Američtí studenti seminárními pracemi o pochybných rozsudcích smrti
zachránili životy a rozpoutali veřejnou diskusi o trestu smrti
Když zadal profesor žurnalistiky na Northwestern University v
Chicagu svým studentům úkol, aby nově prozkoumali celou řadu trestů smrti,
vůbec ho nenapadlo, k čemu to povede. Nyní byli tři američtí odsouzenci k
smrti osvobozeni od čekání na popravu, stát Illinois suspendoval popravy a
není vyloučeno, že k témuž dojde po celých Spojených státech, napsal v
úterý 15. února deník Guardian.
Otázka: Mohli by něco podobného dělat čeští studenti, třeba studenti
žurnalistiky na katedře sociálních věd? Třeba v případech odsuzovaných
Romů? Před lety mi jako reportérovi Svobodné Evropy řekla jedna česká
právnička, zabývající se rehabilitací vězňů, vracejících se do občanského
života, že se prý normálně usuzuje, že třicet procent vězňů v českých
věznicích jsou nevinní lidé. Je to pravda? - Jenže na rozdíl od Spojených
států by se asi čeští vyšetřovatelé sporných vězeňských případů nedostali k
soudní dokumentaci. Nebo ano? Nechce se o to někdo pokusit? JČ
Na stále se měnící scéně amerického života neexistuje mnoho šiboletů tak
pevně přetrvávajících, jako je drtivá podpora veřejnosti pro trest smrt.
Žádný vážný kandidát na významnější politický úřad se v Americe neodvážil
navrhnout, že by trest smrti měl být zrušen. To alespoň bylo konvenčním
přesvědčením do doby před několika dny, kdy se stalo něco pozoruhodného:
Spojené státy se začaly znovu zamýšlet nad popravami.
31. ledna vyhlásil ve státě Illinois moratorium nad popravami
republikánský guvernér George Ryan, který byl předtím nadšeným stoupencem
smrtících injekcí jako trest za vraždy. Toto šokující oznámení vyvolalo
celou vlnu podobných výroků politiků: 15 ze 38 států, v nichž se provádějí
tresty smrti, oznámilo, že bude existence trestu smrti znovu zkoumána.
Minulý pátek zahájila Janet Renová, generální prokurátorka,
vyšetřování ministerstva spravedlnosti, které bude zjišťovat, jestli nejsou
tresty smrti disproporčně vynášeny především nad černými občany. Téhož dne
byl v Senátu předložen návrh zákona, který zlepšuje možnosti obžalovaných,
aby před soudem prokázali svou nevinu. Tento týden uvažuje prezident
Clinton o zavedení federálního moratoria a kandidáti pro nadcházející
prezidentské volby, kteří všichni podporují trest smrti, jsou novináři
systematicky veřejně dotazováni, co si o tom myslí.
Je to pozoruhodný vývoj co se týče politické otázky, o niž si lidé
ještě před měsícem mysleli, že je zcela nezajímavá. Nejpozoruhodnější však
na věci je, že ten nový zájem o otázku trestu smrti vyvolal univerzitní
kurs několika studentů žurnalistiky v Chicagu.
V rámci svých seminárních projektů dostali studenti na Medill School
of Journalism na Northwestern University za úkol prozkoumat celou řadu
trestů smrti, založených na minimálním množství důkazů a na pochybných
přiznáních. Vyšetřování studentů už vedlo k osvobození tří odsouzenců,
kteří čekali na vykonání trestu smrti a také k osvobození pěti dalších,
odsouzených k dlouhým vězeňským trestům.
Průzkum studentů vyvolal znepokojení, že trestanci, většinou
černoši, jsou odsuzováni k smrti za zločiny, které nespáchali. Nikdo nebyl
překvapen více než studenti, kteří - stejně jako většina občanů -
předpokládali, že jejich spoluobčané přece nebudou odsuzováni k smrti bez
stoprocentních důkazů. Podařilo se jim však prokázat, že celá řada rozsudků
nebyla vůbec přesvědčivá.
"Jestliže je mi jednadvacet let a do školy ani moc nechodím, protože
si musím vydělávat, a přesto se mi podaří prokázat, že odsouzenec je
stoprocentně nevinen, pak to ukazuje, jak nedokonalý je celý soudní
systém," konstatuje Shawn Armbrustová, bývalá studentka na Medillu.
Armbrusová studovala případ, který se stal nejnovějším úspěchem této
studentské třídy. Podařilo se jí osvobodit Anthonyho Portera, který
strávil 16 let ve vězení a za pouhých padesát hodin měl být popraven
smrtící injekcí. Avšak studenti dokázali, že případ proti němu byl založen
na křehké stavbě lží, nekompetence a zlé vůle. Obrovský skandál, který v
této věci posléze vyvolaly sdělovací prostředky, vedl nakonec guvernéra
Ryana, aby suspendoval vykonávání trestů smrti.
Když byl poprvé v roce 1998 předán Porterův případ Armbrustové a
skupině dalších studentů, neměli moc názor na to, jestli je vinen či
nevinen. Jejich učitel, David Protess, je velmi pečlivý vyšetřovatel a
aktivista, kterému se mnokrát podařilo prokázat nesprávný rozsudek, ale
jeho kritikové poukazovali na to, že zastává příliš vášnivé názory na věc
trestu smrti a že tedy není úplně objektivní.
Porter byl uvězněn v roce 1972 za vraždu dvou teenagerů v jednom
chicagském parku. Vždycky tvrdil, že je nevinen, a neexistovaly fyzické
důkazy, které by jeho vinu potvrzovaly, ale očitý svědek svědčil, že viděl,
jak Porter na mladíky vystřelil, a to stačilo, aby byl odsouzen k trestu
smrti. Profesor Protess řekl svým studentům, aby prostudovali veškeré
soudní záznamy a vystopovali celý případ od samého začátku. A tak v
listopadu 1998 se Armbrustová a její přátelé vydali do onoho parku v
jižním Chicagu - čtyři bělošští univerzitní studenti do chudinské, většinou
černošské čtvrti.
"Netušili jsme, co tam najdeme," říká Armbrustová. "Postavila jsem
se na místo, kde došlo k vraždám. Ostatní se postavili na místo, kde stál
ten svědek, a neviděli nic. V cestě byl železný plot."
Jeden student pak navštívil svědka, Williama Taylora, v přítomnosti
Paula Cioliona, soukromého detektiva a bývalého policisty, Protessova
přítele, který pomáhal s vyšetřováním studentů. Za pouhých dvacet minut
odvolal Taylor své svědectví, že mu policie "vyhrožovala a zastrašovala a
nutila ho", aby identifikoval Portera.
Protess ale věděl, že zrušení svědectví korunního svědka nebude
stačit na to, aby byl zrušen trest smrti nad Porterem. "K tomu bylo
zapotřebí přiznání skutečného vraha," uvedl.
Studenti se stoprocentně věnovali vyšetřování případu, zrušili dovolené a
přestali chodit na jiné přednášky, seděli a studovali transkripty a staré
nahrávky ze soudní síně. Byl to zjevně proces, který byl výsměchem
spravedlnosti. "Dvakrát jsem si povšimla, že soudce na pásku žádá nějakého
zřízence, aby vzbudil obhájce, protože usnul," konstatovala Armbrustová.
Studenty zaujali dva místní lidé, Alstory Simon a jeho manželka Inez
Jacksonová, kteří byli vyslýchání policií po vraždách a kteří odjeli o dva
dny později z města. Nalezli Jacksonovou daleko ve státě Milwaukee, kde
byla nemocná na AIDS, a vzali ji na večeři do místní restaurace.
"Řekla, že ji Alstory bil, a že jednou na ni vytáhl revolver, ale že
už má od něho pokoj," vzpomíná Armbrustová. "Dívala se na mě pořád a zdálo
se, že je přítomno něco nevysloveného. A pak najednou David Protess řekl:
'My víme, co se stalo té noci v tom parku.' Umlkla. Řekla, že slyšela vedle
sebe výstřely a že ji pak Alstory odtamtud odtáhl a řekl, aby držela hubu,
nebo že ji zastřelí. Má rodina žije v Milwaukee, a tak jsme ji vzali k mým
rodičům a Paul Ciolino nahrál její přiznání. Řekla, že ji spadlo břemeno s
duše."
Studenti se pak vrátili do Chicaga a hledali Alstoryho Simona. "Ze
zpětného pohledu to byla pěkná pitomost, ale tehdy se to zdálo správné,"
říká Armbrustová. Simon se studenty promluvil, zjišťoval, co vědí, ale
popřel, že s věcí má cokoliv společného. Ale Ciolino cítil, že váhá, a
čtrnáct dní poté ho znovu navštívil v pět hodin ráno. "Vzbudil jsem ho a
řekl jsem mu, že spěchám. Ukázal jsem mu výpovědi a on se docela rychle
přiznal," řekl Ciolino.
O dva dny později byl Porter na svobodě. Po šestnácti letech v cele
smrti běžel rovnou za Protessem a zdvihl ho do vzduchu. Totéž udělal
Armbrustové a studentům, kteří se shromáždili kolem věznice. "Jsem
nesmírně dojat," řekl Porter. "Byl jsem ve vězení tak dlouho, tak dlouho
jsem se snažil bojovat o život. A ti lidi se mě snažili zabít. Ti
podvodničtí policajti na mě svalili falešné obvinění. Na pravdě jim
nezáleželo. Tolik mě to bolelo. Můj život je v troskách."
Porter má právo žalovat stát za nespravedlivé uvěznění, ale navzdory
důkazům o jeho nevině jsou byrokratické překážky obrovské. Jediné peníze,
které dostal, bylo 5000 dolarů od filmového producenta, který se zajímá o
práva na jeho životní příběh. "Jen v Americe jsme nuceni záviset na
Hollywoodu, na hollywoodském producentu, který poskytne odškodnění člověku,
který byl neprávem odsouzen," konstatuje Protess.
Od té doby, co byl ve státě Illionis v roce 1977 zaveden trest
smrti, bylo třináct odsouzenců k smrti posléze osvobozeno, protože se
ukázalo, že byli nevinní. Bylo to více lidí, než kolik jich bylo ve
skutečnosti popraveno. Žádný státní žalobce ani policista nebyl obžalován
ze zkreslování či falšování důkazů.
Protessovi nynější studenti analyzují nyní dva případy odsouzenců k
smrti ve státě Illinois, o nichž je Protess přesvědčen, že jsou nevinní, a
příští rok chce Protess studovat případy jinde ve Spojených státech.
Kampaň, kterou zahájil Protess, se zřejmě rozšíří, neboť podobné
projekty nyní zahajují i jiné univerzity, vyučující žurnalismus a právo,
Protess je však varuje, že projekty tohoto druhu jsou pro studenty
neobyčejným zatížením. Protess dostal od jednoho studenta nedávno dopis:
"Pořád se mi zdá o smrti." Nejhorší je, když se studentům nepodaří zabránit
popravě. V květnu 1995 byli Protess a jeho studenti přesvědčeni, že mají
dostatečné množství důkazů, aby zpochybnili trest smrti vynesený nad
Girviesem Davisem. Ani v tomto případě neexistovaly žádné písemné důkazy a
Davise, černocha, odsoudila stoprocentně bělošská porota na základě
přiznání. Jenže Davis byl negramotný a nemohl to přiznání napsat.
Protessův seminář také zjistil, že Davis podepsal přiznání skoro ke všem
neobjasněným zločinům v oblasti, včetně tří vražd, o nichž úřady posléze
přiznaly, že je nemohl spáchat.
Avšak navzdory zoufalým prosbám Protessovým - dokonce i jednoho
porotce, který se vyjádřil, že by Daviese býval neodsoudil, kdyby věděl, že
je negramotný - tehdejší guvernér státu Illinois Jim Edgar rozsudek
schválil Davies byl popraven injekcí.
Studenti, kteří se toho večera sešli v domě svého učitele, to nikdy
nezapomenou. Jedna studentka, Lara Flintová, která nyní studuje právo ve
Washingtonu, vzpomíná: " Girves nám zatelefonoval asi v devět hodin a byl
orpavdu přátelský a řekl, že je vděčný za tu práci, kterou jsme udělali.
Bylo to velmi emocionální a hodně těžké, protože jsme věděli, že stát
prostě někoho jen tak zabije."