Mein Kampf se vrací do Německa a svět je zase posedlý nenávistí

12. 1. 2016

A to byly jen některé hrůzy, které se udály v prvním týdnu roku 2016. Během téhož týdne poklesla čínská burza dvakrát o 7 procent, čímž stáhla dolů většinu západních burzovních indexů. Cena ropy poklesla, což signalizuje další pokles cen komodit - od pšenice až po nikl - které jsou životně důležité pro chudé, vznikající ekonomiky.

Uprostřed sílícího barbarství a klesajícího hospodářského růstu to byl zřejmě správný okamžik na to, aby Německo zrušilo zákaz vydávání Hitlerova Mein Kampfu. Vydání Mein Kampfu z roku 2016, s podtitulem "kritické vydání", se minulý týden prodalo čtyřikrát více, než byl původně plánovaný náklad. Samozřejmě, 10 milionů výtisků, vydaných v nacistickém Německu, to není, ale je to aspoň začátek.

Protože čím více čteme Mein Kampf, tím více dokážeme pochopit, jak jeden obyčejný rasistický řvoun s pocitem křivdy a posedlý osobní fantazií dokázal obrátit celý kontinent směrem ke genocidě. Tématem Mein Kampfu není fašismus, je jím sociální demokracie, židovský národ a vojenská porážka německého impéria ve válce v letech 1914-1918, témata, která byla v Hitlerově mysli nerozlučně spojena. Marxismus je židovská víra, jejímž cílem je odstranit lidstvo ze Země, tvrdil Hitler. Němečtí dělníci byli "donuceni", aby podporovali socialisty, teď budou muset být donuceni násilím a propagandou, aby socialistický projekt podporovat přestali. Židovský národ bude zničen.

Trvalo to pouhých 10 let od té doby, kdy tohle Hitler napsal ve vězení, jako šéf zakázáné strany, než se dostal k moci. To se stalo, především, protože německá ekonomika zkolabovala a protože žádná velmoc nebyla ochotná vynutit si realizaci světového "pořádku", utvořeného ve Versailles r. 1919. Ale také se to stalo proto, že v polovině třicátých let se hodně lidí začalo vzájemně nenávidět.

Od roku 1945 se všechny generace vzdělaného světa učí o "poučení" ze vzestupu nacismu. Ale když pohlížíme na svět začátkem roku 2016, zdá se, že jsme se učili nesprávná poučení. Svět je dnes posedlý nenávistí. A vzhledem k tomu, že asi čtvrtina jeho obyvatel má účty na sociálních sítích, zanecháváme za sebou velmi podrobné dúkazy o tom, jak široce je nenávist rozšířena.

Izraelské sociální sítě jsou, například, od konfliktu v Gaze r. 2014, posedlá narativy rasové nenávisti vůči Arabům. To vyprovokovalo rostoucí útoky proti izraelským židovským organizacím na obranu lidských práv. Izraelská vláda je nutí, aby deklarovaly své "financování ze zahraničí". Nyní uprostřed rostoucí nenávisti, shořely po žhářském útoku jeruzalemské kanceláře prominentní izraelské lidskoprávní organizace B'Tselem.

V Turecku tvrdí tamější vláda, že bylo usmrceno 448 "extremistů". Turecká armáda tvrdě bojuje proti kurdské levicové organizaci PKK a velkou část kurdského regionu podrobila otevřené vojenské okupaci. Umírněná levicová strana HDP, která v posledních volbách získala 10 procent, je také terčem útoků. Její úřady jsou vypalovány, její šéf je vyšetřován soudně za "urážení tureckého národa, za urážení prezidenta a za vyrábění propagandy pro teroristickou organizaci".

V Saúdské Arábii bylo popraveno 47 vězňů způsobem, který byl záměrně vykalkulován, aby vyvolal to, k čemu skutečně došlo: vážnému diplomatickému konfliktu mezi sunnitskými a šiitskými komunitami v Perském zálivu.

Je nemožné pohlížet na tuto globální intenzifikaci hněvu, etnických konfliktů, terorizování lidí a omezování demokratických norem jinak než s velkým znepokojením. Zejména proto, že se to děje na začátku druhého globálního ekonomického úpadku. Propad růstu v ekonomice středně bohatých zemí, které závisejí na komoditách, jdoucí ruku v ruce s masovou nezaměstnaností v jižní Evropě a se stagnací v Číně možná nevyvolá novou katastrofální hospodářskou krizi. Ale ona vzniknout nemusí.

Cesta k jinému druhu katastrofy je naprosto jasná, jak země začnou realizovat obchodní embarga, začnou vést měnové války a začnou z politických důvodů otevřeně manipulovat zásobami ropy. Důsledkem bude pravděpodobná deglobalizace světa, politická destabilizace vznikajících ekonomik, další vlny uprchlíků z válečných zón, jimž nemá Západ zájem pomoci.

Uprostřed toho všeho není nebezpečím nějaký další demagog, který bude šermovat Mein Kampfem. Tisíce malých Mein Kampfů píší každodenně na sociální sítě lidé, kteří mají pocit, že jsou obětmi a že jsou zrazeni, a dospěli k názoru, že jejich problémy se vyřeší tím, když někdo jiný bude usmrcen, vyhladověn, vyhnán z jejich země nebo mučen. Čím déle to bude pokračovat, čím více nenávisti se bude šířit na sociálních sítích, čím více iracionality budou vyvolávat demagogové, tím obtížnější bude, aby tato etapa historie skončila zmírněním napětí a znovuvytvořením multilaterálního pořádku.

Nejlepší naděje, máme-li se vyhnout chaosu, spočívá v posílení institucí, jejichž zanedbávání leží u kořenů dnešní situace: OSN, Mezinárodního soudního dvora, Ženevských konvencí a demokracie v jednotlivých zemích, která je ochromována svévolnou mocí a dědičnými elitami. A musíme také posílit principy, jako je soukromí, zákonnost, uměřenost a přiměřenost.

Jak to píšu, uvědomuju si, jak chabé jsou tyto síly, když je postavíme proti emocionální moci pomsty, nenávisti, rasismu a veřeného oslavování ignorance a iracionality. Ale jsou tím jediným, co máme.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout