Budoucnost digitálního televizního vysílání v České republice
Vážený pane Čulíku,
rád bych reagoval na Vaši krátkou informaci o naší tiskové zprávě k udělení licence na digitální vysílání. Přiměla mě k tomu Vaše otázka na konci zprávy. Z ní totiž zaznívá buď neinformovanost nebo nepochopení problému z Vaší strany.
Dovolím si tedy dodat k tiskové zprávě několik doplňujících informací a pokusím se na Vaši otázku odpovědět.
Digitální televizní (a nejen televizní) vysílání podle systému DVB (Digital Video Broadcasting), který vznikl v Evropě a zavádí se dnes skoro v celém světě, a který samozřejmě hodláme adoptovat i u nás, přinese kromě zlepšení technické kvality přenášeného obrazu a zvuku jeden zásadní zlom. Systém využívá téměř stejné kmitočtové pásmo a identickou šířku kanálu, jako dnešní analogová televize. Oproti ní však umí, díky statistickým teoriím o nadbytečnosti a elektronice, která je umí aplikovat, přenášet obrazové, zvukové, ale i jiné informace tak úsporně, že dokáže pomocí dnešního jednoho televizního kanálu (nebo kmitočtu) přenést současně více televizních programů (podle dnešního stavu úrovně technologie 4 -5 televizních programů ve srovnatelné kvalitě s dnešním analogovým vysíláním, ale do budoucna se bude tento počet zvyšovat). Navíc umí pokrývat rozsáhlejší území stejným kanálem (nebo-li kmitočtem) pomocí sítě vysílačů pracujících na tomto kmitočtu (tzv. jednofrekvenční sítě). Teoreticky by se tak dala porýt celá republika jedním kmitočtem pro zmíněný počet 4-5 programů (prakticky to má však jistá omezení). Uvážíte-li, že kmitočtové pásmo, pro které je digitální vysílání navrženo obsahuje kolem 40ti takových kanálů (kmitočtů) a že podle prvních návrhů bude potřeba v ČR pro jednu celoplošnou sí» 4-5ti zmíněných programů tři z nich vhodně kombinované, lehce odhadnete, že kdyby se hypoteticky dnes vypnuly analogové sítě a zítra na jejich kmitočtech zapnuly digitální, můžeme mít rázem v republice teoreticky 13 celoplošných sítí po 4-5 programech, tj. čistě teoreticky 75 různých programů celoplošných nebo nepřeberné kombinace programů celoplošných a regionálních. Uvádím tato ryze teoretická čísla záměrně proto, aby vyplynul význam a důsledky zavedení tohoto systému - vznikne prostor pro konkurenci, který, jak někteří současní majitelé televizních licencí tvrdí, náš trh údajně neunese?! Sdílení jednoho vysílacího kanálu (kmitočtu) více programy (tedy i vysílateli programů) navíc zákonitě vyústí ve zcela jinou strukturu vlastnictví sítí, oprávnění používat sítí k šíření programů a udělování (nebo spíše už vydávání) licencí. Jednoznačně z toho vyplývá, že se naprosto oddělí sítě od vysílatelů, vznikne jakási infrastruktura televizních (ale i rozhlasových a datových) kanálů a jejich provozovatelů (něco jako sítě GSM), kteří budou hledat zákazníky (vysílatele komerčních programů, placené televize, videa na přání a dalších služeb, které se trhu prosadí). Dalo by se s nadsázkou říci, že to bude něco jako bezdrátová "kabelová" televize.
A tady v tomto místě se pokusím na otázku z Vašeho článku odpovědět: Czech DVB Group se chce zařadit do té zmíněné skupiny provozovatelů digitálních sítí a poskytovat programové kanály všem, co se na trhu objeví, tedy ČT, Nově, Primě a dalším. V žádném případě nemáme zájem produkovat programy (a měla by to být i příští legislativní podmínka provozování takovýchto sítí s ohledem na nezaujatost při poskytování vysílacích kanálů). Naopak chceme připravit prostor proto, aby vznikla další Nova, další Prima atp., tedy klasické podnikání na telekomunikačním trhu. A v oboru nejsme úplnými začátečníky, jak by se mohlo z názvu firmy a data jejího vzniku zdát. Stejní lidé, kteří pracují pro Czech DVB Group, před téměř třemi léty (v lednu 1997) spustili a stále provozují digitální satelitní distribuci a vysílání (v systém DVB) českých televizních a rozhlasových programů (ČT1, ČT2, Prima TV, Galaxie, Hallmark, ČRo1, ČRo2, ČRo3, RFE a další) přes satelit Kopernikus, a které je známé jako vysílání firmy Czech Link.
Na závěr ještě uvedu, že udělení licence je pozemském vysílání televize vlastně začátek něčeho nového, s velkými riziky a dlouhodobou návratností. Jedním z největších problémů nového systému je, že si diváci budou muset doma pořídit přijímací zařízení, která jsou sice dneska cenově na úrovni 20 000,- Kč a jistě během několika let zlevní jako třeba v minulosti satelitní přijímače. Ani na relativně nízkou cenu však nebude asi nikdo ochoten přistoupit, pokud se mu zároveň nenabídne něco nového (program, služba apod.) Navíc je celé to kmitočtové spektrum pro digitální sítě obsazeno právě těmi dnešními analogovými televizemi a existuje dnes velmi omezený počet kmitočtů (kanálů), na kterých lze toto vysílání zahájit. Na úspěchu našeho projektu tak do jisté míry závisí okamžik, vhodný pro vypnutí analogové televizní sítě, a kdy bude možno v plné míře využít možností dostatečného prostoru pro vysílání většího množství televizních a jiných programů. Střízlivý odhad hovoří o deseti letech a pesimistický o dvaceti.
Na naší internetové stránce deklarujeme i propagační aktivity digitálního vysílání v ČR a o ty jsem se (kromě propagace vlastní firmy) tímto dopisem pokusil. Doufám, že se mi alespoň trochu podařilo Vám osvětlit možnosti digitální televize, alespoň ve vztahu k současnému stavu. Jinak tento systém nabízí celou řadu jiných možností, nejen pasivní sledování "duchaplných programů". Ale o tom možná někdy příště, pokud budete mít zájem. Jinak se lze o možnostech tohoto systému, o celé jeho historii vzniku a rozvoji v Evropě a ve světě dočíst na stránkách mezinárodní organizace DVB sídlící v Ženevě.
Jiří Rajdus
Czech DVB Group, a.s.
Pod Hájkem 1
180 00 Praha 8
tel.: 02 6844326
fax.: 02 90001856
Poznámka Jana Čulíka: Argumentoval jsem, že zatímco prosazují v Británii zavádění digitálního vysílání hlavní broadcasteři (BBC, Sky Television, atd.) a přesto není jasné, za jak dlouho bude veřejnost ochotna na nový systém přejít, pokud v České republice není zavádění digitálního vysílání spojeno s hlavním poskytovatelem pořadů, ale licence byla udělena pouze firmě, která bude vysílání technicky umožňovat, bez výroby vlastních pořadů a bez zavedené značky, bude zavádění zřejmě velmi pomalé. Přišla k tomu ještě tato odpověď:
Vážený pane Čulíku,
jsem rád, že jste na můj dopis reagoval. Pravda je, že v Anglii to vzali, jak
se u nás říká, "z gruntu" a na celém projektu se účastní jak telekomunikační
firmy, tak významní broadcasteři. My jsme tak trochu v České
republice pionýry a samozřejmě s podporou broadcasterů počítáme.
Hodláme jejich
programy (a za jejich souhlasu) kromě dalších vysílat taky. Mimochodem i v
Anglii mají v rámci projektu rozděleny úlohy na broadcastery a poskytovatele
sítí a podle toho taky přidělují licence. U nás je, jak jistě víte, odlišná
situace na mediálním trhu a proto je v našich plánech i to, že pilotní
projekt by měl ukázat nejen technickou stránku věci (spíše jen aplikaci na
naše konkrétní podmínky), ale hlavně stránku komerční, tedy to, co zde bude
"tahákem", aby si divák něco nového koupil. Taky si myslím, že zájem o
digitální vysílání ze strany našich státních orgánů je v tuto chvíli
okrajový, který pramení z nedocenění tohoto způsobu vysílání. Takže zaplať
Pánbůh za to, že byla alespoň tato licence vydaná (není asi pro dobro veci
podstatné, že ji dostala právě Czech DVB Group).
Mimochodem o licenci v tuto
chvíli projevily zájem pouze dva subjekty, kromě nás ještě České radiokomunikace.
Ty budou rovněž realizovat zkušební vysílání na jiném kanále (kmitočtu).
Nevím jestli to z minulého dopisu vyplynulo jasně, ale znovu opakuji: má-li
se někdy v budoucnu přejít na digitální vysílání (a analogové vypnout), je
potřeba, aby v té době byla co největší penetrace trhu potřebným přijímacím
zařízením, pak to bude i pro současné broadcastery jednodušší (problémy s přepnutím budou podobné jako při přechodu z vysílacího systému SECAM na PAL v roce 1992).
A nové
zařízení si koupí jen omezený počet diváků, pokud ovšem tam nepřibude něco
nového. To je vlastně strategie, která by podle nás mela byt i motivem při
koncipování legislativy pro tuto oblast.
