Al-Báb: Brána do další kritické fáze syrského konfliktu

8. 9. 2016 / Karel Dolejší

Avízovaný záměr obsadit al-Báb okamžitě vyvolal negativní ruskou reakci ZDE. Američané s ním ale problém nemají a považují jej nyní za součást tažení na "hlavní město IS" v Sýrii Rakku ZDE - tažení, na němž se kurdská YPG nedávno odmítla podílet právě s poukazem na tureckou intervenci. Erdogan dokonce tvrdí, že USA samy požádaly o tureckou účast na zmíněné operaci ZDE, s čímž Ankara vyjádřila souhlas ZDE.

Pokud jsou aktuální informace korektní, znamená to, že zásadní vnitřní spor o strategii syrské operace vedený na jedné straně americkými zpravodajci a podstatnou částí personálu State Departmentu (s podporou většiny relevantních blízkovýchodních expertů) a na druhé straně Bílým domem s podporou špiček CENTCOMu zkompromitovaných účelovým upravováním zpravodajských informací ZDE se v důsledku turecké intevence začal vyvíjet ve prospěch prvně zmíněné skupiny. Ta již dlouho označuje falešně ideologicky motivovanou strategii výlučné orientace na kurdskou YPG za vážnou chybu - a tvrdí, že operace typu vyčištění Rakky (což je arabské, nikoliv kurdské území) od IS musejí provést primárně sunnitskoarabské opoziční jednotky, zatímco význam YPG ve válce s islamisty bude zákonitě klesat.

Tento posun v americké strategii je chováním Ankary silně ovlivněn - příslušná změna omezující dosavadní svévoli některých kádrů CENTCOMu byla pozorovateli očekávána teprve po nástupu nové administrativy v lednu 2017 - nicméně ani zdaleka to neznamená, že by se Washington Erdoganovi jednoduše podřídil. Bílý dům i nadále odmítá turecký požadavek na zřízení bezletové zóny v severní Sýrii ZDE, takže Turci musejí protivzdušnou obranu zóny společných operací FSA a vlastních podpůrných (především tankových) jednotek zajišťovat sami. Umístění tureckých systémů protivdušné obrany MIM-23 Hawk 21 ZDE na hranici se Sýrií nyní fakticky garantuje bezletovou zónu zasahující přibližně 50 km do hloubky syrského území. Tím jsou pohodlně pokryty nadcházející operace FSA proti al-Bábu; případné tažení zmíněných jednotek na "hlavní město" IS Rakku by si ale již mohlo vyžádat přítomnost tureckých systémů PVO přímo na syrském území (konkrétně na východním břehu řeky Eufrat).

Z mnoha aktérů a frakcí přítomných v Sýrii je to jen Spojenými státy vedená mezinárodní koalice (jejíž pouze formální součást představuje Turecko), kdo zde bojuje na prvním místě proti Dáeš/"islámskému státu". Všichni ostatní mají na mysli především jiné, vlastní cíle, které údajným či skutečným bojem s IS navenek zakrývají a legitimizují. Ale ani dosavadní americký přístup zdaleka není v pořádku: Místo na stabilizaci Iráku a Sýrie, která by teprve vedla k odstranění základních podmínek rozkvětu sunnitského extrémismu v obou zemích, se soustředí na čistě negativní cíl (porážku jedné ze dvou hlavních sunnitských extrémistických organizací) prostřednictvím mimořádně problematické, jednostranné a falešně prezentované aliance s "demokratickou a prozápadní" syrskou kurdskou milicí YPG/YPJ ZDE. Avšak i případné zničení IS jen uvolní prostor pro již připravovaný návrat al-Kájdy do Iráku, zatímco o výsledné míře radikality syrské sunnitskoarabské opozice de facto (a zde lze opatrně říci "naštěstí") rozhoduje především státní aktér Turecko. Kromě toho samotný boj s IS má potenciál vyvolat až deset různých dalších konfliktů ZDE.

Záměr syrské sunnitské opozice obsadit město al-Báb kontrolované dosud IS vyvolal nevraživou ruskou reakci zcela pochopitelně. Toto sídlo je totiž strategicky umístěné a jeho kontrola by umožnila plánovat a realizovat další postup hned v několika různých směrech: Vyhnat kurdskou YPG z vloni obsazené letecké základny Tal Rifát na západě; táhnout na východ na další strategické město Manbídž kontrolované od července kurdskou YPG (která se odsud přes třikrát zopakované prohlášení v žádném případě nestáhla); přes Manbídž lze dále směřovat k centru IS v Rakce a připravit tak YPG, Asada i Rusko o propagandistickou zástěrku; a konečně al-Báb představuje potenciální klíč k prolomení blokády východního Aleppa ze směru původní severní zásobovací trasy přezdívané Castello Road, a to nezávisle na jihozápadním koridoru otevřeném opozicí v červenci a v minulých dnech po masivních, draze zaplacených asadovsko-íránských útocích ve stylu lidských vln opět odříznutém. Podle zatím neověřených zpráv se v prostoru Castello Road nyní nachází přibližně rota ruských výsadkářů, přičemž podle plánu odvozeného od zamrzlých konfliktů v postsovětském prostoru zde chce Rusko přímo zapojené do války na straně Asadova režimu získat absurdní status mírových jednotek, jež by dohlížely na provoz v zásobovacím koridoru.

Turecko provádí velice delikátní diplomatické manévry. Na počátku intervence v Sýrii označované jako operace Eufratský štít, 24. srpna, vycházelo z předjednaného souhlasu Ruska a Íránu, přičemž Asadův režim, kurdskou YPG do jisté míry i USA postavilo před hotovou věc. Poté co si částečně vynutilo změnu americké strategie v Sýrii ale přístup opět mění: S podmíněnou podporou Američanů riskuje neshodu s Rusy, jimž další turecký postup do hloubky syrského území již nevyhovuje. Moskva souhlasila s tureckou intervencí (připravovanou dva roky a dlouho významně brzděnou Erdoganovými odpůrci mezi proamerickými generály ve velení jižních divizí) hlavně proto, že v něm viděla prostředek, jak omezit vliv USA na dění v Sýrii, k němuž mělo dojít podkopáním expanzívního, Američany nekriticky podporovaného kurdského projektu. Poté co YPG odmítla stát se se výlučně ruským spojencem a pokračovala v diplomatickém manévrování mezi Moskvou a Washingtonem v megalomanské naději na spojení svých kantonů a vytvoření kurdského státu v Sýrii zahrnujícího rozsáhlá původně arabská, turkmenská či čerkeská území (jako Manbídž), Moskva si vztahů s Ankarou začala cenit více než vztahů s kurdským režimem v Kámišlí. To se nyní ale opět může změnit, s příslušnými implikacemi pro zásobování YPG moderní výzbrojí.

"Islámský stát" v pondělí nedaleko syrského pohraničního města ar-Raj zničil dva relativně moderní turecké tanky M-60T ZDE (viz též foto níže) disponující zesílenou balistickou ochranou ("aktivním pancéřováním") izraelského původu ZDE. Publikovaný videozáznam ZDE zřetelně zachycuje značnou kouřivost raketového motoru použité protitankové střely, což vylučuje použití některého západního zbraňového systému přítomného v Sýrii - amerického TOW či západoevropského Milan. Starším sovětským/ruským střelám s jednoduchou kumulativní hlavicí by přitom modernizované turecké tanky měly s rezervou odolat. Protože nepochybně došlo ke zničení obou zasažených vozidel a usmrcení tří tureckých vojáků, pravděpodobný závěr zní, že IS zde musel v omezeném počtu disponovat moderními ruskými protitankovými střelami ukořistěnými asadovským jednotkám, jaké reprezentuje například systém Kornet ZDE.

V tomto smyslu se nyní Moskvě nesouhlasící s dalším tureckým postupem v Sýrii otvírá prostor pro obnovenou spolupráci s kurdskými milicemi YPG, která by přiměla Ankaru zaplatit za syrské angažmá dalšími zničenými obrněnými vozidly.

Vytisknout