O elektronickém podpisu
I růže může kvést modře
Místopředseda sněmovny a předseda poslaneckého klubu ČSSD Stanislav Gross
začal před několika týdny společně s poslanci Vladimírem Mlynářem (US),
Ivanem Langerem (ODS) a Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL) nenápadně připravovat
půdu pro společné předložení návrhu zákona o elektronickém podpisu.
Fascinující je mediální ticho, které provází celou iniciativu, vedoucí k
možnému odzkoušení a prosazení duhové PARLAMENTNÍ koalice. Že by česká
mediálně-investigativní honící smečka zaspala? Tomu se snad ani věřit
nechce. Ve čtvrtek 4. 11. proběhla v pražském Kaiserštejnském paláci
prezentace návrhu zákona jedním ze spoluautorů, Vladimírem Smejkalem. Návrh
byl vypracován na objednávku zájmového sdružení SPIS (Sdružení pro
informační společnost), které jeho vypracování i financovalo. O několik dnů
později proběhla další "prezentace", tentokrát na půdě Poslanecké sněmovny.
Na tom by nebylo zase nic až tak zajímavého, dokonce ani to, že Stanislav Gross,
Ivan Langer, stejně jako Vladimír Mlynář či Cyril Svoboda rozumí informatice asi
tak jako mnoho řadových občanů. Umějí zapnout počítač, napsat v něm dopis
nebo surfovat po internetu. Ve sněmovně je běžné, že k projednávaným zákonům
dělají zpravodaje, případně je předkládají jako poslaneckou iniciativu lidé,
kteří problematice příliš nerozumějí.
Lobbismus patří k parlamentní
demokracii stejně jako volby, poslanecké platy, mobilní telefony či CCS
karty. Je "normální", že zájmové sdružení velkých firem v daném teritoriu -
v tomto případě SPIS - si najde poslance nebo skupinu poslanců, kteří jimi
připravovaný zákon předloží nebo se snaží ovlivnit jeho podobu. Za zcela
obvyklé je považováno i to, že ve jménu různých zájmů často hlasují shodně i
skupiny poslanců zcela opačné politické orientace. Což platí pohříchu v
Praze stejně jako v Bruselu. I mezi Strakovou akademií a Sněmovnou pobíhají
zástupci lobbistických skupin.
Zajímavý však je fakt, že návrh zákona předkládá skupina mladých, mezi nimiž
je člen nejužšího vedení a předseda klubu strany vládní a nejvlivnější
poslanci stran opozičních. Smluvních i nesmluvních. To v situaci, kdy stejný
zákon připravuje i vláda.
Pokud by šlo o běžný lobbismus, je pro vlivovou
skupinu podstatně jednodušší a tudíž i levnější vyjít z vládního návrhu a
prostřednictvím dohodnutých členů sněmovny si ve druhém čtení zákon
přizpůsobit obrazu svému.
Zde půjde o něco jiného. Pokud poslanci vládní i
opozičních stran předkládají - a to rukou společnou a nerozdílnou -
poslanecký návrh, který je alternativou k návrhu vládnímu, pak to svědčí o
tom, že situace na politické scéně i v ČSSD se vyvíjí zcela nestandardně.
Vysoce postavený zdroj v ČSSD v této souvislosti dokonce prohlásil, že může
jít o ověření možnosti ustavení parlamentní "duhové" koalice - ČSSD, ODS, US
a KDU-ČSL. I když se ještě zdánlivě nehraje o osud vlády, sbratření ve
sněmovně může pro možnou vládní koalici připravit a "osondovat" terén. Bez
Klause i Zemana. Opoziční smlouva by se tak stala vyhaslou stejně jako
Benešovy dekrety...
Fakt, že si "nadějní mladí politici" z hradních křídel ke svému
pragmatickému posunu nevybrali lokální téma politické, ale strategickou
evropskou technickou normu (navíc z oboru, který je a bude klíčovým pro
rozvoj celé ekonomiky), bude při hlasování svazovat všem ruce. Po kritickém
posudku EU a následném volání po širokém proevropském kompromisu se málokdo
z méně zasvěcených odváží poukázat na politickou nebezpečnost podobného
"duhového" spolku.
Tuto variantu si už stihli mediálně připravit. Nedávné
masírování novinářů a "odborné veřejnosti" v Parlamentu probíhalo za
přítomnosti předkladatelů zákona i pasivní pozorovatelské mise předsedy
ÚSIS, Karla Berky. Tomu na rozloučenou Vladimír Mlynář s širokým úsměvem
popřál hezký den a dodal: "A teď, pane kolego, to už je ve vašich rukou."
Jako kdyby to opravdu bylo JEN v jeho rukou.
Zákon o elektronickém podpisu připravil SPIS ochotně. Zvláště, pokud si
pánové z počítačových firem byli vědomi, že mohou iniciovat formování
budoucí vládní garnitury. Politická ožehavost spočívá v tom, že poslanci
vládní strany si budou muset vybrat.
Buď vláda tiše rezignuje a vlastní
návrh nepředloží, nebo si budou muset sociálně demokratičtí členové sněmovny
rozvážit, zda podporovat předsedu svého klubu, nebo předsedu své vlády.
Stanislav
Gross tak otestuje reakce a zjistí velikost obou skupin. O zákon sám se
přitom bát nemusí, i když by jej více než polovina poslanců ČSSD
nepodpořila. Na rozdíl od vládního návrhu projde třeba i proti vůli většiny
klubu hlasy opozice.
Těch hlasů navíc nebude muset být moc. Další faux-pas
může nastat i v souvislosti s Evropskou unií, která doposud o podobě
standardu pro elektronický podpis nerozhodla. Může se přihodit, že přes
možný předběžný souhlas některého z úředníků EU s poslaneckou iniciativou
Grossovy parlamentní skupinky schválí Evropská unie jiné doporučení a pak
bude muset sněmovna dodatečně celý zákon novelizovat.
Těžko se dá
předpokládat, že Evropská komise zajásá a s otevřenou náručí přijme českou
podobu klíčového zákona e-commerce do acquis communitaire. Kruhová
diplomacie EU musí sladit mnoho podobných zárodečných iniciativ, než
precizuje své konečné doporučení, jež se bude moci stát opravdu
celoevropskou normou. I toto mohly být důvody, pro které vláda návrh zákona
o elektronickém podpisu odmítla s dovětkem, že pracuje na návrhu vlastním.
Riskantní způsob, jakým se Gross snaží řešit vnitrostranické hrátky, "se zdá
býti opravdu nešťastným". Zjistil-li, že poslanecký klub jej podrží po
mobilní aféře ve funkci předsedy klubu i místopředsedy sněmovny, tak rovněž
musel zjistit, že nikdo z těch, kteří ho podpořili, není ochoten jít do
příliš ostrého střetu, znamenajícího ohrožení či pád vlády.
Přesto ale Gross
riskuje "mediální" neúspěch. Poziční boje uvnitř ČSSD totiž neutichají, i
když žádný z vrcholných aktérů není ochoten přiznat vleklý rozpor v straně.
O tom, že Gross a Langer s Mlynářem a některými
"vstřícnými" lidovci si může celkem dobře rozumět, lze vypozorovat i z
prostého monitorování společenských akcí, pořádaných některými hospodářskými
kruhy.
Grossovo definitivní ovládnutí ČSSD sice prozatím nikdy nevyšlo, což
znamená, že doposud bylo těžko možné pomýšlet i na funkční koalici se
středo-pravými stranami, o které snil už první polistopadový předseda
sociální demokracie Horák. V politice platí, že nikdy se nemá říkat nikdy.
Podaří se to tentokrát?
Autor je členem pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku ČSSD
Tento článek byl napsán 29. 10. a zaslán jednomu velkému českému deníku.
Editor vnitropolitické redakce za informace poděkoval, nicméně článek
odmítl ...
Článek byl včera pro Britské listy v některých detailech doplněn.
