Daňová optimalizace jako sebevražda svobodné společnosti

2. 2. 2017 / Boris Cvek

Včera jsem na Radiožurnálu po poledni poslouchal analytičku Janu Klímovou, která líčila, jak bylo možno se ještě před pár lety vyhnout daním: nakoupit spoustu dluhopisů, z nichž každá měla hodnotu jedné koruny, a tedy při přepočtu daně z jedné koruny za jednu akcii se daň zaokrouhloval na nulu – a jak víme, i miliarda krát nula je nula.

Podle Jany Klímové tohle byla běžná praxe velmi bohatých lidí jak optimalizovat daně. Tedy zákony a pravidla slouží jako díry a kličky, jak dát co nejméně na fungování společnosti a co nejvíce si nechat pro sebe. Jistěže legálně. Legální by ale bylo i to, kdyby si ti lidé koupili akcie ve stejné celkové hodnotě normálním způsobem. To by museli ovšem platit daně.

Člověk by pochopil situaci, kdy by např. někdo chudý měl smrtelně nemocné dítě, jemuž může zachránit život pouze drahá operace v cizině, a kdy by tento člověk optimalizoval své daně (jenže to chudý právě nemůže, neboť nemá co optimalizovat). Proč ale ti, kdo jsou už velmi bohatí, chtějí za každou cenu ještě více, a to na úkor společnosti, bez níž by nikdy neměli nic? K čemu má vést to, že tihle lidé hledají stále nějaké skuliny a chytrácké triky, jimiž zaplatí méně na daních, aby byli ještě bohatší a společnost ještě chudší? To je celá bída dnešní společenské a politické situace.

Pro bohatého člověka by nemělo být důležitější to, aby byl ještě bohatší chytráckým způsobem, který neprodukuje nic společensky dobrého, než to, jak bohatá, fungující, kulturní, zdravá po všech stránkách je společnost, v níž žije. Pokud tohle nechápe, je to primitivní hlupák, který svou primitivní hamižností strhává celou společnost, včetně sebe, do záhuby, jak se už mnohokrát ukázalo dříve v dějinách. Jestli kapitalismus má stát nikoli na výrobě, práci a inovaci a pokroku, ale na chytráckém hromadění majetku na úkor celku společnosti, pak je to odporný a sebezničující systém.

Česká politická scéna
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.2. 2017