pátek 3. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Ministerstvo zdravotnictví: pravá ruka neví, co dělá levá
  • Odborníci jsou udiveni počítačovou negramotností ministerských legislativců (Štěpán Kotrba) Bytová otázka:
  • Jak získat byt (Dalibor Štys)
  • Ještě k bytové situaci (Tomáš Petr) České televize:
  • Chaos versus bulvár: zpravodajství ČT 1 a televize Nova ve čtvrtek 2. března 2000 (Jan Čulík) Březen měsíc internetu:
  • Je pro nás internet dobrý? (Observer) Sdělovací prostředky:
  • Nad posledním číslem Mediažurnálu, zpravodaje Syndikátu novinářů České republiky (Daniela Macháčková) Diskuse:
  • Postmoderní mediální tržiště a jeho hodnoty (Miloš Zahradník) Reakce:
  • Kdysi slušný Dědeček (Petr Jánský)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Nad posledním číslem Mediažurnálu, zpravodaje Syndikátu novinářů České republiky

    Daniela Macháčková

    Hned úvod nového čísla Mediažurnálu je věnován pokárání. V minulém čísle stejného magazínu totiž jeho předplatitelé dostali dotazník, který byl určen novinářům, působícím na volné noze. Co měl tento dotazník zjišťovat, nebylo příliš zřejmé ani z přiloženého průvodního dopisu. Asi i proto se nutně stalo to, co se stát muselo - novináři na něj nereflektovali a prostě a jednoduše jej buď vyhodili, nebo si do něj zabalili svačiny. Nicméně redakce Mediažurnálu nepochopila toto ignorování výzkumného materiálu jako svoji chybu, ale obvinila novináře z toho, že si zaslaný dotazník dovolili ignorovat. Hledat chybu u sebe by bylo v tomto případě asi více než vhodné, protože vypsání dotazníku se účastnila jedna dvacetišestina evidovaných volných novinářů. Jsem také novinářkou na volné noze a diskutovaný dotazník jsem také obdržela - proto mohu vypsat aspoň své důvody, proč jsem na doručený materiál nereflektovala.

    První důvod je zcela prozaický - nevím, proč bych měla absolvovat několik nezbytných kroků souvisejících s doručením dotazníku: dotazník přišel jako vložený list papíru do Mediažurnálu, tudíž bylo třeba jej vyplnit (perem, elektronickou verzi třeba v podobě přílohového souboru pro e-mail nikdo jako možnost nepotvrdil), zabalit do obálky, odnést na poštu a zaplatit za jeho odeslání. Opravdu nevím, proč bych měla tuto dopisovou anabázi absolvovat a ještě navíc za ni platit cenu známky, když Syndikátu novinářů odvádím ročně poměrně slušnou částku za to, že jsem kdesi evidovaná jako jeho členka. Stejně zřejmě uvažovala většina oslovených, jichž se zařazení do dotazníku týkalo.

    Několik dalších postřehů, které zde uvedu, dle mého natolik snižují důvěryhodnost Mediažurnálu a lidí jej vytvářejících, že je důvod ignorování jejich materiálů dle mého více než zřejmý. Všechny se týkají obsahu jeho posledního čísla Mediažurnálu:

    Protože pracuji jako volná novinářka už skoro deset let, dovolím si tvrdit, že vím cosi o tom, jak by měly vypadat odborné noviny (a čím jiným než odborným periodikem pro sféru médií by měl Mediažurnál být?). Proto také jsem stále více znechucena obsahem každého dalšího čísla. Základní (ale opravdu jen ty základní) připomínky pro přehlednost očísluji:

    1. Proč nezačít odzadu

    Poslední strana 2.letošního čísla Mediažurnálu je věnována rubrice Napsali o médiích Š Ze šesti přetištěných příspěvků bylo pět převzato z Mladé fronty DNES, jeden pak z Lidových novin. Vskutku reprezentativní vzorek! Takový výběr článků by snad obstál v úzkém redakčním kruhu při neoficiálním a neveřejném posuzování mediální sféry, ale rozhodně by se neměl objevit jako reprezentativní vzorek toho, co napsala o médiích česká periodika. Kam se poděly nesmírně fundované články, věnující se problémům v mediální oblasti, vycházející například v internetovém deníku Britské listy, nebo ve stále se lepšícím týdeníku Strategie? Opravdu má u nás právo na citaci jen nejčtenější a stále méně odborně zdatný deník Mladá fronta DNES? Výběr článků vypovídá nejvíce o rozhledu redaktorů Mediažurnálu - dávat svým kritikům do ruky tak mocnou zbraň by - chtějí-li své funkce nadále držet - přece jen snad neměli.

    2. Nesmírně mě pobavila informace ze strany 7, kde je otištěn článek o možnosti získání nejrůznějších grantů z Nadace Český literární fond. Uzávěrka těchto žádostí byla totiž 29.února, zatímco únorové číslo Mediažurnálu dorazilo konkrétně do Ostravy 2.března.

    3. Obzvláštní rozsáhlou kapitolu by si zasloužila jazyková stránka Mediažurnálu. Překlepy, špatné tvary sloves, přetiskování stylisticky a jazykově neupravených dopisů od čtenářů, to všechno netvoří právě ideální základ kvalitní novinářské propagace (viz například články Vzpomínka na Ludvíka Pacovského, či dopis Jaroslava Bartoška z katedry žurnalistiky FF UP Olomouc ad.).

    4. Přetiskujeme, přetiskujeme a zase přetiskujeme!

    Strany osm a devět (včetně úvodu ze strany 1!) tvoří nepůvodní materiál převzatý ze Světa rozhlasu 1999 s názvem O programovém zaměření rozhlasových stanic. Dát ze šestnácti stran měsíčníku k dispozici dvě tiskové strany materiálu, který již byl kdesi publikován, mi připadá jako vyložená drzost a neúcta vůči čtenářům Mediažurnálu. Dalším převzatým materiálem je celostránkový článek ze strany 15 s názvem Nahrávání telefonických rozhovorů je velmi sporné (vyšlo opět v Mladé frontě DNES). Při sledování účasti článků z Mladé fronty DNESMediažurnálu u mě vzniká podezření, že mi dosud unikal nesmírně důležitý pramen informací o médiích. Jak jsem vůbec bez četby Mladé fronty DNES mohla jako praktická novinářka existovat? A byla bych ráda, kdyby tuto kritiku nebrala osobně právě redakce MfD, ale redaktoři Mediažurnálu - jejich adorování článků MfD totiž působí trapně a z případného čtivého zdroje-deníku činí jedinou a všemocnou autoritu. Dalším převzatým článkem je materiál s názvem Ohrožuje fúze America Online a Time Warner svobodný pohyb informací? (vyšlo v Lidových novinách stejně jako další přetištěný článek). Lidové noviny se tedy stávají druhým a posledním citovatelným zdrojem informací ze spektra českých periodik, soudě aspoň podle jejich nulového zastoupení v Mediažurnálu.

    5. Sečteno a podtrženo

    - nové číslo Mediažurnálu přineslo plných šest stran nepůvodních materiálů, takže na informace pro širokou novinářskou obec zůstalo pouhých 10 stran, z nichž polovinu zabraly pravidelné rubriky a další polovinu nezáživné materiály týkající se stále diskutovaného Etického kodexu novináře či podrobný rozpis toho, jak bude v budoucnu vypadat české digitální vysílání. Nevím, ale jako řadová členka Syndikátu novinářů si "svou" měsíční názorovou platformu v podobě periodika představuji úplně jinak.

    Připomeňme, že tento časopisecký hybrid připravuje celkem pět pod ním podepsaných redaktorů či členů redakční rady. Znám redakci, kde pět redaktorů připravuje dvacetistránkové noviny dvakrát týdně i s odbornými monotematickými přílohami. Pět - prý fundovaných - redaktorů Mediažurnálu však není schopno naplnit čtivými a informativními materiály ani pouhých šestnáct stran měsíčně. To vše za část peněz přišedších do pokladny Syndikátu novinářů z peněz jeho členů.

    Ve světle těchto souvislostí je pro mne nepochopitelné, jak si vůbec mohla redakce dovolit napsat, že volní novináři ignorovali dotazník, který jim byl poslán. Až vy, redakční pracovníci Mediažurnálu, začnete odvádět adekvátní práci a nebudete ve své branži jen neschopnými černými ovcemi, jistě budete mít u svých méně známých profesních kolegů větší vážnost a celé vaše úsilí bude působit méně fraškovitě. Pak zřejmě také nebudete vnímáni jako periodický parazit, který slouží nejlépe opravdu jen k tomu balení svačin.

    Daniela Macháčková

    Novinářka na volné noze a PR pro nakladatelství Ivo Železný s působností Morava-Slezsko



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|