úterý 8. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika:
  • Boj s rudými větrnými mlýny (Andrew Stroehlein) Rakousko:
  • Co s Haiderem? (Observer)
  • Evropa musí ohledně Haidera jednat (Neal Ascherson) České peníze:
  • Drobné a miliardy (Ivan Hoffman) Česká televize:
  • Nový ředitel ČT: Tytéž změny jako Puchalský, ale diplomatičtěji (Jan Čulík, pro týdeník Reflex) Polemika:
  • K pořadu "Naskočíme?" (Petr Jánský) ODS a Libor Novák:
  • Výše trestu (Petr Jánský) Diskuse o Bohu:
  • Ke sporu theistů a atheistů (Jiří Jírovec)
  • Neslušnost příspěvku pana Luboše Motla (Jaromír Jedlička)
  • Jiří Voskovec o Bohu
  • Je nám třeba víry v Boha? (část druhá) (Vlastimil Obereigner) Czech Politics:
  • Battling the Red Windmills (Andrew Stroehlein) Sport:
  • Poprvé... (Ivan Hoffman)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Je nám třeba víry v Boha? (část druhá)

    Vlastimil Obereigner

    Zásahem vyšší moci jsem byl týden bez počítače a tudíž uvízlý mimo informační dálnici. Konflikt v "registrech Oken 95", jestli snad někdo ví o co jde (já ne.) Vše bylo nabouráno a musel jsem vložit znovu všechny programy, včetně internetového. Bylo to velmi napínavé, ještě že mám plno času, zotavujíc se z operace výměny kyčle.

    Konečně je vše v pořádku, dokonce jsem si přidal paměť (bohužel jen v počítači). Se zájmem jsem otevřel Britské listy, jelikož jsem očekával nějakou reakci na můj příspěvek o potřebě víry v Boha. Byla tam celá řádka zajímavých prací. Zajímaly mě hlavně kritiky a námitky. Musím s úlevou konstatovat, že na mě všichni byli velice hodní a slušní. Tak by to ale mezi dobrými křesťany mělo být.

    Mám, jistě oprávněný, pocit, že zde hodně dlužím. Proto se k tomuto tématu znovu vracím.

    Předně přiznávám, že jsem se kopnul s tou poznámkou o Desateru. A hned několikrát. Nechtěl jsem, ať už to vyznělo jakkoliv, vzbudit dojem, že nechápu morální hodnotu tohoto dokumentu. Byl a je to universální návod, jak se člověčenstvo má chovat. To, co jsem napsal o nedostatku lidské paměti, že těch přikázání je trochu na slabší paměť moc, mělo být chápáno spíše jako sarkasmus, v žádném případě cynismus. Též to je reakce na snahy některých zdejších (US) politiků,kteří by chtěli dát do zákona, aby ve všech školních třídách, veřejných (na př. soudních) budovách atd., bylo Desatero vyvěšeno. Sám jsem se nikdy Desateru nazpaměť neučil a přesto vás mohu ujistit, že jsem nikdy nikoho nezabil, neokradl, rodiče jsem nade vše miloval, k manželkám sousedů jsem se choval slušně, uctivě a nic víc, a když jsem tedy nikoho neokradl, tedy samozřejmě, a tím spíše ne, souseda. Ta první tři přikázání, (někde se píše, že byly vytesány na první desce, ostatních sedm na desce druhé) jsem se snažil dodržovat, když jsem byl ještě malý chlapec. Rodiče mě k tomu vedli. Před nějakými třemi ticíci lety, možná trochu více, snad Mojžíšovi vypadly z rukou, nebo co, dosti na tom, rozbily se a pánu Bohu nezbylo, než je tesat znovu. Ani ty duplikáty se nezachovaly a teď se vlastně neví to správné pořadí a rozložení. To však není ani tak důležité. Židé se snaží podle těchto pravidel morálky žít už od prvopočátku. Dočetl jsem se, že Křesťané až někde v devátém století. Ale to, co jsem napsal, že by stačilo jedno, jednoduše zapamatovatelné pravidlo - Nečiň druhému, co by se nelíbilo tobě samému - jsem myslel vážně. Nelíbilo by se mi, aby mě někdo zabil, okradl, aby mi někdo chodil za manželkou a nebylo by mi jedno, kdyby mě neměly mé děti rády a tudíž ani já bych to nečinil druhým.

    Tak to je jedna věc a částečná odpověď panu Navrátilovi, který se dosti podrobně mým článečkem zabýval. Mimo jiné píše, že Oregon, ve kterém dílem osudu žiji, není "bašta pravičáckých věřících". To opravdu není. Je to a vždy byl, podle mého názoru, poměrně pokrokový stát. Velký rozlohou, (251.180km) víc než třikrát než Česko, ale jen se třemi miliony obyvatel. Kdybych zde žil před sto lety, mým nedalekým sousedem by byl známý žurnalista John Reed, který odpočívá v pokoji u Kremelské zdi. Žila zde i jeho manželka Louise Bryant a Emma Goldman, která spolu s nimi prožila Velkou Říjnovou a po návratu (po smrti Johna Reeda) napsala zajímavou knihu "My Disillusionment in Russia" (Mé zklamání v Rusku). Oregon má systém "přímé demokracie" a jako jediný v Unii (a druhý na světě) má zákon, který dovoluje lékařům ukončit pacientovo trápení v případě smrtelné nemoci. (Částečná euthanasie). Přesto ale, co se týče náboženství, zbožnosti, bigotství, pověrčivosti, křesťanského fundamentalismu, si nemyslím, že se nějak zvláště liší od amerického průměru. Mohu to tvrdit ze zkušenosti pozorováním a čtením tisku, ale i v několika případech, kdy jsem se snažil nějakou debatu začít, nebo, když jsem reagoval na něco, co podle mého vkusu bylo velice naivní a nesmyslné. (Pracoval jsem s jedním velice zbožným mladíkem, otcem čtyř dětí, který žil a pracoval pro kostel. Ten mi tvrdil, že mám zajištěné místo v pekle, protože jsem "nepřijmul Ježíše." Nezáleží prý na tom, jak člověk žije, jak se chová, jestli hřeší, když přijme Ježíše, jde do nebe.)

    Zmínil jsem se o tzv. Křesťanské koalici, (Pat Robertson, Ralf Reed, Jerry Bauer atd.) kteří mají své televizní kanály, silnou organizaci, která se snaží prosadit účast náboženství v politice a státním aparátu a chtějí zasahovat i do školní výuky - povinné modlení a zákaz výuky bezbožné evoluční theorie. Pan Navrátil mi přetiskl část řeči prvního prezidenta USA George Washingtona. Je to více než 200 let starý dokument, i ta archaická angličtina mi neseděla, ale co hlavní, s čímž nemohu souhlasit, je tvrzení o neoddělitelnosti náboženství a mravnosti, spojitost zbožných politiků s občanskou blažeností, nemůže si představit spravedlivý soud, bez náboženské přísahy, a tvrzení, že bez náboženství a jeho principů nelze zachovat národní mravnost. Mohli bychom do nekonečna dokazovat, že slušnost, tedy mravnost, není naprosto podmíněná vírou ve Vyšší moc a už vůbec ne příslušností, nebo vyznáváním jakéhokoli náboženství. Jako chlapec jsem byl Skaut a byli jsme vedeni k dobru, bez modlení. (Zde, v USA v Boha nevěřící děcko má dveře do Skautu zavřené!) Sdílím názor s těmi, kteří tvrdí, že to, co K.K. prosazuje by byl drastický zásah do svobod občanů, svobod, které činí Ameriku Amerikou. Tyto snahy nejsou nijak nové. V padesátých letech se jim podařilo uzákonit motto "IN GOD WE TRUST", které musí být na všech platidlech! (Jakkoli je to komické! - tedy, samozřejmě, jak pro koho) Do přísahy k vlajce zákonem vmontovali slůvka "...UNDER GOD..." Tehdy jen těsně neprošel zákon, že do státních, (vládních) služeb a funkcí mohou být nominováni pouze občané věrní Bohu. Každý soudný člověk musí uznat, že zde neexistují snahy komukoli zakazovat, či přikazovat jakoukoli víru, ale právě naopak, tito zbožní fanatici dělají vše pro to, aby vnutili svá přesvědčení, svůj způsob žití těm druhým. Tito Boží bojovníci používají všech možných prostředků, včetně vraždění, násilí a ničení. (Ta druhá tabulka Desatera je pro ně prostě ta podřadnější)

    Vypadá to též, že pan Navrátil nesouhlasí s mým názorem, že náboženství působilo a působí negativně. Já jen vzpomněl na inkvizici, různá křižácká tažení, násilné šíření víry ve světě s tisíci obětí, vliv dogmatismu na rozvoj vědy, šíření dědičného hříchu Židů, za ukřižování Krista, kterážto tvrzení způsobila nesmírné utrpení milionům Židů. (Znám několik zbožných Katolíků, kteří dodnes nevědí o usnesení Druhého Vatikánského Koncilu, kde toto dávné, nepravdivé tvrzení bylo zrušeno) Stovky náboženských válek, nerovnoprávnost žen a v současnosti neustálé nabádání lidí, aby se nebránili a více množili a dalo by se vyčíslovat a pokračovat. Papež se omluvil za upálení Jana Husa, ale rehabilitace není prý možná. (V moderní češtině něco jako "zůstatkový trest")

    A ještě - pan Navrátil se mě ptá, jestli mohu doporučit nějakou vědecky podloženou práci, která vysvětlí vztah mezi režimem hlásícím se k filosofii Nietzscheho, založeným na budování národního socialismu s tím, jak jsem já napsal - "Gott mit uns" - a náboženstvím. Tam samozřejmě žádný vztah není, tudíž žádné vědce tím nebudeme obtěžovat. Já jsem jen naznačil, že ta nesmírná svinstva, která se za toho režimu děla, byla prováděna tvory, kteří toto heslo na opasku nosili, zbraněmi posvěcenými kněžími, požehnáním Vatikánu, pod vedením Vůdce, který se velmi často ve svých projevech odvolával k Prozřetelnosti. Není tajemstvím, že Hitler sám nepřipouštěl míchání se církví do své politiky, ale jeho víra v Nejvyššího je známá.

    Ani s definicí historie, jako " Lži, se kterými souhlasíme", (údajně řečeno Napoleonem) nemohu souhlasit a vztahovat to na to, co jsem napsal opravdu nechápu. Přece to moje vyznání nemohl nikdo brát jako "přepisování historie?" Neskrývám se s tím, že nemám žádné vyšší vzdělání, jediný titul, který jsem za Komunistů, v roce 1952 dostal, je honosný titul s dekretem, "Universální nástrojař", v tříleté učňovce nás latině neučili a o Voltairovi, Humeovi, Kantovi a jiných filosofů jsem sice slyšel, ale nikdy je nestudoval. Nechci tvrdit, že nebýt Komunistů, by ze mě snad byl rektor Karlovy University, ale faktem je, že když jsem ukončil v roce 1949 měšťanku, s Kainovým znamením v kádrovém posudku jsem měl dveře k vyššímu vzdělání zavřeny. (Otec, aby uživil za První republiky rodinu, střílel do dělníků.) Ale myslím, že přes moje čistě empirické názory, měl bych snad mít možnost zúčastnit se debat o zajímavostech doby, ve které nám pán Bůh umožňuje existenci.

    Účastníkům naší debaty bych doporučil jednu knížečku, dílko Bertranda Russella "Why I am not a Christian" (Proč nejsem křesťan) Je tam mnoho zajímavých postřehů, ale zde není na to místa. Bylo by velmi poučné slyšet námitky proti tvrzení tohoto světoznámého filosofa. Nebo k názoru Alberta Einsteina, Russellova obdivovatele, který napsal, že náboženství vznikala u primitivních lidí ze strachu z nevysvětlitelných aktů přírody, nemocí a smrti - nazval to náboženstvím bázně. Však už v obecné škole jsme se učili o našich předcích z krajin pod Řípem, že se klaněli "Dědkům", Řekové měli Bohy pro všechno možné a teprve Mojžíš dostal vnuknutí, že by bylo rozumnější to nějak "zcentralizovat". Na svou dobu to bylo velice pokrokové a taky to mělo hodně nepřátel. Je ale k podivení, že v jedenadvacátém století někdo ještě může věřit v duchy, čerty, ďábly a anděle, (podle průzkumu, 56% dospělých Američanů tak věří) na pravdivost legend z Písma svatého atd. Chápu, když někdo věří v nějaké to transcendentno, když mu nejde do noty myšlenka, že první zde byla hmota a to, co nazýváme duší, myšlením a vnímáním se z té prvotní hmoty vyvinulo. Ale věřit, že to stvořil Bůh, tak jak to dnes existuje, popírat evoluci, po tolika důkazech a nálezech to přesahuje obzor mého chápání.

    Nemínil jsem nikoho urazit, zesměšnit či nic podobného! Mám zato, že je zdravé diskutovat, vyměňovat názory. Z každé debaty něco v paměti uvázne a v každém případě to pootevře obzor. Myslím, že můžeme být šťastni, že žijeme v době tak rozvinutých technických zázraků, jako je internet. Amen!



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|