K odchodu Jakuba Puchalského z České televize
An English version of this piece is elsewhere in this issue of Britské listy.
(Politologa a odborníka na české záležitosti Andrewa Stroehleina přivedl na jaře 1998 do zpravodajství České televize tehdejší nově jmenovaný šéf zpravodajství Ivan Kytka, jak se tehdy vyjádřil, jako určitou "očkovací látku" či "lakmusový papírek" západního způsobu uvažování proti české postkomunistcké situaci. Stroehlein se stal koeditorem Jednadvacítky a připravil sérii těchto předvolebních pořadů, za něž dostala Česká televize pochvalu od Rady ČT. Pak však následovala, máme-li pokračovat s lékařskou metaforou, ze strany osazenstva České televize násilná alergická reakce. Kytka byl donucen odejít z funkce šéfa zpravodajství ČT po pouhých sedmi týdnech a Stroehlein byl zbaven koeditorské pravomoci nad Jednadvacítkou, protože, jak argumentoval nový šéf zpravodajství ČT, "není Čech". V létě 1998 byl donucen odejít z ČT i Stroehlein, avšak pak tajně spolupracoval na přípravě Jednadvacítek s Janou Bobošíkovou po celou řadu týdnů. I Bobošíková nakonec na podzim r. 1998 z ČT odešla, poté, co obvinila zpravodajství ČT z nekompetence. Stroehlein nyní žije v Londýně, píše doktorskou práci a vydává tam týdeník Central Europe Review.)
V květnu 1998, když vznikly snahy donutit Ivana Kytku, aby rezignoval jako šéf zpravodajství ČT, jsem pohlédl do očí frustrovaného Jakuba Puchalského a řekl jsem mu: "Jestliže jim dovolíte, aby vás donutili zbavit se Ivana, víte samozřejmě, že další na řadě budete vy, že ano."
"Vím to," řekl fatalisticky Puchalský.
Ukázalo se však, že ani jeden z nás nemáme pravdu. Dalším na řadě, který byl donucen přestat koredigovat pořad Jednadvacítka, jsem byl já, a vynikající moderátorka Jana Bobošíková musela odejít o několik měsíců později.
Tak, jak Puchalského spojenci či potenciální spojenci v nesmírně důležitém oddělení zpravodajství propadali politickému tlaku, Puchalský byl příliš nezkušený a měl příliš málo konexí na to, aby tomu dokázal zabránit. Postupně se Puchalský dostal do obklíčení od těch osob, které bojovaly proti jeho dobře myšleným pokusům o reformu.
Ovšem, samozřejmě, Jakub Puchalský byl jmenován generálním ředitelem České televize jen právě proto, protože byl nezkušený a měl chabé konexe: politikové chtěli někoho, komu by mohli nařizovat, co má dělat. Tak na něj vyvíjeli nátlak a nakonec ho donutili k odchodu.
Podružné kontroverze jako vysílání seriálu o majoru Zemanovi byly jen kouřovou clonou. Hlavním důvodem, proč byl na Jakuba Puchalského vyvíjen politický tlak, bylo zpravodajství ČT. Nikoho v podstatě nezajímá, jaké filmy či zábavné seriály se v televizi vysílají, avšak obě hlavní české politické strany, které plánovaly si udržet svůj monopol moci, nehodlaly tolerovat takové zpravodajství a takovou publicistiku, jakou jim nabízela "veřejnoprávní" stanice.
Zpravodajství ČT nevysílalo objektivní, nezávislé informace, což jsme chtěli zavést na začátku ředitelování Jakuba Puchalského, ale proměnilo se v nepřítomnosti Puchalského reformátorů v o málo více než propagandistickou stanici pro Unii svobody. Zpravodajství ČT poskytovalo této straně daleko větší množství pozornosti, než si v důsledku své volební podpory zasloužila. Pro stranické sekerníky v ODS a v ČSSD byla tato situace nesnesitelná.
Je však nutno zdůraznit, že ODS a ČSSD by náš původní záměr - nestrannost - také nepřijaly. Ideologové v těchto stranách usilují o to ovládat zpravodajství jakýmikoliv prostředky. Jako všichni prostředníci a vyjednavači ve všech českých politických stranách diktují úslužným redaktorům, kdo vystoupí v daném pořadu, a dokonce došlo v minulosti i k tomu, že psali otázky, které měly být pak jejich politikům v rozhovoru položeny.
Celý koncept nezávislého, nezaujatého zpravodajství je něčím, co se za posledních deset let ve veřejnoprávní televizi v České republice nepodařilo realizovat. Česká televize ten koncept nikdy nezvládla a je obtížné domnívat se, že se jí to kdy podaří.
Když se ve zkratce hovoří o tom, čeho se Jakub Puchalský pokoušel v České televizi docílit, obyčejně se mluví o tom, že se snažil zpravodajství ČT zreformovat podle vzoru britské BBC. Nikdo si nikdy neuvědomil, jak neobyčejně obtížný je takový úkol.
Skutečnost je, že politický establishment v Praze není dostatečně zralý na to, aby přijal něco takového jako BBC. I v relativně zralé a stabilní demokracii, jako je Británie, se veřejnoprávní rozhlasová a televizní stancie občas dostává do kontroverzních situací, že se stala obětí politického vlivu. Jak jsme se mohli vůbec domnívat, že naše televizní reformy uniknou vlivu mocichtivých pražských politických elit a manichejsky, černobíle orientovaných mediálních elit, které stále ještě bojují proti ideologickým větrným mlýnům, které už dávno přestaly existovat?
A proč jsme si od samého začátku nevybudovali efektivnější obranu?
Dokud nebude v České republice k dispozici internetová televize, myslím, že se nedá učinit nic, aby se zastavil rozhodující vliv politických stran na personál České televize. Politické elity se prostě nevzdají vlivu nad nástrojem, který považují za nejlevnější a nejefektivnější metodu, jak prodávat své lži české veřejnosti.
Snad jediné řešení, které vidím, je možnost zprivatizovat ji - jestliže ne Českou televizi, tak alespoň zpravodajství. Jistě, zprivatizovaly by ji tytéž zkorumpované politické elity a zpravodajství by pravděpodobně skončilo v rukou nějakého stoupence Václava Klause (a)nebo Miloše Zemana. Jistě, pravděpodobně by z toho vznikla druhá televize Nova a televizní zpravodajství v České republice by přestalo existovat. Ne, nevedlo by to k tomu, že by se přestalo vysílat zaujaté zpravodajství a že by zpravodajství uniklo kontrole politických stran. Nedošlo by v televizním zpravodajství vůbec k žádnému zlepšení. Avšak alespoň by peníze českých občanů nefinancovaly každý večer stranickopolitické vysílání.
Andrew Stroehlein
Předchozí články Andrewa Stroehleina o České televizi:
Uvnitř České televize (13. 5. 1998)
České ministerstvo obrany vydírá Českou televizi (18. 5. 1998)
Česká televize skrznaskrz
Mohla by prosím poslední osoba, která odejde z redakce zpravodajství České televize, zhasnout světla?
(Tyto Stroehleinovy články a mnohé další k problematice zpravodajství v České televizi jsou zahrnuty do druhého svazku výboru z Britských listů, který vyjde v chomutovském nakladatelství Milenium v prvních týdnech roku 2000. Shrnutí celé problematiky reformy zpravodajství České televize je v prvním svazku výboru z Britských listů Jak Češi myslí, nakladatelství Milenium, 1999, ISBN 80-86201-14-7, str. 9-32.)
