pátek 14. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Přerespektováno v ČT?
  • Nepřípustná blízkost České televize vládním strukturám (Jaroslav Plesl) Budoucnost médií:
  • Varování pro televizi i další sdělovací prostředky České zdravotnictví:
  • Neúnosná situace v privátních ambulancích (Peter Erbák) Technologie:
  • Kdy vzniknou počítačoví roboti? Zdraví:
  • Kdy dojde k další vražedné chřipkové pandemii? Hvězda českého středního proudu:
  • Zombie Karel Gott (Ivan Hoffman) Literární noviny:
  • Moderní kosmologické teorie, zánik knih a diskuse o centrálně řízeném školství v USA (Jan Čulík) Reakce:
  • Čulíkovy poznámky k mému rozboru Havlova projevu (Jiří Jírovec) Vánoční a novoroční pyrotechnika:
  • Pár slov k petardologii, aneb k čemu jsou petardy slov? (František Roček) Reakce:
  • Proklaté dovětky a titulky Jana Čulíka (Jaroslav Teplý)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Čulíkovy poznámky k mému rozboru Havlova projevu

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    jak víte, vaše doplňující komentáře k textům jiných autorů považuji za velmi zajímavé a užitečné specifikum Britských listů.

    Většinou nepociťuji potřebu na Vaše poznámky odpovídat a narušovat tak vzniklý celek dvou doplňujících se pohledů.

    Činím-li v případě Vašich doplňků k mému rozboru novoročního projevu presidenta Havla výjimku, je to proto, že se týkají témat, která by bylo vhodné dále rozvinout. Vezmu je pořadě, tak jak jste je očísloval.

    1) Hodnoty a pahodnoty

    Mě na té pasáži Havlova projevu zaujala absence příkladu a v jeho rámci alespoň náznak toho, co s tím on, jako president, hodlá dělat. Netvrdil jsem, že na Západě neexistují vedle pahodnot i hodnoty. Shodou okolností jsem před několika dny četl asi rok starý rozhovor Alexandra Kramera s Vladimírem ®elezným. Napadlo mě, že se ten člověk podobá obchodníkovi, který se živí prodejem osobních min. Je po nich poptávka a tak proč by nezprostředkoval jejich přesun mezi výrobcem a spotřebitelem. Popuzují vás utržené hnáty - tak se nedívejte, to je jeho logika. A hlavně se ho neptejte na jeho osobní názor a odpovědnost. On přece jenom obchoduje, co je na tom špatného, že se živí tím, co ho baví? Paralela s minami je vcelku užitečná, protože dává naději na řešení - tedy pokud si svět povšimne, že újma na duševním zdraví je stejně odsouzeníhodná, jako ta hmatatelnější na zdraví fyzickém. Proti minám se začalo něco dělat právě proto, že několik světových politiků, mezi nimi kanadský ministr zahraničních věcí Lloyd Axworthy, začalo pojmenovávat věci pravým jménem.

    2) Globalizace

    Reagoval jsem na to, co měl president nepochybně na mysli, totiž na ekonomický dopad globalizace.

    Domnívám se, že Internet, coby nástroj komunikace mezi lidmi, je v podstatě nechtěným vedlejším produktem tohoto procesu.

    Pokud se moc bude cítit ohrožena, udělá všechno, aby tyhle věci vrátila do přijatelných kolejí. Proto je již dnes ve Spojených Státech e-mailová pošta, kde několik desítek lidí dělá s pomocí výkonných počítačů podobnou práci jako kdysi pražská Pošta 120, neblahé paměti. Proto, jak jsem se nedávno kdesi dočetl, zakazují orthodoxní rabínové svým ovečkám Internet jako takový, proto, jak upozorňuje v  BL Jindra Vavruška, existuje nebezpečí censury Internetu.

    Britské listy, kterými argumentujete, vznikly proto, že jste využil možnosti, která se Vám nabídla díky tomu, že kdosi přehlédl díru v jinak docela pěkně regulovaném systému sdělovacích prostředků. Jak setrvalý je tento stav se ještě ukáže.

    3) Organizovaný zločin a terorismus

    Netvrdím, že veškeré podnikání je organizovaným zločinem a že je rovnítko mezi národními zájmy a terorismem.

    Napsal jsem, že se ten rozdíl nebývale stírá. Jistěže záleži na definici. Pomineme-li situaci v níž je předmětem podnikání nezákonný artikl, například drogy, můžeme organizovaný zločin charakterizovat například vydíráním, snahou získat monopol nad určitým teritoriem a obcházením povinnosti platit daně.

    Jak se tedy dívat například na profesionální hokejový business NHL, organizaci ovládanou několika málo lidmi, která vydírá místní i federální politiky hrozbami přesunu klubů jinam a představou nedozírných následků, v důsledku hněvu voličů.

    4) Domy a byty na Západě

    Váš dodatek posouvá zmíněný problém od střední a spodnějších vrstevy k mladým lidem, tedy k posledně jmenované spodnější vrstvě společnosti. Troufám si tvrdit, že nedostatek pěkných domů pro tuto vrstvu lidí je v Kanadě reálný. Například ani typický absolvent university s nástupním platem kolem 40 000 dolarů ročně a dluhem kolem 25 000 nebude na koupi domu nebo bytu nějakou dobu pomýšlet.

    Zadluženost mladých lidí vstupujících v Kanadě na trh práce se postupně stává problémem o němž se v souvislosti s rostoucími náklady na vzdělání stále více mluví.

    5) Demokracie

    Napsal jsem, že demokracie je pouhé synonymum pro stav, v němž moc nechá člověka na pokoji, pokud ji (nadměrně) neobtěžuje. Byla to jen okrajová poznámka, ale protože jste se k ní vyjádřil, pokusím se o její vysvětlení.

    Můj závěr, samozřejmě dosti zjednodušený, vychází z rozporu mezi tím, co považuji za demokracii a co vidím v Kanadě, kde je žonglování s tímto slovem na denním pořádku.

    Podle mě demokracie znamená "být brán na vědomí" - ve smyslu mít možnost přispět k výběru nejlepší ze zkoumaných možností, jak řešit určitý problém.

    Na dvou nejdůležitějších úrovních, provinční a federální, nejde, alespoň z mého pohledu, o předkládání alternativ. Pravdu má vládnoucí strana a prosazuje ji s arogancí úměrnou výši volebního vítězství.

    V Kanadě, kde jsem zatím nezažil nic jiného než vládu jedné strany (napřed progresivní konservativce a pak liberály), pevně ovládanou jejím vůdcem, končí braní na občana na vědomí uzavřením volebních místností. Důvod, proč se zhruba čtyřletý cyklus potvrzování diktatury jedné strany (někdy spojený se změnou jmen) nezvrhne v diktaturu stalinského typu je nejspíš v tom, že si politikové uvědomili, že se nemusejí navzájem dávat do basy a v horším případě věšet, ale že mohou z politiky odejít a vstoupit, vyzbrojeni vhodnými konexemi, do světa poradců, členů správních rad a jiných lukrativních postavení.

    Pod slovem korupce si většinou představujeme obálku s obolusem, diskrétně vpravenou do něčí kapsy. Ve své poznámce jsem ovšem zůstal v rovině obecné závislosti politika na bohatství některých skupin lidí. Podle mého názoru je každý politický systém, v němž existuje "investování" peněz do politických stran a placená lobby, automaticky zkorumpovaný - tedy de facto, nikoli de jure, protože politikové si vytvořili zákony, které tyto věci umožňují.

    6) Svědomí a globalizace

    Souhlasím s tím, že se ozývají hlasy, že je nutné něco dělat. Problém je, jak přinutit mocné k činnosti.

    Mohu uvést malý příklad. Před několika lety vzbudil pozornost kanadský teeanager, který se vydal do světa bojovat proti dětské práci. Není sice jisté, proč se v něm hnulo globální svědomí, ale fakt je, že s velkou publicitou vyjel do Asie a tam dokonce zastínil kanadského premiéra, který v čele obchodní delegace (Team Canada se jí říkalo) pomáhal tou dobou sjednávat kontrakty.

    Svědomí se vzedmulo a nějakou dobu snad někteří lidé dokonce bojkotovali obuv firmy Nike, jejíž praktiky v Asii ten jinoch poněkud odkryl. Pak se v tisku objevilo několik článků o tom, že ta dětská práce je sice odsouzeníhodná, ale že ji není možné jen tak zakázat, protože děti živí nebo pomáhají živit vlastní rodiny. Jinými slovy, bylo by třeba provést hluboké sociálně politické změny - k nimž ovšem není politická ani finanční vůle.

    No a je ticho po pěšině.

    7) Lhostejnost k dění kolem nás a ve světě

    Napsal jste to daleko výstižněji než já. Mezinárodní politika je vskutku důsledkem kompromisu často velmi sobeckých zájmů.

    Lze jen doufat, že tuto skutečnost připomene mezinárodní tribunál politikům, na které bylo podáno trestní oznámení v souvislosti s jejich odpovědností za akci NATO proti Jugoslávii.

    Jiří Jírovec

    PS Můj syn Aleš mě upozornil na zásadní faktickou chybu, které jsem se v rozboru dopustil a která unikla i Vašemu oku. Z důvodů, které si nedovedu vysvětlit, jsem napsal, že Čech Němec, který dobyl Severní pól, se jmenoval František. Jeho křestní jméno bylo samozřejmě Karel.

    Poznámka JČ: Neznám bytovou situaci v Kanadě, ale bytová situace mladých lidí v Británii a bytová situace mladých lidí v ČR je nesrovnatelná. Už tím, že si většinou mladí lidé jsou schopni vydělat natolik, aby si na hypotéku pořídili byt - což je výhodnější než platit nájem.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|