Jsou Britské listy v ČR neoblíbené?
Nelze si nevšimnout, že česká masmédia názory uveřejněné v B.L. necitují, nekomentují a v podstatě se tváří jakoby B.L. vůbec neexistovaly (ačkoli každodenně pročítám hlavní deníky, sleduji televizní zpravodajství a publicistiku, opačný příklad jsem nenašla). Na druhé straně mám zkušenost, že kdokoli si na “neautocenzurovaný" styl dopisovatelů B.L. zvykl, nemíní se tohoto zdroje informací vzdát, což se mimo jiné odráží v reakcích mnoha českých politiků na názory obsažené v tomto internetovém časopise.
Podíváme - li se na obsah české žurnalistiky, nelze si nevšimnout její ztrnulosti, schématičnosti a ideologizace. Výjimky se pochopitelně najdou, avšak těch je jako šafránu na poušti. Pokud se vyskytne názorová pluralita, pak jen v mezích “dohodnutých" pravidel hry, navíc, “neschválený" novinář se spíše dočká publikování v zahraničí, než doma.
V novinách, v televizi a rozhlase nás neustále až do omrzení oslovují jedni a ti samí lidé a nepřekvapuje, že už hodně dlouho s ničím novým nepřicházejí, natož aby otevírali tabuizovaná témata, jakým je například skutečná příčina vzestupu oblíbenosti KSČM mezi voliči, nebo skutečná příčina krize naší ekonomiky. Na druhé straně se můžeme setkat s takovými nesmysly, jako například, že za všechno vlastně může Zeman, jelikož mnoho nasliboval a málo splnil.
Není pochyb, že názorová pluralita se v ČR nenosí a ještě dlouho nosit nebude. O to více B.L. dráždí a provokují svou otevřeností. Jednou z největších zbraní, jakou má postkomunismus po ruce je ignorantství. Má to však jednu potíž, výrobci “české cesty" si dosud nevšimli, že těžiště svobodných a otevřených diskusí se pomalu, ale jistě přesouvá jinam, mimo jiné také na stránky B.L.
Pro občana zvyklého na mnohá “tabu" je těžké zvyknout si, že každá mince má rub a líc, že někdejší agent KGB Koecher má právo vyjádřit se k tomu, co se o něm píše, že opačný názor, například na události v Kosovu, nikoho neopravňuje titulovat své oponenty termíny, převzatými z biologie nebo psychiatrie. Tímto jsme se dostali k dalšímu tématu, jimž je postranní zlovolná šeptanda. Když už není možno si do B.L. kopnout otevřeně, skalní zastánci “české cesty" se postarají, aby se občané včas dozvěděli, že “B.L. jsou bulvární plátek, v kterém píše i zprofanovaný agent Koecher". Autorům těchto podpásovek vůbec nejde o Koechera, ale o holý fakt, že B.L. se nebrání tématům, od nichž česká masmédia utíkají. Hrozba, že dosud mlhavé pověsti o politicko ekonomických mafiích se změní ve věcnou a konkrétní diskusi (a ta by byla pro elity velmi nepříjemná), by se stala aktuální a odtud by už byl jen krůček k rozplétání privatizačních a jiných podvodů.
Stalo se mezi našimi politiky dobrým zvykem skloňovat demokracii a svobodu slova ve všech pádech a zároveň ji podrážet kde se dá. Tato “unfair" hra se však vymstívá už dnes, například v nedůvěře občanů k novinám a politikům. “Stejně lžou všichni", je názor, jaký můžeme v ČR slyšet nejčastěji. V ČR se totiž zapomnělo, že demokracie se bez názorové plurality neobejde a už vůbec se neobejde bez “veletoku" pravdivých informací. Doby, kdy nás vládní propaganda pod patronací ODS masírovala “úspěchy" cesty do zářných zítřků, se krutě vymstily. Nutno dodat, že taktéž s velkým přičiněním až neuvěřitelně servilní žurnalistiky. Ta největší přednost demokracie, spočívající v pravdivé informovanosti občanů, která je základem jejich rozhodovacích procesů nejen v den voleb, se z “české verze" demokracie vytratila.
Pokud se B.L. (to se týká všech nekomformních zdrojů informací) staly některým kruhům neoblíbenými, je to vlastně naprosto v pořádku. Stojaté vody zřejmě musí nejdříve vyhnít, aby mohl kal klesnout ke dnu. Obávám se však, že než se tak stane, bude se hodně lidí starat, aby toho bahna ulpělo na všech a všude, co nejvíce. Kolektivní vina, schovávající se pod heslem: “vždyť jsme vlastně umazaní všichni", je osvědčenou obranou (“vždyť jsme s komunismem kolaborovali všichni", “vždyť jsme si nad poměry žili všichni", vždyť jsme kradli všichni", atd.) a prostředkem, jak se udržet na výsluní a také u moci.
Na závěr bych chtěla požádat všechny, kteří mají za to, že B.L. jsou u nás neoblíbeným čtivem, aby byli poněkud přesnější a poněkud méně paušalizovali. Připomeňme si v této souvislosti předlistopadové doby, kdy v kurzu byla právě ta literatura, která byla u režimní mašinérie velmi neoblíbeným čtivem. Zkrátka, někdy se historie až trapně opakuje. Už mi ani nepřipadá divné, že polistopadovým elitám z toho není trapně.
Poznámka JČ: Ne všechny sdělovací prostředky úplně ignorují Britské listy. Jak jsme už referovali, o čtivém případu Karla Koechera nakonec psalo několik českých deníků, i když některé předstíraly, že informace nemají z BL. Britské listy občas jsou citovány týdeníkem Reflex, dvouměsíčníkem Listy, v minulých týdnech přetiskly Literární noviny z BL článek Milana Šmída o mediálním zákoně a tuto středu zveřejnily článek Jana Čulíka, napsaný na základě materiálu v BL. Použijete-li internetového vyhledávače, zjistíte, že občas se i v jiných novinách vyskytují drobné, často nepřesné nebo dokonce zkreslené odkazy na BL. Ano, a asi před deseti dny pronikly Britské listy dokonce do České televize. Slovenský bavič Markovič přednesl obrovský, vysoce inteligentní vtip, kterému se přítomné obecenstvo velmi smálo. Bylo to opravdu dobré. Markovič řekl (citujeme po paměti): "[Milan] Knížák byl v Britských listech. Ale bylo to česky!!" (Hurónský smích obecenstva.)
