První kolo české předvolební kampaně začalo
Odchod Jakuba Puchalského - konec nezávislosti veřejnoprávní televize?
Jan Čulík
Ve středu 15. prosince rezignoval - ani ne po dvaceti měsících v úřadě - generální ředitel České televize Jakub Puchalský "po důkladném a odpovědném zvážení situace". Konstatoval, že nemá podporu Rady České televize. Předseda Rady České televize Jan Jirák doporučil, aby případně v nadcházejících měsících řídilo Českou televizi provizorní vedení.
Je to selhání na všech stranách.
Během času se ukázalo, že Puchalský nebyl mužem na svém místě. Snad do určité míry rozuměl základům profesionální mezinárodní novinářské praxe, ale neměl za sebou dostatečnou autoritu a nebyl do takové míry osobností (může člověk být takovou osobností v přibližně třiceti letech?), aby dokázal tyto principy prosadit ve složitém kolosu České televize, v němž se byzantským způsobem propojují nejrůznější zájmy a celá atmosféra je ještě zintenzívněna lákadlem televizní obrazovky a možností se na ni dostat a stát se, alespoň v onom maloměstském českém kontextu, celostátně "slavný".
Puchalskému se nepodařilo prosadit skutečně efektivní reformu zpravodajství a zavést do televize profesionální principy západní žurnalistiky - jak už jsme o tom v Britských listech mnohokrát psali, první vážnou ranou celému jeho reformnímu úsilí bylo to, že hned zpočátku, na jaře 1998, nedokázal uhájit outsidera Ivana Kytku, jednoho z nejlepších a nejzkušenějších českých novinářů ve funkci šéfa zpravodajství ČT, před spletí destruktivních interních mocenských vlivů. Puchalský dobře věděl, že po Kytkovi je na řadě na vyhození i on, a to, že se mu podařilo udržet se na místě ředitele České televize po více než celý další rok, je svého druhu úspěch. Pozitivní vliv na svou vlastní hybností se pohybující kolos České televize mohl mít mladý Puchalský jen malý.
V dnešní Mladé frontě Dnes napsal v komentáři Josef Chuchma, že špatnou soudnost projevil Puchalský i tím, že rezignoval právě teď. Mám pocit, že se Puchalský příliš podroboval vnějším tlakům - podobné to bylo i koncem května 1998, kdy panice propadl s Puchalským i Ivan Kytka, kdy v podstatě o nic nešlo a mohli klidně pokračovat se svou reformou. Už při celodenním setkání s Puchalským někdy v únoru - v březnu 1998 v Londýně jsme měl trochu dojem, že je to člověk, který se třeba v Británii o lecčems poučil - jak se dělá žurnalistika - asi však nemá vnitřní pevnost: bude se vždycky příliš mnoho podrobovat domácímu poněkud byzantskému kontextu. V některých ohledech je to správné - bylo by chybou, kdyby ředitel České televize nebral v úvahu domácí poměry. Jenže je to vždycky otázka míry: až do jakého stupně se nechám převálcovat domácími poměry a do jakého stupně budu pevně prosazovat hodnoty, o jejichž platnosti jsem přesvědčen. Obávám se, že s odchodem Puchalského získají na moci partikulární zájmy v různých částech České televize, které Puchalský, jak se zdá, stejně nikdy řádně nezvládl. Dá se očekávat propojení těchto partikulárních zájmů s politiky.
Přestože nedošlo za posledních dvacet měsíců k výraznějšímu zlepšení zpravodajství a publicistiky, které se posunuly - jak dokazuje i analýza sdružení InnoVatio z Ostravy - více směrem k bulvární tematice, určitou míru nezávislosti, v anglosaském kontextu nevýznamnou, v českém kontextu zřejmě explozivní, začala publicistika České televize v minulých měsících přece jen projevovat. Roman Prorok, moderátor pořadu V pravé poledne, není možná žádný Jeremy Paxman, ale není také vůči politikům úslužně vystupující Ota Černý.
Mimochodem, poznámka na okraj: bylo by sice vynikající, kdyby dokázalo zpravodajství České televize napodobovat alespoň do určité míry profesionální étos třeba britské veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti BBC, avšak je skutečně realistické něco takového vyžadovat pro ČR? Klenot veřejnoprávní BBC koneckonců existuje v Británii jen proto, protože v té zemi kvete velmi výrazná politická kultura. V Británii existuje silná vrstva obyvatelstva, které se zajímá o politiku a vyžaduje, aby byla o ní takto informována nezávislým, analytickým a ostře kritickým způsobem. Existuje však skutečně taková poptávka i v České republice? Nebylo by realističtější se ptát, zdá má v českém kontextu existence veřejnoprávní televize vůbec smysl? Hrozí-li nyní, že se stane Česká televize propagandistickou hříčkou vládnoucích politických stran, nebylo by lepší ji zprivatizovat? Co je lepší: politická propaganda v zájmu vlády, vysílaná svázanou "veřejnoprávní" televizí, anebo pokleslá v podstatě nepolitická zábava, vysílaná neregulovanou komerční televizní stanicí?
Občas se Prorokovi pořady V pravé poledne nepovedou, čehož byl důkazem jeho nedávný pořad s ministrem zdravotnictví Ivanem Davidem. Přesto však, že ne všechny jeho pořady jsou dokonalé a přes to, že debatní formát příliš mnoha osob, kterého se Česká televize v neděli v poledne ze záhadných důvodů stále tvrdošíjně přidržuje, je neohrabaný a nenosný, je nutno Prorokovi přiznat, že se chová vůči politikům relativně nezávisle.
Možná to není přísně nestranná nezávislost: vystopovali jsme i v jiných pořadech - snad je to náhoda - v České televizi určitou náklonnost vůči Unii svobody a čtyřkoalici. I v pořadu V pravé poledne bylo donedávna, jak na to poukázal v BL Jaroslav Plesl, přemlynářováno. Nicméně je to nezávislost vůči oběma hlavním českým politickým silám, ČSSD a ODS, a v českém kontextu je to nezávislost asi zdravá.
Tady právě ale narazila kosa na kámen. Vysocí představitelé ODS i ČSSD jsou nesmírně nespokojeni, že vůči nim vystupuje Česká televize jako nezávislý subjekt. Přesně to má dělat, jenže je zjevné, že poslanci obou hlavních českých politických stran udělají nyní všechno, co bude v jejich silách, aby i ty nejmenší projevy novinářské nezávislosti v České televizi udusili.
Je známo, že vedení ČSSD i ODS bylo v listopadu letošního roku šokováno údajným "agresivním způsobem" jímž prý Česká televize vystupovala proti nynější vládě i vedoucí garnituře ODS i způsobem, jímž prý "organizovala mediální kampaň" signatářů výzvy Děkujeme, odejděte!
Je fakt, že Česká televize - stejně jako i mnohé jiné sdělovací prostředky - prokázala při prezentaci této kampaně určitou neumělost, nezpochybňovala její nositele tak silně, jak dokáže zpochybňovat představitele ODS a ČSSD. Lehce se tedy ČT otevřela obvinění, že "bývalým studentům nadržuje".
Obávám se, že ODS i ČSSD nyní, po petici Děkujeme, odejděte a její rozsáhlé medializaci vnitřně vůči veřejnoprávním sdělovacím prostředkům skutečně intenzivně zuří, i když to představitelé obou stran možná nedávají příliš otevřeně najevo. Předpovídám, že se obě strany brzo začnou připravovat na to, jak efektivně omezit svobodu informací (tj. v jejich pojetí "agresivitu") veřejnoprávních sdělovacích prostředků.
Pokud k tomu dojde, odnese to přirozeně Česká televize, protože ta je nejvíc na očích. ODS a ČSSD budou bezpochyby vyžadovat, aby veřejnoprávní sdělovací prostředky "neprosazovaly zájmy úzkých lobbistických skupin" a aby se stavěly vůči vládním a stranickým představitelům "korektně".
Zdá se, že první kolo tohoto tlaku na veřejnoprávní média, především na Českou televizi, už nyní nastalo, a to právě odchodem Jakuba Puchalského. Nezmohl ve své funkci nic moc, teď to bude v televizi ještě horší.
Potíž je, že Rada České televize je nesvéprávná a nesamostatná. Plně závisí na blahovůli parlamentu. Rada ČT se musí nyní strašně bát, že bude odvolána. Tak velmi pravděpodobně dělá, co politikům na očích vidí. Podle zákona neschválí-li parlament dvakrát zprávu Rady ČT (a jednou už ji neschválil), mohou Radu poslanci rozpustit. Co byste dělali vy, hrozilo-li by vám rozpuštění a to, že přijdete o příjemný plat člena nebo předsedy Rady ČT?
Mají-li občané v České republice vůbec zájem na tom, aby tam působily nezávislé sdělovací prostředky veřejné služby, měli by se intenzivně zasazovat o to - ano, toto je velmi důležitá agenda pro Impuls 99 a pro Děkujeme, odejděte! - aby byly co nejrychleji vytvořeny nezávislé Rady pro Český rozhlas i Českou televizi, složené z nadstranických a neúplatných osobností.
Obávám se, že bez velmi výrazného tlaku veřejnosti k tomu nedojde. V minulých měsících poslanci konečně pochopili, že v tom, že mají možnost Radu České televize neschválením její zprávy odvolat, mají vlivný mocenský nástroj nad ČT a mohou si vynutit, aby Česká televize vysílala tak, jak ČSSD a ODS chce.
Odchodem Jakuba Puchalského z vedení České televize začíná první kolo předvolební kampaně pro nadcházející české všeobecné volby. Jak říkávají Britové, Watch this space - další vývoj bude bezpochyby zajímavý.
