Neoliberalismus s válečným apetitem, nebo úsvit fašismu?

12. 8. 2016 / Daniel Veselý

Při pohledu na dva kandidáty na úřad amerického prezidenta se soudný člověk téměř neubrání pocitům frustrace a bezmoci nad bědným stavem americké politické scény. Dalo by se říct, že jeden uchazeč o křeslo v Oválné pracovně je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Establishment a jemu konvenující sdělovací prostředky však mají jasno: Donald Trump je jednoduše nevolitelný, zatímco Hillary Clintonová většinu představ o hlavě nejmocnější země světa de facto splňuje.

Volba Donalda Trumpa, který si od některých progresivních komentátorů vysloužil cejch fašisty ZDE, a nutno dodat, že celkem po právu, by pravděpodobně představovala nemilý „upgrade“ stávajícího politického nepořádku ve Spojených státech směrem ještě více doprava. Hon na čarodějnice a hledání obětních beránků mezi lidmi vyznávajícími jistou náboženskou víru a příslušníky neprivilegovaných etnik v kombinaci s protiestablishmentovou rétorikou, mající za cíl uchlácholit nemajetné a dezorientované masy – tak, jak to předvádí Donald Trump - je přece jen úkrok od žádoucího směru.

Ale to analogicky neznamená, že by Hillary Clintonová kdovíjak ctila demokratické principy. Díky nedávnému skandálu ohledně její uniklé emailové korespondence víme, že vrcholní představitelé Demokratické strany, kteří jsou bývalé první dámě nebývale nakloněni, zesměšňovali předvolební kampaň jejího kolegy Bernieho Sanderse v očividné snaze zmařit jeho nominaci ZDE. Bernie Sanders je obdobně jako Trump jednoduše pro politické elity nevolitelný, i když úplně z jiných důvodů. Sanders se během své kampaně nesnažil vulgárně ukazovat prstem na celé skupiny lidí, vyvolávat iracionální strach mezi Američany a apelovat na jejich nízké pudy, nýbrž se pokusil poukázat na přetrvávající nešvary stávajícího politického a ekonomického systému z pohledu politika éry Nového údělu.

Odtajněná emailová korespondence Hillary Clintonové může ledacos napovědět, třeba to, jak by si uchazečka o Bílý dům mohla počínat právě v úřadu amerického prezidenta. WikiLeaks, jež zveřejnily zhruba 30 tisíc těchto emailů, v syrové nahotě ukazují, jak fungovalo ministerstvo zahraničí Spojených států pod vedením Clintonové: od násilné změny režimu v Libyi, jež vedla k destrukce této země, která se stala útočištěm pro Daeš, až po transfer zbraní pro „rebely“ v Sýrii včetně džihádistů ZDE.

Jinými slovy: Hillary Clintonová v zahraniční politice preferovala politiku konfrontace a nezřídka sáhla k násilným řešením různých krizí (Libye, Honduras ZDE, a výsledkem je rozvrat, chaos a ještě více násilí. Nelze naivně očekávat, že by se v prezidentské funkci vydala po rozumnější cestě, a tudíž můžeme směle předpokládat, že by se Spojené státy staly ještě agresivnější velmocí, než jak je tomu nyní. Bývalá ministryně zahraničí má v lecčems blízko k americkým neokonzervativcům, z nichž někteří by ji viděli v Bílém domě raději než nevypočitatelného Donalda Trumpa ZDE.

Listopadové prezidentské volby ve Spojených státech dávají voličům na výběr v podstatě ze dvou možností: neoliberalismus s válečným apetitem nebo úsvit fašismu. Ačkoliv je zřejmé, že ani jedna z těchto možností není dobrou zprávou pro Ameriku a svět, mám za to, že druhá varianta by mohla být nevratná, co se řady demokratických procesů týče, a proto horší než varianta první. Ačkoliv se mnozí pozorovatelé naivně domnívají, že v Donaldu Trumpovi svítá naděje, kterak efektivně eliminovat nežádoucí excesy stávajícího establishmentu, tudy cesta rozhodně nevede. Hlas neokonzervativců má v Republikánské straně stále velkou váhu, a je proto pošetilé se domnívat, že by prezident Trump dodržel slovo příkladně o menší angažovanosti USA ve světě a zdrženlivosti ohledně smluv typu TTIP.

USA | Americké volby 2016
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 16.8. 2016