Británie v roce 1968 málem vyhlásila válku Sovětskému svazu
K sovětské invazi do Rumunska mělo podle britských špionážních zdrojů dojít 22. listopadu 1968
V druhé polovině roku 1968 se chystala Velká Británie zahájit válku proti Sovětskému svazu, neboť britská vláda dospěla k názoru, že se šéf sovětského státu Leonid Brežněv chystá vojensky okupovat Rumunsko. Vyplývá to z tajných dokumentů, které byly v sobotu 8. ledna 2000 v Londýně po třiceti letech uvolněny do veřejné domény. Informace z nich přinesl v neděli 9. ledna 2000 týdeník Observer.
Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že v září 1968 vypracoval britský premiér Harold Wilson podrobné plány pro případ, že by bylo nutno vojensky intervenovat ve východní Evropě.
Britská vláda se obávala, že potlačení Pražského jara v Československu povede k rozšíření přímého sovětského vlivu na Rumunsko a na Jugoslávii, která byla považována za strategické srdce Evropy.
Rumunský prezident Nicolae Ceaušescu odsoudil sovětskou invazi do Československa a britští politikové se obávali, že se Moskva chystá mu uštědřit políček.
Ze stenografických záznamů jednání britské vlády vyplývá, že tehdejší britský ministr obrany Denis Healey dal najevo premiéru Wilsonovi, že Británie "nemůže zůstat v nečinnosti", jestliže bude Sovětský svaz pokračovat v expanzi. Z dálnopisu od tehdejšího britského ministra zahraničních věcí Michaela Stewarta, který byl nyní poprvé zveřejněn, vyplývá, že Británie očekávala, že ke konci roku 1968 dojde k sovětské invazi do Rumunska. Špionážní zdroje dokonce udávaly přesné datum: k invazi mělo dojít 22. listopadu 1968.
Britský labouristický poslanec Tony Benn, který navštívil jako ministr pro technologii v červnu 1968 Rumunsko a byl i nadále v tom roce ve styku s rumunskými ministry, uvedl koncem minulého týdne: "Vůbec jsem nevěděl, že se ve vládě jedná o přípravách na válku. Ale věděl jsem, že existuje spousta studenoválečnické paniky."
Životopisec někdejšího britského labouristického premiéra Harolda Wilsona Ben Pimlott k tomu uvedl: "Bylo známo, že se vláda obává možné sovětské invaze do Rumunska. Nikdo však nevěděl, že má britská vláda ze špionážních zdrojů přesné datum, kdy k invazi mělo dojít."
Plán vyslat na Balkán úderné britské jednotky byl vypracován při tajném jednání mezi premiérem Wilsonem, ministrem obrany Healeym a ministrem zahraničí Stewartem 6. září 1968. Kdyby došlo k "přímé sovětské hrozbě" vůči Jugoslávii, Healey plánoval vyzbrojit jugoslávské partyzány a vyslat do Jugoslávie úderné britské jednotky, jaké tam bojovaly za druhé světové války.
Podle stenografických záznamů této schůzky souhlasil ministr obrany Healey s premiérem Wilsonem, že "ruská invaze do Rumunska by velmi pravděpodobně byla první etapu při vzniku takové hrozby".
Wilson navrhl, aby byla ve Středozemí pod záminkou vojenského cvičení soustředěna armáda. "Můžeme zorganizovat cvičení mobilních jednotek ACE, zvýšit pohotovost a počet válečných lodí v oblasti, zejména na Maltě a na Kypru."
Krize v Evropě začala, když v srpnu 1968 provedly sovětské tanky invazi do Československa, připomíná Observer. Když k tomu došlo, zeptal se prostřednictvím svého velvyslance v Londýně jugoslávský předák Josip Broz Tito, jaké má Británie plány pro případ, kdyby Sovětský svaz napadl Rumunsko, protože Jugoslávie musí podle smlouvy v tom případě jít Rumunsku vojensky na pomoc. Tito se zejména obával, aby se NATO nedohodlo s Moskvou o vzniku "sfér vlivu" v Evropě.
Činitelé britského ministerstva zahraničních věcí byli pověřeni, aby vypracovali plány, kdyby bylo zapotřebí, aby se Británie postavila na obranu Jugoslávie. 5. září obdržel ministr zahraničních věcí Stewart zprávu, která zdůrazňovala, že "důsledky invaze do Jugoslávie pro rovnováhu sil v Evropě a pro bezpečnost NATO jsou zjevné." Zranitelné by se staly Řecko a Turecko a ohroženo by bylo celé východní Středozemí. Sovětská vojska v Jugoslávii a vojska NATO v Itálii by oddělovalo jen Jaderské moře.
Následujícího dne hovořil Denis Healey ještě apokalyptičtěji. Uvedl, že jestliže nezastaví NATO další sovětskou expanzi, Rusko by to povzbudilo, aby zasáhlo proti takovým zemím, jako je Finsko, Švédsko, Írán a možná i proti členům aliance NATO jako je Řecko a Turecko."
Během září 1968 se účastnili premiér Wilson a ministr zahraničí Stewart celé řady zoufalých rozhovorů s Ceausescem. Pohyby sovětských vojsk na rumunských hranicích začaly vyvolávat v Londýně a ve Washingtonu vážné znepokojení.
Z nově zveřejněných dokumentů také vyplývá, že se Británie silně obávala, že by Rusové mohli zaútočit na Berlín a na Rakousko. Začátkem října 1968 sdělilo britské ministerstvo zahraničních věcí Washingtonu, že je přesvědčeno, že Sovětský svaz vede proti Rumunsku a Jugoslávii "válku nervů" a předpovědělo sovětský plán: ruská vojska rychle obsadí Rumunsko z Maďarska, okupují Bělehrad a klíčové mosty v Novém Sadu a v Pančevu.
19. listopadu 1968 obdrželo britské ministerstvo zahraničních věcí děsivý dálnopis od britské delegace u NATO. Dálnopis obsahoval přesné podrobnosti sovětského plánu na invazi do Rumunska, které získala holandská špionáž.
"Sovětská maďarská a polská vojska vstoupí na rumunské území 22. listopadu v 04.00 hodiny, v celkovém počtu asi 150 000 mužů. Složení polského kontingentu: jeden tankový prapor, dva letecké prapory, šest singalizačních rot, tři roty vojenské policie, dva letecké pluky."
O tři dny později poslal Stewart naléhavý dálnopis do Rumunska: "Zhodnotili jsme nejnovější informace, které máme k dispozici, a dospěli jsme k závěru, že se Rusové připravují na velmi brzký vojenský zásah proti Rumunsku."
A na tomto místě nyní zveřejněná složka dokumentů britské vlády končí, takže dosud není jasné, jak blízko se dostala koncem roku 1968 Evropa k válce, ani proč Rusové na poslední chvíli invazi neprovedli.
Pimlott se domnívá, že to byl rozhodující okamžik celého dvacátého století. "Rozhodnutí Ruska neprovést invazi do Rumunska byla začátek šikmé plochy, které posléze vedla k ukončení studené války. Bylo to možná ještě významnější než rozhodnutí nerozdrtit polskou Solidaritu."
