Několik závěrů, které bylo možno předjímat už před stávkou
Copak nám chybí přiměřený odstup od toho stávajícího marasmu?
20. 6. 2011 / Miloš Dokulil
Stačí podívat se prostřednictvím kamerových snímků na jednání parlamentu. Za nemalý peníz si tam mnozí čtou bulvární tisk nebo s někým důležitě telefonují cestou ven ze sálu, pokud už jsou na jednání přítomni. Přitom vláda chystá -- jak stále zdůrazňuje -- snad ty nejzásadnější legislativní "kroky" za posledních víc než 60 let. Není zatím poznat, že by vážně usilovala o určitě lopotný, ale potřebný konstruktivní konsenzus s opozicí; ne-li také třeba zrovna s těmi odbory, které přece také nutně nejsou jen "prodlouženou rukou ČSSD" a mohou být vnímány jako korektiv vlastního počínání vlády. (Už v zájmu stabilizace těch opatření, která mají být účinná na celá desetiletí.) Čtvrteční odborářská stávka snad měla být dočasným a symbolickým náhradníkem v té závažné oponentuře mezi vládou a zřejmě stěží zanedbatelnými procenty nespokojené veřejnosti. Po "čtvrtku" jsme ale zůstali "před čtvrtkem".