Ještě jednou k rezignaci Jakuba Puchalského

Jan Čulík

Od 1. ledna 2000 plánoval Jakub Puchalský konečně začít provádět podstatnou reorganizaci vnitřních struktur České televize.

Andrew Stroehlein svědčí o tom, jak Puchalského pravá ruka Gordon Lovitt chodil po nástupu nového vedení do České televize na jaře roku 1998 po televizi s psací deskou s klipsem a dotazoval se postupně všech zaměstnanců na náplň jejich práce. Vyvolávalo to obrovské pozdvižení. Lidé v televizi se Lovitta nesmírně báli, obávali se, že kvůli němu přijdou o zaměstnání. A skutečně, našlo se docela dost lidí, jejichž pracovní doba, abychom to řekl diplomaticky, nebyla zrovna stoprocentně vytížena. Zjišťovat otevřeně za účelem restrukturalizace, co kdo v televizi dělá, nebylo nejpopulárnější. Ale jak jinak je možno provést audit vnitřní situace takové instituce? Udělal by to například přece například každý nový západní ředitel, kdyby takovou instituci převzal.

Pracovníci České televize si stěžují, že nynější restrukturalizační projekt Jakuba Puchalského je nepromyšlený, špatný a nahodilý. Nedokážu určit, do jaké míry to může být pravda. Úsilí zavést volné západní rozhodovací struktury a přimět zaměstnance, aby v práci vyvíjeli samostatnou iniciativu, může připadat lidem v ČT, zvyklým na dosavadní praxi, jako nahodilé a bezcílné. O kvalitě Puchalského restrukturalizačních plánů by musela rozhodnout odborná diskuse. Kritika na adresu Puchalského, že je vůči zaměstnancům ČT nekomunikativní, se mi nezdá stoprocentně přesvědčivá - přesně tatáž kritika byla před půldruhým rokem vznášena vůči Ivanu Kytkovi. Vím velmi dobře z osobní zkušenosti, že Kytka nekomunikativní není.

Je fakt, že byla asi hloupost uvádět v hlavním vysílacím čase jako snad nejzajímavější záležitost podzimní televizní sezóny majora Zemana. Vznikl zajisté zástupný problém, ale Puchalský si tím na sebe zbytečně upletl bič, jehož pak jeho nepřátelé využili.

Potíž je, že reforma České televize , v každém případě reforma zpravodajství skončila už na jaře roku 1998 odchodem Ivana Kytky. Jakub Puchalský prokázal, že se nedokázal postavit vnitřním ani vnějším tlakům, včetně onoho přemírného tlaku, který na něho vznikl ohledně Ivana Kytky v květnu 1998. Reforma se nedá provádět prostřednictvím kompromisů, zejména nikoliv v tom případě, že hned od samého počátku přijdu o nejlepší lidi a o své nejdůležitější spojence. Od nástupu Puchalského do funkce generálního ředitele ČT odešla bohužel celá řada velmi kvalitních lidí, kteří mu měli být spojenci, pokud jeho reforma za něco stála a pokud byl Puchalský ochoten ji provádět přesvědčivě.

České politiky ovšem nezajímá, co se děje v České televizi. Je to pro ně interní, podružná záležitost. Jak se vyjádřil jeden poslanec, jehož názor vysílal Radiožurnál v sobotu odpoledne (cituji po paměti): Tohle je podružná záležitost, tím my se nebudeme zabývat. Máme tady podniky, kde lidi nedostávají plat, a máme se snad zabývat takovouto prkotinou, jak je Česká televize?

Je to, zdůrazňuji, nemoudrý přístup. Kvalitní televizní vysílání umožňuje společnosti sebereflexi - je možno říci, že kdyby se pan poslanec staral o Českou televizi daleko dříve a vyžadoval kvalitní zpravodajství a publicistiku, možná, že by dnes neměl problém lidí, kterým se nevyplácejí platy.

Politikové v českém parlamentu většinou redukují interní potíže České televize jen na otázku politického vlivu a kdo má větší přístup do debatních televizních pořadů.

Vzhledem k tomu, že stále poněkud neumělé zpravodajství ČT, připomínající studentské vysílání, vytvářejí z velké většiny mladí lidé, mají tendenci dávat prostor na obrazovce také mladým lidem, nikoliv geriatrům na české politické scéně. Jsou to mladí lidé z ČSSD i z ostatních stran. Protože jsou reportéři ČT většinou antikomunisté, dávají přednost Unii svobody. Vládnoucí strany ODS a ČSSD to přirozeně velmi štve, i když existují v jednotlivých stranách rozdíly. Mladá Buzková z ČSSD Puchalského podporuje, proti Puchalskému je například ministr kultury Dostál.

K ničemu je Rada České televize. Nevysvětlila, proč vlastně byl osmadvacetiletý Puchalský v únoru 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT. Rada je podle nynějšího zákona přímo odpovědná parlamentu, a tak je obětí jeho politických tlaků. Parlament ji může po dvojím neschválení její výroční zprávy odvolat.

Má-li být garantována nezávislost ČT, je nutno strukturu jmenování členů Rady ČT i jejich odpovědnost změnit. Inspirujme se například tím, jak je to v Německu.

Rada ČT by neměla být jmenována jen parlamentem, ale její pokud možno nadpolitičtí členové by měli být jmenováni na dané období (bez možnosti Radu během tohoto období odvolat) nejrůznějšími institucemi - nejen dolní komorou parlamentu, ale také senátem, odbory, církvemi, univerzitami a dalšími veřejnými institucemi - aby se politický vliv, nutně Radu ochromující, pokud je přímo závislá na parlamentu, rozmělnil.

A ještě poznámka. V dalším příspěvku dnešních Britských listů se hodně hovoří o tom, jak se Británie připravuje na digitální televizní vysílání. Co dělá v této věci Česká televize?