Válka o Habeš - moderní křižácké tažení

23. 10. 2012 / Jiří Bátěk

"Moc má uhrančivý pohled medúzy. Kdo jednou spatřil její tvář, nedokáže se od ní odvrátit, zůstane očarován a v jejím zajetí." (S. Zweig)

Italských zámořských držav nebylo mnoho. Libye, Eritrea a italské Somálsko, to byly jediné italské kolonie. Snem B. Mussoliniho, a nijak se tím netajil, bylo vytvořit "Italskou Východní Afriku" -- a spojit tak dva kusy italského území, Eritreu a italské Somálsko.

Tak italská vojska v říjnu roku 1935 vtrhla do Habeše (dnešní Etiopie). Velení italské armády počítalo s tím, že se s protivníkem vypořádá lehce. Přestože habešská armáda byla vybavena zčásti pouze lehkými zbraněmi a oštěpy, tak tažení neprobíhalo převážně díky obtížnému terénu a klimatickým podmínkám tak rychle, jak si Italové přáli. Proto bylo použito bombardérů, které začaly nad habešskými městy a osadami rozptylovat bojový plyn yperit. Pumy s otravnými látkami byly shazovány nejen na vojáky, ale i domorodé obyvatelstvo ve vesnicích a stanoviště mezinárodního Červeného kříže.

V květnu 1936 obsadili Italové hlavní město Addis Abebu. Svět byl v šoku nad italskými zvěrstvy, Mussolinimu však vítězství přineslo velkou popularitu u vlastního národa. V Itálii zavládla spokojenost - kolonie se rozšířila, král Viktor Emanuel III. byl prohlášen za císaře a o rok později císařovnu papež Pius XI. ocenil zlatou růží. Blahopřál jí současně jako "císařovně habešské".

Kde se v Itálii, zemi s mohutnou katolickou základnou a zakořeněnou vírou, vzala taková touha po dobyvačné válce? Jak se ke konfliktu postavila sama katolická církev?

Odpověď můžeme nalézt z výroků a postojů čelních církevních představitelů.

Papež Pius XI. se držel stranou, i když se dříve neubránil jistému obdivu k Mussolinimu, když prohlásil, že "je mužem Prozřetelnosti, pro něhož není nic nedosažitelné" (1929).

Ostatní již tak pasivní nebyli. Zřejmě pod vidinou rozšíření katolického impéria, milánský arcibiskup, kardinál A. I. Schuster (blahořečen v r.1996), nadšený příznivec habešské okupace, dne 25. října 1935 prohlásil: "Italská vlajka nese v této chvíli do Habeše i Kristův kříž, aby byla otevřena cesta k osvobození otroků a otevřeny brány naši misionářské propagandě."

28. října 1935 v Miláně kázal: "Bůh chraň vojska, která otvírají brány Etiopie pro katolickou církev a římskou civilizaci." Při této bohoslužbě požehnal praporům armád odcházejících do Habeše.

Oficiální vatikánský časopis Osservatore Romano napsal, že 57 italských biskupů a 19 arcibiskupů zaslalo Mussolinimu tento společný telegram: "Katolická Itálie děkuje Ježíši Kristu za novou velikost své vlasti, posílené politikou Mussoliniho."

Církev odvedla Mussolinimu dobrou práci. Čelní představitelé církve válku schvalovali, ospravedlňovali a morálně ji podporovali, a tak Mussolini získal cenné vítězství v podobě kladného veřejného mínění a podpory obyvatelstva.

Ve válce a během okupace do roku 1941 zemřelo přes 730 000 habešských vojáků a civilních obyvatel.

Použité prameny:

Cílek R.: Každý, kdo unese oštěp..., Praha 2009

Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost, Praha 1996

Hebeis M.: Černá kniha církve, Praha 2012

Lehmann L. H.: Vatikánská politika za druhé světové války, Praha 1947

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 23.10. 2012