Jak protestovat?
K demokracii přirozeně patří, že si člověk některé věci nenechá líbit.
Domáháme se jednotlivě, či ve skupině svých skutečných či domnělých nároků a ať už jsou ty protesty adekvátní či nepřiměřené, úspěšně anebo neúspěšné, nutí nás k užitečnému zamyšlení.
V dopravních zácpách, které dnes míní způsobit autodopravci, budeme přemýšlet, zda by jim stát měl vyjít vstříc snížením silniční daně, anebo zda by měl raději zvýhodnit dopravu železniční.
Jedním ze způsobů by bylo zdanit autodopravce víc a ulevit tak přetíženým komunikacím. V případě odpůrců včera projednávaného územního plánu Prahy vnímáme, jak jejich argumenty poněkud ztratily váhu po té, co některý z nich zamořil sál magistrátu sprejem obsahujícím kyselinu máselnou. Se zastupiteli, vystavenými zápachu který připomínal následky silné žaludeční nevolnosti člověk cítí soucit bez ohledu na kvalitu územního plánu. Projevem občanské angažovanosti není udělat smrad a zmizet.
Další protest, který budí rozpaky, předvedl vydavatel Anonce Josef Kudláček, který inzerátem nabízí pět miliónů tomu, kdo odstraní Václava Klause z politické scény. Nápad to není ani vtipný ani rozumný.
Důvěryhodnost politiky se nezvýší odstraňováním stávajících politiků ale pouze tím, že zvolíme lepší.
Asi nejsympatičtějším aktuálním protestem je žaloba, kterou podali odboráři Všeobecné zdravotní pojišťovny na ministra zdravotnictví. Nenechali si líbit, že neadresným výrokem obvinil všechny zaměstnance této instituce ze zlodějství.
Právem jsou dotčeni a slouží jim ke cti, že svůj protest nezlehčují obtěžováním občanů dopravní zácpou, ani se nesnížili ke spreji, kterým by zasmradili Davidovo ministerstvo, či k inzerátu, který by vypsali na jeho hlavu. Slušně se domáhají slušnosti.
Vysílalo se v pátek 10. září 1999.
