Chaos versus bulvár: zpravodajství ČT 1 a televize Nova ve čtvrtek 2. března 2000

Jan Čulík

Zasedl jsem včera v Praze před televizní přijímač zkusmo srovnat Události ČT a Televizní noviny televize Nova. Jsou nějaké rysy, jimiž se zpravodajství obou stanic výrazněji odlišuje?

Ani na jedné z obou stanic nebylo, co se obsahu týče, zpravodajství velmi výrazné. Fascinuje mě, že v hlavním televizním zpravodajství dne může být nejdůležitější zprávou, že zřejmě zkrachovala soukromá regionální letecká společnost Air Ostrava, případně že se poslanci rozhodli zrušit o den předtím zavedenou povinnost všech prodejců vydávat na zboží draží než 20 korun účtenky.

Bohužel, jako obvykle, bylo zpravodajství České televize téměř úplně nesledovatelné. Jednotlivé reportáže byly doprovázeny shluky slov, v nichž se divák dokázal jen velmi obtížně orientovat. Vrcholem při tom byla asi třetí zpráva Událostí, snad něco o tom, že má být ustavena jakási parlamentní komise či co, která má vyšetřovat pokus firmy ZVVZ vyvážet zařízení do Íránu. Naprosto nevím, o co šlo.

Jako obvykle bylo zapotřebí obrovského soustředění, aby člověk zprávy byl schopen sledovat. Skutečně by stálo zato, podrobit tento způsob televizní práce detailnějšímu rozboru, aby se zjistilo, co v "domácím stylu" České televize způsobuje, že jsou její reportáže tak "antikomunikativní".

Tato analýza by přece nutně prospěla i samotné České televizi a zvýšila by sledovanost Událostí. Jsem si jist, že malá sledovanost Událostí oproti Nově je do určité míry způsobována skutečností, že divák se musí opravdu nutit, aby se dokázal v chaotickém galiatyáši Události řádně orientovat.

Před ukončením Událostí jsem s velkou úlevou shodil břemeno nutnosti sledovat ČT a přepnul televizní přijímač na televizi Nova.

Musel jsem se ale okamžitě strašně smát. Některé postupy televize Nova jsou nyní ve zpravodajství tak zavedené a tak stereotypní, že se stávají senzační karikaturou. Tím je například už obligatorní vlísávání se moderátorů nováckých Televizních novin do přízně diváků, nejrůznějšími úsměvy či "přátelskými poznámkami na okraj". V britské televizi (Channel Four) existuje zvláštní pořad (Eurotrash), věnovaný ukázkám z nejhloupějších či nejkýčovitějších pořadů evropských televizních stanic. Hodilo by se tam nejen Počasíčko či Peříčko, ale i mnohé reportáže Televizních novin. Naivita tohoto vysílání, zejména dychtivé úsilí mladých reportérů o senzačnost (vyjadřované například řvaním do mikrofonu) je opravdu mnohdy velmi zábavná.

Celkový prezentační styl reportáží televize Nova je hrubý a i technicky svým způsobem primitivní. Naprosto nezvládli v televizi Nova umění střihu. Záběry jsou stříhány jeden na druhý tak, že pokaždé, když dojde ke střihu (tj. změně záběru), je tomu jako by divák dostal pěstí do obličeje. Děsná rána. Jako by celá televize pokaždé otřásla. Proč nesledují střihači Novy, jak stříhá televizní reportáže BBC či ITV, že tam střih divák vůbec nevnímá! To jsou základní věci.

Televizní noviny televize Nova přirozeně zahajují zpravodajství "nezprávami", tedy "zprávami o kriminálních činech. Ta zpráva, jíž začaly Televizní noviny ve čtvrtek 2. 3., byla skutečnou kriminální "nezprávou", totiž informací o tom, že jakási dívka předstírala policii únos "ruskými muži" a pak se ukázalo, že si dívka celou záležitost vymyslela.

Důležité ale je, že zpráva byla podána jasně a srozumitelně, i když ovšem naprosto panoptikálně. Přes tu komedii to bylo po sledování Událostí ČT obrovskou úlevou.

Frenetické podání reportéra Jana Tuly, který svůj komentář o podvodné dívce dramaticky vykřikoval do mikrofonu, z něho ovšem udělalo šaška. I když šlo v podstatě o hloupost, která v žádném případě neměla proboha b být hlavní zprávou dne, tato reportáž měla určitý seriózní podtext: v české společnosti se zvyšuje počet případů, kdy si občané postižení vymýšlejí a plýtvají policejním časem (to je například v Británii trestný čin). V ČR se však toto plýtvání policejním časem podle TV Nova většinou nepostihuje.

V pořadu bylo někoik reportérů Televizních novin bylo postiženo nutností doslova před kamerou (vzrušeně) řvát do mikrofonu: moc jsem se smál zejména vystoupení Martina Krpáče. Je to moc dobré, jak ze sebe mladí lidé dělají na obrazovce komiky. (Třeba se dostanou někdy k filmu...)

Zpravodajství televize Nova ale obsahovalo, i když s bulvárním podtextem, několik zpráv, které měly seriózní podtext veřejné služby: reportáž o tom, že někde v Ostravě (cituji po paměti) nepoznali lékaři u jedné ženy rakovinu prsu, a ta zemřela. Nebo tam byla i jiná reportáž, že lidé jezdí po silnicích jak prasata, nedodržují ani rozumné přiměřené vzdálenosti mezi automobily a policie je nyní bude daleko přísněji stíhat. To jsou důležité věci.

Je paradoxem, že ačkoliv Česká televize má být televizí veřejné služby, tyto "veřejnoprávní" reportáže se v jejím zpravodajství vyskytují dost málo.

Zajímavá byla údajně "pravicová" zaujatost obou těchto hlavních českých televizních zpravodajských relací. To se zejména v reportáži o "nesmyslnosti" zákona, nutícího všechny prodejce vydávat na zboží v hodnotě nad dvacet korun stvrzenky (vysílaly obě televizní stanice) a o zákonu, podle něhož chce ministerstvo kultury uvalit na prodej prázných audio a videokazet jedno až pětiprocentní daň, z níž se budou platit autorská práva, protože si lidi kazety kopírují doma.

Ani v jednom případě (vlastně v těchto zpravodajských pořadech nikdy) nepoužila ani jedna televize jinde běžného seriózního novinářského postupu, totiž toho, že po uvedení základní informace ji reportér kriticky analyzuje zároveň z dvou opačných názorů a z obou názorových stan poukáže na nedostatky opačného postoje.

Tak například je možná sice pravda, že nutnost vydávat stvrzenky na všechny nákupy nad dvacet korun by zatížila malé prodejce, jenže např. v Británii se vydávají stvrzenky na všechno - není to takový problém, protože přece každý prodejce má pokladnu a ta vydá stvrzenku při každé tržbě! Reportéři bědovali, že by to zatížilo ubohé trhovce, jenže známá je skutečnost, že trhovci např. prodávající zeleninu své zákazníky bez tvrzenek bezostyšně okrádají.

Býval bych se domníval, že by standardním vybavením i venkovského trhovce měla být automatická digitální váha, která zákazníkovi ukáže, kolik navážené okurky přesně stojí, a vytiskne mu i stvrzenku. Bez toho se rovná trhovecký prodej podvádění. Nikdo si toho ani v jedné z obou televizí nevšiml. Daniela Drtinová v České televizi (pořád ještě neumí mluvit, vypadávají ji při hovoru do mikrofonu při řeči hlásky) jen mechanicky opakovala názor ODS, že by předpis se stvrzenkami malé prodejce zničil.

Tuším v reportáži televize Nova bylo alespoň uvedeno, že chtěl ministr obchodu Grégr tyto stvrzenky zavést z daňových důvodů. (Tuto reportáž dělal reportér Dumbrovský a nedá se popřít, že z osob, často neštastně či komicky vystupujících v českých televizích na obrazovce, byl daleko nejprofesionálnější.)

Reportáž televize Nova o stvrzenkách ovšem dokázala, jak lehce si umějí sociálnědemokratičtí ministří naběhnout a kazit si dojem u veřejnosti. Reportér Dumbrovský požádal docela zdvořile Grégra, zda mu může položit otázku, zrovna když Grégr pil jakýsi džus. Ten mu arogantně (a hloupě) odsekl, že mu reportér porušuje soukromí. To si snad ministr Grégr myslel, že to televize Nova neodvysílá a že ve veřejnosti (ať už na ministerstvu dělá cokoliv) nebude posílen dojem, že je Grégr arogantní hlupák? Zasloužil si to. (Protože jen hlupák si může takto mediálně naběhnout.)

V reportáži o daních z audio a videokazet poskytla televize Nova prostor Marku Bendovi z ODS, který filozofoval, že taková autorská daň z kopií pásků je vlastně socialistická představa, neboť proč mají daň platit všichni, když kopírováním krade jen někdo. Inteligentní televizní stanice to měla okamžitě doložit věcným údajem, kolik procent uživatelů audio a videozařízení si pirátsky kopíruje kazety. To chybělo, a tak bylo Bendovo nesmyslné extempore ponecháno bez korekce. Vždycky mě fascinuje, jak, chráněni exkluzivností české řeči, které nikdo mimo český kotec nerozumí, si politici mohou v ČR ve sdělovacích prostředcích říkat jakékoliv nehoráznosti.

Celkové shrnutí: Veřejnoprávní televize se nezbavila své nudnosti, neslanosti, nemastnosti a přitom chaotičnosti. Nemá asi smysl o zpravodajství České televize znovu a znovu psát, neboť jen budeme do omrzení opakovat líčení těchže chyb. Televize Nova je z technického hlediska až komicky neumělá: nechtěná komika mnoha jejích reportáží je téměř všudypřítomná.

Přesto však má zpravodajství televize Nova nad zpravodajstvím ČT bezesporu vrch. Navzdory bulvárním "vraždám" a "zločinům" mívá zpravodajství Novy v současnosti určitý mírný veřejnoprávní podtext, který zprávám v České televizi při jejich neutrálnosti chybí. Zunova šéfredaktorská práce v Nově je zjevně rozmyslnější než šéfredaktorská práce Šámalovav ČT.

Ale co je nejdůležitější: navzdory vší primitivnosti a přeháněné dramatičnosti je zpravodajství televize Nova jasné a srozumitelné.

Lidi se dívají na zprávy televize Nova, protože často říkají, že v Událostech ČT "nic není".

Není to pravda. Jak svědčily i zpravodajské relace obou televizních stanic ve čtvrtek 2. března, do určité míry se obě zpravodajská vysílání tematicky překrývají.

Jenže je to nedokonalý a chaotický způsob zpracování témat, který vytváří dojem, že v Událostech České televize "nic není". Paradoxně působí sice z povrchního hlediska Události ČT na diváka profesionálněji, než třeba primitivní střihy televize Nova, jenže je to profesionální prázdnota.

Televizní noviny Novy mají své neotesané, primitivní hrany, avšak zpravodajství je názorné, srozumitelné a jasné. To je hlavní a nejdůležitější vlastnost, jakou má televizní zpravodajství mít, a právě proto, domnívám se, odpouštějí čeští diváci Nově její ostatní primitivismy.

Nedívají se na Novu proto, že by byli sami primitivní, ale protože zpravodajství Novy má jasnější věcný obsah.

Je pro nás internet dobrý?

Tento článek vyšel v týdeníku Observer dne 20. února 2000.

V "netlandu" je stále ještě jaro, napsal nedávno ironicky časopis Salon. Ale už nyní se začínají ptát disidentské hlasy: Je internet pro nás skutečně dobrý?

Internet vyvolává alternativní vize budoucnosti. Podle první a známější se bude internet i nadále rozvíje velmi zdárně, hodnota jeho akcií poroste, vznikne celá řada internetových milionářů a v americké ekonomice vyvolá internet obrovský boom. Britský ministr financí Gordon Brown je přesvědčen o platnosti této vize budoucnosti. Podle této vize v budoucnosti bude více žen používat e-mail i internetové nakupování. Brzo budeme podle těchto představ všichni podnikat a žít ve virtuální realitě.

Ale minulý týden se vynořily daleko pesimističtější vize internetové budoucnosti. V této dystopii, konstatují kritikové, nás všechny promění internet v armádu ubohých jedinců, uvězněných v izolaci a v depresi. A co je ještě horší, zavádíme éru kontroly, éru "Velkého bratra" a zaměstnavatele, který bude špehovat zaměstnance.

Také tito kritikové tvrdí, že nadšenci přehánějí hospodářský význam internetu. Prý mohou být dokonce důsledky jeho zavádění záporné, protože zlikviduje pracovní místa prostředníků, na nichž závisí regionální ekonomika. Kapitálové trhy zaznamenají krach, až se ukáže, že veškeré nadšené investice do internetu jsou jen prázdnou bublinou. Nakupování na internetu povede k tomu, poznamenávají kritici posměšně, že exkluzivní předměstské čtvrti měst budou zaneřáděny bílými dodávkovými automobily, vozícími zboží až do domu.

Rychlost šíření internetu je však elektrizující. V současnosti je v západní Evropě napojeno na internet 25 milionů domácností. Loni to bylo podle analýz firmy Datamonitor jen 12 milionů. Očekává se, že během nadcházejících čtyř let stoupne domácí připojení internetu na 60 milionů bytů - 45 procent všech bytů v západní Evropě. Jen v Británii má přístup na internet v současnosti 17 procent domácností. Do dvou let se má tento počet zdvojnásobit.

Ti, kteří se na této revoluci podílejí, přiznávají, že internet dominuje jejich životu. Tím, že vlastní akcie v internetových podnicích, velmi silně zbohatli.

Ale zatímco proměňuje internetová elita své akcie v konkrétní bohatství, jako jsou domy, auta a obrazy, objevují se širší dopady internetové revoluce. Vznikají obavy, že internet začíná rozdělovat společnost tak, jak by to učinila každá nová technologie, a to podle pohlaví, věku, třídní příslušnosti a zeměpisné příslušnosti.

První skutečně rozsáhlý průzkum sociálního dopadu vlivu internetu v zemi, kde se rozšířil nejrychleji, totiž ve Spojených státech přinesl minulý týden určité záporné informace. Americká posedlost internetem způsobuje, že lidé tráví méně času s přáteli a s příslušníky své rodiny, méně času nakupováním a více času prací doma po pracovní době. Krátce, čím více času lidé tráví na internetu, tím méně ho tráví se skutečnými lidmi, argumentuje Norman Nie, politolog ze Stanford University v Kalifornii, který byl hlavním autorem této studie.

Apologeti internetu argumentují, že alternativní elektronická přátelství nahradí nebo dokonce posílí vztahy uvnitř rodiny a ve společnosti.

"Začínáme být svědkem fragmentace. Děti se už nedívají na televizi spolu s rodiči," konstatuje Janice Hughesová, ředitelka poradenské firmy Spectrum a poradkyně britské náměstkyně ministra pro elektronický obchod, Patricie Hewittové. Podle zprávy podniku KPMG Consulting tráví děti a zejména teenageři hodně času na internetu proto, že nemají pocit, že je internet diskriminuje kvůli věku.

Ovšem děti, které mají přístup k internetu, mají štěstí. Podle loňského průzkumu firmy Datamonitor existují v Británii znepokojující rozdíly ve vlastnictví počítačů podle společenských tříd. Zatímco 60 procent nejbohatších a nejkvalifikovanějších občanů (tzv. sociální třídy A a B) vlastní počítač, v  nekvalifikovaných sociálních vrstvách C a D je to jen 17 procent. Důležitým faktorem je také zeměpisná poloha. Lidé na severu Británie nejsou tak často napojeni na internet jako lidé na jihu. Vytváří to velké rozdíly mezi lidmi s přístupem k internetu a lidmi bez přístupu.

Podobně je i loterií to, která škola má či nemá v Británii přístup na internet. "Existují místa, kde komunální úřady nevěnují dostatečné množství pozornosti podpoře počítačů ve školách. Je to velmi vážné, protože mladí lidé v těchto oblastech skončí s obrovskými kvalifikačními nedostatky," varují poradci.

Totéž samozřejmě platí ještě ve větší míře o celých zemích, argumentuje týdeník Observer. Ty ekonomiky, které mají přístup k moderním komunikačním sítím, se zjevně budou rozvíjet daleko rychleji než ty, které přístup ke komunikačním sítím nemají. Internet způsobí obrovské rozdíly mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. "Zvlášť obtížné bude dohnat svět pro Afriku," konstatuje David Powell, poradce pracující pro firmu Durlacher, což je internetová investiční banka.

Internet začíná mít velký vliv na vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Britská firma Buchanan International v Glasgow začíná prodávat svůj software jménem System Lookout, který dokáže identifikovat neautorizované užívání internetu (třeba hledání pornografických stránek) a informuje o tom nadřízené.

Podle internetové firmy Zoom je přesvědčeno 60 procent britských zaměstnanců, že jim zaměstnavatelé čtou elektronickou poštu. Tento paranoidní postoj má své zdůvodnění. Téměř třicet procent veškerých amerických podniků nyní ukládá a analyzuje odeslanou i přijímanou elektronickou poštu.

Muži užívají internet více než ženy, podle podniku A C Nielsen tráví o dvě hodiny měsíčně připojením na internet více než ženy.

Internet jako komunikační nástroj likviduje vzdálenosti, a to může velmi záporně ovlivnit regionální vzorce zaměstnanosti. Existuje určitý druh práce, kterou je možno prostřednictvím digitalizace přesunout tam, kde je to levnější. Zaměstnanec v Polsku může sledovat bezpečnostní kamery na prostoru továrny ve Walesu za daleko menší plat než zaměstnanec přímo ve Walesu. Bezpochyby to povede k tomu, že tyto pracovní příležitosti budou časem přeneseny tam, kde je to levnější.

Na potenciál internetu se dívají rozporně i ekonomové. Britský ministr financí Gordon Brown požaduje, aby byla cena připojení na internet snížena do poloviny roku 2002 o padesát procent, aby to vyvolalo podstatný růst jeho užívání. Obává se, že Británie ekonomicky zaostane, protože většinou nemá přístup na internet bez telefonního poplatku, jako je tomu ve Spojených státech.

Mnoho ekonomů je přesvědčeno, že má internet obrovský význam, protože vlivní teoretikové konstatují, že technologie je tak důležitou součástí hospodářského cyklu jako kapitál i práce. Nedávná studie firmy Andersen Consulting ukázala, že internet a firmy nových technologií vyvolaly za poslední tři roky třetinu veškerého hospodářského růstu ve Spojených státech. A nyní se tento trend vyváží do zahraničí. Freeserve, největší britská internetová firma, začala obchodovat na kapitálovém trhu s hodnotou 1,5 miliardy liber (90 miliard Kč), nyní má hodnotu více než 8 miliard liber (480 miliard Kč).

Takové finanční ohodnocení vzniká v důsledku toho, že mají mnozí pocit, že je internet nejrevolučnějším technickým vynálezem od vynálezu telefonu koncem minulého století. Michael Dell, ředitel podniku Dell Computers, který vydělal celé jmění prodejem svých výrobků po internetu, řekl minulý týden: "Internet se stane tak nezbytným jako elektřina."

Nad posledním číslem Mediažurnálu, zpravodaje Syndikátu novinářů České republiky