Britská vláda opět vyvíjí nátlak na BBC
Robin Cook požadoval zkrácení svého rozhovoru
Znovu vznikla kontroverze ohledně cenzurního tlaku od britské vlády na BBC, napsal v neděli týdeník Sunday Times. Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook se totiž donutil přimět BBC, aby vystříhla určité pasáže z jeho rozhlasového rozhovoru.
Cook se snažil zasáhnout do redakční politiky BBC poté, co ho hlavní ranní živý zpravodajský pořad Radio 4 "Today" ve čtvrtek 9.9. interviewoval o tom, zda bude dovoleno, aby se představitelé indonéské vlády účastnili nadcházejícího britského veletrhu se zbraněmi. Pozvání britské vlády pro indonéské činitele na tento veletrh jsou po násilí na Východním Timoru široce kritizovány.
Během rozhlasového rozhovoru Robin Cook nedokázal řádně odpovědět, když se ho reportér John Humphrys ptal opakovaně, pětkrát za sebou, proč britská vláda pozvání pro představitele indonéské vlády nezrušila.
Cook odpovídal, "Neočekáváme, že by na zbrojní veletrh přijeli" a "Během minulých dvou let nepřijeli a nepřijedou ani letos" a "Pozvání byla rozeslána celé řadě zemí, včetně Indonésie".
Humphries poukazuje na to, že se mu nepodařilo z Cooka dostat jasnou odpověď.
Po rozhovoru, který se konal telefonem z Nového Zélandu, kde se Robin Cook účastnil mezinárodní schůzky, vydal britský ministr zahraničních věcí ze sebe to, co informované kruhy označují za "soustředěný verbální útok" na Humphryse.
Jeden zdroj v BBC konstatoval: "Cook řekl Humprysovi, 'Já jsem na vaše otázky odpověděl. Rozhovor byl mnohem delší, než jsme se dohodli.'"
Poradci vysvětlili, že se Cook rozčiloval, protože souhlasil s rozhovorem jen pod podmínkou, že na zbrojní veletrh se ho Humphries zeptá pouze jednou. Navzdory tomu se vedení pořadu Today rozhodlo nezkracovat rozhovor, který byl natočen dvě hodiny před vysíláním a vysílal se pak v pořadu Today v nejsledovanějším čase, v 8.10 ráno. Telefonoval jim pracovník tiskového úřadu z ministerstva zahraničních věcí, který požadoval, aby byl rozhovor zkrácen.
Ministr zahraničních věcí si také stěžoval před deseti dny pořadu Today, že bylo jeho zpravodajství "zavádějící". Ve zprávách uvedla BBC, že činitelé britského ministerstva zahraničních věcí potvrdili, že v červenci byly při útocích proti obyvatelstvu použity britské stihačky typu Hawk. Cook předtím tvrdil, že se dodávky stihaček Hawk do Indonésie nedají zastavit, protože byly příslušné smlouvy uzavřeny již dříve, když v Británii ještě vládli konzervativci. Ve smlouvě však bylo jasně uvedeno, že stihačky nesmějí být použity proti indonéskému obyvatelstvu.
V pátek konstatovalo britské ministerstvo zahraničních věcí, že je "šokováno", že indonéské letectvo těchto stihaček používá ve Východním Timoru. V sobotu večer Cook oznámil, že prodej stihaček Hawk do Indonésie byl zastaven.
Otázka týdne:
Nezaměstnanost v České republice
Jan Čulík, Radiožurnál, neděle 12. 9. 1999 v 9.10
Máte pocit z reakcí politiků, že si na zvyšující se počet nezaměstnaných zvykají, anebo že je to vyvádí z míry?
Podívejte se na internetové stránky Špidlova ministerstva práce a sociálních věcí. Najdete tam přibližně pětadvacetistránkový projekt nazvaný Národní plán zaměstnanosti, dosti přesně vypracovaný podle zásad Evropské unie. (Mimochodem, srozumitelnější je to v angličtině, i když anglický text obsahuje chyby, protože se vyhnete dřevěné české úřednické řeči.) Tento Národní plán zaměstnanosti je důkaz, že Špidlovo ministerstvo proti zvyšující se zaměstnanosti něco po deseti letech, opravdu dělá, konečně podle zavedených západoevropských zkušeností. Věci ovšem nenapomáhají mlhavé a rozvláčné rozhovory, jaký Špidla poskytl včera Alexanderu Kramerovi v deníku Právo, kde o národním programu zaměstnanosti neřekl vůbec nic.
Bohužel, celý program je teprve na naprostém začátku. Samo ministerstvo očekává, že se jeho efekt začne projevovat až někdy po roce 2000 a mezitím stoupne nezaměstnanost v ČR na 10 až 11 procent. Chybějí příslušné struktury a efektivní státní správa. Neexistuje spolupráce mezi ministerstvem a lidmi na nižších úrovních, neexistuje příslušná legislativa, neexistuje potřebná struktura regionů. V současnosti se aktivního programu proti nezaměstnanosti účastní pouze 7,5 procent českých nezaměstnaných! V některých oblastech plánovaných akcí ani nebyl dosud určen rozpočet.
Principy, které chce Špidlovo ministerstvo prosazovat, totiž zejména zlepšit kvalifikaci i zaměstnatelnost českých občanů, podporovat poradenstvím a infrastrukturou vznik malých a středních podniků a zajistit adaptabilitu už existujících podniků, jsou však naprosto správné, prosazují se všude v západní Evropě a je dobře, že se je Špidla snaží realizovat.
Jen zahraniční investory bych lákal do Čech méně finančními dotacemi a daňovými úlevami (o ty usilují často prodělečné zahraniční podniky) a více kvalitní státní správou, moderní infrastrukturou a kvalifikovanými pracovními silami a zejména efektivní byrokracií.
Jak protestovat?
K demokracii přirozeně patří, že si člověk některé věci nenechá líbit.
Domáháme se jednotlivě, či ve skupině svých skutečných či domnělých nároků a ať už jsou ty protesty adekvátní či nepřiměřené, úspěšně anebo neúspěšné, nutí nás k užitečnému zamyšlení.
V dopravních zácpách, které dnes míní způsobit autodopravci, budeme přemýšlet, zda by jim stát měl vyjít vstříc snížením silniční daně, anebo zda by měl raději zvýhodnit dopravu železniční.
Jedním ze způsobů by bylo zdanit autodopravce víc a ulevit tak přetíženým komunikacím. V případě odpůrců včera projednávaného územního plánu Prahy vnímáme, jak jejich argumenty poněkud ztratily váhu po té, co některý z nich zamořil sál magistrátu sprejem obsahujícím kyselinu máselnou. Se zastupiteli, vystavenými zápachu který připomínal následky silné žaludeční nevolnosti člověk cítí soucit bez ohledu na kvalitu územního plánu. Projevem občanské angažovanosti není udělat smrad a zmizet.
Další protest, který budí rozpaky, předvedl vydavatel Anonce Josef Kudláček, který inzerátem nabízí pět miliónů tomu, kdo odstraní Václava Klause z politické scény. Nápad to není ani vtipný ani rozumný.
Důvěryhodnost politiky se nezvýší odstraňováním stávajících politiků ale pouze tím, že zvolíme lepší.
Asi nejsympatičtějším aktuálním protestem je žaloba, kterou podali odboráři Všeobecné zdravotní pojišťovny na ministra zdravotnictví. Nenechali si líbit, že neadresným výrokem obvinil všechny zaměstnance této instituce ze zlodějství.
Právem jsou dotčeni a slouží jim ke cti, že svůj protest nezlehčují obtěžováním občanů dopravní zácpou, ani se nesnížili ke spreji, kterým by zasmradili Davidovo ministerstvo, či k inzerátu, který by vypsali na jeho hlavu. Slušně se domáhají slušnosti.
Vysílalo se v pátek 10. září 1999.
Platba na České poště
Podělím se s Vámi o zkušenost se zasíláním peněz poštovní poukázkou
(nebo složenkou?) Českou poštou. Má žena odeslala poštovní poukázkou částku
200,00 Kč na bankovní účet. U přepážky jí bylo jí sděleno, že poplatek
je 8,00 Kč. Zaplatila tedy 208,00 Kč. Uzavřela tedy s ČP smlouvu o tom,
že pošta doručí zboží (peníze) a zaplatila za tuto službu stanovený (zaměstnancem
ČP vyžádaný) poplatek. Tím byla transakce ukončena.
Leč nikoliv.
Adresát se ozval, že na účet mu přibylo pouhých 196,10 Kč, tedy o 3,90
Kč méně. A začal jsem tedy pátrat, kdo byl ten zloděj, který ze zboží během
dopravy malou část zásilky zcizil (asi tak, jako se vykrádají vagony na
železnici).
Dovolal jsem na oddělení ČP, které má zřejmě takovéto dotazy na starosti
a začal dialog. Já trval na tom, že byla uzavřena smlouva (zaplacením poukázečného
ve vyžádané výši) o přepravě částky 200,00 Kč a tato smlouva nebyla dodržena.
Paní na druhém konci linky tvrdila, že zmenšení objemu přepravované zásilky
proběhlo na základě smlouvy, kterou uzavírá Generální ředitelství ČP se
všemi bankami. Tato smlouva údajně stanoví, že při převodu na bankovní
účet se z přepravované částky strhne stanovený poplatek (nyní 3,90 Kč)
a na účet adresáta je tudíž připsáno méně. Banky jsou údajně povinny o
tomto všechny své klienty poučit. Čili náš adresát nás měl upozornit, že
nemáme posílat 200,00 Kč, ale 203,90 Kč. Až dosud to asi není moc zajímavé.
V čem je tedy problém? Mám za to, že byla uzavřena smlouva o poskytnutí
služby (přeprava 200,00 Kč) a v době uzavírání smlouvy bylo u přepážky
řečeno, že cena služby je 8,00 Kč. O tom, že zboží (peníze) nebudou doručeny
tak, jak bylo podáno k přepravě, nebylo řečeno ani slovo.
Nebylo řečeno
ani slovo o tom, že pokud jde o platbu na bank. účet, bude nutný ještě
další poplatek. Přitom v době platby byla tato smlouva (GŘ ČP - banky)
zcela evidentně v platnosti. Zákazník (plátce složenky) byl okraden o částku
poplatku, o kterém nebyl předem (při uzavírání smlouvy) informován. (Možná
by k tomu mohl něco říci nějaký právník). Proč hovořím o krádeži? Vůči
adresátovi má plátce dluh 3,90 Kč, který musí být uhrazen.
Aby bylo jasno, nejde o 3,90 Kč (při podání poukázky je na požádání
rád zaplatím; a s adresátem jsme se již domluvili k oboustranné spokojenosti),
ale o princip.
Navíc se ČP kasá, jak zdokonalila přepážkový systém. To je pravda. Ale
nevím, proč v jejich SW není automaticky zohledňován další poplatek, který
je při platbě na ban. účet požadován (přitom na složence je zcela jasně
vidět, že jde o platbu na bank. účet).
Připadá mi jaksi arogantní od ČP (ústy jejího pracovníka) tvrdit, že
je tomu odjakživa, že se takto (dodatečně) strhávalo vždy.
Zbývá jedině povzdech: už aby tady byla nějaká konkurence (i když kartelové
dohody ji hravě eliminují), která se bude snažit vyjít svému zákazníku
vstříc.
L. Pavlič
Ještě jednou "Přes Lánského od lesa"
Pan Pinkava pise:
"......... Naprosto pritom bagatelizuji skutecnost, ze ucelove
zalozenym kontem protekly (nebo na nem uvizly) pochybne statisice, ze
je tam poukazala ceska vlada, respektive ministerstvo, a to za
aktivni ucasti CNB coby devizoveho mista ve smyslu daneho zakona -
tedy te same instituce, ktera ma takove transakce odhalovavat, ne
zprostredkovavat.
.......
Kdo nezavisly ma tedy vydavat prislusne povoleni k zalozeni konta,
pokud je povoleni treba? Neni vubec prekvapive, ze CNB nevydala
povoleni, nejspis povazuje za nadbytecne 'si' dat povoleni do
supliku - respektive, jeji pocinani se muze za primy souhlas
povazovat.
.......
.......pocinani ministerstev a CNB je neomluvitelne - je v rozporu s
rozumnym zachazenim s nasimi (statnimi) penezi. Prece nelze platit
nejake firme od statu dluznou castku na konto treti strany, at uz v
kterekoliv zemi ?!"
Konec citace.
Pripomenu zakladni fakta:
1. Jista firma vyhrala spor s MF CR o zaplaceni dluzne castky. MF CR
dostalo prikaz zaplatit dluznou castku.
2. MF CR castku nezaplatilo.
3. Majitel firmy se obratil na sveho pritele E. L., toho casu poradce
predsedy Parlamentu M.Z. s tim, jestli by mu nemohl zaridit, aby MF
CR splnilo sve zavazky a dluznou castku zaplatilo.
4. Pan L. vyuzil svych znamosti na MF CR a zaridil, ze firme byla
zaplacena dluzna castka.
5. Dluzna castka byla zaplacena bezhotovostne nasledujicim zpusobem:
Firma poslala MF CR cisla uctu, na ktera maji byt penize poukazana.
MF CR vystavila platebni prikaz, aby z jeho uctu vedeneho u sve
banky, v tomto pripade CNB, byly vyplaceny takove a makove castky na
tyto ucty. Banka, tj. CNB, po prezkoumani, zda prikaz ma vsechny
nalezitosti a je vystaven opravnenou osobou, provedla prikazy
majitele uctu. Banka neni opravnena kontrolovat,co a jak dela majitel
se svym uctem a svymi penezi, pokud neni porusen nebo neni podezreni z
poruseni zakona.
(Pozn. Pokud by treba mela podezreni, ze dochazi k
prani spinavych penez, musela by toto oznamit prislusnemu organu,
Financne analytickemu utvaru MF CR a pockat,jestli povoli nebo
zamitne provest financni operaci. V pripade majitele uctu jako je MF,
chapu, ze banka si mysli, ze u takoveho majitele uctu neco takoveho
nehrozi a tudiz jeji pozornost neni ostrizi. Nebot se patrne
domniva, ze MF CR je takova instutuce, u ktere ani
podezreni z neceho takoveho nepada v uvahu a je naprosto absurdni).
5. Jeden z uctu, na ktery mela byt zaslana cast z dluzneho obnosu,
byl veden u banky sidlici v Rakousku. Banka tuto platbu prijala a pri
kontrole, zda souhlasi identifikacni udaje, zjistila, ze jmeno konta
nesouhlasi s jmenem prijemce uvedenym na platbe. Na zaklade tohoto
rozdilu rozhodla se platbu neprijmout a vratit odesilajici bance, v
tomto pripade CNB. (Teprve po ujištění od firmy Hollanco, že peníze mají být skutečně poukázány na Lánského konto, je rakouská banka Sparkassen přijala, pozn. JČ.)
6. Takze CNB se takto dovedela, ze konto, jehoz majitelem mela byt
dotycna firma, je majetkem jine osoby. Dovedela se take, ze
majitelem je obcanem CR? CNB informovala MF CR, ze jedna z
pozadovanych plateb nebyla uskutecnena a z jakeho duvodu.
Je otazka, co delaly CNB a MF CR, pokud vedely z informaci z Rakouska,
ze dotycny majitel uctu je obcanem CR.
7. Uvedena informace opustila zdi MF CR nebo CNB a dostala se do
verejneho obehu.
Z toho, dle meho nazoru, plyne :
1. Abyste meli sve pohledavky u MF CR vyplaceny rychle a pokud mozno
vubec, musite mit zname a zajistit si protekci, coz samozrejme je
zivna puda pro korupci. (Pozn. Dle meho v kazde slusne zemi by tato
situace byla tercem ostre kritiky tisku a predmetem interpelace
opozice v parlamentu. A nekolik hodin po vyjiti teto informace by
prislusny ministr oznamoval na mimoradne tiskove konferenci vysledky
setreni a personalni zmeny. Ovsem pouze v tom pripade, pokud by
nechtel byt odejit sam.)
2. Je otazka, jestli prikazce, tedy MF CR vedel, jestli jeden z uctu,
na ktery mely byt zaslany penize, ma jineho majitele nez je
deklarovano. Jestli ne, nelze MF CR vinit. Jestli ano a tuto
skutecnost neoznamila prislusnemu organu statni spravy, nese
zodpovednost.
3. CNB zde fungovala jako banka, platebni agent MF CR, nikoli jako
organ statni spravy.
Je otazka, jestli platebni banka, tedy CNB vedela, jestli jeden z
uctu, na ktery mely byt zaslany penize, ma jineho majitele nez je
deklarovano. Jestli ne, nelze CNB vinit. Jestli ano a tuto skutecnost
neoznamila prislusnemu organu statni spravy, nese zodpovednost.
Pokud prislusny organ statni spravy byl informovan a nezasahl,nese
zodpovednost.
4.Otazka, jiz vyse zminena, vedela CNB po vraceni z Rakouska, ze
majitel je obcanem CR a pokud ano, co pote delala CNB a MF CR? Pokud
prislusny organ statni spravy byl informovan,ze majitel
uctu v zahranici je obcanem CR a nema k tomu povoleni,a nezasahl, nese
zodpovednost.
Bez znalosti vyse uvedenych veci nelze korektne rozhodnout, kde,
kdy, kdo a v jake mire nese zodpovednost.
Dalsi otazkou, jiz spise politickou a etickou:
Je ve slusne zemi mozne, aby poradce ustavniho
cinitele a nasledne ustavni cinitel intervenoval ve prospech soukrome
firmy a nechal si pres svuj ucet projit castku poukazene teto firme
diky jeho intervenci, pote nadale byl ustavnim cinitelem ci zastaval
nejake dulezite misto ve statni sprave?
A toto je, dle meho nazoru naprosto opravnene, predmetem verejne
debaty.
PS.
A jeste jsem zapomnel na danove zalezitosti. Je to prijem, takze
urcite byl uveden v nejakem danovem priznani a radne zdanen.
Národní divadlo
Koncem 18. a počátkem 19. století dosáhlo germanizační úsilí v habsburské
monarchii vrcholu. Ve snaze vytvořit centralizovaný absolutistický stát, zaváděla vídeňská vláda němčinu jako jednotný administrativní jazyk pro
celou říši. Němčina pronikala do škol, úřadů, kostelů a veřejného života vůbec a českým zemím hrozilo poněmčení. Z obavy před šířením myšlenek francouzské revoluce byl každý svobodomyslnější projev jak v řadách dělnictva, tak inteligence policejně stíhán. Policie a cenzura dusily národní hnutí,
neboť v něm monarchie spatřovala ohrožení své existence.
V této těžké chvíli se národ odhodlal k boji o svou záchranu. Pro obrození národa měla největší význam oblast kulturní, zvláště jazykověda,
literatura a dějepis. Václav Matěj Kramerius a jeho první český nakladatelský
podnik Čeká expedice, Josef Dobrovský s mluvnickým základem nové češtiny, Josef
Jungmann a pětidílný Slovník česko-německý, Jan Kollár s eposem Slávy dcera,
František Palacký a jeho Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, F.
L. Čelakovský s poklady lidových písní, Václav Hanka s rukopisy, K. H. Mácha s Májem, J.
K. Tyl a Fidlovačka, František Škroup s písní Kde domov můj, to byly pilíře národního obrození.
Po ztroskotání revoluce v roce 1848 se novým představitelem habsburské
vlády stal císař František Josef I. Zrušil oktrojovanou ústavu a nastolil tuhý absolutistický režim, jehož představitelem byl Alexandr Bach. Ten Bach,
který nám poslal Havlíčka do Brixenu. Teprve pád absolutismu umožnil další
kulturní rozvoj národa. Zvlášť významná úloha připadla divadlu a hudbě.
Měšťané
pražští podali 15.1.1845 žádost ke stavům království Českého o přidělení jednoho
ze dvou divadelních privilegií, které stavům v Praze patřily. Zemský sněm
vyhověl a dne 9. 4. 1845 stavové postoupili právo na vybudování divadla české
akciové společnosti, které byla na podnět F.L. Riegra založena. Akciovka
předložila vídeňské vládě stanovy (vydání akcií po 160 zlatých), ale vláda nechávala stanovy nevyřízeny, protože českému podniku nepřála. Teprve 17. 10. 1849
se zemský výbor opět usnesl, že má být postaveno samostatné české divadlo.
Na podporu výstavby byla založen Sbor pro zřízení Národního divadla (s prvním předsedou Fr. Palackým), který počal organizovat sbírky peněz. Již 13. 9.
1852 mohlo být za 45 tisíc zlatých zakoupeno místo na Františkově nábřeží u Železného mostu. Začátkem roku 1865 Sbor vyhlásil novou sbírku "Národ
sobě", na které se během 4 let nashromáždilo tolik, že se mohlo začít se stavbou. Základní kámen byl položen za velkých národních slavností 16. 5. 1868 (B. Smetana: V hudbě život Čechů). Prvotní výpočet nákladů zněl na 500 tisíc zlatých. Skutečné náklady však rostly způsobem nepředvídatelným.
Tak si
Sbor musel r. 1874 vypůjčit od české spořitelny 200 tisíc. V roce 1875 pak
vymohl od německé většiny sněmovní subvenci 300 tisíc zlatých. Ani to však
nestačilo. Proto byla roku 1877 provedena loterie, která vynesla 170 tisíc zlatých. V roce 1880 došlo k reorganizaci Sboru - z původních 300 členů po 10 zlatých ročně na neomezený počet a příspěvky 10 a 20 zl. ročně (dle zatřídění
členů) nebo 500 a 200 jednou pro vždy. Na nových příspěvcích se vybralo přes 200 tisíc zl. Tak mohlo být divadlo prozatímně upraveno a 11. 6. 1881 otevřeno
k prvnímu slavnostnímu představení.
Pak bylo divadlo uzavřeno a prováděly se dokončovací práce. Z obavy před
bleskem a požárem divadla se budova opatřila hromosvodem. Právě při spájení drátů hromosvodu na střeše zaletěl uhlík pod střechu a způsobil požár, kterým
bylo divadlo v několika hodinách zničeno. Zkáza budovy byla pociťována jako
veliké národní neštěstí.
Když bylo nejhůře, opět se národ vzchopil způsobem netušeným. Během 4 neděl bylo sebráno přes 1 mil. zlatých a neprodleně se mohlo začít s obnovou.
Definitivně bylo Národní divadlo otevřeno roku
1883. Stavba první stála 1 824 805 zlatých, druhá 1 385 911 zlatých. S
dodatečnými výdaji pak obojí stavba úhrnem 3 235 000 zlatých (pramen Ottův slovník naučný).
O sto let později jeden Čech napsal, že většinu prostředků
na výstavbu Národního divadla poskytl císař pán. Požádal jsem ho, aby své
tvrzení doložil. Protože tak neučinil, obviňuji ho z urážky českého národa.
Petr Jánský
(Závěr textu byl mírně zredigován.)