Co kdyby se Ukrajina zachovala k Rusku stejně jako ono k ní?

10. 3. 2015

NATO, EU a širší západní aliance mohou udělat mnohé, aby předešly skryté eskalaci, jaká vážně poškodila například vztahy mezi Indií a Pákistánem kvůli Kašmíru. V každém balíku pomoci pro Ukrajinu musí tedy hrát centrální roli extenzívní jednání s Radou národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny.

Na strategické úrovni členské státy EU musejí zajistit, aby provizorní dohoda s Ruskem o deeskalaci situace na východní Ukrajině poskytla Kyjevu solidní záruky, že každé narušení dohody ze strany Ruska povede k robustní ekonomické a politické reakci. NATO musí poskytnout finanční pomoc a expertízu a pomoci Kyjevu modernizovat masivní obranný průmysl a reformovat armádu, aby odradila Kreml od jakékoliv další eskalace. Dokud Ukrajina zápasí s pocitem permanentního národního ohrožení, Rada národní bezpečnosti a obrany bude patrně stavět své plánování na strategii železné opony.

Takováto částečná integrace Ukrajiny do západních bezpečnostních a obranných struktur by také poskytla členským státům EU páku, jak dosáhnout zdrženlivosti Kyjeva ve vztahu k odvetě za libovolnou provokaci Kremlu, která by se mohla vymknout kontrole. Došlo by tak k posílení těch hlasů v Kyjevě, které jsou přesvědčeny, že strategie národní bezpečnosti musí zůstat v souladu s platnými evropskými normami a hodnotami.

Konkrétní balíky pomoci a transfer expertízy zaměřené na reformování bezpečnostní služby SBU a ministerstva vnitra na institucionální úrovni by byly také zásadní součástí zmíněného procesu. Zlepšením řídících a velitelských kapacit a poskytnutím taktického výcviku zaměřeného na zvýšení profesionalismu operativců a úředníků lze udělat mnohé pro to, aby se zabránilo jednotlivcům nebo malým skupinám ve vedení vlastních soukromých válek proti nepřátelům ukrajinského státu.

Taková silná podpora členských států EU a NATO by také umožnila ukrajinskému státu jasněji vymezit sféry odpovědnosti, aby se zabránilo situaci, kdy rivalita mezi silnými osobnostmi ve vládě vede k tahanicím mezi institucemi, jež kontrolují.

To je tedy centrální paradox, jemuž budou v příštím roce čelit ukrajinští, evropští a ruští politici. Od zahájení majdanu v listopadu 2013 prezident Putin na sebe vzal enormní rizika, aby zabránil integraci Ukrajiny do evropských institucí. Jenže poskytnutím pobídek potenciálně pomstychtivému ukrajinskému státu, aby se držel pravidel, se v dlouhodobém výhledu právě tento integrační proces může ukázat jako nejlepší záruka ruské bezpečnosti, jakou Kreml získá.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout