Adresa Britských listů

Co je nového v České republice

Prave nyni vedu s Telecomem reklamacni rizeni ohledne listopadoveho poplatku za telefon. Nejenze je nutne ucet nejprve zaplatit a teprve potom si do 15 dni od vystaveni uctu stezovat (jak by to asi vypadalo v obchode, kde by mne nejprve donutili koupit si vadnou knihu a pak ji reklamovat?), ale kdyz chcete videt vypis jednotlivych hovoru, musite se v pracovni dobe (od 8 do 17 - ktery normalni pracujici ma v te dobe cas, ze?) dostavit osobne na reklamacni oddeleni Telecomu na Praze 10 (kam se dostava pomerne slozite), abyste zjistil, ze uz v 16.45 neni nikde ani noha. A kdyz uz mate to stesti, vypis vam ukazou, ale jen na monitoru pocitace. Pokud jej chcete vytisknout, zaplatite 60 haleru za jeden radek!

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je k dostání v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. Určitý počet výtisků by nyní měl být k dispozici znovu v internetovém knihkupectví Kosmas. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Jaroslav Plesl

Včera vysílala Česká televize druhou část třináctidílného seriálu o vstupu do Evropské unie. Jmenuje se to "Naskočíme?" a uvádí to, hádejte kdo, no dlouholetá zaměstnankyně Zielencova ministerstva zahraničních věcí, aktivistka Monika Pajerová!

Aby tomu nebyl konec, uprostřed pořadu se náhle objevil titulek, že další informace k tématu naleznou diváci v týdeníku Respekt!

Ani to není konec. Spoluautorem scénáře je šéfredaktor Respektu Petr Holub.

V titulcích pak bylo uvedeno, že pořad vznikl ve spolupráci s ministerstvem zahraničí ČR.

Kdo asi tu zakázku zadával?

Nebylo to náhodou ministerstvo zahraničních věcí za ministra Zieleniece, nebo za vlády, jejímž členem byl bývalý šéfredaktor Respektu Vladimír Mlynář?

Nakonec se možná ukáže, že měl Jan Kavan pravdu.

Zaslal jsem oficiální dotaz na ministerstvo zahraničí. Těším se na odpověď.

Jaroslav Plesl

Poznámka JČ: Je to další příklad, jak údajně nezávislá, veřejnoprávní Česká televize nedokáže udržet odstup od vládních ani jiných novinářských struktur. Česká televize měla seriál o možném vstupu České republiky do EU vytvořit z vlastních, nezávislých zdrojů. Angažovanost Moniky Pajerové při uvádění tohoto pořadu seriál znehodnocuje, protože se televize stává hlásnou troubou partikulárních zájmových skupin. Těsné vazby ČT na lidi kolem Unie svobody/Respektu jsou povážlivé. Škoda, že si Česká televize neuvědomuje, že to poškozuje její kredit. Aby to nakonec nedopadlo jako v Rusku, kde televizní diváci nevěří žádné televizní stanici a při zprávách přepínají z kanálu na kanál, aby si ověřili, jak se propagandistické lži na různých kanálech od sebe liší, a z toho pak pro sebe vyfiltrovali pokusem a omylem pravdu...

(Ivan Kytka, Projekt reformy zpravodajství České televize, Britské listy, 2. dubna 1998.)

Fúze amerického informačního giganta Time Warner a největšího světového internetového providera America Online, v jejímž rámci vznikla tento týden firma v hodnotě 350 miliard dolarů, je velmi vážným varováním "starým sdělovacím prostředkům" po celém světě, napsal včera ve svém ekonomickém komentáři deník Guardian.

Guardian poukazuje na to, že "stará média" jako dosavadní tradiční televizní stanice se budou muset rychle přizpůsobit novému internetovému poskytování informací, zábavy a zpravodajství, nemají-li brzo zkrachovat.

Guardian pokračuje: Fúze podniků Time Warner a AOL znamená jednu velmi významnou věc pro tradiční informační a zábavní průmysl, jako jsou sdělovací prostředky: rozhlas, televize a tisk. V prvních letech tohoto "internetového století" budou mít informace a zábava známých značek, jimž spotřebitelé důvěřují, hodnotu daleko vyšší než budou náklady na jejich vznik.

Věděla to Tina Brownová, když založila časopis Talk jako nástroj pro vznik filmových projektů firmy Miramax a podnik Lonely Planet si to také uvědomil, když vytvořit známou značku, v jejímž rámci prodává cestovní průvodce po celém světě jakožto potenciálně lukrativní zdroj příjmů z internetového cestovního poradenství.

V nadcházejících letech bude nesmírně důležité pro přežití médií, jaký budou mít všechny tyto stránky na internetu obsah, zdůrazňuje Guardian, zda dokáží přilákat platící zákazníky a udržet si dlouhodobě jejich důvěru.

Time Warner je perfektním partnerem pro firmu America Online, nejúspěšnějšího světového poskytovatele internetových služeb, protože Time Warner už vlastní celou řadu celosvětově známých značek, které mohou být být exploatovány prostřednictvím nových internetových kanálů. Jenže i  pro tyto nové kanály bude dlouhodobě velmi obtížné udržet si zákazníky.

Staré metody nebudou stačit

Znamená to, že se budou muset "staré" sdělovací prostředky rychle přizpůsobit tomu, co budou požadovat spotřebitelé "nových" médií: budou muset mít možnost interakce s  dalšími internetovými stránkami i se zákazníky s obdobnými názory. Budou muset mít možnost si personalizovat služby, které budou dostávat a vybírat si obsah, jaký budou chtít (i když se to bude lišit od toho, co jim budou chtít editoři nabízet) kdy budou chtít (to bude znamenat, že budou muset být zrušeny tradiční uzávěrky). Zákazníci budou požadovat právo na toto všechno, aniž by za to konvenčním způsobem platili.

Pokud porozumí poskytovatelé obsahu pro novou technologii příležitostem, které vytváří internetová revoluce, a budou schopni využívat dodávacích kanálů, které jim zprostředkuje AOL anebo mobilní telefony WAP, pak se stanou takvíto poskytovatelé obsahu internetovými podnikatelskými vítězi.

Je zjevné, že zákazníci nebudou ochotni platit za nové služby prostřednictvím tradiční subskripce či koncesionářkých poplatků. Je sice pravda, že podniky Time Warner a Sky nutí zákazníky, aby platili úvěrovou kartou pokaždé, když si stáhnou z jejich sítí film či koncert, a deník Wall Street Journal nutí k témuž své čtenáře, kteří se domnívají, že subskripce tohoto finančního listu zlepší jejich informovanost o světových burzách, jenže, jak zjistil internetový časopis Slate podniku Microsoft, existuje všeobecné pravidlo, že pokud se pokusíte nutit čtenáře, aby vám za internetový časopis pravidelně platili, omezíte růst počtu čtenářů vašeho internetového listu sebevražedným způsobem.

Alternativou je vytvořit partnerství: spojit se například s cestovními kancelářemi, využijte zavedené značky k posílení obsahu vaší internetové stránky. Objednejte si článek pro časopis, který pak může zveřejnit i filmová pobočka vašeho koncernu a pak ho využije i knižní pobočka vašeho koncernu, vznikne-li z knihy film, inzerujte jeho existenci na vašem interaktivním televizním okruhu a pak prostřednictvím interviewů ve vašem časopise. Říká se tomu synergie. Poskytovatelé obsahu nových médií nemusejí nutně vlastnit distribuční kanály, aby dokázali prosperovat.

V poslední době nabyl na internetu na významu fenomén takzvaných "agregátorů" - důvěryhodných zdrojů informací či zábavy od nejrůznějších firem.

Americký internetový syndikát iSyndicate.com prodává obsah 160 000 internetových stránek pod podmínkou, že obsahuje informace od více než 600 poskytovatelů internetových informací.

Firma Moreover.com poskytuje čtenářům zpravodajské titulky v celé řadě specializovaných kategorií, které si můžete přidat na svou internetovou stránku zadarmo. Uživatelé vaší stránky si musejí otevřít stránku Moreover.com, chtějí-li si přečíst celou zprávu.

Na internetu je velké množství druhořadého materiálu, který potřebuje filtraci. Proto bude mít důvěryhodná editorská firma vždycky velkou hodnotu. Když uživatelé objeví obsah, který považují za kvalitní, projeví se to jejich loajalitou. V současnosti je v nových technologiích nejdůležitější kvalitní obsah, argumentuje Guardian.

Poznámka JČ: A jestli se chystáte BL psát, anebo jen usuzovat, že citací z projektu Ivana Kytky jsem opět dokázal, že "podporuju kamaráda" "bývalého člověka", tak si to odpusťte. Takové myšlení je primitivní. Pozorovatel má právo usoudit, že způsob myšlení určitého člověka je kvalitní. Jen pošetilec z toho usuzuje, že pozorovatel dospěl k tomuto závěru jedině proto, že s příslušným člověkem uzavřel kamarádšoftské srozumění! Zároveň je nestranný pozorovatel přirozeně připraven ostře kritizovat i tohoto člověka, učiní-li chybu. - Fascinuje mě na výše uvedeném citátu, jak ten člověk předvídal daleko dopředu. Soudná osoba pozná, že ho cituju právě proto, nikoliv z kamarádšoftských důvodů.

Peter Erbák

Myslím, že toto téma se zatím do BL nedostalo.

Situace v odborných privátních ambulancích se stává neúnosnou!

Rozhodnutím vlády byly odborným (pouze privátním!) ambulancím nabídnuty tyto dvě varianty financování:

1. představuje pokles hodnoty bodu na 0,80 Kc

2. je sice bod za 1 Kč, ovšem s možností vyplacení pouze 92% loňského výdělku za příslušné období.

Toto je reakce České lékařské komory

Prohlášení krizového štábu organizací zastupujících nestátní zdravotnická zařízení

Krizový štáb doporučuje zdravotnických zařízením, aby prozatím nepodepisovaly dohody o cenách na I. pololetí r. 2000 a současně se obrací na zdravotní pojišťovny k jednání, které proběhne dne 10. 1. 2000 na půdě ČLK.

Dále se krizový štáb s níže uvedeným prohlášením obrací na občany.

Prohlášení krizového štábu organizací zastupujících nestátní zdravotnická zařízení

Vážení spoluobčané !

Obracíme se na Vás v nanejvýš naléhavé záležitosti, která může nadlouho negativně ovlivnit kvalitu zdravotní péče vám poskytované. Vzhledem k nebezpečí, které si zatím uvědomují jen profesionální zdravotníci, rozhodli se zástupci mnoha zdravotnických organizací vytvořit krizový štáb, který bude řídit další nezbytná jednání se zúčastněnými orgány a organizacemi.

Dne 22. 12. 1999 rozhodla vláda o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotnické péče pro první pololetí 2000. Vzhledem k tomu, že informace poskytnuté vládou a MZ neodpovídají skutečnosti, musí veřejnost informovat krizový štáb.

Praktičtí lékaři mohou pro chod svých ordinací počítat po započtení inflace přibližně s 94% prostředků loňských. Dramatické snížení péče nastane u ambulantních specialistů. Jejich prostředky pro chod ordinací poklesnou o 8% (po započtení inflace až o 14%). Budou-li však moci pětinu nákladů na chod ordinací hradit z vlastních úspor, obdrží po započtení inflace asi 95% loňských prostředků. K reálnému poklesu dojde pravděpodobně i u většiny nemocnic. Tomuto stavu bude třeba přizpůsobit chod ordinací ve smyslu omezení dostupnosti a kvality péče.

Další regulací budou srážky za nadprůměrné náklady na předepisovaná léčiva. Průměr však bude oznámen až po ukončení hodnoceného období. Lékař tak nebude mít možnost chovat se přiměřeně a ze strachu před velmi vysokými postihy bude předepisovat jen nejnutnější a nejlevnější léčiva.

Lékaři protestují proti těmto regulacím a domnívají se, že nutně povedou k omezení dostupnosti a kvality poskytované péče.

Dále protestují proti rozhodnutí vlády, které odporuje dohodám uzavřeným při jednání zástupců lékařů se zdravotními pojišťovnami. Při těchto jednáních pojišťovny deklarovaly možnost a ochotu hradit zdravotní péči ve výši jako v roce 1999 a na tomto stavu se i s reprezentanty lékařů dohodly. Krizový štáb proto považuje rozhodnutí vlády za unáhlené, nekompetentní a neodpovídající reálným možnostem pojišťoven hradit zdravotní péči. Takovéto rozhodnutí považuje za cílevědomý útok proti zdravotníkům.

Žádáme postižené lékaře a zdravotnická zařízení, aby respektovali pokyny krizového štábu. Dále žádáme veřejnost, aby se o vzniklý stav zajímala a lékaře ve snaze udržet kvalitu a dostupnost péče podpořila.

Za krizový štáb Dr. Martin Vedral člen představenstva ČLK

http://www.hip.atr.co.jp/-degaris

http://www.creaturelabs.com

http://frc.ri.cmu.edu/-hpm

http://www.cyberlife-research.com

"Zombie" Gott

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Severoněmecký veřejnoprávní a televizní okruh zařadil do vysílání rozhlasovou relaci "Přijeď, Karle, přijeď" a agentura AP hlásí, že telefonní linky byly rozžhaveny a fax vychrlil stovku žádostí o Gottovo vystoupení.

"Naše akce pokračuje", řekl mluvčí stanice. Naději, že Gott přece jen na Expo přijede, vyjádřil primátor Hannoveru, který se vyjádřil, že Karel Gott "Nejenže svými písněmi baví, ale přináší lidem také radost".

Zpěváka chce osobně přesvědčit také český ministr kultury, neboť o jeho zpěv při českém národním dnu prý stojí stát.

Podle posledních zpráv mistr své rozhodnutí ještě přehodnocuje a promýšlí. Zatím dospěl k názoru, že útok proti jeho osobě je akcí temných sil, které chtějí dělat "blbou náladu" a vzít mu chuť do práce.

A co vlastně způsobilo, že Karel Gott dokonce svěřil Blesku, že uvažuje i o konci kariéry? Přesně čtyři řádky v krátké glose památkáře a historika architektury Zdeňka Lukeše ve spodním rohu sedmnácté strany Lidových novin ze šestého června.

K informaci, že Gott bude hlavní hvězdou české účasti na Expu, neboť průměrný německý návštěvník je na něj zvyklý, Lukeš poznamenává. "Já také. Tento zombie mne pronásleduje od dětství. Od poloviny šedesátých let kazí vkus už několika generacím. Teď ho pojede kazit Němcům do Hannoveru." Citlivý umělec vydechl: "Zpívání jsem věnoval čtyřicet let a výsledkem je tohle?"

Není těžké uhodnout, že konečným výsledkem bude něco jiného. Celonárodní vlna spontánní podpory, kterou bude nyní zpěvák zahrnut, ho možná v anketě Týtý vynese až na příčku nejvyšší, na které by, nebýt přiznání architekta Lukeše, stanula spíše Lucie Bílá.

Vysílá se v pátek 14. ledna ráno.

Poznámka JČ: Je pozoruhodné, jak jsou tyto údajné "hvězdy" nejisté v kramflecích a zároveň ješitné. (Trochu mi to připomíná přemrštěně emocionální reakce pracovníků České televize na kritické články Britských listů, které se dokonce nyní proměňují v chorobné představy o jakési "glasgowské mediální mafii". Normální člověk by přece nad kritikou pokrčil rameny, uvážil by, zda na ní něco je či není, a nakonec by si řekl: "No a co. Je to taky názor." Představa, že všichni nás musejí pořád chválit, jinak se musíme oběsit, je vlastně představou totalitní, nepřipouštějící pluralitní vidění světa. ) - V anglosaských zemích naštěstí Karla Gotta nikdo nezná. Ne že bych přeceňoval vkus anglosaských zemí ve všem, ale zdá se, že v oblasti populární hudby je možno bezpečně tvrdit, že naprostá neznámost Karla Gotta v anglosaských zemích je dosti přesvědčivým vodítkem ohledně kvality jeho uměleckého výkonu.

Jiří Jírovec

Pane Čulíku,

jak víte, vaše doplňující komentáře k textům jiných autorů považuji za velmi zajímavé a užitečné specifikum Britských listů.

Většinou nepociťuji potřebu na Vaše poznámky odpovídat a narušovat tak vzniklý celek dvou doplňujících se pohledů.

Činím-li v případě Vašich doplňků k mému rozboru novoročního projevu presidenta Havla výjimku, je to proto, že se týkají témat, která by bylo vhodné dále rozvinout. Vezmu je pořadě, tak jak jste je očísloval.

1) Hodnoty a pahodnoty

2) Globalizace

Domnívám se, že Internet, coby nástroj komunikace mezi lidmi, je v podstatě nechtěným vedlejším produktem tohoto procesu.

Pokud se moc bude cítit ohrožena, udělá všechno, aby tyhle věci vrátila do přijatelných kolejí. Proto je již dnes ve Spojených Státech e-mailová pošta, kde několik desítek lidí dělá s pomocí výkonných počítačů podobnou práci jako kdysi pražská Pošta 120, neblahé paměti. Proto, jak jsem se nedávno kdesi dočetl, zakazují orthodoxní rabínové svým ovečkám Internet jako takový, proto, jak upozorňuje v  BL Jindra Vavruška, existuje nebezpečí censury Internetu.

Britské listy, kterými argumentujete, vznikly proto, že jste využil možnosti, která se Vám nabídla díky tomu, že kdosi přehlédl díru v jinak docela pěkně regulovaném systému sdělovacích prostředků. Jak setrvalý je tento stav se ještě ukáže.

3) Organizovaný zločin a terorismus

Netvrdím, že veškeré podnikání je organizovaným zločinem a že je rovnítko mezi národními zájmy a terorismem.

Napsal jsem, že se ten rozdíl nebývale stírá. Jistěže záleži na definici. Pomineme-li situaci v níž je předmětem podnikání nezákonný artikl, například drogy, můžeme organizovaný zločin charakterizovat například vydíráním, snahou získat monopol nad určitým teritoriem a obcházením povinnosti platit daně.

Jak se tedy dívat například na profesionální hokejový business NHL, organizaci ovládanou několika málo lidmi, která vydírá místní i federální politiky hrozbami přesunu klubů jinam a představou nedozírných následků, v důsledku hněvu voličů.

4) Domy a byty na Západě

Váš dodatek posouvá zmíněný problém od střední a spodnějších vrstevy k mladým lidem, tedy k posledně jmenované spodnější vrstvě společnosti. Troufám si tvrdit, že nedostatek pěkných domů pro tuto vrstvu lidí je v Kanadě reálný. Například ani typický absolvent university s nástupním platem kolem 40 000 dolarů ročně a dluhem kolem 25 000 nebude na koupi domu nebo bytu nějakou dobu pomýšlet.

Zadluženost mladých lidí vstupujících v Kanadě na trh práce se postupně stává problémem o němž se v souvislosti s rostoucími náklady na vzdělání stále více mluví.

5) Demokracie

Napsal jsem, že demokracie je pouhé synonymum pro stav, v němž moc nechá člověka na pokoji, pokud ji (nadměrně) neobtěžuje. Byla to jen okrajová poznámka, ale protože jste se k ní vyjádřil, pokusím se o její vysvětlení.

Můj závěr, samozřejmě dosti zjednodušený, vychází z rozporu mezi tím, co považuji za demokracii a co vidím v Kanadě, kde je žonglování s tímto slovem na denním pořádku.

Podle mě demokracie znamená "být brán na vědomí" - ve smyslu mít možnost přispět k výběru nejlepší ze zkoumaných možností, jak řešit určitý problém.

Na dvou nejdůležitějších úrovních, provinční a federální, nejde, alespoň z mého pohledu, o předkládání alternativ. Pravdu má vládnoucí strana a prosazuje ji s arogancí úměrnou výši volebního vítězství.

V Kanadě, kde jsem zatím nezažil nic jiného než vládu jedné strany (napřed progresivní konservativce a pak liberály), pevně ovládanou jejím vůdcem, končí braní na občana na vědomí uzavřením volebních místností. Důvod, proč se zhruba čtyřletý cyklus potvrzování diktatury jedné strany (někdy spojený se změnou jmen) nezvrhne v diktaturu stalinského typu je nejspíš v tom, že si politikové uvědomili, že se nemusejí navzájem dávat do basy a v horším případě věšet, ale že mohou z politiky odejít a vstoupit, vyzbrojeni vhodnými konexemi, do světa poradců, členů správních rad a jiných lukrativních postavení.

Pod slovem korupce si většinou představujeme obálku s obolusem, diskrétně vpravenou do něčí kapsy. Ve své poznámce jsem ovšem zůstal v rovině obecné závislosti politika na bohatství některých skupin lidí. Podle mého názoru je každý politický systém, v němž existuje "investování" peněz do politických stran a placená lobby, automaticky zkorumpovaný - tedy de facto, nikoli de jure, protože politikové si vytvořili zákony, které tyto věci umožňují.

6) Svědomí a globalizace

Mohu uvést malý příklad. Před několika lety vzbudil pozornost kanadský teeanager, který se vydal do světa bojovat proti dětské práci. Není sice jisté, proč se v něm hnulo globální svědomí, ale fakt je, že s velkou publicitou vyjel do Asie a tam dokonce zastínil kanadského premiéra, který v čele obchodní delegace (Team Canada se jí říkalo) pomáhal tou dobou sjednávat kontrakty.

Svědomí se vzedmulo a nějakou dobu snad někteří lidé dokonce bojkotovali obuv firmy Nike, jejíž praktiky v Asii ten jinoch poněkud odkryl. Pak se v tisku objevilo několik článků o tom, že ta dětská práce je sice odsouzeníhodná, ale že ji není možné jen tak zakázat, protože děti živí nebo pomáhají živit vlastní rodiny. Jinými slovy, bylo by třeba provést hluboké sociálně politické změny - k nimž ovšem není politická ani finanční vůle.

No a je ticho po pěšině.

7) Lhostejnost k dění kolem nás a ve světě

Lze jen doufat, že tuto skutečnost připomene mezinárodní tribunál politikům, na které bylo podáno trestní oznámení v souvislosti s jejich odpovědností za akci NATO proti Jugoslávii.

Jiří Jírovec

Poznámka JČ: Neznám bytovou situaci v Kanadě, ale bytová situace mladých lidí v Británii a bytová situace mladých lidí v ČR je nesrovnatelná. Už tím, že si většinou mladí lidé jsou schopni vydělat natolik, aby si na hypotéku pořídili byt - což je výhodnější než platit nájem.

František Roček

Nepřekvapil mě pan Erbák, že byl naštván, že se v ordinaci objevily po Silvestru nějaké popšoukové úrazy. Ale pravdu má pan starosta, když říká, že pšoukání rachejtlemi nelze zakázat. A poznámka pana Čulíka byla velmi nešťastná, nevěcná: "Pan starosta v Rakovníce je bohužel pošetilec. Jako v mnoha jiných oblastech, i v této oblasti je Česká republika sto let za opicemi - musí dohánět oněch čtyřicet let komunistického bezčasí, kdy v ostatních evropských zemích probíhal civilizační vývoj. Situace, jak ji popisuje pan Erbák, existovala v Británii někdy ve třicátých letech."

Dále Čulík píše: "V posledních desetiletích je veřejný prodej tzv. zábavní pyrotechniky velmi silně omezen na skutečně neškodlivé výrobky, které se ještě prodávají jen s velmi vážným varováním (po zapálení nutnost se vzdálit na 10, popř. 25 metrů) a podléhají v obchodech velmi přísným bezpečnostním předpisům. Celkově jsou v Británii zákony, zajišťující bezpečnost občanů, daleko přísnější a daleko rozvinutější než v České republice." V článku se pokusím vysvětlit, že tomu tak není.

Já osobně bouchací a blýskací pšoukadla na den sv. Silvestra nepoužívám vůbec a lezou mi přímo krkem.

Protože byl letos den mimořádného Velkého stupidia s přiděleným magicko - hysterickým číslem 2000, zašel jsem za zvěrolékařem, abych koupil pro svého psa oblbovací prášky. Díky nim neštěkal od 22. do 01.30. hod. jako minulý rok, ale pouze asi 15 minut. Přes největší pšoukací běsnění jsem toho chudáka velšáka držel v náručí. Funěl jako lokomotiva. Když se intenzita pšouků zmírnila jen tak, aby probudila malé děcko, ale neuvedla do amoku psa, ležel na zemi a přifetovaně usínal.

Již v polovině prosince jsem nesl nelibě, když nějaký magor pšouknul u domu kde bydlím petardu a poskočil jsem já, pes i hrnek s kafem, který jsem držel v ruce. Popřál jsem mu rakovinu ve střevech (tomu bouchači) a usedl k rozcintnutému kafi.

Ale zároveň jsem měl rozepsaný v počítadle článek o tom, že se jedná o blbinku, snažit se z někoho vymámit pokutu za petardové pšoukání nebo snad i pokutu za to, že prodává pšoukací nástroje před oficiálně povolenou dobou prodeje, který podle vyhlášky královského města Ústí nad Labem je povolen od 1 do posledního Silvestra a jinak utrum...

Je mi to z duše protivné, ale musel jsem napsat v rámci objektivity článek o tom, že vyhláška radních je protizákonná a zakloboukstrčná.

Bratislavská zapšoukací pokuta 1500 korun (asi) a 1000 korun v Ústí n. L. (zcela určitě) je protiprávní.

V Českomoravsku se mohou legálně prodávat jen výrobky se státní pšoukací zkouškou, která je přilípnuta na každém jednotlivém kusu pšoukadla a rachotoprdidla. Pokud zjistí inspektoři ČOI, že tomu tak není následuje sankce proti prodavači nelegálních prdnic a blesknic. A samozřejmě zákaz obchodního obcování s tímto materiálem.

Pro účel této statě jsem opsal poučení z krizového vývoje při odpalování pyrotechnických hraček na výrobcích prodávaných v Ústí. Jako předlohu jsem použil obaly od vystřelených rachejtlí.

Varování zní např. takto:

Sada kulových pum Dragon (číslo rozhodnutí: 08-95-9044)

třída nebezpečí: II

Návod: Zkontrolovat zda výmetník a jednotlivé kulové pumy nejeví známky mechanického poškození. V případě poškození nelze nikdy použít. Tubus postavit na nehořlavou podložku tak, aby tubus s plastovým podstavcem byl stabilizován. Do tubusu nasuňte kulovou pumu tak, aby dosedla řádně na dno výmetníku. Sundejte ochranu krytku zápalnice. Zapalte zápalnici a odstupte do vzdálenosti minimálně 10 m. Během 3 - 6 sekund dojde k explozi a z výmetníku vyletí směrem nahoru kulová puma a následuje světelný a zvukový efekt.

POZOR! Nikdy nezapalujte zápalnici tak, aby jakákoliv část těla byla nad ústím výmetníku.. Při zapalování nutno používat ochranný štít a rukavice.

V případě selhání výrobku nikdy nenahlížet do výmetníku. Ponechte výmetník v klidu. Poté v kožených rukavicích vyklopte kulovou pumu na nehořlavou podložku a ponořte do vodu na 48 hodin. Následně zakopejte do vlhké zeminy. V případě, že kulovou pumu nelze vyklopit, ponořte ji spolu s výmetníkem na 48 hod. do vody a pak zakopejte do vlhké zeminy, jiná manipulace zakázána.

Zákaz používání v uzavřených prostorách, v dosahu škol, nemocnic, nemocnic aj. veřejných institucí a látek podléhajících vznícení.

Bezpečnostní okruh 50 m.

Prodej od 18 let.

Coloured Shots a Romische lichter mají shodný návod k použití, protože se liší jen poněkud délkou.

CS má např. číslo rozhodnutí: 08-97-9128.

V návodu se píše:

Při selhání nechat 10 min. v klidu, poté v rukavicích vložte do nádoby a vodou a po 48 hodinách zakopat. Zákaz používání v místnosti. Jiná manipulace zakázána. Prodej od 18 let.

Hovořil jsem s lidmi, kteří se zabývají pořádáním ohňostrojů profesionálně. Jim, podobně jako mně, vadí debilní bouchání bouchacími sirkami a petardami, které nejsou založeny na ničem jiném než na akustickém účinku. Světlice, římské svíce, tzv. kulovky, gejzíry apod. mají hlukovou složku daleko menší. Zvuk je pouze součástí odpálení rakety, protože následný efekt je světelný. Je pro skutečnou potěchu.

Nález ústavního soudu

A ještě jeden bod diskuze v rámci petardologie:

jaké je právo občana budit a děsit malé děti, staré lidi, kočky a psy a lekat další spoluobčany? Ke slovu přichází úd ústavního soudu, který rozhodl z vysoké a široké moci svého majestátu, že petardit je zákonné:Zrušení práv. předpisu - návrh okresního úřadu Pl. ÚS 5/99 Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti určuje především čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru vyplývá zejména z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. I  obecně závazné vyhlášky proto musí být v souladu se zákony a  s  obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (§ 16 odst. 2 cit. zákona). K vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR) principiálně není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění. Oblast úpravy předmětné vyhlášky (tj. používání tzv. zábavné pyrotechniky) reguluje dostatečným způsobem již zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o  pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, která tento zákon provádí. Obsahem této vyhlášky je mimo jiné úprava prodeje a používání pyrotechnických předmětů (§ 8), v níž se např. stanoví, komu mohou být pyrotechnické předměty jednotlivých tříd prodávány a kde se některé z nich nesmí používat (např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a  při sportovních akcích). Tím, že napadená vyhláška města Šumperk daleko překračuje rámec této právní úpravy a zakazuje používání zábavné pyrotechniky na celém území města absolutně, dostává se do rozporu s citovaným zákonem č. 61/1988 Sb. a  s vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon provádějící, neboť oba tyto právní předpisy úplný zákaz používání zábavné pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají.

Ústavní soud rozhodldnešního dne ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu Šumperk na zrušení obecně závazné vyhlášky města Šumperk ze dne 15. 12. 1993, č. 22/93, o zákazu používání zábavné pyrotechniky, takto: Vyhláška města Šumperku ze  dne 15. 12. 1993, č. 22/93, o zákazu používání zábavné pyrotechniky, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění

V  Brně dne 17. srpna 1999

Co z toho vyplývá?

Prodej a užití zábavných pyrotechnických výrobků, resp. jejich omezení, je dáno již v zákonech, které jsou vyjmenovány v nálezu ústavního soudu. Vypálit flastr za rušení nočního klidu po 22. hodině, stejně jako za porušení dalších bouchacích omezení v zástavbě, to vše je zákonné a uplatnitelné.

Co se týká následků konkrétních ohňometných kreací, které právem pana Erbáka rozčilují, je zde otázka čím nahradit osobní rozvahu, opatrnost a respektování návodu při používání těchto oblažovadel skákajících do vzduchu a do obličejů lidských? Slušné chování je na každém jednotlivém člověku. Nějaká daleko konkrétnější omezení by skutečně musela být přijatá formou zákona, pokud je nějaká demokracie.

Myslím, že přestřelka Erbák, Čulík versus Hrčka byla v použití uvedených příměrů a šťouchnutí, nešťastná. A směšovaly se mrkve s podporsenkami: jestli auta při couvání mňkoukají, jestli Skoupý je popotahovatelný za výroky o plynových komorách, či zda byl někdo popotahován za neoficiální vylepování plakátů.

Celá diskuze o petardění mi připomínala samotné petardění...

Poznámka JČ: Myslím, že pana Erbáka střílení petard ani tak nerozčiluje, jako se pozastavuje nad zbytečnými úrazy, které často poškozují dlouhodobě či trvale zdraví jeho pacientů. Z tohoto hlediska je zjevné, a zdá se být rozumné, že by měl být prodej razantnějších rachejtlí omezen. Znovu zdůrazňuji, že je to otázka míry. V pečovatelském britském státě se přirozeně žádné "kulové pumy" do rukou veřejnosti normálně neprodávají. Podle toho, co pan Roček popisuje, daleko nevinnější rachejtle, které jsou v Británii v prodeji (zejména před 5. listopadem, historickým výročím pokusu o vyhození parlamentu do povětří, kdy po celé zemi tradičně vybuchují rachejtle) mají daleko intenzivnější varování - například odstup do vzdálenosti 10 až 25 metrů... Samozřejmě musíme respektovat rozhodnutí Ústavního soudu a řídit se jím, neznamená to však přece, že toto rozhodnutí smí umlčet veřejnou diskusi: rozhodnutí máme v demokracii právo i nadále veřejně kritizovat.

Jaroslav Teplý

Nejprve k Ladislavu Nedbalovi:

Bohužel netušil, že titulek "Nepouštějte si cizince do země, budete na ně muset pracovat" umístil nad můj článek bez mého vědomí Jana Čulík, který sice neustále peskuje media v ČR , aby dodržovala základní pravidla novinářské práce, ale sám si dosti systematicky libuje v této technice vyhražené obvykle jen bulvárním plátkům. Tento Čulíkův titulek se zřejmě nemůže vztahovat na ilegální Ukrajince v ČR, kteří hledají práci, dělají více než domácí a dostanou méně zaplaceno, jejichž ilegalita je ovšem nepřijatelná, ale o tom někdy jindy.

Kdo si však pozorně přečetl výňatky z knihy P. Lakemana, zjistí, že co se týče Holandska, je onen titulek pravdivý. Proto následné Čulíkovo obvinění, že můj příspěvek je inherentně rasistický, aniž by byly uvedeny nějaké věcné důvody, je nutno považovat za  již dosti ohmatanou nálepku, kterou se snaží mi nalepit, kdykoliv je řeč o tomto thematu. Fakta mu v této věci nikdy nepřekážela a jak je vidět z dnešní diskuse, nepřekážejí mu ani dnes. Emocí má asi dost, ale na nich se nedá politika stavět.

Myslím, že o věci přistěhovalectví smýšlíme s L. Nedbalem podobně. Inklinovat k řešení, "že sem nepustíme nikoho" by rozhodně měli Holanďané, důvod uvádím níže. Já sám obecně inklinuji k dodržování platných zákonů, přísné kontrole a zájmům hostitelské země. S tím vším to vypadá v Holandsku podobně jako v ČR. Ty ostatní podmínky jsou ovšem odlišné a závažné (snad dvojnásobná hustota osídlení, nedostatek primitivní práce v Holandsku).

Zcela upřímně se mohu připojit k Nedbalově vánočnímu přání všem poctivým a pracovitým cizincům, kteří nám přišli do české kotliny pomáhat výkonnou a přitom tolerantní společnost, kterým tak pěkně stanovil svá inteligentní kriteria pro přistěhovalectví do ČR. Jen tak na okraj: islam a tolerance se v současné době navzájem vylučují.

K dovětku JČ:

J.Č.:...Já bych zašel ještě daleko dál v odmítání příspěvku Jaroslava Teplého. Je inherentně rasisitický, protože nepřípustně a nespravedlivě extrapoluje z chování jednotlivců či určitého počtu příslušníků nějaké skupiny na celou takovou skupinu...

Máme šířit předsudky a ztěžovat pronásledovaným lidem z těchto zemí příchod do západních demokracií, jen proto, že by ho někteří tito příchozí mohli "zneužívat"? - Myslím si, že civilisované a demokratické státy si mohou dovolit to risiko, že si pár lidí jejich sociálních struktur "zneužije".

J.T.: 95% mého příspěvku jsou názory a fakta shromážděná P. Lakemanem. Podle něho "Jednotlivci či určitý počet příslušníků nějaké skupiny (rozuměj těch pár lidí podle J.Č)" žijící v daném případě ze sociální podpory znamená v Holandsku cca 67% Turků a více než 70% Marokánců (Co se týče Somálců, Afgánců a podobných exotických národností to bude prakticky 100% - J.T.). Znovu opakuji, to jsou fakta a žádné extrapolace. Jde tedy jen o to, z které strany je ke skutečnosti blíž. To by mělo být jasné všem, kdo ovládají základní početní úkony. Ty číselné údaje ovšem stojí v mém článku, nečetl jej JČ příliš rychle? Ostatně mohou ta čísla být "nepřípustná a nespravedlivá", i když jsou pravdivá nebo je jen nepřípustné o nich mluvit, když se nám nehodí do krámu?

Šířit předsudky a ztěžovat pronásledovaným lidem příchod do demokratických zemí vůbec nemusíme, holandské úřady dobře vědí, co jsem už napsal, že totiž se ti podle JČ pronásledovaní lidé z některých zemí po obdržení dokumentů velmi brzy nebojácně vypraví do vlasti, která je "pronásledovala". I to stálo v mém článku. Na to ovšem JČ nereagoval ba ani nám nevyložil, co si máme pak myslet o onom "pronásledování".

Otevřít dokořán bránu lidem bez jakékoliv kvalifikace a ze zcela jiného a mnohem primitivnějšího prostředí znamená v současné době nahlodávání základů vyspělého státu, jednoduše proto, že té primitivní práce, kterou by oni imigranti mohli vykonávat, je už velmi málo, skoro žádná. Dovoluje se tím příchod lidem, kteří nemají šanci na získání zaměstnání a tuto šanci nemají některé skupiny ani v dalších generacích, jak konstatovala holandská vláda již někdy v roce 1983.

Produktivita průmyslu a zemědělství vyspělých států je dnes už tak vysoká, že v sobě zahrnuje potenciální obrovskou nezaměstnanost, pokud by se růst počtu jejich obyvatelstva nezastavil nebo kdyby došlo k nějaké vážné krisi. Názorný příklad o tom podalo sjednocení obou částí Německa. Ukázalo se, že západoněmecký průmysl a zemědělství může bez velkého úsilí zásobit celou bývalou NDR průmyslovým zbožím a potravinami, problém byl, co s tím východoněmeckým obyvatelstvem, které nemělo kde a jak si vydělat na živobytí a na konsumaci západoněmeckých výrobků. To není dosud uspokojivě vyřešeno. Čistě liberální způsob transformace musel být zabrzděn, protože by mohl vést k nezaměstnanosti vyšší než 40%.

J.Č:...A kde vlastně je podstata oné zvyklosti, že někdo má právo na určité sociální výhody jen proto, že je příslušníkem určitého "národa" nebo má určitou barvu kůže?

J.T.: Tato otázka sice není nová (JČ už ji před časem položil), ale za to je stále stejně provokativní, protože je o tazateli známo, že má nepochybně vyšší vzdělání než jaké je možno získat na zvláštní škole. Je bohužel stále možno si zazpívat: "z národů ač jsne různých, jedno přání teď v nás bude žít - do Holandska pro podporu " a to dokonce s velkou nadějí na úspěch. Rubem - nikoliv jediným - této sociální many jsou v Holandsku nejvyšší daně na kontinentu. J.Č nám doufám nebude tvrdit, že neví, odkud se berou prostředky na sociální podpory. A jestliže on sám ve svých představách zrušil národy (soudě podle těch úvozovek) a snad i státy, nepředložil žádné věcné důkazy, že tomu tak v reálném světe je. Nevypadá to na to, že by k tomu mělo dojít příští týden.

J.Č.: (Přistěhovalci) mají velkou energii a snahu se uplatnit, často větší než místní lidé. Podívejte se na stoprocentně podnikatelsky úspěšné Pakistánce v Británii, nebo příslušníky mnoha dalších národností, židy a Středoevropany počínaje...

J.T.: "Stoprocentně podnikatelsky úspěšní Pakistánci " je bohužel věta jen prozrazující, že je psána rukou ostříleného mediálního pracovníka. Nedopustil se tady J.Č. "nepřípustné a nespravedlivé extrapolace z chování jednotlivců či určitého počtu příslušníků nějaké skupiny na celou takovou skupinu" , kterou mi vytýká do omrzení bez důkazů při každé příležitosti? Neznamená to, že usuzuje z úspěšnosti určité skupiny Pakistánců na  úspěšnost všech Pakistánců, o které budu tak dlouho pochybovat, dokud nebudou k disposici číselné údaje? A v kterých oborech podnikají? Jaké procento Pakistánců pobírá podporu? V Holandsku jsou snad desítky tisíc drobných, hlavně tureckých podnikatelů, zaměřených do značné míry na služby vlastním krajanům jako jsou obchody s potravinami a pohostinství. Mohou je obsloužit ve vlastním jazyce a mívají překvapivě nízké ceny, přestože dovážejí ze země, která není členem EU. Možná, že se spokojí s menším ziskem, zaměstnávají členy vlastní rodiny, to nevím, možná jim Holandsko vytváří příznivé podmínky pro podnikání.

Pro srovnání: ČR v tom posledním ohledu nezůstává pozadu. Viliam Buchert cituje v MF Dnes (22.12.99) mladého vietnamského obchodníka v Hanoji "Snad nikde jinde na světě se nedá podnikat tak jednoduše. Tedy že dovezete zboží bez celních poplatků, pak neplatíte žádné daně a ještě můžete i poměrně lehce získat trvalý pobyt. Česká republika je skutečně v tomto směru nedostižným ideálem."

Není mi jasné, zda si JČ uvědomuje, že jím předkládaný blíže nedokumentovaný úspěch pakistánských přistěhovaleckých podnikatelů pokud by byl pravdivý je de facto příkladem jedné z hlavních příčin výrazně se zvětšujícího zaostávání třetího světa za vyspělými zeměmi a že ilustruje totální fiasko politiky vyspělých zemí vůči třetímu světu. Kdo by se situací ve třetím světě měl pohnout, když ne jeho vlastní občané, kteří k tomu mají prokazatelné schopnosti a zkušenosti?

JČ nechal zcela bez povšimnutí fakt, že masové přistěhovalectví v každém případě ekologicky ničí již tak přelidněnou zemi jako je Holandsko. Podle zprávy agentury ANP uveřejněné 27.12.99 je zastavěno 9,4% celkové plochy Holandska. Z toho přibylo jen v letech 1993-1996 3,5%, což odpovídá více než stu čtverečních kilometrů. Zkusme to trochu extrapolovat na prstech. Za 3 roky 100 km, za 30 let desetkrát více, čili1000 čtverečních kilometrů neboli dalších 35%!

Před časem také nadhodil JČ v BL myšlenku, že by klidně dovezl několik milionů Číňanů z Hong-Kongu do nějaké pusté oblasti ve Skotsku, aby tam rozjeli nějakou ekonomickou aktivitu. Překvapilo mě tehdy, že se ho žádný ekolog nepokusil "zakousnout". Ti ovšem asi BL nečtou, nebo jim ještě nedošlo, že by měli stát v čele hnutí pro kontrolu porodnosti na celém světě. Bez toho zůstanou jejich akce většinou jen absurdním surrealismem. Mají-li nejen Skotové, ale i jiné vyspělé evropské národy ještě oblasti málo osídlené a bez průmyslu, měly by okamžitě začít stavět právní hráze, aby to, co jim z přírody zbývá, nebylo zastavěno ať už byty nebo průmyslem nebo zabráno imigrací. To se týká jmenovitě i ČR, která by se měla v tomto ohledu opevnit před vstupem do EU, ale o tom už jsem psal.

Jak je vidět, bylo by o čem diskutovat, kdyby byla možná diskuse realistická.. J.Č. vytýká Otakaru Svobodovi v BL 29.12.99 použití v České republice často užívané diskreditační metody. "Jenže pokud mě chce takto diskreditovat, měl si domácí úkol udělat pečlivěji a založit diskreditaci na  ověřených faktech.". Neměl by se J.Č. jednou zamyslet nad českým příslovím "co nemáš sám rád, nečiň druhým" , než se zase bude příště snažit zatlačit mě profesionálně mediální metodou bez ověřených faktů do rasistického kouta?

J.T. 30.12.99.

Poznámka JČ: Článek Jaroslava Teplého bohužel rasistický byl. Vřele doporučuji v této souvislosti na také tento článek Frances Cairncrossové, komentátorky týdeníku Economist.