O občanské rozpočtové zodpovědnosti

6. 6. 2011 / Miloslav Štěrba

Není to tak dávno, co nás média pravidelně informovala, jak si stojíme ve srovnání s ostatními zeměmi západní Evropy. I když jsme se smířili, že nelze v horizontu jedné generace dosáhnout úrovně těch nejvíce vyvinutých ekonomik, přece jen jsme se těšili z možnosti dohnat životní úroveň v Portugalsku či Řecku. Irský hospodářský zázrak, stejně jako výlet na Island, byl nabízen jako příklad nejvyšší atraktivity. Opusťme však zmíněné putování mezi severní Skyllou a Charibdou. Otázka dne zní: Kde ještě ušetřit? Přece nelze žít na dluh, kazit a projídat budoucnost našim mladým...

Šetření však v této zemi má zelenou již dávno. Za mnohem víc už dávno kupujeme míň, a nemusí jít jen o tatranky. Už dávno jsme si zvykli, že nás trhovci omračují levnou cenou -- ale míní tím cenu za půl kilogramu. K podobným fintám se vláda uchylovat nemusí. Stačí, když se označí za vládu rozpočtové odpovědnosti, a my se jen můžeme divit, co všechno se může skrývat za touto fasádou.

Nejnověji se vláda chlubí dohodou s Ludmilou Havránkovou. Po 17 letech se prý konečně může pokračovat v rozestavěné dálnici. A přitom stačilo nabídnou 90 miliónů za 11 hektarů půdy, což činí téměř 1000 Kč za m2 zemědělské půdy. A ještě náhradní pozemky, aby statkářka mohla produkovat potřebnou řepku. Ještě že máme tuto vládu rozpočtové zodpovědnosti. Dovedete si představit, kolik by asi vyplatila za 11 ha vláda rozpočtové nezodpovědnosti?

Vláda také dosáhla dohody s církvemi, kterým vyplatí rozpočtově zodpovědně a s ohledem na štastnou budoucnost mladé generace, 59 miliard korun českých. K tomu se přidá nějaký ten les, pole a rybníky, aby i církve mohly započít řešit problematiku zaměstnanosti, jinak vládou stále vzývanou, ale neřešenou. Nyní i absolventi teologických fakult konečně zapojí do své denní praxe složité ekonomické vzorce výtěžnosti lesů, vod a strání, což dosud nečinili a ztráceli tak potřebný kontakt s realitou.

Ptáte se, kde je ona tiskárna na koruny? Zvláště když dnes a denně čtete o miliónových platech, zlatých padácích, rentách a jiných odměnách, a to ve firmách se státní účastí. Kde vezmeme peníze na zaplacení prohraných arbitráží? Člověk přece v duchu musí fandit všem těm tzv. ohroženým státům, kde občanům platí za "vzorný příchod do zaměstnání", což byl ještě nedávno argument vyslovovaný zcela vážně. Vždyť zadlužení země je jediným opravdovým bičem na kteroukoli vládu. Ta by totiž bez této překážky a rozpočtově nezodpovědně, utrácela a utrácela. Za gripeny, za nákladní letadla, za transportéry, za předražené dálnice atd., odpouštěla daňové dluhy, nevybírala daně od bohatých a ještě bohatších. (Je asi postkomunistickou specialitou, že v Rusku je ve srovnání se světem více miliardářů než milionářů. A u nás?) Snad jen státní bankrot může nastolit otázky šetření. Proto občane, buď rozpočtově nezodpovědný, utrácej a zadlužuj se. Zítra ti vytiskneme další miliardu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 6.6. 2011