Reálpolitika Bílého domu v Trumpově éře

30. 1. 2017 / Daniel Veselý

Kontroverzní magnát, který v Oválné pracovně úřaduje něco přes týden, naplňuje své četné příznivce na obou stranách Atlantiku nadějí a radostným optimismem, protože se na rozdíl od předchozích nájemníků Bílého domu jal plnit své předvolební sliby. Nicméně tyto sliby jsou esencí nelidskosti a iracionality a navíc vycházejí pouze z Trumpova bezbřehého ega; nemají nic společného se zájmy běžných Američanů či stoupenců brexitu, jelikož by se jednoho krásného dne mohly obrátit i proti nim.

Žádná megalomanská zeď nemůže zastavit osoby prchající houfně na sever od Rio Grande již od 80. let minulého století, kdy Reaganova administrativa vedla proxy války v Nikaragui, Salvadoru a Guatemale, nemluvě o tom, že její stavba a údržba značně provětrá federální výdaje. A totéž se týká i dočasné stopky pro válečné uprchlíky a migranty ze Sýrie, Iráku, Íránu, Somálska, Libye, Súdánu a Jemenu.

Trumpova administrativa v současné době bombarduje pět z těchto zemí (Irák, Sýrii, Jemen, Libyi a Somálsko), v Súdánu se nacházejí americké vojenské základny a bojové jednotky, Írán je solí v očích samotného prezidenta a jeho týmu a možným cílem Washingtonem iniciované změny režimu (jinými slovy války, jejíž následky by byly mnohem děsivější než dopady iráckého tažení). Člověk nemusí být příliš zběhlý v složitých geopolitických otázkách, aby věděl, že bombardování a vojenské operace jsou spouštěčem uprchlických vln. Nový nájemník Bílého domu se patrně inspiroval prezidentem Georgem W. Bushem, neboť vlády zemí, které se vyjma jedné objevily na jeho seznamu, měly být jedna po druhé svrženy. Trump, ač samozvaný izolacionista, pokračuje v bezpilotní kampani, již zdědil od svých předchůdců. Americké drony a helikoptéry zaútočily v neděli v Jemenu, obrátily v prach nejméně šest domů a podle místních zdrojů usmrtily 20 osob včetně deseti žen a dětí. Naděje nové americké administrativy vkládané do vytvoření bezpečných zón v Sýrii se podle mínění expertů v podstatě rovnají realizaci bezletových zón a za této situace by se americká armáda mohla dostat do nebezpečné konfrontace s ruským a syrským letectvem. Jinak řečeno, navrhovaná opatření Trumpova kabinetu by válečný konflikt v Levantě neukončila, ale naopak by jej nebezpečně eskalovala. Navíc s těmito návrhy během předvolební kampaně přišla proválečně naladěná Hillary Clintonová.

Ačkoli dočasná stopka pro uprchlíky a migranty má být zárukou národní bezpečnosti Spojených států, podle zjištění Cato Institute žádný z občanů žijících v těchto zemích nikoho při teroristických útocích v letech 1975 až 2015 neusmrtil. Dočasný zákaz vstupu na půdu Spojených států se kupodivu netýká obyvatel Saúdské Arábie, Egypta, Kataru a Spojených arabských emirátů. Připomeňme, že teroristé z 11. září 2001 pocházeli především ze Saúdské Arábie a v menší míře z Egypta a Spojených arabských emirátů. Ostatně Rijád dlouhé dekády vyváží do celého světa svou extrémistickou politickou doktrínu, z níž ideologicky čerpali i teroristé z Daeše. Ba co více, Saúdská Arábie a Katar podporovaly v Sýrii radikální islamisty včetně džihádistů z Daeše, a proto se Trumpova selektivní stopka na první pohled jeví jako další populistické gesto postrádající logickou podstatu. Dočasný zákaz vstupu válečných uprchlíků do USA také porušuje mezinárodní právo, protože státy, které ratifikovaly Ženevské úmluvy, jsou těmto osobám povinny poskytnout adekvátní pomoc.

Trumpovi zastánci mohou namítnout, že se americký prezident snaží hasit pohromu, již způsobili jeho předchůdci. Jistě, prezident George W. Bush zničil Irák a nositel Nobelovy ceny za mír Barack Obama bombardoval sedm islámských zemí a rozvrátil Libyi, ale tito lidé dlouho argumentovali tím, že za uprchlickou krizi mohou zejména Spojené státy, a měly by tudíž přijímat válečné běžence. Pomineme-li nehumánnost a protiprávnost opatření nové americké vlády, tento argument selhává.

Nicméně i za populistickými kroky, jimiž si Trump chce udržet přízeň svého elektorátu, bývají racionální podněty. Nové opatření se týká zemí, s nimiž nemá Trumpovo obchodní impérium žádné vztahy. Takže zajisté není náhoda, že Saúdská Arábie a Egypt, kde Trump mohutně investuje, na seznamu chybí. Nová americká vláda rovněž nutně potřebuje spojence v blízkovýchodním regionu proti Íránu, který posílil svůj vliv v Iráku a Sýrii, a arabské monarchie spolu s Izraelem tvoří silnou protiíránskou koalici.

Zdá se tedy, že Donald Trump, jehož znalosti blízkovýchodních reálií jsou mírně řečeno chatrné, nejedná pouze impulzivně, ale začíná vytvářet vlastní politickou strategii pro klíčový region. Dočasný zákaz vstupu muslimů ze sedmi islámských zemí na půdu Spojených států tedy můžeme chápat i jako popření izolacionistických tezí, s nimiž Trump obloudil Ameriku.

Vytisknout