabránilo skončit na podpoře, na kterou se Vám
budou skládat Vaši pracující kolegové. Vláda a Parlament mi ale dávají
zadání jiné. Zapomeňte na další vzdělávání a jděte si raději o podporu
požádat. Proti tomuto rozhodnutí se můžete v zákonné lhůtě odvolat, ale
stejně Vám to moc
platné nebude."
Abych ale nebyl tak škarohlídský - ministerstvo školství prý příští
rok zruší omezení nárůstu počtu posluchačů a penalizace za větší množství
studentů prý již nebudou. Poslancům to prý při hlasování slíbili a
vysvětlili, že není třeba se starat ani o tyhle přespočetné uchazeče ani
dát šanci těm starším, kteří by v rámci svého celoživotního vzdělávání na
studium mohli přispět sami, aby si mohli připlatit na diplomová studia. Ono
se přece nic nestane, když
si tento vzdělanostní a kvalifikační deficit ještě o trochu zvýšíme, zítra
je na nápravu času dost.
V Latinské Americe ve stavu stejné apatie domorodci říkají "maňana"
- "zítra".
Svět kolem nás sice pádí, naše zpoždění na trhu globalizované
společnosti se bude zvyšovat, a bez větších problémů na nás zbude jen levná
a málo kvalifikovaná práce, ale my máme času dost. Možná nám tohle "zítra"
splývá se světlými zítřky, ve které nás přece tolik ještě nedávno
věřilo. Potíž je v tom, že není důvodu, proč by tvůrci rozpočtu měli naráz
prohlédnout a do rozpočtu potřebné finance na vzdělávání dát. Navýšit podíl
prostředků státního rozpočtu na školství na slibovaných 6 procent HDP by
dnes ovšem chtělo použít metodu Velkého skoku předsedy Maa.
K reakci rektora Zlatušky na protest proti Madeleine Albrightové
Jiří Zlatuška si ukopl palec a v následném rozhořčení poslal do
Britských listů
text ,
který zrovna nesvědčí o tom,
že v čele Masarykovy university v Brně stojí člověk s nadhledem.
Pokud jde o jeho zranění, soud za ně může vrhače vajíček těžko
postihnout. Jako precedent
může sloužit Jahelkova píseň o medvědí pasti, v níž měla skončit noha
záletného souseda, až
zase půjde smilnit. Čelisti se ale zatnuly do jiné části jeho těla, a
to v důsledku toho, že se
objevenou past pokoušel znečistit vlastním trusem, aby souseda
naštval. Zpívající právník pak
publiku vysvětlil, že majitel pasti nemohl být postižen za ty ucvaklý
k..., protože nemohl
takový vývoj předpokládat.
Stejně tak dva protestující občané, kteří zjevně pana rektora neznali,
nemohli vědět, že se někam
vrhne a něco si při tom udělá. Ivo Jahelka by je z toho vysekal jako
nic.
Legrace ovšem končí v okamžiku, kdy se trochu zamyslíme nad tím, co má
Jiří Zlatuška v hlavě,
respektive nad tím, co z ní dal na papír ohledně zmíněného protestu.
Jiří Zlatuška píše, že proti demonstrujícím vznesl žalobu, protože
"bohužel už nežijeme v
dobách, kdy bych měl jako rektor nad lidmi z akademické půdy soudní
pravomoc a kdy bych se
o to mohl postarat sám". To zní skoro jako "škoda, soudruzi, že teď
musíme přes ty soudy,
tenkrát v roce X bysme se s takovými nemazali".
Předcházející režim připomíná i Zlatuškovo zpochybňování svéprávnosti
demonstrantů. Jsou
mladí, živí se bůhví čím, jsou nejspíš pomatení (viz ohodnocení ženy
protestující před
universitou). Komunisté si také mysleli, že jen šílenec může
protestovat proti oficiálním
pravdám, a tak přicházely ke slovu psychiatrické léčebny.
V textu rektora Zlatušky lze ovšem najít i náznaky toho, že jde s
dobou. Připouští totiž tak
zvaný "adekvátní protest", což je poměrně nedávný vynález, který
naplňuje úsloví o vlku a koze.
Jak si moc představuje spořádanou demonstraci a co se stane, když se
někomu začne zdát, že se
adekvátnost vymkla z ruky, lze vysvětlit na okolnostech účasti
diktátora Suharta na konferenci
APEC ve Vancouveru v roce 1997.
Policie tehdy vymezila pro demonstrující prostor dosti daleko od místa
konference. Protestující
tam přišli a rozvinuli transparenty s nápisy "svobodu slova" a
podobně. Pak si ale kdosi
uvědomil, že se vloudila hrozná chyba: ty transparenty mohly být
viditelné z ulice po níž se měla
prořítit kolona limusin s diktátorem kdesi uprostřed. Kdyby tomu
náhoda chtěla a Suharto se
podíval náhodou podíval v určitém místě určitým směrem, mohl by si
myslet, že si v Kanadě
není pořádek, nebo by ho z takového nápisu mohla i ranit mrtvice.
Policie tedy přispěchala (druhým rokem se vyšetřuje na čí příkaz) a
pomocí pepřových sprejů
domluvila demonstrantům, aby táhli uplatňovat tyhlety demokratický
svobody tam, kde je
nebude vidět.
Ačkoli pan rektor má jakési tušení o tom, jak moderně protestovat, ČR
jako celek je sto let za
opicemi. Jak jinak si vysvětlit, že okolí Masarykovy university
nebylo vyklizeno, takže tam
mohla jakási "pomateně působící žena vykřikovat ne zcela konsekventní
nadávky slovníkem
patrně pro ženu nevhodným i k poslouchání".
V dané souvislosti je třeba dodat, že panu rektorovi zjevně ušlo, že
doba, kdy si muž mohl
myslet, že pro ženu je něco nevhodné, pominula. Konec konců, i
nejvýše postavená žena USA
prý zahrnula kosovské Albánce nepřeložitelnými nadávkami, když si ji v
hotelu spletli s
uklizečkou.
Protože neznám Brno, dovolím si naznačit, jak by "adekvátní
demonstrace" mohla vypadat v
Praze: Bude-li sláva v Karolinu, povolíme rozvinout transparenty na
trávníku ve Stromovce. Že
tam nebudou média a nikdo se o protestu nedozví? - takový je už
život.
To, že tato mocenská logika nenalézá odezvu u lidí, kteří považují za
potřebné vyjádřit názor na
to, co se děje kolem nich, je vcelku pochopitelné.
Podle rektora Zlatušky "kdyby nebylo tohoto útoku, neměla by bývala
dotyčná dvojice žádné
velké problémy jí (Albrightové) na místě své námitky říci". Troufám
si tvrdit, že než by ze sebe
takový člověk vysoukal něco o americkém imperialismu, byl by jako
podezřelý živel
nemilosrdně zpracován ochrankou.
Jiří Zlatuška se zachoval "staročesky" i v tom, že protest proti USA,
které v danou chvíli
Albrightová symbolizovala, překroutil na útok proti Masarykově
universitě a tím patrně i proti
svému majestátu. Proč si nepřipustí, že jsou lidé (a zdaleka ne
všichni jsou ochotni svůj názor
vyjádřit) kteří nevěří na absolutní pravdy a lezení do právě módních
zadků.
Universita má jistě interní právo dát medaili, komu chce. To ovšem
neznamená, že se z toho
nemůže stát věc velmi veřejná. Vzhledem k okolnostem návštěvy
ministryně Albrightové a její
výměně lichotek s presidentem Havlem, není divu, že část veřejnosti
může považovat slávu na
Masarykově universitě za součást patolízalského přístupu některých
veřejných činitelů k USA.
Od oslavného projevu se jisté nadsazování dá očekávat, nicméně vývoj v
Kosovu nikterak
nenaznačuje, že šlo o úspěch na medaili. Kroky ministryně byly jistě
rozhodné, to nemůže nikdo
popřít. Byly dokonce tak rozhodné, že destabilizovaly celou oblast.
Naopak pochvala Jiřího Zlatušky, týkající se zastavení etnických
čistek v Kosovu, je v podstatě
oprávněná. V Kosovu už skoro doběhly. Drobný problém je v tom, že si
"nezaměstnaná"
Kosovská osvobozenecká armáda si již hledá práci v oblastech ke Kosovu
přilehlých.
Americký lid je v podstatě dobrý a pracovitý, a tak si nezaslouží
Zlatuškovo obvinění z toho, že
se díky přínosu ministryně Albrightové zvýšeně zajímá o
zahraničně-politické problémy a je
ochoten aktivně se v jejich řešení angažovat.
Jiří Zlatuška asi nemůže v Brně dost dobře vědět, že americký občan,
vychovávaný k představě,
že ve světě není nad něj a jeho životní styl, nemá potřebu ztrácet čas
zahraničím - tak velká země
je v leteckých katastrofách, presidentském orálu, vraždách,
baseballu, a televisních seriálech
soběstačná.
Je pravda, že američtí politikové čas od času přibalí kousek zahraničí
do balíčku národních
zájmů, ale zájem občana o takový dárek trvá jen tak dlouho, než
zjistí, kolik to bude stát, a že
nakonec stejně nebude benzin lacinější. Katastrofa televisního
významu ukončí zájem ještě
rychleji.
Medaile prý přinese, jak sdělovací prostředky údajně přehlédly,
Fulbrightovo-Masarykovo
stipendium pro české akademiky. Jiří Zlatuška tím možná nechtěně
přiznal, proč ji vlastně
udělili. Otázka ovšem je, zda jeho radost není předčasná, protože
sláva v Brně nepochybně k
smrti urazila republikány, kteří považují Clintona a jeho kabinet za
zhoubu Ameriky. Pokud
příští volby vyhrají, bude paní ministryně Brnu možná na obtíž.
Jiří Jírovec
PS Pokud se Jiří Zlatuška obává o pokleslý styl BL, nechť si ve svém
projevu znovu vyhledá
červenoknižní pasáže typu "(Josef Korbel) intelektuál středoevropského
vychování s formálním
vystupováním" nebo "(matka) ze zámožného prostředí s vychováním
získaným ve Švýcarsku".
Kam kráčíš, jazyku český?
Vazeni panove Ptacku a Kastnere,
pri cteni Vasich prispevku o nasem materskem jazyce jsem stravil celkem
prijemne chvilky. Nasledujici komentare muzete povazovat za nazory
radoveho cloveka, ktery cestinu ve svem zivote tak ci onak pouziva;
omlouvam se, ze nemohu text prilis vybrusovat (ani obdarit diakritikou),
jelikoz mam relativne pomalou konexi.
Nejprve k vete "Zasedl jsem sledovat televizi". Souhlasim s Vami, ze
jde o
jazykovou nemotornost, byt ne snad az tak kriklavou. Cestina podobnou
vazbu s infinitivem umoznuje v kombinaci se slovesy "rozhodl jsem se",
"zacal jsem", "poradil jsem", "prikazal jsem", "naucil jsem", snad i "sel
jsem" apod., ovsem plnohodnotnost slovesa "zasednout" je prilis ocividna,
nez aby ho bylo mozno vazat s infinitivy. Moje intuice mne vsak rika, ze
za urcitou dobu si i na podobna spojeni zvykneme.
Zcela obecne lze rici, ze anglicky infinitiv "to watch" lze vzdy prelozit
jako "aby", v tomto pripade "Posadil jsem se, abych sledoval televizi";
takovy obrat je kazdopadne dostatecne komplikovany a recnika vede k
zamysleni, zda je pohyb velkeho hyzdoveho svalu pana redaktora v tomto
pripade skutecne tak dulezity a zda neni lepsi zminku o nem uplne
vynechat.
Slovo "sophisticated" se skutecne vyskytuje v anglictine casto a ma
pomerne dobre definovany vyznam, a proto ho mame tak radi. Souhlasim s
panem Ptackem, ze slovo "dumyslny" neni univerzalnim synonymem. Pri
prekladani knihy - verte tomu nebo neverte - Vas ale stejne nakonec
instinkt dotlaci k tomu, ze se snazite slovo "sofistikovany" v maximalnim
poctu pripadu nahradit ceskymi ekvivalenty, pripadne alespon ekvivalenty
Cechum znamejsimi. Tak napriklad vedle slova "dumyslny" jsem casto sahnul
k prekladu "promysleny", "propracovany", "rafinovany", hovorove je v
podstate ekvivalentem take "fikany", "vymakany", v kontextu obecnejsim
vsak slovo "sofistikovany" casto vyjadruje prosty vyraz "dokonaly" nebo
"narocny". V pripade one damy bych nicmene tipoval, ze nejprilehavejsim
prekladem je "sveta znala dama". Podobnych v anglictine oblibenych
privlastku najdeme vice: slovo "subtle" sice znamena "jemny", "drobny",
ale stale vice se vyskytuje ve smyslu "delikatni" nebo dokonce "slozity".
Priklad pana Ptacka s tranzistorem ukazuje vyznamove odstiny, ktere ruzna
slova nutne maji a kterymi se ceske vyrazy od prejatych casto lisi - a
diky nimz je tak casto zadouci udrzet jak vyrazy ceske, tak i ty prejate:
dnesni inzenyri nebo fyzici celkem urcite nepovazuji slovo "tranzistor" za
synonymum slova "polovodic". Polovodic je podle dnesni terminologie
material s vodivosti mensi nez kovy, ale vetsi nez izolanty, ktera muze
zaviset na dalsich vnejsich fyzikalnich jevech; v protikladu k tomu slovo
"tranzistor" oznacuje soucastku v polovodicovych obvodech, obvykle
slozenou z emitoru, baze a kolektoru (trojice segmentu p-n-p nebo n-p-n,
kde "n" resp. "p" vyjadruje material s elektronovou resp. derovou
vodivosti). Slova "tranzistor" se pred par desitkami let uzivalo prevazne
pro tranzistorove radio (rozhlasovy prijimac, chcete-li) a zejmena diky
pokroku v technice se toto uziti zmineneho slova stava nepodstatnym; v
nasich domacnostech jsou totiz posledni tranzistory nahrazovany
radiomagnetofony a hifi-vezemi a tranzistory (nove generace) bychom snad
dnes jiz spise hledali pod mikroskopem v cipech a mikroprocesorech Intel.
Seznam nezadoucich jevu v jazyce podle pana Kastnera je velmi heterogenni
a pripustme, ze take znacne neusporadany. Rozeberu tyto jevy jeden po
druhem, ovsem pokusim se je seradit do logictejsich celku.
Podle meho nazoru (ve shode s panem Ptackem) je hlaskovani "dcerina"
spravne, zatimco "dcerinna" je spatne. Na rozdil od pana Ptacka jsem vsak
presvedcen, ze vyraz "dcerinny" je velmi rozsireny. Pan Kastner je jednim
z prikladu, vyhledavac Altavista nalezne slova dceriny:dcerinny v pomeru
252:210, coz je skutecne jen tesne vitezstvi. Duvod, proc cloveka svadi
psat slovo "dceriny" s dvema "n", tkvi podle meho v tom, ze jsme navykli
psat s dvema "n" slova jako "vinny" (mimochodem slovo "vinen" lze
interpretovat tak, ze do slova "vinn", ktere ma pravidelne tvorene tvary v
zenskem a strednim rodu "vinna" a "vinno", bylo vsunuto neutralni "e").
Pro pana Kastnera bych k tomu dodal, ze "vino" ci "vina" obsahuje "n", a
proto je prislusne pridavne jmeno psano s dvema "n", zatimco slovo "dcera"
zadne "n" neobsahuje, a proto je ve slove "dceriny" pismeno "n" jen jedno
stejne jako ve slove "jiny".
"Stat se necim": pokud je ono "necim" podstatne jmeno, nikdo neuziva
sedmy
pad. Uz jste nekdy slyseli "Anicka se stala prodavacka"? Naproti tomu v
pripade, ze "necim" je pridavne jmeno, je prvni pad pomerne rozsireny,
napriklad "tiskovy zakon se stava nepostradatelny". Tradice jazyka veli
sedmy pad, v hovorove reci vsak pusobi sedmy pad neustale archaicteji a
komplikovaneji.
Totez lze rici i o vazbe "zminit moznost" a "diskutovat problematiku"
(pripadne s libovolnym jinym predmetem). Cestina se stava ekonomictejsi a
fraze "mention/discuss the possibility" se takto bude prekladat stale
casteji (a zminene fraze se jiz dnes vyskytuji nejen jako dusledky
necitliveho prekladu), zatimco spolehlive cesky znejici "zminit
se/diskutovat o moznosti" bude zakonite ustupovat: predmet spojeny s
temito slovesy je uvozen predlozkou "o" temer vzdycky, a proto nenachazime
pragmaticky duvod k tomu, abychom tuto predlozku neustale opakovali.
Souhlasim s panem Ptackem obecne v tom, ze schopnost uzit (a pocestit)
vetne a slovni struktury z jinych jazyku ukazuje zivotaschopnost cestiny a
je vlastnosti velmi pozitivni. Tak napriklad veta "Furthermore, I..." ma
stale prirozeneji znejici cesky ekvivalent "Navic, dostal jsem chripku".
Dovolil bych si tvrdit, ze takova formulace nebyla nikdy striktne
nespisovna, jde jen o to, ze se podobne deleni vet stava neustale
banalnejsim, a to nejen diky prikladu jinych jazyku.
Psani slova "ji" s carkou i ve ctvrtem pade nema hluboke oduvodneni. Jde
proste o chybu, ktera prameni z temer shodne vyslovnosti slova "ji" bez
carky i s carkou. S hrubou chybou "z kym, z cim" jsem se snad jeste
nesetkal. Totez lze rici i o psani "v poradku" dohromady (z ustalenych
spojeni vznikaly sprezky a tento proces neustale pokracuje, tak napriklad
mnoho lidi ma silny sklon psat chybne slova "i kdyz" dohromady) a v
podstate i o psani slova "skoncit" se "z" na zacatku.
Dvojice "sprovodit-zprovodit" je zajimavejsi, rekl bych k tomuto
jevu cosi
obecnejsiho. Dnes piseme v druhem padem temer zasadne predlozku "z" -
napriklad "z kopce", zatimco predlozka "s" je spojena zasadne s padem
sedmym. Podle starsich pravidel bylo mozne (a kdysi i obvykle) psat "s
kopce"; pokud bylo mozne na vazbe najit smer dolu, pryc, dohromady apod.,
predlozka ci predpona "s" byla na miste. Z toho prameni i spravnost slova
"sprovodit", tendence jazyka podle meho nazoru miri ke psani "zprovodit"
(jako "zlikvidovat") a je otazkou casu, kdy tato forma prevladne a bude ji
treba legalizovat.
Zcela zvlastni kapitolu tvori slova "kurs", "diskuse", "filosofie",
"universita", "president" a podobna. Nejnovejsi pravidla z roku 1994
sprovodila ze sveta psani techto slov latinskeho puvodu se "s" a posvetila
tak spolecensky "vychodni" trend (v rustine nebo v jihoslovanskych
jazycich je psani "z" temer pravidlem, ruske slovo "universitet" je
vyjimkou toto pravidlo potvrzujici); vzpomenme na Milose Jakese, jak rad
rikal, ze "Demogracie je diskuze a vetsina rozhodne". Neni divu, ze cele
vrstvy intelektualu proti teto "barbarske" zmene povstaly a vydobyly si
oficialni vyhlasku Ministerstva skolstvi CR, podle niz nova pravidla sice
plati, ale neni je nutno dodrzovat (jsem prekvapen tim, ze predchozi
autori ani pan Culik o rozreseni teto otazky, ktera intelektualskymi kruhy
tolik hybala, nevedi).
Takove salamounske reseni je podle meho presvedceni spravne, jelikoz
napriklad slovo "filozofie" zni klasicky vzdelanemu uchu skutecne jako
protimluv: "filo-sofie" vyjadruje "zalibeni v moudrostech" - a jake je to
zalibeni v moudrostech, kdyz nevime (nebo prehlizime), odkud slovo
"filosofie" pochazi. Navzdory teto me obhajobe latinskych tvaru je i v
pripade problematiky psani "s/z" v prejatych slovech celkem jasne, ze
cestina smeruje k psani "z" - a to i ve slovech jako "kurz" a "diskuze"
(tyto tvary jsou jiz dnes spisovne, pane Kastnere!), pricemz pujde jen o
souboj mezi vlivem Zapadu a pruvodnimi efekty lidoveho zachazeni s
cestinou, ktere nas slovansky puvod (a jednodussi zpusob vyslovnosti se
"z") zakonite obnazuje. Jelikoz pres 50% Cechu nemluvi zadnym cizim
jazykem (a napriklad asi jen 15% je pripraveno ucastnit se anglickeho
dialogu) a ponevadz dnes svym pisemnym projevem ovlivnuje stav jazyka v
podstate kazdy, odhaduji, ze "hlas ulice" nakonec zvitezi.
Slovo "cistejsi" zni pomerne dobre (na rozdil od detskeho tvaru
"lepsejsi") a nedal bych ruku do ohne za to, ze je nespisovne, ackoliv
jsem presvedcen, ze "cistsi" je spisovne nepochybne. Shoda padu je
delikatni vec: ceske sklonovani je (ve srovnani s gramatickymi pravidly
jazyku jinych) pomerne slozita problematika a neni divu, ze obcas
chybujeme i my sami. Nicmene slovo "jenz" ve ctvrtem pate jsem jeste
nevidel; normalni clovek asi rekne "ktereho", jen zridkakdy "jehoz"; slova
"jenz, jez, jiz" apod. maji stale vice knizni nadech (zvlaste "jiz", a to
snad hlavne proto, ze slovo "jiz" ma jeste jeden vyznam - "uz" - proti
kteremu archaicka verze slova "kteri" vede uzemni bitvu). Ve druhem pade
("jehoz", "nehoz" za predlozkou) si uziti slova "jenz" take nedokazu
predstavit (v tretim, sestem a sedmem padu vubec ne, "jenz", "o jenz", "s
jenz" misto "jemuz", "o nemz", "s nimz"?), takze v podstate nevim, jaky
jazykovy problem pana Kastner trapi.
Závěr:
Diky klikate historii a zejmena diky procesu zapocatemu narodnimi
obrozenci je dnes cestina velmi bohaty, flexibilni, barvity, poeticky a po
strance gramatiky slozity jazyk. Ve srovnani s jinymi jazyky se muze
pochlubit vlastnimi vyrazy a nastroji pro popis mnoha veci a jevu, s nimiz
se lze v nasem elegantnim vesmiru setkat. Kolik jazyku na svete napriklad
kopiruje velkou cast latinskych druhovych oznaceni rostlin i zivocichu?
Kolik jazyku na svete si dokaze pohrat se sluvky jako "cervenoucke
jablicko"?
Cestina je jednim z jazyku slovanskych - a stale v sobe najdeme geny po
predcich, kteri zili kdesi u reky Dnepr. Pocatky krestanstvi jsou u nas
spojeny s vlivem Balkanu a jihoslovanskych jazyku, dalsi staleti vsak
utuzila vliv Zapadu a v intelektualnim prostredi zejmena latiny, ktera
stala u kolebky nasi pisemnosti. Pred par staletimi byla cestina ohrozena
vlivem nemciny, ktera nepochybne cestinu znacne ovlivnila; obrozenci se
vsak snazili obracet zpet k Rusku a jinym slovanskym narodum, aby tento
vliv kompenzovali. V prubehu staleti se klikatymi cestami do cestiny
dostaly i vyrazy puvodu reckeho, madarskeho, francouzskeho apod. - a v
dnesnim globalizovanem svete jsme ovlivnovani predevsim anglictinou. Z
techto strucne vylicenych dejin je jasne, ze na cestinu pusobily a pusobi
prakticky vsechny jazykove skupiny euroatlantickeho prostoru. Ruzni lide
se kloni k ruznym vlivum, je vsak jasne, ze nelze obecne rici, ze vliv
jednoho ciziho jazyka byl vzdycky negativni, zatimco vliv jineho byl vzdy
pozitivni.
Cestina je ale hlavne zivy jazyk, ktery je ovlivnovan jinymi jazyky,
tvorivosti Cechu a snahou obcas prosadit nove slovo, vazbu nebo frazi,
ovsem take prirozenou tendenci obraty, jejichz slozitost neni nezbytna,
zjednodusovat a zapominat. Vyse jsem se take zminil o nekolika konkretnich
trendech, ktere budou podle vseho pokracovat. Jen ctenari hluboko v
21.stoleti (timto je pozdravuji) vsak budou presneji znat vyvoj, ktery nas
teprve ceka, stejne jako my zname ten minuly.
Zdravi
Luboš
Je libo libomudravna?
Pane Culiku
Jak jest vidno (?), nektere prispevky sice vydavate, ale pozorne
nectete. (To
bude sotva znamka bezmezne ucty k autorovi.. :-))
V mem clanku 'Pravopizmus'
totiz cituji ze soucasnych pravidel a tudiz timto oponuji Vasi poznamce pod
carou u
clanku pana Kastnera
na ktery odkazuje
pan Ptacek.
Ono se totiz 'smi' psat nejen "kurz" ale i "kurs". Ostatne by se
mohlo psat i
"smer", a basta (!).
Nedavno nejaky ctenar napsal do Reflexu, proc tam porad pisi Causa
X, misto
Kauza X? Ja se spis ptam, proc nepisou Pripad X?
Pan Ptacek by asi 'konstatoval' (pokud by to nechtel rovnou ceksy
pronest) ze
je lepsi v dnesnim technologizovanem svete mit na vyber mezi slovy prevzatymi,
aby se mohl clovek vyjadrovat presneji, a ze jedno slovo proste nestaci i na
pojem zdanlive jednolity a totozny. Souhlasim. Zde priklad. V PC terminilogii
mame Expanded memory a Extended memory, coz nejsou vubec synonyma v provedeni,
jen laikovi to rika ze ma pameti vic.
Skoda, ze tato anglicka slova jsou si tak
podobna, a lisi se jen v tom "ten/pan" uprostred. V ceskem prekladu by to bylo
jasnejsi, - je libo rozsirena pamet nebo prodlouzena/protazena/nastavena?
Lecktrer technicke preklady vsak trpi tim, ze prekladatel nechape smysl
puvodni. Napriklad v anglictine se obvykle pouziva slovo 'to release' ve smyslu
vydat (doslova vypustit ven) nejaky software, jako ptacka :-). Minuly tyden
jsem se zdesenim koukal na preklad v jednom renomovanem softwarovem baliku, v
modulu na spravu dokumentu, kde se do dokumentu nesmelo nadale zasahovat pokud
byl uz "volny" ne "vydany"/v obehu/oficialni. Napada mne refren pisnicky:
Please release me, let me go, for I don't love you any more...
Vyrazovym omylum se nevyhneme, a jsou leckdy dobre pro zpestreni zivota.
Napriklad tu mame rozdilne vyznamy neprevzatych, ale podobnych slovnich odrud.
Mezi recmi slovanskymi mame takove perlicky jako rusky "krasnyj zivot" pricemz
nas krasny (cerveny) zivutek ma k tomu nejbliz.
Jen si budme vedomi, ze pri adopci/prejimani slov je dobre znat
jejich puvodni
uplatneni, nejen v rectine nebo v latine, ale jak to pred nami prevzali a
zkomolili/skomolili? druzi. Tim predejdeme trapnostem typu complex/komplexni,
nebo aktualni/actual. (dopurucuji vrele knihu Dona Spurlinga "Czenglish or
English" nebo tak nejak, v kazdem bazaru za cca 5 korun...).
Neznalost nelze vzdy nahradit uvahou. Dojal mne nedavny porad v
'rozhlase'
(porovnej slovo rozvid, ktere se neujalo), kde jedna pologramotna slecna
vysvetlovala, ze slovo "internet" pochazi z anglickeho (!) "international" a
"net", t.j. sit, a uniklo ji odkud pochazi slovo international.
No jo. Proc prejimat slova rovnou z latiny, kdyz je muzeme opsat z
latriny...
Dbejme na puvod, i zvyklost/usus, na vymezeni vyznamu a vyklad
prevzatych slov.
Ale nezapomenme na nejvhodnejsi prestavbu/rekonstrukci pri prevzeti.
Ja treba povazuji za (naschval?) krkolomne, slovo "bilingvni". Na to
aby clovek
byl nejen dvojjazycny(m), ale primo jazykovy(m) akrobat(em).
Proc to nema byt 'bilingualni', nebo jeste prosteji - dvojjazycny ? A s
'lingvistou' na mne nechodte, to je alibi (Safra, jak se rekne cesky alibismus?
Vymlouvacstvi?)
Soudim, ze je lepsi slovo sem tam prevzit, nez si vymyslet jazykovy
novotvar/neologismus tam, kde nic nemame. A pritom si zachovat a pestovat cesky
ekvivalent/protejsek pokud muze prinest nuanci/nadech.
Pouzil jsem v nadpisu zamerne slovo meho oblibeneho povyrazenistrujce -
jazykoveho obrozence a potrhleho vynalezce Jakuba Hrona Metanovskeho 1840-1921.
(viz http://members.tripod.com/~OSJH/
) Libomudravna je jeho pojeti filosofie.
V nekrologu od Karla Capka v LN 4.5.1921 stoji "Zil v klamu, ktery
je ostatne
typicky pro "stoleti vedy": ze vedou a rozumem lze riditi praci a potreby
lidske, rec, prakticky zivot, vse"
(Ponekud drsnejsi kratke pojednani o Hronovi najdete zde.
Mimochodem, zmineny Hronuv
'bunat nekotitelny' - kalamar, ktery nelze prekotit, ten bych rad sehnal.
Ma-li nekdo nejaky bunat doma, ozvete se mi , nebot jej podle rodinne tradice
vyrabely sklarny Jan Pinkava, blahe pameti ...)
Tak ciao, neboli cau.
Václav Pinkava
Zase o kus dále v demokratickém právním státě aneb v kotli vřelo právo
Nebýt TV NOVA, nedozvěděl bych se, proč to skřípe s naší justicí.
Zásluhou moderátorky p. Jílkové a poslankyně p. Parkanové a
několika poslušných a jednoho skoro neposlušného (nebo špatně proškoleného)
hlasu lidu jsem se opravdu toho dozvěděl mnoho.
Konečně jsem pochopil, jak se lze dlouho a bez zbytečného rizika
udržet v politickém křesle. Stačí dělat z lidi blbce. Má to však
jeden háček. Těch blbců musí být většina. A to je splněno. Pokud tento stav
existuje a má šanci existovat nadále, je to prostě budoucnost, kterou
nevyužít je hřích.
Zažil už jsem o hovořit o nápravě našeho soudnictví spoustu "kompetentních".
Ministry spravedlnosti, předsedy vlád, poslance, prezidenta.
Nedokázal jsem pochopit, jak se mohou tito "zodpovědní" podívat lidem do
očí.
Jak si mohou nadále udržovat své politické pozice. Ačkoliv by se to
stát nemělo (myslím v naší demokracii), čas od času se přihodí, že se
něco neutají a vyjde najevo nějaká lumpárna. Co s tím? Jak to všechno
dát do normálních kolejí? Jak uklidnit pár křiklounů?
Jednoduše. V tisku se objeví analytické články, kterým podle
mého názoru nevěří ani sám autor, ale téma se právě hodí, tak proč se
nezviditelnit.
A tak se píše, analýzuje, kritizuje, přehodnocuje a poučuje. Když je
to opravdu "sólokapr", tak to vydrží i týden . Ani televizní zpravodajství
neochudí svého diváka ( někdy se používá termín občan,ale to proto, že náš
jazyk je opravdu bohatý ).
Prostře mu ministra, poslance, někdy dohromady poslance i ministra a
to je opravdu krásná podívaná. Ta souhra, ty společné názory, to moudré
pochopení oprávněných potřeb občanů ( taky už to slovo používám ), prostě
zážitek.
Škoda jen, že to trvá tak krátce. Tato vystoupení jsou neobyčejně
působivá. Již nikdy se neopakují. Ano, tyto pořady mají jepičí život.
Někdy se televize věnuje tomuto tématu delším pořadem, třeba když venku
sněží. To je potom skutečná lahůdka. Kdo to nevidí a neslyší, je mimo mísu.
Divák (ne ještě občan ) je od samého začátku připravován na toto téma tak,
aby byl schopen pochopit širší souvislosti. Ty jsou zpravidla tak široké,
že na konkrétní problém už nikdy nezbývá čas. Natož je řešit! A aby
si ten hloupý (nyní už ) občan uvědomil, že má příště raději držet hubu, co
ho trošku postrašit. Přichází závěr pořadu. Hlavní postavy na nezbytně
nutnou dobu zapomenou na stranickou příslušnost, na parlamentní "hašteření
pro dobro věcí veřejných" a straší a straší.
A strach je to opravdu děsivý. Bolševik nespí, znovu tluče na vrata
demokracie. Jde Vám sebrat vše, co jste si "poctivě" vydělali. Bojte
se, bojte se.
A na úplný konec ještě trošku optimismu. Neboj se zas tolik, občane!
Pokud jsme tu my, tak Tě ohlídáme. Nenecháme Ti sebrat to, co Ti patří,
tedy nenecháme Ti to sebrat bolševikem. Ale za ostatní neručíme. To víš,
občane, také náš ještě všichni neposlouchají. Ale pokud nás budeš
zase volit, slibujeme Ti, že takový pořad zase určitě v naší televizi
uvidíš.
Česká republika, březen 2000
Stranické stíhačky se mi líbí
Zpráva z tisku: PRAHA 10. března (ČTK) - Česká republika a britská zbrojní
společnost BAE Systems, která spolu se švédským Saabem vyrábějí nadzvukové
stíhačky Gripen, podepíší v úterý 14. března tzv. memorandum of
understanding (smlouvu o smlouvě budoucí) na dodávky těchto letounů pro
českou armádu. "Vláda ještě nerozhodla, že vůbec bude stíhačky kupovat,
...smlouva nikoho nezvýhodňuje," řekl ČTK mluvčí vlády Libor Rouček.
K tomu lze dodat, že se jedná o švédský letoun s britskou účastí.
Dominance je na švédské straně. British Aerospace má díky vytvořené
marketingové síti širší přístup na zámořské trhy. Firmě Saab rovněž pomáhá
s vývojovými pracemi a uzpůsobením letounu vývozním trhům a potenciálním
zájemcům.
A v sobotních Lidovkách (11.3.2000) je k tomu dodáno, že "Za to, aby si
česká vláda vybrala gripeny, se dokonce přimlouval i britský premiér Tony
Blair. Loni v prosinci poslal Miloši Zemanovi "přimlouvací" dopis.
"Považoval jsem to za zcela normální," řekl Zeman s tím, že i v zemích s
čistou tržní ekonomikou každý politik lobbuje za své firmy."
Blair má zhruba stejně barevný dres jako Zeman a ten ho považuje za
politického kamaráda a zamilovaně přitom koulí očima. Kdyby byl pravičákem,
asi by se Zeman spíše přiklonil k americkému letadlu F-16 nebo F-18 jako
jiní "pravičáci".
Blairovsky stranické stíhačky Gripen jsou naštěstí kvalitním
výrobkem.
Švédský letoun je (domnívám se) jako šitý na naše poměry. Švédsko
není velký stát a nemá peněz nazbyt. To byl hlavní důvod výrazné orientace
na vysoce ekonomický víceúčelový letoun a otázka jeho ceny byla důležitá.
Vznik kvalitní stroj. Je jediným bojovým letounem čtvrté generace, který je
v současnosti již v běžné operační službě. Výhodou Gripenu je jeho
univerzálnost a moderní elektronika využívající zbraňové systémy zavedené v
NATO.
Švédsko požadovalo stroj hned pro tři úkoly najednou. Každý vojenský
pilot je vycvičen pro průzkumné mise a rovněž pro vzdušný boj i pro mise
proti pozemním cílům a tyto aktivity za letu kombinovat. Letoun je kromě
toho stavěn tak, aby mohl být ošetřován "na koleně". Letouny startují
kdekoli kde je zpevněná dráha dlouhá 800 m. Předpokládá se, že obsluhu a
údržbu jednoho letounu Gripen budou trvale zabezpečovat velitel a 5
techniků. Přezbrojení, úpravu palubních systémů, předletovou prohlídku před
bojovým vzletem včetně doplnění paliva zajistí tým pěti vojáků základní
služby po 12 týdenním výcviku pod vedením profesionálního technika.
Z tohoto hlediska se zdá být Gripen velmi slušným kandidátem.
F-16 je již starší letoun, i při určité modernizaci bude "sekáčová" verze
F-16A každopádně zajímavější než náš dosavadní starý Mig-21, dražší
modernější verze F-16C bude Gripenovi konkurentem, námořní F-18 je také
prověřený rváč, ale pro naše podmínky až příliš "robustní" ve všech
směrech... Americké letouny mají výhodu: jsou běžně zavedeny v armádách
NATO a mají proto všude po světě zaběhnuté logistické zabezpečení. Proto
francouzský Mirage, který se v armádách NATO prakticky nevyskytuje, je v
soutěži o českou stíhačku bez šance. Gripen má také handicap - není v
letectvech NATO. Ale potenciálními zájemci jsou Rakousko, Maďarsko, Polsko
( polské letectvo potřebuje 80 až 120 strojů této kategorie) by znamenalo
logistický a výzbrojní blok cca 200 letadel jednoho nejmodernějšího
typu.
Jaký stíhací fógl nakonec bude hnízdit v Čechách? Nechme se překvapit,
protože Američané si tak lukrativní sousto nebudou chtít nechat ujít. Bitva
o zakázku bude jistě ostrá. Podle tisku několik na sobě nezávislých
odborníků nad postupem vlády vyslovilo značné podivení. Považují to za
protěžování jedné strany.
Kdyby snad Zemanovci chtěli prosadit "nestandardně" svého politického
favorita, Blairova ptáka, budiž útěchou, že to je dobrý letoun - bez ohledu
na to, co všechno se děje v zákulisí, aneb kšeft je kšeft.
Offset
Memorandum, o kterém referoval tisk, se v této chvíli netýká přímo
stíhaček, ale jen offsetového programu. Jedná se o závazek firmy, která
zakázku získá, že bude u nás investovat tolik prostředků a odebírat z ČR
přednostně určité zboží ve finančním objemu kolik dá vláda za stíhačky.
Některé offsety v minulosti byly i nad rámec 100 % ceny letounů a zařízení
s tím spojených.
Odborníci počítají (dle Lidovek), že by Česká republika na tomto offsetovém
programu vydělala přes šest miliard korun. Vše prý záleží na úterním
jednání Rady bezpečnosti státu. Nechme se překvapit kam spadne až čtyřiceti
miliard korun.
P.S.
Ještě k offsetům: Nejsme schopni nabídnout dostatečné offsetové programy
a proto šance na větší vývoz bitevníků L-159 z tohoto důvodu jsou zatím
chabé.
Poznámka JČ: V Neviditelném psu před časem argumentoval z
Ameriky Steve Prošek (jméno je pseudonym), Čech který má zřejmě dobré
dlouholeté zkušenosti z amerického vojenského prostředí, že je pro tak
"malou" zemi, jako je Česká republika, nesmyslné kupovat systémy stihaček,
neboť si taková země nikdy nemůže pořádně dovolit neobyčejně nákladnou
infrastrukturu a technologii, kterou řádný provoz těchto stihaček
vyžaduje.