UNESCO: "S vyděrači nevyjednávám"

3. 11. 2011 / Jiří Kalát

Vydírání. Co jiného si vyvodit ze situace, kdy jeden stát, jakkoliv velký a mocný, řekne těm zbylým sto devadesáti dvěma: "Buď budete jednat podle mých představ a nebo nedostanete čtvrtinu finančních prostředků do svého rozpočtu." Jak jinak nazvat podobné praktiky než vyděračstvím. Členské země Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) přes výhrůžky Washingtonu a Tel Avivu přijaly Palestinu za plnohodnotného člena. Z 193 států, 107 bylo pro a 14 (včetně České republiky) proti. OSN tak dalo přednost demokracii před nátlakem. Bude jít to ale něco stát, finančně vyjádřeno (tedy pro začátek) 60 milionu dolarů na příspěvcích které měly Spojené státy poslat v listopadu.

"UNESCO tuto ztrátu nebude schopno nahradit," řekl izraelský zástupce při UNESCO Nimrod Barkan. Jako odpověď, jakkoliv nyní slabá, vznikla na facebooku stránka "Let's Raise the 60 Million Dollars for UNESCO - The Cost of Democracy" (Pojďme získat 60 milionů dolarů pro UNESCO -- Je to cena za demokracii) a během několika hodin se přidalo přes tři tisíce členů z celého světa. Izrael zvažuje také zastavení toku svých financí, což však v jeho kontextu působí spíše úsměvně. Existence židovského státu je přímo závislá na příspěvcích mnoha států (zvláště pak Německa a USA) a armády soukromých donátorů.

Stačí se projít ulicemi jakéhokoliv izraelského města či obce a návštěvník si udělá představu, co všechno by bez cizích peněz nefungovalo. Nemocnicemi počínaje a zavlažováním parků konče. Podobně přehnaně zní i hrozba o "přehodnocení vztahů s OSN". Je to OSN, která by měla přehodnotit svůj vztah ke státu Izrael. Židovský stát s rezolucemi Spojených národů zachází stylem "hodí -- nehodí" a podle toho je také respektuje či nikoliv. Toto jednání se prozatím obešlo bez zásadních sankcí či kroků vůči němu.

Bohužel na tuto politiku převážně doplácí Bílý dům. Izraelský izolacionizmus se přináší i za moře a výsledek úterní volby může naznačovat další vývoj. "Neboj se USA, Izrael stojí za tebou," říkají turistická trička v Jeruzalémě. Však pokud se nezmění politika vlády Benjamina Netanjahua, bylo by dobré, aby se Bílý dům co nejčastěji díval přes rameno.

Bibi a jeho lidé nejenom nerespektují OSN, ale mnohdy si hlavu ani příliš nelámou s Washingtonem. Nynější reakce, schválení dalších 2000 bytových jednotek na okupovaných územích, a mnoho dalších jsou toho přímým důkazem.

Výstavba osad je jednou z hlavních překážek mírového procesu, což uznávají mnohé státy Evropské unie i prezident Barack Obama. Nedávný konflikt mezi kancléřkou Merkelovou a premiérem Netanjahuem, ukázal jak dokáže být izraelská vláda korektní v jednání se svými partnery.

Pro starší generace byly Spojené státy synonymem demokracie a svobody, však v kontextu nynějších událostí se píše posouvají opačným směrem. A to vše jen pro podporu jednoho malinkatého státu a židovských voličů.

Použití ekonomického a silového nátlaku není pro Izrael ničím novým a jeho užíváním se snaží omezovat a regulovat činnost představitelů OOP či přímo Fatahu.

Málokoho tedy překvapí, že nyní opět zmrazil zasílání daní Palestinské samosprávě a zrušil některé výhody při cestování jejím zástupcům.

S nástupem Baracka Obamy se čekala změna v americkém pohledu na chování jeho strategického partnere v regionu. A zpočátku to tak (alespoň podle slovních projevů) opravdu vypadalo, však s blížícími se prezidentskými volbami, dal i Obama přednost možnosti svého znovuzvolení před průchodem demokracii. Naštěstí se UNESCO zachovalo jinak.

Izrael je strategickým partnerem USA na Blízkém východě. V souvislosti s revolucemi a převraty to i vypadá, že na nějakou dobu i jediným. "Platný americký zákon stanoví," jak píše server eretz.cz, "že žádné finance poskytované na základě tohoto zákona nebo jakéhokoliv jiného zákona nesmějí být dostupné Spojeným národům nebo jakékoliv jejich specializované agentuře, která poskytne Organizaci pro osvobození Palestiny stejné postavení jako členskému státu."

Podobný zákon se nyní hodí a dávám všemu punc jakési legislativy. Co na tom, že je dvacet let starý a neodráží nynější situaci? Co ale do budoucna? Kdy se zastaví prakticky neomezená podpora USA Izraeli? Kdy už americkým lidem dojde trpělivost a řeknou dost? Nyní se dopustili mezinárodního vyděračství. Co bude příště?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 3.11. 2011