"Zombie" Gott
Nelíčený smutek prý zachvátil německé milovníky populární hudby, když se dověděli, že na výstavu Expo 2000 nepřijede zazpívat Karel Gott.
Severoněmecký veřejnoprávní a televizní okruh zařadil do vysílání rozhlasovou relaci "Přijeď, Karle, přijeď" a agentura AP hlásí, že telefonní linky byly rozžhaveny a fax vychrlil stovku žádostí o Gottovo vystoupení.
"Naše akce pokračuje", řekl mluvčí stanice. Naději, že Gott přece jen na Expo přijede, vyjádřil primátor Hannoveru, který se vyjádřil, že Karel Gott "Nejenže svými písněmi baví, ale přináší lidem také radost".
Zpěváka chce osobně přesvědčit také český ministr kultury, neboť o jeho zpěv při českém národním dnu prý stojí stát.
Podle posledních zpráv mistr své rozhodnutí ještě přehodnocuje a promýšlí. Zatím dospěl k názoru, že útok proti jeho osobě je akcí temných sil, které chtějí dělat "blbou náladu" a vzít mu chuť do práce.
A co vlastně způsobilo, že Karel Gott dokonce svěřil Blesku, že uvažuje i o konci kariéry? Přesně čtyři řádky v krátké glose památkáře a historika architektury Zdeňka Lukeše ve spodním rohu sedmnácté strany Lidových novin ze šestého června.
K informaci, že Gott bude hlavní hvězdou české účasti na Expu, neboť průměrný německý návštěvník je na něj zvyklý, Lukeš poznamenává. "Já také. Tento zombie mne pronásleduje od dětství. Od poloviny šedesátých let kazí vkus už několika generacím. Teď ho pojede kazit Němcům do Hannoveru." Citlivý umělec vydechl: "Zpívání jsem věnoval čtyřicet let a výsledkem je tohle?"
Není těžké uhodnout, že konečným výsledkem bude něco jiného. Celonárodní vlna spontánní podpory, kterou bude nyní zpěvák zahrnut, ho možná v anketě Týtý vynese až na příčku nejvyšší, na které by, nebýt přiznání architekta Lukeše, stanula spíše Lucie Bílá.
Vysílá se v pátek 14. ledna ráno.
Poznámka JČ: Je pozoruhodné, jak jsou tyto údajné "hvězdy" nejisté v kramflecích a zároveň ješitné. (Trochu mi to připomíná přemrštěně emocionální reakce pracovníků České televize na kritické články Britských listů, které se dokonce nyní proměňují v chorobné představy o jakési "glasgowské mediální mafii". Normální člověk by přece nad kritikou pokrčil rameny, uvážil by, zda na ní něco je či není, a nakonec by si řekl: "No a co. Je to taky názor." Představa, že všichni nás musejí pořád chválit, jinak se musíme oběsit, je vlastně představou totalitní, nepřipouštějící pluralitní vidění světa. ) - V anglosaských zemích naštěstí Karla Gotta nikdo nezná. Ne že bych přeceňoval vkus anglosaských zemí ve všem, ale zdá se, že v oblasti populární hudby je možno bezpečně tvrdit, že naprostá neznámost Karla Gotta v anglosaských zemích je dosti přesvědčivým vodítkem ohledně kvality jeho uměleckého výkonu.
