Radostné vyhlídky Evropské unie

26. 4. 2014 / Karel Dolejší

Novopravicové a starolevicové strany, které se nedopracovaly ani na úroveň eurokomunismu, jsou nejdůležitějšími Putinovými spojenci v Evropě, a jejich masivní průnik do evropské politiky by byl skutečně alarmující. Zpětné rozdrobení Unie na malé státečky, jednající s ambiciózním Ruskem individuálně, znamená šanci Moskvy menší státy v podstatě postupně převzít (kyperský model) a ve větších se přinejmenším uchytit tak, že se politici nedokážou účinně postavit ruským imperiálním záměrům. Místo dvoustranného partnerství může nastoupit ruská patronáž.

Takto ostatně po léta fungovala Ukrajina - a má fungovat opět. Ukrajinci konstatují, že dokonce i zhruba 30% zaměstnanců zpravodajské služby SBU ještě nedávno považované za poslední spolehlivý pilíř ukrajinské suverenity bylo ve skutečnosti zverbováno Rusy. Důsledky jsou nedozírné: Kromě jiného veškeré kroky, které Kyjev podniká, aby čelil nevyhlášené válce na jihovýchodě, jsou předem vyzrazeny protistraně a moment překvapení byl tak zcela vyloučen. Zatímco veřejnost je před akcí varována letecky distribuovanými letáky, terč akce byl varován s velikým předstihem. Nehledě na to, co si kdo myslí či může myslet o současných úřadech v Kyjevě, je třeba se ptát: Který jiný stát na světě by dokázal v podobných podmínkách alespoň přibližně normálně fungovat?

Zmíněný stav má významné širší implikace zdaleka se neomezující pouze na Ukrajinu. Nemá totiž evidentně valného smyslu vydávat značné sumy za nejrůznější prostředky k obraně státu, jestliže v jeho strukturách není přítomna účinná vůle stát bránit. Ukrajina by mohla mít řekněme třeba desetkrát silnější armádu, než jakou disponuje nyní (podle aktuálních ruských odhadů není bojeschopných více, než 6 000 vojáků), ale pakliže by tato armáda nebyla ochotna bojovat a o každém jejím kroku by se s velkým předstihem dovídal nepřítel, nepomohlo by to takřka ničemu a nic by to na celkové situaci neměnilo.

Situace v Evropě je v současnosti vysloveně nešťastná. Ví se o tom, že je veřejnost plošně elektronicky špehována, aniž by pro to existovalo jakékoliv ospravedlnění, ale tento typ špehování nedokáže v žádném případě splnit úkoly, které před státní orgány staví konfrontace s Ruskem. Státní orgány by měly výrazně posílit kontrarozvědnou činnost, aby předešly vzniku stavu podobného ukrajinskému. Za jinak stejných okolností lze ovšem spíše očekávat, že "samospádem" dojde k posílení současné špehovací praxe. Zodpovědné vlády by měly neprodleně otevřít seriózní veřejnou debatu o rozsahu pravomocí zpravodajských služeb a následně posílit kontrašpionáž. Pokud k tomu nedojde, nedůvěra občanů ve státní orgány může jedině narůstat a takový stav rozhodně ničemu žádoucímu neprospěje.

Jestliže se v současném formátu ekonomické politiky Unie nepodaří nalézt způsob, jak zastavit ekonomický propad Francie, riziko volebního vítězství krajní pravice v této zemi je opravdu masivní. Národní fronta staví proti koaliční vládě v čele se socialisty tradiční dělnické vrstvy a slibuje jim zachování sociálních jistot v podmínkách zvýšené mezinárodní izolace země a změněné zahraničněpolitické orientace. Do této chvíle to funguje. Realisticky vzato, tradiční dělnictvo stejně nemá, v co jiného by doufalo, než ve vzdušné zámky ultrapravičáků - a jeho hodnotová konzervativnost by také neměla nikoho zvlášť překvapovat. Mýty o revolučnosti dělnické třídy měly vždy chatrný základ a v posledních cca šedesáti letech dělnictvo hodnotově zcela zmaloměšťáčtělo. Jaký tedy div, že slyší na vábení nahnědlých maloměšťáků z Front National, zvlášť pokud se prakticky nikdo jiný na politické scéně o tuto sociální vrstvu nestará.

K tomu, aby vše dopadlo špatně, úplně postačuje pokračování současného stavu. Namísto racionální kontrašpionáže odpovídající na výzvu ze strany hostilního Ruska bobtnání plošných sledovacích programů, namísto ekonomické politiky integrující společný hospodářský prostor rozpad na bohatnoucí a upadající členské země Evropské unie. Takto je "úspěch" zaručen, stačí jen vyčkat.

Institucionální setrvačnost štědře odměňovaných centrálních byrokracií všeho druhu vypadá jako spolehlivá pojistka katastrofického scénáře.

Vytisknout