Slavná disidentka zřejmě kráčí ve stopách Václava Havla

7. 8. 2012 / Daniel Veselý

Konflikt má hlubší kořeny; hovoříme o tragicky zakořeněné animozitě mezi buddhistickým etnikem Rakhine a muslimským etnikem Rohingya, již Rangún při potlačování nepokojů dokázal využít. Kmen Rohingya, který v Barmě čítá asi 800 000 příslušníků, nemá zastoupení ve vládě. V Barmě žije řada různých národnostních skupin, avšak tito lidé nejsou vládními orgány ani jako etnikum uznáni a čelí represáliím již desítky let. Prozatím bylo v průběhu nepokojů, které vypukly na začátku června, usmrceno asi 80 osob a bylo vypáleno 5000 domovů. Sto tisíc lidí žije podle vyjádření humanitárních organizací v "zoufalých" životních podmínkách, jak se píše v deníku Independent ZDE. Násilnosti a nucená evakuace postihly rovněž obyčejné buddhisty z etnika Rakhine.

Mrazivé mlčení Su Ťij

Na celé věci je ovšem zajímavé, že se podle listu Independent na podněcování násilí proti barmským muslimům podíleli právě barmští buddhisté, tedy oficiálně uznávaní bojovníci za demokracii proti vražedné juntě z Rangúnu, kteří byli sami terčem brutálních represálií. Ti blokovali přísun humanitární pomoci vysídleným muslimům. Jinými slovy -- "hodnotné oběti" se dopouštějí nepravostí na obětech "nehodnotných", a to "kupodivu" muslimské víry.

Násilnosti neodsoudila ani barmská disidentka Aun Schan Su Ťij, což ji k dobru připsat skutečně nelze.

Její "pštrosí postoj" vůči vládním zásahům proti vlastnímu obyvatelstvu připomíná selektivní postoj k porušování lidských práv exprezidenta Václava Havla. Amal de Chickera ze společnosti Equal Rights Trust se k mlčení barmské disidentky vyjádřil následovně:

"Existují morální osobnosti, jejichž hlas má svou váhu. Je to skutečně velké zklamání a v konečném důsledku to může napáchat řadu škod."

Můžeme se také ptát, kam se poděla ještě před pár měsíci tak vehementní kritika barmského režimu od organizace Člověk v tísni, který se léta intenzivně zajímá o porušování lidských práv právě zde ZDE? Že by horké dny uspaly úsudek jeho zaměstnanců nebo jim vládní zvůle namířená proti "nehodnotným obětem" nevadí ? Těžko říct.

Barmská vláda se v uplynulých měsících sbližovala s Bílým domem, provedla na jeho žádost některé, ač víceméně bezzubé, reformní kroky ZDE. Aun Schan Su Ťij povečeřela s Hillary Clintonovou i s předáky junty, ale nakonec s nimi bližší politickou spolupráci navázat odmítla, a to jí budiž připsáno k dobru. Za úspěch je také možné považovat propuštění několika stovek barmských politických vězňů, i když další stovky v tamních žalářích zůstávají.

Ve stínu Číny

Sbližování Obamovy administrativy s Barmou, ale i s dalšími zeměmi v regionu -- Laosem ZDE, intenzivní vojenská spolupráce Pentagonu s Jižní Koreou prostřednictvím zvýšené militarizace ostrova Jeju ZDE, a dislokace letadlové lodi s jaderným potenciálem u australských břehů, což Canberra aktuálně odmítá ZDE, má samozřejmě racionální odůvodnění. Nejde o nic menšího než o radikální redukci mocenského vlivu Číny v jejím blízkém zahraničí v režii Obamovy vlády.

V současnosti americká vláda vede podobný zápas s Čínou o nerostné bohatství v Africe ZDE, kdy Washington spoléhá na svou vojenskou moc, zatímco jeho ekonomická vitalita upadá.

Bílý dům proto nad zločiny Rangúnu proti obyčejným Barmáncům, ať již muslimského či buddhistického vyznání, zřejmě blahosklonně mhouří oko, neboť jde opět a zase především o velmocenské hrátky na pověstně "velké šachovnici."

Vytisknout