Úroveň některých politiků je hluboko pod hranicí únosnosti

Ubohost reálné politiky tváří v tvář nastupující generaci

26. 1. 2017 / Bohumil Kartous

Pokud chcete přesvědčit mladé lidi, že politika je částečně v rukou naprostých diletantů a že je s tím potřeba něco dělat, vezměte je do parlamentu. Na pozvání organizátorů jsem se zúčastnil jednání studentské iniciativy s několika poslanci v prostorách sněmovny. Přišel jsem o něco později a vstoupil přímo do těžko reprodukovatelného výlevu zákonodárkyně, která pravděpodobně běžně svou slovní zásobu automatu na kafe vynahrazuje rozčilením a emočním nátlakem. Se smrtelnou dávkou naprosto neoprávněného paternalismu, alespoň vzhledem k očividnému kognitivnímu limitu, nezaslouženého leč z reálné situace vyplývajícího pocitu držitelky moci, od čehož pravděpodobně tato osoba s estetikou postarší cirkusové umělkyně odvozuje i míru rozumu a další lidské kvality, si otevírala hubu na kultivovaně a racionálně jednající studenty před publikem složeným z dalších poslanců, studentů, ale i lidí v pozici nezávislých pozorovatelů. Zjevně nepocítila jakoukoliv disonanci, naopak se sebeuspokojením po svém čelisti otevírajícím výstupu vstala a bez toho, aniž by si vyslechla reakci, odplula za dalším dobrodružstvím sněmovní politiky. Vedle sedící poslanec, pravděpodobně pod tlakem vysoko nastavené laťky, snažil se napodobit tón i dikci kolegyně a vcelku se mu i dařilo, byť svůj status nadřazenosti nedával najevo tak komickým způsobem a v jeho řeči bylo možné občas zaznamenat stopu smysluplnosti. Postupně se také ukázalo, že na něj doléhá sociální prostředí a že v atmosféře, v níž jsou emoční výlevy považovány za handicap svého druhu, je ochoten jednat na slušné úrovni. Teprve po jednání jsem se dozvěděl, že zlatý hřeb celé akce se nečekaně odehrál hned na začátku. Jiný poslanec, jinak vcelku vážený pro své nepochybné intelektuální kvality, přišel na jednání, zhodnotil, že modrý text prezentace na bílém pozadí je naprosto neakceptovatelný a rozezlen opustil sál. Naštěstí se jednání účastnili i zákonodárci, kteří jednali kultivovaně, tak, jak člověk od lidí, kteří mají pracovat v nejvyšším veřejném zájmu, očekává. I přesto bylo pro studenty nepochopitelné, že se zákonodárcem může stát karikatura na přirozenou, morální i intelektuální autoritu, kterou byste na takovém místě očekávali. Nebo že se poslanec chová s naprosto neomluvitelnou arogancí. Byť vím, že se to zhusta děje, zůstává to nepochopitelné i pro mě.

Vytisknout