První kolo české předvolební kampaně začalo
Odchod Jakuba Puchalského - konec nezávislosti veřejnoprávní televize?
Jan Čulík
Ve středu 15. prosince rezignoval - ani ne po dvaceti měsících v úřadě - generální ředitel České televize Jakub Puchalský "po důkladném a odpovědném zvážení situace". Konstatoval, že nemá podporu Rady České televize. Předseda Rady České televize Jan Jirák doporučil, aby případně v nadcházejících měsících řídilo Českou televizi provizorní vedení.
Je to selhání na všech stranách.
Během času se ukázalo, že Puchalský nebyl mužem na svém místě. Snad do určité míry rozuměl základům profesionální mezinárodní novinářské praxe, ale neměl za sebou dostatečnou autoritu a nebyl do takové míry osobností (může člověk být takovou osobností v přibližně třiceti letech?), aby dokázal tyto principy prosadit ve složitém kolosu České televize, v němž se byzantským způsobem propojují nejrůznější zájmy a celá atmosféra je ještě zintenzívněna lákadlem televizní obrazovky a možností se na ni dostat a stát se, alespoň v onom maloměstském českém kontextu, celostátně "slavný".
Puchalskému se nepodařilo prosadit skutečně efektivní reformu zpravodajství a zavést do televize profesionální principy západní žurnalistiky - jak už jsme o tom v Britských listech mnohokrát psali, první vážnou ranou celému jeho reformnímu úsilí bylo to, že hned zpočátku, na jaře 1998, nedokázal uhájit outsidera Ivana Kytku, jednoho z nejlepších a nejzkušenějších českých novinářů ve funkci šéfa zpravodajství ČT, před spletí destruktivních interních mocenských vlivů. Puchalský dobře věděl, že po Kytkovi je na řadě na vyhození i on, a to, že se mu podařilo udržet se na místě ředitele České televize po více než celý další rok, je svého druhu úspěch. Pozitivní vliv na svou vlastní hybností se pohybující kolos České televize mohl mít mladý Puchalský jen malý.
V dnešní Mladé frontě Dnes napsal v komentáři Josef Chuchma, že špatnou soudnost projevil Puchalský i tím, že rezignoval právě teď. Mám pocit, že se Puchalský příliš podroboval vnějším tlakům - podobné to bylo i koncem května 1998, kdy panice propadl s Puchalským i Ivan Kytka, kdy v podstatě o nic nešlo a mohli klidně pokračovat se svou reformou. Už při celodenním setkání s Puchalským někdy v únoru - v březnu 1998 v Londýně jsme měl trochu dojem, že je to člověk, který se třeba v Británii o lecčems poučil - jak se dělá žurnalistika - asi však nemá vnitřní pevnost: bude se vždycky příliš mnoho podrobovat domácímu poněkud byzantskému kontextu. V některých ohledech je to správné - bylo by chybou, kdyby ředitel České televize nebral v úvahu domácí poměry. Jenže je to vždycky otázka míry: až do jakého stupně se nechám převálcovat domácími poměry a do jakého stupně budu pevně prosazovat hodnoty, o jejichž platnosti jsem přesvědčen. Obávám se, že s odchodem Puchalského získají na moci partikulární zájmy v různých částech České televize, které Puchalský, jak se zdá, stejně nikdy řádně nezvládl. Dá se očekávat propojení těchto partikulárních zájmů s politiky.
Přestože nedošlo za posledních dvacet měsíců k výraznějšímu zlepšení zpravodajství a publicistiky, které se posunuly - jak dokazuje i analýza sdružení InnoVatio z Ostravy - více směrem k bulvární tematice, určitou míru nezávislosti, v anglosaském kontextu nevýznamnou, v českém kontextu zřejmě explozivní, začala publicistika České televize v minulých měsících přece jen projevovat. Roman Prorok, moderátor pořadu V pravé poledne, není možná žádný Jeremy Paxman, ale není také vůči politikům úslužně vystupující Ota Černý.
Mimochodem, poznámka na okraj: bylo by sice vynikající, kdyby dokázalo zpravodajství České televize napodobovat alespoň do určité míry profesionální étos třeba britské veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti BBC, avšak je skutečně realistické něco takového vyžadovat pro ČR? Klenot veřejnoprávní BBC koneckonců existuje v Británii jen proto, protože v té zemi kvete velmi výrazná politická kultura. V Británii existuje silná vrstva obyvatelstva, které se zajímá o politiku a vyžaduje, aby byla o ní takto informována nezávislým, analytickým a ostře kritickým způsobem. Existuje však skutečně taková poptávka i v České republice? Nebylo by realističtější se ptát, zdá má v českém kontextu existence veřejnoprávní televize vůbec smysl? Hrozí-li nyní, že se stane Česká televize propagandistickou hříčkou vládnoucích politických stran, nebylo by lepší ji zprivatizovat? Co je lepší: politická propaganda v zájmu vlády, vysílaná svázanou "veřejnoprávní" televizí, anebo pokleslá v podstatě nepolitická zábava, vysílaná neregulovanou komerční televizní stanicí?
Občas se Prorokovi pořady V pravé poledne nepovedou, čehož byl důkazem jeho nedávný pořad s ministrem zdravotnictví Ivanem Davidem. Přesto však, že ne všechny jeho pořady jsou dokonalé a přes to, že debatní formát příliš mnoha osob, kterého se Česká televize v neděli v poledne ze záhadných důvodů stále tvrdošíjně přidržuje, je neohrabaný a nenosný, je nutno Prorokovi přiznat, že se chová vůči politikům relativně nezávisle.
Možná to není přísně nestranná nezávislost: vystopovali jsme i v jiných pořadech - snad je to náhoda - v České televizi určitou náklonnost vůči Unii svobody a čtyřkoalici. I v pořadu V pravé poledne bylo donedávna, jak na to poukázal v BL Jaroslav Plesl, přemlynářováno. Nicméně je to nezávislost vůči oběma hlavním českým politickým silám, ČSSD a ODS, a v českém kontextu je to nezávislost asi zdravá.
Tady právě ale narazila kosa na kámen. Vysocí představitelé ODS i ČSSD jsou nesmírně nespokojeni, že vůči nim vystupuje Česká televize jako nezávislý subjekt. Přesně to má dělat, jenže je zjevné, že poslanci obou hlavních českých politických stran udělají nyní všechno, co bude v jejich silách, aby i ty nejmenší projevy novinářské nezávislosti v České televizi udusili.
Je známo, že vedení ČSSD i ODS bylo v listopadu letošního roku šokováno údajným "agresivním způsobem" jímž prý Česká televize vystupovala proti nynější vládě i vedoucí garnituře ODS i způsobem, jímž prý "organizovala mediální kampaň" signatářů výzvy Děkujeme, odejděte!
Je fakt, že Česká televize - stejně jako i mnohé jiné sdělovací prostředky - prokázala při prezentaci této kampaně určitou neumělost, nezpochybňovala její nositele tak silně, jak dokáže zpochybňovat představitele ODS a ČSSD. Lehce se tedy ČT otevřela obvinění, že "bývalým studentům nadržuje".
Obávám se, že ODS i ČSSD nyní, po petici Děkujeme, odejděte a její rozsáhlé medializaci vnitřně vůči veřejnoprávním sdělovacím prostředkům skutečně intenzivně zuří, i když to představitelé obou stran možná nedávají příliš otevřeně najevo. Předpovídám, že se obě strany brzo začnou připravovat na to, jak efektivně omezit svobodu informací (tj. v jejich pojetí "agresivitu") veřejnoprávních sdělovacích prostředků.
Pokud k tomu dojde, odnese to přirozeně Česká televize, protože ta je nejvíc na očích. ODS a ČSSD budou bezpochyby vyžadovat, aby veřejnoprávní sdělovací prostředky "neprosazovaly zájmy úzkých lobbistických skupin" a aby se stavěly vůči vládním a stranickým představitelům "korektně".
Zdá se, že první kolo tohoto tlaku na veřejnoprávní média, především na Českou televizi, už nyní nastalo, a to právě odchodem Jakuba Puchalského. Nezmohl ve své funkci nic moc, teď to bude v televizi ještě horší.
Potíž je, že Rada České televize je nesvéprávná a nesamostatná. Plně závisí na blahovůli parlamentu. Rada ČT se musí nyní strašně bát, že bude odvolána. Tak velmi pravděpodobně dělá, co politikům na očích vidí. Podle zákona neschválí-li parlament dvakrát zprávu Rady ČT (a jednou už ji neschválil), mohou Radu poslanci rozpustit. Co byste dělali vy, hrozilo-li by vám rozpuštění a to, že přijdete o příjemný plat člena nebo předsedy Rady ČT?
Mají-li občané v České republice vůbec zájem na tom, aby tam působily nezávislé sdělovací prostředky veřejné služby, měli by se intenzivně zasazovat o to - ano, toto je velmi důležitá agenda pro Impuls 99 a pro Děkujeme, odejděte! - aby byly co nejrychleji vytvořeny nezávislé Rady pro Český rozhlas i Českou televizi, složené z nadstranických a neúplatných osobností.
Obávám se, že bez velmi výrazného tlaku veřejnosti k tomu nedojde. V minulých měsících poslanci konečně pochopili, že v tom, že mají možnost Radu České televize neschválením její zprávy odvolat, mají vlivný mocenský nástroj nad ČT a mohou si vynutit, aby Česká televize vysílala tak, jak ČSSD a ODS chce.
Odchodem Jakuba Puchalského z vedení České televize začíná první kolo předvolební kampaně pro nadcházející české všeobecné volby. Jak říkávají Britové, Watch this space - další vývoj bude bezpochyby zajímavý.
O elektronickém podpisu
I růže může kvést modře
Místopředseda sněmovny a předseda poslaneckého klubu ČSSD Stanislav Gross
začal před několika týdny společně s poslanci Vladimírem Mlynářem (US),
Ivanem Langerem (ODS) a Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL) nenápadně připravovat
půdu pro společné předložení návrhu zákona o elektronickém podpisu.
Fascinující je mediální ticho, které provází celou iniciativu, vedoucí k
možnému odzkoušení a prosazení duhové PARLAMENTNÍ koalice. Že by česká
mediálně-investigativní honící smečka zaspala? Tomu se snad ani věřit
nechce. Ve čtvrtek 4. 11. proběhla v pražském Kaiserštejnském paláci
prezentace návrhu zákona jedním ze spoluautorů, Vladimírem Smejkalem. Návrh
byl vypracován na objednávku zájmového sdružení SPIS (Sdružení pro
informační společnost), které jeho vypracování i financovalo. O několik dnů
později proběhla další "prezentace", tentokrát na půdě Poslanecké sněmovny.
Na tom by nebylo zase nic až tak zajímavého, dokonce ani to, že Stanislav Gross,
Ivan Langer, stejně jako Vladimír Mlynář či Cyril Svoboda rozumí informatice asi
tak jako mnoho řadových občanů. Umějí zapnout počítač, napsat v něm dopis
nebo surfovat po internetu. Ve sněmovně je běžné, že k projednávaným zákonům
dělají zpravodaje, případně je předkládají jako poslaneckou iniciativu lidé,
kteří problematice příliš nerozumějí.
Lobbismus patří k parlamentní
demokracii stejně jako volby, poslanecké platy, mobilní telefony či CCS
karty. Je "normální", že zájmové sdružení velkých firem v daném teritoriu -
v tomto případě SPIS - si najde poslance nebo skupinu poslanců, kteří jimi
připravovaný zákon předloží nebo se snaží ovlivnit jeho podobu. Za zcela
obvyklé je považováno i to, že ve jménu různých zájmů často hlasují shodně i
skupiny poslanců zcela opačné politické orientace. Což platí pohříchu v
Praze stejně jako v Bruselu. I mezi Strakovou akademií a Sněmovnou pobíhají
zástupci lobbistických skupin.
Zajímavý však je fakt, že návrh zákona předkládá skupina mladých, mezi nimiž
je člen nejužšího vedení a předseda klubu strany vládní a nejvlivnější
poslanci stran opozičních. Smluvních i nesmluvních. To v situaci, kdy stejný
zákon připravuje i vláda.
Pokud by šlo o běžný lobbismus, je pro vlivovou
skupinu podstatně jednodušší a tudíž i levnější vyjít z vládního návrhu a
prostřednictvím dohodnutých členů sněmovny si ve druhém čtení zákon
přizpůsobit obrazu svému.
Zde půjde o něco jiného. Pokud poslanci vládní i
opozičních stran předkládají - a to rukou společnou a nerozdílnou -
poslanecký návrh, který je alternativou k návrhu vládnímu, pak to svědčí o
tom, že situace na politické scéně i v ČSSD se vyvíjí zcela nestandardně.
Vysoce postavený zdroj v ČSSD v této souvislosti dokonce prohlásil, že může
jít o ověření možnosti ustavení parlamentní "duhové" koalice - ČSSD, ODS, US
a KDU-ČSL. I když se ještě zdánlivě nehraje o osud vlády, sbratření ve
sněmovně může pro možnou vládní koalici připravit a "osondovat" terén. Bez
Klause i Zemana. Opoziční smlouva by se tak stala vyhaslou stejně jako
Benešovy dekrety...
Fakt, že si "nadějní mladí politici" z hradních křídel ke svému
pragmatickému posunu nevybrali lokální téma politické, ale strategickou
evropskou technickou normu (navíc z oboru, který je a bude klíčovým pro
rozvoj celé ekonomiky), bude při hlasování svazovat všem ruce. Po kritickém
posudku EU a následném volání po širokém proevropském kompromisu se málokdo
z méně zasvěcených odváží poukázat na politickou nebezpečnost podobného
"duhového" spolku.
Tuto variantu si už stihli mediálně připravit. Nedávné
masírování novinářů a "odborné veřejnosti" v Parlamentu probíhalo za
přítomnosti předkladatelů zákona i pasivní pozorovatelské mise předsedy
ÚSIS, Karla Berky. Tomu na rozloučenou Vladimír Mlynář s širokým úsměvem
popřál hezký den a dodal: "A teď, pane kolego, to už je ve vašich rukou."
Jako kdyby to opravdu bylo JEN v jeho rukou.
Zákon o elektronickém podpisu připravil SPIS ochotně. Zvláště, pokud si
pánové z počítačových firem byli vědomi, že mohou iniciovat formování
budoucí vládní garnitury. Politická ožehavost spočívá v tom, že poslanci
vládní strany si budou muset vybrat.
Buď vláda tiše rezignuje a vlastní
návrh nepředloží, nebo si budou muset sociálně demokratičtí členové sněmovny
rozvážit, zda podporovat předsedu svého klubu, nebo předsedu své vlády.
Stanislav
Gross tak otestuje reakce a zjistí velikost obou skupin. O zákon sám se
přitom bát nemusí, i když by jej více než polovina poslanců ČSSD
nepodpořila. Na rozdíl od vládního návrhu projde třeba i proti vůli většiny
klubu hlasy opozice.
Těch hlasů navíc nebude muset být moc. Další faux-pas
může nastat i v souvislosti s Evropskou unií, která doposud o podobě
standardu pro elektronický podpis nerozhodla. Může se přihodit, že přes
možný předběžný souhlas některého z úředníků EU s poslaneckou iniciativou
Grossovy parlamentní skupinky schválí Evropská unie jiné doporučení a pak
bude muset sněmovna dodatečně celý zákon novelizovat.
Těžko se dá
předpokládat, že Evropská komise zajásá a s otevřenou náručí přijme českou
podobu klíčového zákona e-commerce do acquis communitaire. Kruhová
diplomacie EU musí sladit mnoho podobných zárodečných iniciativ, než
precizuje své konečné doporučení, jež se bude moci stát opravdu
celoevropskou normou. I toto mohly být důvody, pro které vláda návrh zákona
o elektronickém podpisu odmítla s dovětkem, že pracuje na návrhu vlastním.
Riskantní způsob, jakým se Gross snaží řešit vnitrostranické hrátky, "se zdá
býti opravdu nešťastným". Zjistil-li, že poslanecký klub jej podrží po
mobilní aféře ve funkci předsedy klubu i místopředsedy sněmovny, tak rovněž
musel zjistit, že nikdo z těch, kteří ho podpořili, není ochoten jít do
příliš ostrého střetu, znamenajícího ohrožení či pád vlády.
Přesto ale Gross
riskuje "mediální" neúspěch. Poziční boje uvnitř ČSSD totiž neutichají, i
když žádný z vrcholných aktérů není ochoten přiznat vleklý rozpor v straně.
O tom, že Gross a Langer s Mlynářem a některými
"vstřícnými" lidovci si může celkem dobře rozumět, lze vypozorovat i z
prostého monitorování společenských akcí, pořádaných některými hospodářskými
kruhy.
Grossovo definitivní ovládnutí ČSSD sice prozatím nikdy nevyšlo, což
znamená, že doposud bylo těžko možné pomýšlet i na funkční koalici se
středo-pravými stranami, o které snil už první polistopadový předseda
sociální demokracie Horák. V politice platí, že nikdy se nemá říkat nikdy.
Podaří se to tentokrát?
Autor je členem pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku ČSSD
Tento článek byl napsán 29. 10. a zaslán jednomu velkému českému deníku.
Editor vnitropolitické redakce za informace poděkoval, nicméně článek
odmítl ...
Článek byl včera pro Britské listy v některých detailech doplněn.
Jak se dostat z nynější české politické krize
Dekuji pani Leporske za
kriticky ohlas na muj nedavny clanek. Rika, ze co jsem napsal, je v podstate stejne jako
vyzva byvalych studentskych vudcu.
Neresim pry otazku, jak soucasne politiky prinutit ke zmenam. Podle pani Leporske mohou byt reformy realizovany pouze seshora, politickou oligarchii samou, avsak doufat v reformu seshora je v Cesku marne.
Chci rici, ze nespoleham na spontanni procesy. Snazim se pouze jemne naznacit, ze cesky politicky system ma problem, o kterem se zatim dost nemluvilo. Muj clanek se, doufam, lisi od vyzvy byvalych studentskych vudcu tim, ze je konkretni a ze neapeluje na moralku, jak napriklad nedavno opet
ucinil jeden z inciatoru vyzvy Martin Mejstrik.
Moralni apely malokdy v politice neco vyresily. Jsou navic nebezpecne tim, jak nedavno
poznamenal v Lidovych novinach Milos Rejchrt, ze umistuji veskere zlo mimo osoby moralnich hlasatelu a vkladaji je do osob jinych lidi, kteri maji nest vinu. Zbavuji tak moralisty zodpovednosti. Maji take tendenci probouzet falesne nadeje.
Je samozrejme pravda, ze omezeni politicke moci lze stanovit jedine "seshora", tedy legislativnim aktem parlamentu. Pozorne cteni meho clanku by vsak pani Leporske ukazalo, ze se snazim odpovedet na otazku, jak soucasne politiky prinutit k tomu, aby omezili vlastni moc.
Mozna jsem mel byt opatrnejsi pri vyberu titulku. "Omezme moc ceske politicke oligarchie" je zrejme prilis revolucni, jak mi napsal pan Housa. V clanku se ale zretelne zminuji, ze soucasna politicka oligarchie neni jednolita. Jsou v ni strany a jednotlivci, kteri jsou si vedomi, ze neomezene rozhodovani je spatne rozhodovani. Pripomenu snahu Obcanske demokraticke aliance o ustaveni Senatu, krajske samospravy a o prijeti zakona o statni sluzbe, velkou rychlost, se kterou socialni demokrate nyni pripravuji zakony tykajici se reformy verejne spravy a jejich odhodlanost prosadit sluzebni zakon, ci dlouhodobou inciativu CSSD a KSCM za zavedeni referenda.
Prestoze tedy politicka oligarchie jako celek brani sve vysady neomezeneho rozhodovani, stoji za to selektivne podporovat ty jeji proudy, ktere maji v programu vetsi kontrolu moci politiku ustavenim prislusnych instituci ci zmenou soucasnych pravidel. Podporovat, ale jak? Nepredlozim prirucku "Jak se naucit byt obcanem demokratickeho statu snadno a rychle", ale muzu se pokusit o par banalnich bodu.
Omezit politickou moc muze kazdy z nas tim, ze bude ve volbach hlasovat pro konkretni politicke strany. Pro opozicni strany, pokud je jejich mocensky zajem nebo ideologie vede k tomu, aby se snazily omezit moznosti soucasne vlady a tak zavedly do pravniho radu potrebne instituty. Pro vladni strany, pokud je jejich ideologie vede k tomu, aby v parlamentu predkladaly navrhy prislusnych zakonu.
Konkretneji, muzeme psat clanky do Britskych listu. Muzeme se stat cleny Asociace pro sluzebni zakon, a pokud takova neexistuje, zalozit ji. Muzeme psat dopisy nasim zastupitelum ci navstevovat je v urednich hodinach. Pokud se nas poslanec ani nenamahal drzet uredni hodiny, muzeme ho verejne zostudit v novinach.
Mam stesti, ze doba je prihodna pro me argumenty. Na prikladu vyvoje poslednich tydnu muzu pani Leporske ukazat, ze nemusime ceske politiky zcela odepisovat. Na adrese
Ministerstva prace a socialnich veci
je nyni konkretizovan vecny zamer sluzebniho zakona; pred dvema tydny tam byly teprve teze. Koncem listopadu se vlada
rozhodla omezit pouzivani dopravnich majacku nejvyssimi ciniteli. Do tretice, Snemovna schvalila minuly tyden
zakon o referendu.
Neziju v iluzi, ze ceska spolecnost se prijetim nekolika zakonu prestane delit na ty dole a ty nahore. Liberalne demokraticke rezimy takove rozdeleni predpokladaji a najdeme je konec koncu ve vetsine soucasnych rezimu, demokratickych ci nedemokratickych. Drobnymi kroky se vsak muzeme dopracovat ke stavu, kdy politicka moc se bude muset chovat zodpovedneji vuci obcanum.
Nevyplacené mzdy
Jestliže se stane, že si občan objedná na základě nabídky v inzertním časopise mobilní telefon a pak mu pošta na dobírku doručí zásilku, ve které je dlažební kostka, na scéně objevuje policie. V uvedeném případě byla rychlá, dopadla podezřelé a ti jsou již obviněni z podvodu.
Jestliže ovšem někdo, kdo odvedl práci, nedostane mzdu, žádná policie se neobjeví, nikoho nedopadne a žádné obvinění vzneseno není.
Přitom mezi prvním a druhým podvodem je rozdíl pouze v tom, že mobilní dlažební kostky obdrželi čtyři občané, zatímco mzdu za odvedenou práci jich nedostává sto tisíc.
S překvapením zjišťujeme, že nemáme zákony, které by takovou situaci vyloučily. Nemáme ovšem ani zákon, které by umožnil postiženým okamžitě pomoci, a konečně ani zákony potřebné k dopadení, obvinění a odsouzení těch, kdo neplatí.
Zcela šokující pak je to, že zákonodárce dodnes nenapadlo, že jestliže takové zákony nemáme, měli by se sejít na mimořádné schůzi, která by se nerozešla dříve, než je přijmou. Je ostudou, že jim odboráři musí vysvětlovat, že v případě porušování základních práv občanů je přiměřené jednat ve stavu legislativní nouze, o ostudě kterou způsobí žádosti postižených o politický azyl u sousedů už ani nemluvě.
Pro pořádek je samozřejmě třeba říct, že k takovýmto situacím nedochází pouze u nás. V Rusku například platy nedostávají policisté, kteří věc svépomocně řeší tím, že se stravují a šatí za vybrané pokuty.
Možná česká vláda a parlament předpokládají, že si zaměstnanci Zetoru opatří peníze na nájem prodejem soustruhů, anebo že dělníci z ČKD na nějaké burze vydraží tramvaj. Anebo jsou klidní díky zákonu, který v době jejich zasedání zakazuje shromažďování občanů ve vzdálenosti kratší než sto metrů od budovy, ve které jednají.
Vysílá se ve čtvrtek 16. prosince ráno.
Nacionalistické potlačování svobody projevu ve Francii:
Francie odmítá poslouchat historičku, která zjistila, že se francouzské firmy ochotně podílely na vyvražďování Židů
Francouzská historička Annie Lacroix-Rizová je ostrakizována francouzským establishmentem, protože ukázala, jak ochotně vydělávali francouzští podnikatelé za druhé světové války na spolupráci s nacistickými koncentračními tábory.
Lacroix-Rizová, profesorka na pařížské univerzitě, vydala knihu, která dokazuje, že jedna francouzská firma ochotně vyráběla jedovatý plyn Cyklon B, kterým nacisté usmrcovali vězně v koncentračních táborech. Nadšení francouzských podnikatelů pro tento druh spolupráce překvapilo i Němce.
Avšak její 650 stránková kniha "Průmyslníci a bankéři za okupace", založená na deseti letech výzkumné práce v německých a francouzských archívech, dosud nebyla nikde recenzována a autorce je nyní opakovaně bráněno, aby přednášela na konferencích historiků a aby publkovala v profesionálních historických časopisech, napsal v neděli 12. prosince britský týdeník Observer.
"Je to, jako kdybych byla mrtvá," konstatuje Lacroix-Riz. "Nikdo o té knize nechce mluvit, nikdo. Celé téma hospodářské kolaborace s Němci je naprosto tabu."
Lacroix-Rizová usilovala po dva roky o to, aby jí vyšel v odborném časopise šedesátistránkový článek na toto téma. Původně si ho objednal časopis historiků, který společně vydává francouzské ministerstvo ekonomiky a financí, avšak článek byl potlačen, poté, co redakční výbor pěti historiků ho charakterizoval jako "nevhodný" a odmítl jeho "nevhodné využívání historických pramenů", které by mohlo vést k tomu, že bude jiným historiků "odepřeno studovat v archívech ministerstva financí".
Nejkontroverznějším zjištěním francouzské historičky, o němž se ve Francii oficiálně mlčí, ale které je potvrzeno originálními dokumenty včetně fotografií, je skutečnost, že existovala velmi těsná spolupráce mezi jednou francouzskou chemičkou a německým průmyslovým koncernem I G Farben, který vyráběl smrtící plyn Cyklon B.
Lacroix-Rizová zjistila, že spolu s četnými dalšími firmami podnik Ugine vytvořil dobrovolně joint venture se svým německým protějškem, s pobočkou firmy I G Farben, už v roce 1941. Joint venture s názvem Durferrit-Sofumi údajně vyráběla látky "proti parazitům". Faktury, účty a dopravní průvodky, které historička objevila, dokumentují, že podnik vyráběl plyn Cyklon B a posílal ho do Německa. Jeho kapitál se v prvních letech války zněkolikanásobil.
Obvinění s pohrdáním odmítlo několik francouzských historiků, podle nichž je prý "vysoce nepravděpodobné", že se plyn vyráběl ve Francii a vozil do Německa, vzhledem k tomu, že byl nestabilní.
Avšak Lacroix-Rizová, jejíž dědeček zemřel v Osvětimi, nyní nalezla fotografie, které pořídil člen gaulistického hnutí odporu Francois Copie, který v továrně pracoval, než v roce 1942 uprchl do nacisty neokupované zóny Francie. Na fotografiích jsou francouzští dělníci v plynových maskách vedle hromad kanistrů s nápisem Ugine. Na nálepkách na kanistrech je francouzsky napsáno "Cyklon B. Jedovatý plyn. Neotvírat. Nebezpečí smrti."
A historička poukazuje na to, že v kanistrech byl Cyklon B v pevném skupenství, a tak byl naprosto stabilní.
Ve své velmi pečlivě vyresearchované knize s více než 3000 originálními zdroji materiálu kreslí Lacroix-Rizová obraz francouzských finančníků a podnikatelů, kteří se ze všech sil snaží vydělat na nabídkách německého státu.
Nejpozoruhodnější je, že to francouzští podnikatelé všechno dělali dobrovolně, zdůrazňuje historička. "Existuje mýtus, podle něhož prý nutila francouzská válečná kolaborantská vláda ve Vichy francouzské podnikatele, aby spolupracovali s Němci. Ve skutečnosti však francouzští bankéři a průmyslníci jednali daleko dříve, než něco začala požadovat vláda, a dělali daleko více, než co se od nich chtělo. Věřili, že Německo válku vyhraje, a prostě prosazovali své kapitalistické zájmy."
Francouzské banky odprodaly investice, vlastněné Židy, stovky francouzských podniků vytvořily joint ventures se svými německými protějšky a tisíce podniků přijaly nové německé akcionáře. Velké židovské podniky byly nadšeně "arizovány" (zkonfiskovány Židům) a jejich akcie byly s velkým ziskem prodány bankám a novému francouzskému družstevnímu managementu těchto podniků.
Množství citlivých otázek dosud nebylo vyřešeno, včetně otázky návratu ilegálně zkonfiskovaného majetku.
Cibulka a Jakeš nejsou na jedné lodi
Vazeny pane Culiku,
dovolte mi nesouhlasit s Vasim nazorem o jedne lodi, na ktere se plavi
panove Cibulka a Jakes. Nemuzete relativizovat vse. Z osobni zkusenosti vim,
ze vitezstvi komunistu nad prostymi obcany po roce 1990 nebylo jen dusledkem
jejich schopnosti a dravosti.
Nikdy jsem komunistou nebyl, moje rodina
patrila spise k odpurcum rezimu, dokonce ani nevim o nikom z primych
pribuznych, kdo by kdy k bolsevikum vlezl.
Myslim, ze patrim mezi uspesne
obcany, mluvim plynne anglicky, travim mnoho casu ve vyzkumnych ustavech a
na univerzitach v zahranici.
Nemuzete me tedy obvinit, ze mi v ramci
globalizace ujel vlak. Naopak. Nekolik vlaku jsem ujet nechal a stale
prijizdeji dalsi. A presto se citim frustrovany a zoufaly nad situaci sveho
naroda.
O mych grantech rozhoduji Ti, kteri si ostruhy vysedeli na
stranickych schuzich. jejich arogance casto nezna mezi. A to jen proto, ze
Komancove znaji jine Komance. Nejsou dravi a schopni. Jsou lini jak prasata,
polovzdelani a vsehoschopni. Nepodcenujte mafianske metody techto
spriznenych dusi. Drzi nasi zemi v klestich, ze kterych se tezko dostava.
Ano, pomalu se to snad meni. Dnes jsem se dozvedel, ze DEU dostane odmenu za
ziskane hlasy v minulych volbach. KONECNE!!!
Rozhodl o tom ustavni soud a
myslim, ze rozhodl dobre. Jsem rad, ze z mych poctive zaplacenych dani zbude
i na stranu, ktere duveruji. Ja totiz na rozdil od mnohych volicu ODS, CSSD
a Repu dane poctive platim. A oni mi z nich financuji: 1. Klause (o ODS uz
pod libereckem sjezdu nemluvim, je to jen parta nohsledu) 2. krachujic banky
3. budizknicemu, kteri nechteji pracovat a jen plodi potomstvo atd.
Myslim, ze vim o globalizaci nejmene tolik co vy. Vim, ze nas smete,
nepodari-li se nam v nasi, na nerostne suroviny chude zemi vytvorit neco, co
budeme moci svetu nabidnout. Ale jestli tomu nekdo branil, tak banda
komunistu, kteri jiz dodnes zpusobili tezke skody a ustedrili zemi tezke rany.
A prosim, nerikejte, ze by zlociny komunismu mely byt SNAD potrestany.
Umucili vam komunisti nekoho v lagru? Cibulka vi, o cem mluvi. On
komunistickym kriminalem prosel. Kazda vlada zodpovida za metody, ktere
pouzivaji jeji represivni slozky. Mimochodem, pri cetbe Cibulkovych
INTERNETOVYCH stranek jsem dosel k nazoru, ze je blazen. Ale ne proto, ze
uverejnuje seznamy estebaku, ale proto ze se silne zajima o temata, ktera
vznikla jenom v dusledku chabe vzdelanosti a malosti lidskeho ducha. Ale to
vas ani nikoho jineho neopravnuje davat ho na jednu lod s Jakesem.
Od
komunismu mozna uteklo 10 let. Vam to mozna pripada hodne, mne ne. Ja proste
nezapominam tak rychle jako ostatni. Jedna perlicka: totalne nasazenym musi
nemecke podniky zaplatit ted, vice nez padesat let po valce. Pozde, ale
prece. Jak budete nazyvat puvodce teto satisfakce??
Po pravde receno, Cibulka je takovy rytir smutne postavy dnesnich dni. Ale
myslim, ze nam ho muze byt jen lito, tezko mame pravo cloveka jeho minulosti
hanet a uz vubec ne ho davat na jedno plavidlo s hovadem Jakesem, i kdyby to
byla kdovijaka nadsazka.
Jiří Šinkora
Co s komunisty?
Měla by být Komunistická strana zakázána? Strana, která má podle průzkumů přes 20% podpory voličů? Je možné zakázat v demokraticlé společnosti stranu, kterou podporuje každý pátý občan?
Velmi často jsme se na stránkách Britských listů dočetli, že je to nemyslitelné. Bylo zde vyčítáno všemožným činitelům včetně prezidenta, že je nedemokratické, když zástupci pětiny občanů nejsou zváni na různá jednání, mluví se zde o tvrdé zaujatosti proti řečené KSČM. Měli by tedy páni Grebeníček, Ransdorf a další býti partnery, spoluhráči na politickém jevišti?
Zdálo by se, že o tom nemůže být pochyb. Tedy návštěvník z jiné planety, nebo človíček, který prožil právě končící století někde v izolaci, by se divil, že o tom vůbec může vzniknout spor. Ale i občan zaběhlých demokracií, USA na příklad, který je zvyklý, že jeho městem může pochodovat tlupa zakuklených KKK, nebo "ohákovaných" Nacistů, který ještě pamatuje, že vláda USA prohrála u Federálního soudu spor s Komunistickou stranou USA, když ji označila za "agenta cizí mocnosti" a chtěla ji zakázat, když nebylo žádným tajemstvím, že bez pochyb skutečně agentem Moskvy byla? Ale vraťme se do Evropy.
Zamysleme se trošku nad historií, které mnozí z nás byli svědky. Jelikož je skutečností, že Komunistická strana Československá byla prakticky ramenem, nebo snad lépe řečeno jedním s chobotů, stalinské strany Bolševiků, nesou tudíž její pohrobci spoluzodpovědnost i za vše, co tato zločinecká organizace způsobila. Na svém kontě má miliony umučených, popravených a hladem a bídou zemřelých obyvatel východní Evropy a Asie. Infiltrace Kominterny byla jedním s argumentů goebbelsovsko-hitlerovské propagandy, jedním ze strašáků, které dopomohly nacistům k rozvratu v demokratickém Německu a tím potažmo i k vzniku druhé světové války. Že snad přeháním? Možná trochu, ale za zamyšlení to stojí. Komu se tedy tento argument nezdá, ať vzpomene na historii vlády KSČ od roku 1945. Cílevědomá příprava na puč, který se nakonec zcela zdařil i s jakýmsi přispěním omylů demokratických stran. Tvrdý, nelidský režim, který následoval a který způsobil smrt několika tisícům, zničil životy statisícům a zdevastoval zemi a její občany, kteří se z toho dodnes nemohou vzpamatovat. To vše se dělo pod praporem strany, která dnes trvá na tom, aby se s ní zacházelo jako s rovnocenným partnerem v demokratické vládě, v systému, který byl v její (jak píše pan Čulík) "přežilé, archaické a pošetilé" ideologii nemyslitelný a té strany, která jakékoli pokusy, nebo jen jejich náznaky o změnu tvrdě a krvavě potlačovala.
Myslím, že by bylo možné i v demokratickém systému stranu s takovou temnou historii bez problému zakázat. V Německu tomu tak je. Nacistická SDAP má podobnou minulost a zákaz její činnosti nikomu nebyl proti mysli. Ovšem nejsem si jist, jestli by to byl šťastný krok, obzvláště dnes, deset let po pádu její vlády. Existence této strany společnost cítí jako vředy, které hyzdí "její pleť a které je možno léčit různým způsobem. Pokud tedy zavrhneme možnost chirurgického zákroku, je tu možnost další a v praxi častěji užívaná, nechat je vyhnisat, případně s pomocí nějakých antibiotik a sterilního prostředí. A hlavně neškrabat!
Myslím, že není těžké chápat snahy představitele KSČM izolovat, či ignorovat. Kontinuita se starou KSČ je zřejmá a stavět na její ideologii a principech a tvářit se při tom "demokraticky" je nesmírná drzost. Že 20% občanů táhne s nimi nemusí být ani tak zarážející, i když těch dalších 80% se za to stydí. Však víme, kolik dobrých, plných žlabů naši normalizátoři museli opustit. Nemůžeme se divit, že na ty zlaté časy vzpomínají s nostalgií a nad ztrátou hrozí pěstí.
Demokratický systém se vyvíjí a obohacuje diskuzí. Ale je možné s nimi diskutovat? Bylo zde napsáno, že Česká televize je proti KSČM "zaujatá." Že je málo zvána do diskuzních pořadů. Měl jsem to štěstí jednu debatu vidět, hostem za tu prastranu byl pan Ransdorf. Někdo z ODS mu dal otázku, jestli sdílí (KSČM) pocit viny za 3 tisíce obětí jejího režimu? Tento pán udiveně odpověděl "... prosím Vás, kde berete taková čísla? Pokud vím, popravených bylo pouze 137!" Tazatel už neměl možnost reagovat, protože podle schematu pořadu, moderátor přešel k dalšímu hostu, s další otázkou. To mi připomnělo jednoho hlasatele nacizmu, který se vyjádřil, že je lží, že bylo vyvražděno 6 milionů židů. Většina jich prý zemřela v táborech na epidemie tyfu a cholery.
Jednou se pan Grebeníček nechal slyšet, že se záměrně nemluví o tom a zamlčuje se vše dobré, co režim komunismu v zemi vybudoval. To mi zase připomnělo obhájce nacizmu, že prý se nemluví, co Hitler pro Němce vše udělal! Vyčistil zemi od Cikánů, Židů a homosexuálů, odstranil katastrofální inflaci, postavil spousty fabrik, kde našli dělníci dobrou práci, zřídil školky a zorganizoval výchovu mládeže, postavil síť dálnic atd. O tom, co to všechno stálo se nemluví. Zrovna tak KSČ, se chlubí podobnými "úspěchy." Ale jak draze jsme za těch 40 roků "pokroku" zaplatili! Dostali jsme se do řad zaostalých zemí, s katastrofální ekologickou situací, nesmírně zanedbanou bytovou kulturou a t.zv. infrastrukturou, nemluvě o katastrofálním přerušení normálního vývoje demokratické společnosti a moderní ekonomiky. Tam, kde jsme byli v roce 1948 téměř ve špici, jsme sklouzli v Evropě mezi ty poslední. A ti, kteří se stále hlásí ke straně, která toto vše způsobila se teď drze vysmívají těm, kteří s pochopitelnými těžkostmi a problémy se naši společnost z tohoto bahna snaží vytahnout.
Pohlaváři této zločinecké organizace se prý neomluvili, nebo se nedostatečně distancují od KSČ. Já ani nemyslím, že je to možné. Jediný správný a přijatelný projev lítosti by byl rozchod s tou "pošetilou", ale nesporně zhoubnou ideologií. Naopak, z úst jejich představitelů slyšíme drzost a aroganci. Od několika "řadových členů" bylo sem tam slyšet: "nebudu přeci převlékat kabát!" Tomu by bylo možno rozumět, ale tu nejde o převlékání! Poctivý člověk a bylo jich dost a je třeba si jich vážit, usoudili, že ten kabát je plný molů a blech a s odporem jej ze sebe shodili! Važme si takových a nenálepkujme je jako ty "byvalé!"
Je možné ty, kteří se do slušné společnosti tlačí v těch smrdutých, zatuchlých kabátech přijmout s důvěrou? Je možné s nimi jednat jako s rovnocennými partnery? Myslím, že je nejen pochopitelné, ale chvályhodné, že se je daří legální cestou držet alespoň trochu v izolaci. Je třeba usilovně a neúnavně připomínat občanům, kteří již zapomněli, nebo kteří tu dobu nepamatují a nechají se zmást profesionální demagogií pohrobků minulého totalitárního režimu komunistů, co v naší zemi způsobili.
"Po desetiletí od pádu komunismu jsou Češi stále těsněji svázáni s
Východem než se Západem... Česká republice se nedaří spojit se Západem.
Brání se požadavkům Evropské unie a v říjnu byla ostře kritizována, když
ji zpráva Evropské komise výslovně uvedla jako zemi, které se nedaří provést
nezbytné ekonomické a legislativní reformy. Týž měsíc unikly vládní zprávy,
uvádějící Prahu jako hlavní základnu pro ruskou mezinárodní špionážní síť.
Pokud SOS dosáhne předčasných voleb, může to neúmyslně poskytnout KSČM obnovenou příležitost k vlivu v České republice. Tím, že SOS bojuje za
změny ve vládě, aniž předkládá řešení, může dosáhnout předčasných voleb,
ale bez toho, že by poskytla alternativu, nebude schopna z nich něco vytěžit.
Protože v posledních měsících vzrostla podpora pro KSČM, volby mohou dopadnout v její prospěch. Pokud obyvatelstvo dojde k názoru, že SOS nemá žádné konkrétní kandidáty nebo cíle, komunisté mohou využít mocenskou průrvu a využít vzrůstající podporu k získání pozic ve státní správě.
Rostoucí autorita komunistů by nejen přesměrovala domácí agendu, ale
sehrála by svou roli i v přetahování mezi Ruskem a Západem ve východoevropských
státech. NATO, které již mělo problémy s integrací České republiky do bezpečnostní
aliance, by tak čelilo bezprostřední krizi."
Věru podnětná úvaha o strategickopolitickém významu jedné z prohradních
iniciativ vyvolává otázky o (možná někdy neúmyslné) roli jejích iniciátorů,
zastánců a signatářů.
České školství
Marek Houša
Pane Hausenblasi,
fandim vasemu usili. A asi bych sveril svoje deti zakladni skole, kde byste
byl reditelem. Deti nemam, takze se muzu do aktivit, ke kterym vyzyvate,
zapojit jen neprimo.
Vychova deti je do znacne miry urcovana zpusobem, jakym byli vychovavani
jejich rodice. A dale spolecenskymi autoritami pro tuto oblast. Okolim, v
nemz rodina zije.
Jen se letmo dotku problemu:
Domnivam se, ze deti jsou malo vychovavany svymi rodici. A dnesni rodice az
na vyjimky nepocituji opravdu nalehavou potrebu travit vice casu s detmi.
Duvodem je asi to, ze ho s nimi travit neumi - nikdo je to v mladi nenaucil.
Byli vychovavani v 60-70. letech, v dobe kdy u nas kvetl socialismus. To se
projevovalo mj nadmernym rozdelenim rodiny po vetsinu dne- o deti se misto
rodicu "starala a vychovavala je" spolecnost.
Deti byly zajisteny materialne, ale ne po dusevni strance. Co je kazdeho a
nici, to se nici- a plati to i pro deti ve skolach. Nemyslim ted rozvoj
inteligence, ale celkovy rozvoj osobnosti.
Napr. nejen socialismus, ale ani dnesni moderni spolecnost nema zadnou
srovnatelnou nahradu za bajecne pribehy obsazene v Bibli, s jejiz pomoci by
deti ucila pravidla spolecenskeho chovani, moralku.
Neco by mohly ovlivnit spolecenske autority, ty jsou ale vytvoreny medii- a
staly se casto autoritami proto, ze casto jen pitomne chvali- to se dobre
posloucha a cte. A tak vznika kolobeh medialniho upevnovani autority.
Behem nekolika let zalozim rodinu, a moje deti by tak zacaly v kolektivu
ostatnich deti travit vice casu az tak za 7 az 10 let. Verite, ze se do te
doby situace nejak vyznamne zlepsi? Ja ne. Setrvacnost spolecnosti je
ohromna.
K necemu se vam priznam- uvazuji spis o tom, zda by bylo mozne, usidlit se v
jine evropske zemi. A i kdybch zustal v Cechach, chtel bych radeji doprat
svym detem detstvi na mensim meste. Praha je po vsech strankach pro prumerne
dite nevhodne mesto.
Mimochodem, mnohe z aktivit, ke kterym vyzyvate existuje. Cetl jsem o tom.
Protoze ale nejsou soustavne masovymi medii podporovany, malo se o nich vi.
Snad by tomu mohla napomoci nejaka spolecenska organizace, pokud mozno
nestatni.
Vzdělávání je vždy k nějakému účelu
Ferdinand
K tomu vzdelavani:
Obavam se, ze pan Kotrba si neuvedomuje, ze optimalni vzdelani v obecnem smyslu
neexistuje. Existuje vzdy jen vzdelani, optimalni VZHLEDEM K DANEMU UCELU.
V praxi to znamena, ze predlistopadovy vzdelavaci system byl optimalni, pokud
cilem byla VYCHOVA K POSLUSNOSTI. Da se rici, ze byl dobrou pripravou pro
preziti v tehdejsim systemu.
Naopak zapadoevropsky vzdelavaci system cloveka pripravuje velmi slusne na
podminky trzniho hospodarstvi.
Pokud cilem vzdelavaciho systemu je vychova estetu, primlouvam se za
znovuzavedeni latiny a vytvarne vychovy na stredni, popripade i vysoke skoly.
Pokud cilem vzdelavaciho systemu je priprava lidi, kteri se budou po zbytek
zivota zivit praci (tim netvrdim, ze sochari nepracuji, ale ze tento obor
neuzivi staticky vyznamny pocet lidi a vyzaduje zcela specialni pripravu),
navrhuji nasledujici model: vzdelavaci instituce seznami studenty s tim, jake
informace se v knihach (CD, internetu) nachazeji, jak je nalezt a k cemu jsou
dobre. Poskytne jim prakticke navyky, jak ty informace hledat, a jak predlozene
informace krizve kontrolovat vzhledem k moznym umyslnym chybam.
Pokud se tam navic ve spolecenskem zajmu ci vzhledem k zajmu studentu zaradi
filosofie, umeni ci sport, proc ne. Ale nemuzeme ne tom stavet, neb nas to
neuzivi.
Ze je to samozrejme? Vubec ne. Cituji z volebniho programu KSCM. "Pred jednim
ci dvema desetiletimi se vetsine obcanu zdaly katastroficke predstavy o
ekologickem vyvoji prehnane, ale nyni uz musime kupovat cistou vodu pro deti a
se znepokojenim sledujeme devastaci pudy a lesu i hlaseni o smogove situaci."
Soudruzi vedi, ze si mohou dovolit (a vesele si dovoluji) tvrdit prakticky
cokoliv, jen kdyz se to libi davum. Obcan, ktery prosel socialistickou skolou a
neni zvykly konfrontovat prani s fakty ci jen vlastni pameti. Proste ho
nenapadne porovnat citovanou tezi z volebniho programu s klesajicimi emisemi
SO2, stavem vodnich toku atd atd...
Stalo se modou, strasit obyvatelstvo globalizaci. Toz bych se rad zeptal: kdo ma
vetsi sanci na preziti? Ten, kdo se poslusne napapouskuje kdejakou pitomost,
nebo ten, kdo dokaze POLOZIT V PRAVY CAS SPRAVNOU OTAZKU a vi, kde na ni najde
odpoved?
Otazku lze polozit take takto - mirime ke spolecnosti, ktera podporuje
poslusnost, nebo do spolecnosti, ktera je zalozena na osobni iniciative? Zamerme
timto zpusobem i vzdelani budouci generace. I kdyz... Kdyz se tak rozhlednu po
volebnich preferencich, tak si rikam, ze bychom to s prilis svobodomyslnym
skolstvim mozna nemeli prehanet. Prilis svobodomyslni studenti mohou v zivote
osklive narazit...
Plasty: předčasná kapitulace ministerstva životního prostředí před průmyslem
Ministerstvo zivotniho prostredi samo ustoupilo natlaku prumyslu ve
veci zakazu PVC v obalech. Zcela neoduvodnene totiz do novely zakona o
chemickych latkach a chemickych pripravcich vsunulo paragraf, kterym
se rusi zakaz pouziti PVC v obalech k 1. lednu 2001, a to bez nahrady.
"Podle naseho soudu k tomu ministerstvo zivotniho prostredi nenutil
nikdo jiny nez prumyslova lobby majici zajem na co nejdelsim pouzivani
PVC ve vsech jeho aplikacich. V teto souvislosti mne prekvapuje
ministrovo ujisteni na Zelenem foru, ze trva na zakazu PVC v obalech
podle soucasneho terminu," komentuje postoj ministerstva predseda Deti
Zeme, RNDr. Jindrich Petrlik. Ekologicka sdruzeni se tak snazila
nadarmo.
Pri projednavani v Senatu Parlamentu CR se sice v patek 10. prosince
podarilo zmarit pokus o posunuti terminu k zakazu PVC v obalech
navrzeny novelou zakona o odpadech, ale den predtim senatori
odsouhlasili jeho naproste vyskrtnuti pri schvaleni novely zakona o
chemickych latkach a chemickych pripravcich. "Kratka veta v zakonu, ve
kterem to nikdo necekal, unikla bohuzel i nasi pozornosti. MZP CR by
vsak melo dusledne hajit dosud dosazeneho pokroku v legislative na
ochranu zivotniho prostredi a ne ji samo oslabovat. Rozhodne jsme od
nej takovy krok necekali," lituje omylu Jindrich Petrlik.
PVC se tak v Ceske republice, na rozdil od zemi Evropske unie, opet
tesi naproste "volnosti". I presto, ze se do nej davaji nebezpecne
prisady, muze se nadale pouzivat i na obaly v potravinarskem prumyslu,
ktere jsou vetsinou navic pohrichu protizakonne neoznacene. PVC, ktere
skonci v odpadu je jednim z hlavnich zdroju dioxinu. Pokud by Ceska
republika pristoupila k restriktivnim opatrenim, jak uz to v pripade
PVC ucinily zeme jako Svedsko, Dansko ci dokonce Indie, pak by byla
blize naplneni Protokolu o perzistentnich organickych latkach, ktery
podepsala v Aarhusu.
Ekologicka sdruzeni se tlaku na zakaz pouziti PVC v obalech
nevzdavaji. Je to jeden z aktivnich kroku vedoucich k omezeni emisi
dioxinu do prostredi, ktere pozaduje i pres 13 tisic signataru petice
"Konec dioxinu v Ceske republice" predane ministru Kuzvartovi v rijnu
tohoto roku.