Rerum novarum "Bohemiae"

30. 6. 2011 / Martin Kunštek

Církev v těchto dokumentech uznává právo na soukromé vlastnictví i právo na důstojný život pro ty, kteří nejsou vlastníky výrobních prostředků. Církev v těchto dokumentech výslovně odmítá nelidské a ponižující zacházení s nemajetnými a vykořisťování pracujících kapitalisty. Na rozdíl od ve stejné době sílícího komunistického a socialistického hnutí však odsuzuje násilný třídní boj a různé formy vyvlastnění (např. znárodnění).

Jako cestu k spravedlivější společnosti již zde na zemi sociální encykliky nabízí recept ve formě zakládání odborů, družstev a dalších společenských organizací postavených na solidárním principu, ale respektujících při tom svrchovanost každého jedince i jeho soukromá a společenská práva. A metody jako kolektivní vyjednávání. Úplný text všech sociálních encyklik i se soudobým komentářem lze v češtině zakoupit v Karmelitánském nakladatelství pod názvem "Sociální učení církve".

Odborové hnutí, ať již křesťansky, socialisticky či komunisticky orientované skutečně v desetiletích po vydání Rerum novarum, sehrálo klíčovou roli ve vybojování důstojnějších podmínek k životu a k práci. Jak předpokládal Lev XIII., tak solidární organizace jako odbory skutečně dokázaly z velké části vytvořit protiváhu moci kapitálu a cestou kolektivní akce (kolektivní vyjednávání, stávky, společné jednání se světem politiky) vyzískat pro pracující taková práva jako osmihodinová pracovní doba, právo na dovolenou na zotavenou, právo na zabezpečení v době nemoci a důchodové zabezpečení. A v neposlední řadě též všeobecné volební právo a podstatnou část práv, které dnes máme zakotveny v Listině základních práv a svobod.

Družstva, k jejichž zakládání rovněž nabádají papežské encykliky, se zejména v západní Evropě velmi osvědčila nejen v zemědělství, ale též ve službách a v některých oborech "netěžkého" výrobního průmyslu. A v neposlední řadě v bytové oblasti. Družstva jakožto organizace sdružující svébytné subjekty (jednotlivé zemědělce, řemeslníky nebo uživatele bytů, jinak hospodařící na svém a na svůj účet), umožňují v některých oblastech činnosti spojit síly a úspěšně čelit tržní převaze a někdy až dominanci velkého kapitálu.

Předchozí didakticky popisné odstavce jsem si nemohl odpustit mimo jiné i proto, abych při užití názvu encykliky nebyl nařčen z plagiátorství (jako se to v poslední době děje i některým poslancům). A též proto, že připomínat si některá fakta je občas moudré. I když pro některé to možná bude překvapením. Další řádky již budou v duchu "rerum novarum bohemiae" (věcí nových českých). K napsání tohoto článku mě popostrčil článek Víta Klímy "Ta naše povaha česká... (a reformy)" (BL 27. 6. 2011), v němž autor mimo jiné a kritické názory vyzývá k diskusi o hledání takové cesty k reformám, která by respektovala "česká specifika" a přitom vedla ke spravedlivější společnosti hrdých svobodných lidí. Zde je tedy můj příspěvek o diskuse. Doufám, že i on podnítí diskusi další.

Při úvahách "jak na to" je samozřejmě třeba přihlížet ke stávajícímu společenskému konsensu, platným zvykům a právu. Všechny tyto složky se samozřejmě mohou měnit. Na rozdíl od fanatiků čistoty diplomových prací však nepovažuji za nic špatného na tom porozhlédnout se po inspiraci i k sousedům a dále. A klidně i opisovat to co se ukázalo jako funkční. A nebo si to třeba přizpůsobit ke svým potřebám a místním podmínkám. Papežské encykliky vedle jiného považuji za dobrý zdroj takové inspirace. A myslím si, že ani Lev XIII., ani jeho následnici se na mne nebudou z nebe mračit, když si některé jejich recepty vypůjčím a třebas i upravím k použití v našich podmínkách.

Jánošík naruby

Jak se dnes a denně můžeme dozvědět z našich sdělovacích prostředků, vláda připravuje a předkládá další a další návrhy jak zatížit pracující dalšími daněmi, nebo jak jim omezit některá z práv vybojovaných v minulosti odbory (bezplatná zdravotní péče, důchodový systém a pod). Podstata Kalouskovy politiky je v tom, jak kompenzovat výpadky příjmů veřejných rozpočtů vzniklých zrušením daňové progrese u daně z příjmů a zastropování odvodů na sociální a zdravotní pojištění, formou škrtů v rozpočtových výdajích a formou zvýšení daní, které zaplatí pracující. Mezi pracující je třeba počítat nejen osoby v pracovním poměru podle Zákoníku práce -- tedy daňovou terminologií vykonávající závislou činnost, ale též živnostníky a svobodná povolání (lékaři provozující samostatné ambulance, advokáty a pod). Mezi pracující pro účely tohoto rozboru počítám i vlastníky firem, kteří ve funkci statutárních orgánů ve své firmě pracují. S výjimkou špičkově honorovaných manažerů typu pan Žaluda -- generální ředitel Českých drah, pan Roman -- generální ředitel ČEZ, nebo kapitálových spekulantů a správců peněz druhých lidí, je totiž to, co navrhuje ministr Kalousek nevýhodné i pro podnikatele, kteří se svojí ekonomickou aktivitou živí.

Zrušení snížené sazby DPH totiž bude mít řadu negativních dopadů na všechny, které pro účely tohoto článku zahrnuji do kategorie pracující. U řady živnostníků, nebo firem, které dnes prodávají své zboží a služby zařazené do snížené sazby DPH dojde v důsledku změny zákona ke zdražení jejich výrobků a služeb. V kombinaci s tím, že vláda opětovně sníží platy veřejných zaměstnanců, u nich nepochybně dojde k poklesu výnosů (tržeb) a tím i zisku. Řada z nich se přiblíží hranici bankrotu, nebo i zbankrotuje. Mimo jiné i proto, že kromě poklesu výnosů bude dalším negativním faktorem i nárůst nákladů. Což opět povede ke snížení jejich marží a tím i zisku. Zdaleka se to nebude týkat jen zemědělců a potravinářů, ale i hotelů a dalších. Zvýšení cen vstupů se negativně dotkne i lékařských ambulancí a nemocnic, protože ti nejsou plátci DPH, a tudíž zvýšení daňového břemene ponesou plnou vahou.

Stejně tak zaměstnanci, pro něž navržené změny DPH budou znamenat snížení reálné životní úrovně.

Znovu připomínám, že tyto změny navrhuje Kalousek proto, aby pan Roman ze 750 milionů ročního příjmu platil zdravotní pojištění a sociální pojištění jen z 1,2 milionu, a aby mohl platit nízkou daň z příjmů -- tzv. rovnou daň 15%. Což dělá cca 112 milionů. Zatím co v Německu by z těchto příjmů podle tamního zákona, který používá progresivní zdanění zaplatil cca 300 milionů. Tedy téměř třikrát tolik. Tak bychom při srovnání zdanění u nás a v západní Evropě mohli pokračovat u ostatních Žaludů, Hušáků, Bakalů, Kellnerů a podobně. Při součtu rozdílů bychom se pohybovali v částkách kolem 250 miliard (odhad publikovaný odborovou centrálou ČMKOS). To jsou ty peníze, které chybí v rozpočtu a tvoří rozpočtový deficit, a které Kalousek škrtá na platech policistů, hasičů a učitelů. Je to mimochodem více než rozpočtový defiticit. Za zbytek by bylo možné mnohé zanedbané silnice , školy a nemocnice opravit a lépe vybavit. Chybějící peníze mají zaplatit pracující formou zvýšeného DPH a snížení přístupu k lékařské péči snižování důchodových nároků a podobně.

Odborové družstvo švarcsystém

Asi tak by mohla znít nejstručnější charakteristika systému, který by pracujícím mohl pomoci se bránit proti negativním dopadům návrhů ministra Kalouska. Stejně jako Vít Klíma již dlouhou dobu přemýšlím, jak efektivně těmto negativním dopadům čelit. V úvahách mě inspirovaly mimo jiné i encykliky. Dříve než vysvětlím, jak by bylo možné je aplikovat "po česku", abychom se mohli bránit nejen Kalouskově daňově rozpočtové politice, ale i krácení práv pracujících v závislé činnosti, si dovolím stručný popis termínů.

Švarcsystém je metoda vnitrostátní "dańové optimalizace". Podotýkám, že legální, jak judikoval Nejvyšší správní soud. Metodu vynalezl Miroslav Švarc z Benešova v polovině 90 let. Metoda je postavená na tom, že těží z rozdílu ve zdanění zaměstnanců a živnostníků. Zestručněně popsáno - zaměstnanec má pracovní smlouvou stanovenu hrubou mzdu. K této hrubé mzdě se připočítá 35% odvodů tzv. z mezd, které platí zaměstnavatel na zdravotní a sociální pojištění. Tím vzniká tzv. "superhrubá mzda". V SRN by taková úprava bylo protiústavní. Tato superhrubá mzda slouží pro výpočet daňového základu. Od ní jsou odečítány odečitatelné položky (na osobu, na dítě a pod, a též na hypotéku atd). Z výsledné částky je pak počítána daň sazbou 15%.

Zaměstnanec však nemá možnost si z daňového základu odečíst výdaje na dojíždění, na odbornou literaturu ani mnoho dalších položek, které si živnostník může dát do nákladů a snížit si daňový základ.

Odvody z vyplacených mezd (35%) tvoří odvody na sociální a zdravotní pojištění. Na zdravotní pojištění je zaměstnanci strženo z hrubé mzdy 4,5% a dalších 13,5% z hrubé mzdy platí zaměstnavatel. Obdobně je to i u sociálního pojištění -- tvořeného nemocenským, důchodovým, úrazovým pojištěním a pojištěním na aktivní politiku zaměstnanosti.

DPH u pořízeného zboží a služeb zaměstnanec nese v plné výši i když jsou nutné k udržení si zaměstnaní, nebo zvýšení příjmů.

Naproti tomu živnostník má možnost si snižovat daňový základ tím co si započítá do nákladů. Např. pořízení vozidla. A řadu dalších věcí. Ten kdo se nechce patlat s účetnictvím, nebo nemá takové výdaje, má podle zákona o daních z příjmů možnost využít tzv. výdajového paušálu (§7 odst. 7 a následující). U nekoncesovaných živností může aktuálně 60% přijmů odepsat jako náklady. Ze 40% příjmů je tedy počítán základ pro odečet odečitatelných položek (na osobu, na děti a pod). tak vzniká daňový základ z něhož po odečtení pojistného je placena daň z příjmů sazbou 15%.

Z poloviny daňového základu je pak placeno zdravotní pojistné sazbou 13,5% a sociální pojistné sazbou 29,2%. Živnostník tak daně z příjmů platí reálně méně než poloviční a celkové odvody na pojistné jsou v jeho případě zhruba čtvrtinové.

Na druhou stranu je však nutno říci, že živnostník nemá nárok na placenou dovolenou a jeho dávky v případě nemoci nebo nezaměstnanosti jsou adekvátně nižší. Důchod se mu vypočítává z daňového základu.

Tento rozdíl jako první zjistil pan Švarc po němž je systém pojmenován. Jako provozovatel kadeřnictví udělal dohodu se svými zaměstnankyněmi, že přestanou být zaměstnanci a začnou spolupracovat jako firmy a o daňovou úsporu se rozdělí. Dlouho tento systém fungoval v šedé zóně. Některé finanční úřady se jej pokoušely postihovat doměrkou daně s tím, že jde o daňový únik jako tzv. skryté zaměstnávání. Odvolávaly se přitom na § 13 zákona o zaměstnanosti, který firmám přikazoval práce provádět prostřednictvím vlastních zaměstnanců. Výslovně však nezakazoval subdodávky od jiných firem, protože by to technicky ani nebylo možné. Tuto konstrukci použivanou finančními úřady však odmítl Nejvyšší správní soud v roce 2002, kdy napadené doměrky daně zručil. A fakticky tak švarcsystém plně legalizoval. Dnešní Zákoník práce, který nahradil mimo jiné zákon o zaměstnanosti se judikatury NSS drží, když stanoví, že zaměstnavatel má k plnění svých úkolů používat "především" vlastní zaměstnance v závislé činnosti. V žádném případě tedy švarcsystém nezakazuje a navíc umožňuje užívat služeb tzv. agentur práce. Což ještě více působí jako tlak na vlastní zaměstnance.

Živnostníků je dnes přes 700 tisíc. Zaměstnanců asi 3,5 milionu. Z toho cca 700 tisíc je zaměstnanců ve veřejné správě (policisté, hasiči, učitelé úředníci a podobně).

Co by se asi stalo, kdyby se zaměstnanci rozhodli, že nebudou nést tíži kalouskových reforem tak jako dnes, ale rozhodli se stát živnostníky? Ne u všech profesí je to možné Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví, že policistou může být pouze zaměstnanec státu ve služebním poměru podle tohoto zákona. Policisté a hasiči tedy na švarcsystém přejít nemohou. U učitelů tomu, ale žádný zákon nebrání. Řada učitelů, pro něž v rámci tzv. optimalizace nezbylo plnohodnotné místo ve škole dnes místo dohod o pracovní činnosti nebo opakovaných smluv na dobu určitou (bez placených prázdnin), již na živnost učí. Na soukromých školách je to zvláště rozšířená praxe.

Ve stavebnictví, ve službách, je to zcela obvyklý a masově užívaný způsob smluvního vztahu. Zatím to není příliš obvyklé v průmyslových výrobních podnicích jako Škoda, a. s., nebo barum Continental. S výjimkou některých profesí jako piloti aerolinek, tomu zákon však nijak nebrání.

Co by se stalo, kdyby se všichni zaměstnanci, u nichž zákon nenařizuje pracovní poměr podle zákoníku práce, přeměnili na živnostníky a nejlépe plátce DPH (dnes je práh pro povinnou registraci k DPH 1 milion korun obratu za 12 měsíců -- je však možní dobrovolné plátcovství u nižších tržeb)?

Celý Kalouskův systém přenášení daňového břemene na pracující by se zhroutil. Dramaticky by pokleslo daňové inkaso. Všichni takto "transformovaní" pracující by si mohli odečítat DPH na vstupu u velkého množství komodit. V takovém rozsahu by to pro daňovou správu nebylo kontrolovatelné. Stát by se tak fakticky ocitl na pokraji bankrotu -- do něhož nás Kalousek stejně vede jen pomalejší a bolestnější cestou.

Logicky by tak protiakcí "zdola" vznikl protitlak na změnu daňové politiky. Místo přesunu daňové zátěže z přímých daní na nepřímé, které by se s výjimkou spotřebních daní z tabákových výrobků a alkoholu staly neúčinné, by bylo nutno se vrátit k přímým daním. Tedy daním z příjmů.

Návrat družstev nebo cechů

Jistou nevýhodu tohoto modelu představuje fakt, že živnostník nemá zákonný nárok na dovolenou, kterou zaměstnanci Zákoník práce garantuje. Samotný živnostník je navíc pod obrovským tlakem konkurence. Nemá odbory. Jenže to tak být nemusí.

I živnostníci se mohou sdružovat. Podle Občanského zákoníku mohou uzavírat smlouvy o sdružení bez právní subjektivity (§ 829 a následující). Toto sdružení může v některých věcech stanovených ve smlouvě o sdružení jednat jejich jménem. Stejně tak mohou založit družstvo (podle obchodního zákoníku, podle Občanského zákoníku, nebo podle evropských nařízení). Obdobě jako se v základní Evropě jednotliví samostatní sedláci sdružují do odbytových družstev, nebo výrobních družstev za účelem pořízení nákladných strojů.

Družstvo nebo sdružení samozřejmě může jménem svých členů uzavřít kontrakt i s takovou firmou jako Škoda, a. s. jako subdodavatel na dodávku prací. Obdobně jako je již dnes užíváno služeb agentur práce, které půjčují zaměstnance.

Při koordinované "transformaci" zaměstnanců, by i zaměstnavatel s ohledem na popsané dańové výhody mohl být motivován na tomto manévru spolupracovat.

Takto silná organizace (družstvo, nebo sdružení OSVČ) si při jednání může ve smlouvě podle Obchodního zákoníku vyjednat i úpravu dovolené ve stejném rozsahu jako u zaměstnanců. Možnosti prakticky nejsou omezené. Obchodní zákoník umožňuje téměř cokoliv.

Smluvními stranami by tak byl výrobní podnik a družstvo či sdružení OSVČ. Při dobré organizovanosti se lze dobrat zajímavých výsledků. Dnes nelze v ČR nařídit odborovou organizovanost. Např. v USA to zákon také neumožňuje nařídit, přesto lze najít řadu smluv např. Delta Airlines, (mezi aerolinkami a piloty), podle nichž s letedly Delty mohou létat pouze piloti, kteří jsou členy USALPA (americké profesní sdružení dopravních pilotů, která však jménem pilotů jedná i o hospodářských a sociálních zájmech). Takto by bylo možné ve smlouvě podle Obchodního zákoníku sjednat výhradní ustanovení podle něhož by firma měla se sdružením či družstvem na exklusivní právo na dodávku prací. Noví pracující by přistupovali cestou do sdružení či družstva. Takto by se bylo možno při šikovné práci s organizací dostat až ke kvazicehcům. Nebo něčemu co by se dalo nazvat velmi silné odbory živnostníků. Nebo názvem z mezititulků. Či jinak. Cílem je najít cestu k hrdým sebevědomým občanům užívajícím práv a svobod, místo šikany manažerů lidských zdroj. To po čem volá Vít Klíma ve svém článku, když poukazuje na hrdost nezávislých Švýcarů -- členů vlastní milice. A když připomíná husity. Doufám, že svatí otcové od Lva XII. po Benedikta XVI. se nebudou zlobit za "vykradení" jejich nauky. Jde mi o totéž co hlásají ve svých okružních listech.

Je mi jasné, že taková transformace není jednoduchý akt. A že ne všichni zaměstnavatelé by s ohledem na popsané na ní chtěli spolupracovat. Přesto jej považuji za jednu z možných nových cest, jak přispět uspořádat spravedlivěji společnost. Proto název použitý v titulku. Rád bych o tomto nápadu rozpoutal diskusi. Nikdo není schopen obsáhnout všechny oblasti práva. Proto velmi přivítám polemiky a kritiky upozorňující na možná slabá místa systému, nebo podněty jak jej uspořádat jinak. Sám jsem na systému nenašel slabinu. Proto jsem zvědav na Vaše připomínky a disku, kterou bych rád tímto inicioval.

Vytisknout