Omluva
Ministr zahraničí se včera Jesefu Zielencovi omluvil ze dvou dobrých důvodů. Své podezření, že jeho předchůdce uplácel novináře se mu nepodařilo prokázat a aféra mu bránila plně se soustředit na řešení důležitých problémů naší zahraniční a bezpečnostní politiky.
Jestliže nemá důkazy ministr, sotva je může mít premiér, který se na ministra od konce loňského června odvolává. A protože i předseda vlády se potřebuje soustředit na vlastní práci, také se zřejmě na dnešní tiskové konferenci omluví, jak mu to ostatně doporučují jeho straničtí kolegové Petra Buzková a Stanislav Gross .
Po té, co v pondělí exministr Zieleniec na tiskové konferenci vyjádří nad omluvami uspokojení, by aféra měla zůstat v paměti politiků jako názorný příklad, že ne všechno lze zamést pod koberec. Lepší než se o to marně snažit je mluvit a jednat tak, aby k tomu nebyl důvod.
Včerejší vyjádření ministra zahraničí ovšem neobsahovalo pouze omluvu. V jeho závěru se objevila také zajímavá výzva. Jan Kavan řekl, že si osobně uchovává pochybnosti o korektnosti vztahů pana Zieleniece s některými novináři a že předpokládá že podobně si (cituji) "Josef Zieleniec uchoval své vlastní pochybnosti o financování ODS, které se dodnes ani nepokusil veřejně osvětlit."
Faktem je, že to politicky nejdůležitější osvětleno nebylo, totiž zda o mrtvých sponzorech a údajném zahraničním kontu věděl předseda ODS Václav Klaus. Josef Zieleniec řekl že ano, Václav Klaus řekl že ne a ke konfrontaci nedošlo dodnes. Jan Kavan by rád od Josefa Zieleniece věděl víc a jistě není sám. V každém případě Josefa Zieleniece nepřímo vyzval, aby buďto Václava Klause usvědčil, anebo aby se mu také omluvil. Říká se tomu bránit se útokem. A tento útok je zdařilý. Usvědčí Zieleniec Klause, anebo se mu omluví?
Pátek 7. ledna 2000.