Pan Lipšanský se diví nepřípadně, ty podmínky dávno neplatí
aneb
O odpovědnosti za své činy
Pan Lipšanský cituje podmínky licence, z nichž naprostá
většina (netýkající se základního programového formátu), byla
Radou zrušena v roce 1996 na základě zákona č.301/1995. Cožpak
pan Lipšanský si už nevzpomíná na "bitvu o podmínky" v roce
1996, kterou sledoval ještě jako zaměstnanec ČT, kdy Železného
proti Radě ČR pro R a TV vysílání plně podpořila vládnoucí
koalice v parlamentu??
Bližší informace jsou ve výroční Zprávě Rady ČR pro R a TV
vysílání včetně faksimile usnesení mediální komise PSP, kterým se
přímo přikazuje Radě, aby poslechla zákon a podmínky zrušila,
ačkoliv se tím hroutila celá konstrukce umožňující prosazovat
vliv na licenci a kontrolovat majetkové poměry držitele licence.
Titíž novináři, kteří dnes Radě vyčítají nečinnost, tehdy na
Radu útočili. Titíž politici, kteří pro novelu 301/1995 hlasovali
(stačí se podívat na stenogramy z 37. schůze na www.psp.cz, na
projevy poslanců Přibáně, Zeminy, Marvanové ze 7.12.1995 a na
hlasování 8.12.1995 - z přítomných bylo 127 hlasů pro, 6 proti
- kdepak byli asi v tu chvíli lidovci a sociální demokraté?) se
dnes snaží svalit vinu na někoho jiného. Na tom nic nemění fakt,
že téměř naprostá deregulace soukromého vysílání bylo tehdy
součástí parlamentního "handlu", při němž byl ČT přidělen druhý
celoplošný program.
(Vysvětlení pro nepamětníky: tržní komsomolci Václava Klause
totiž v roce 1992 při dělení Československa rozhodli, že ČT má
mít jenom jeden celoplošný program, někdejší OK3 přidělili ČT do
správy dočasně, do konce roku 1995, pak se mělo rozhodnout o tom,
zda bude také privatizován.)
Železný prostě jenom využil příležitost, kterou mu nabídli
poslanci zlobovaní kabelovým byznysem a zaslepení volnotržnímí
ideologickými poučkami, arogantně ignorující základní zásady
mediální politiky vyspělého demokratického světa. Tu poslední
prémii TV NOVA nabídl Ondřej Zemina, když prosadil, aby se zrušení
licenčních podmínek týkalo nejen lokálních a regionálních, ale
i celoplošných vysílatelů. To vše se dočtete v parlamentních
stenogramech.
Pokud se smíříte s tím, ze Železný je bezskurpulózní
ambiciózní mediální podnikatel, pak se nebudete divit, ze využívá
každou šanci, která se mu vyskytne. Tu šanci mu dali poslanci,
ale také jeho partneři v CET-21, a také média, která na Radu
permanentně od roku 1993 útočila, aniž si dala práci zjišťovat,
kdy si Rada a její jednotliví členové tu kritiku skutečně
zaslouží (a že si ji zasloužili a zaslouží, o tom není žádných
pochyb). Nicméně pánové Schmarz, Leschtina, Martin Weiss a jiní
útočili na Radu jako takovou a na její pravomoce vůbec.
Já osobně si stále nemohu srovnat v hlavě spíše to, jak mohl
člověk váženého jména, který svou osobní pověstí licenci pro TV
NOVA zaštítil, první den platnosti zákona 301/1995, tj. 2.1.1996
navštívit Radu ČR pro R a TV vysílání a jménem společnosti
CET-21 o rušení licenčních podmínek zažádat. Vždyť právě on,
intelektuál, si musel být vědom toho, že právě zrušením těchto
podmínek všichni spolumajitelé CETu (Alan, Gál, Venclík, Hunčík,
Kršák) ztratí jakoukoli kontrolu nad svým projektem a dávají tím
všanc své dobré jméno a svoji dobrou pověst.
O tom, jaká nebezpečí mohou plynout z televize ovládané
jedním ambiciózním a bezskurpulózním mužem s mimořádnými
manipulačními schopnostmi, muselo být jasné každému, kdo se ty
dva roky díval na pořad Volejte řediteli. Přesto ten jeden člověk
na Radu šel a jako jednatel CET - jménem svých druhů se té
kontroly nad licencí vzdal. Dnes však všichni z CETu tvrdí, že
nemohli nic dělat, že je Američané se Železným již v květnu 1993
společenskou smlouvou přelstili a vyřadili z rozhodování.
Já si myslím, ze případ TV NOVA dosti názorně ukazuje na
jeden širší problém této společnosti - problém odpovědnosti.
Nikdo nechce vzít odpovědnost za nic, za sebe a za své činy. To
vždycky ti druzí, ne já. Lid obecný se necítí být odpověden za
svoji minulost před rokem 1989, neboť za všechno mohli komunisté,
ti svoji odpovědnost alibisticky odmítají, ačkoliv je evidentní.
A je zajímavé, že na druhé straně i ti, kteří jim tu odpovědnost
tak často a naléhavě připomínají, sami nechtějí vzít odpovědnost
za uplynulých deset let, kdy běh událostí byl ovlivňován jejich
činy.
To se dá rozsoudit jenom tím, že my všichni bychom měli být
ochotni vzít na svá bedra odpovědnost za veškeré své činy v rámci
svých minulých i současných kompetenci a možností. Alespoň já se
o to snažím. Nicméně tím už odbočuji od problému.
V případě TV NOVA se stala řada chyb a omylů, za něž
přichází nyní zákonitý trest. Kdysi nablýskaná TV NOVA se
proměnila v program srovnatelný s ošuntělou lokální stanicí
amerického Středozápadu - vévodí zde laciné seriály, talkshows,
gameshows, například o vysílání pro děti nebo o původní české
tvorbě (s výjimkou publicistiky) si dnes divák TV NOVY může jenom
nechat zdát.
Namísto toho, aby se myslelo na diváky, přednost
dostávaly abstraktní fráze o "svobodném trhu, jenž automaticky
přináší konkurenci a ta přináší kvalitu", tj. té fráze, která
právě v oblasti rozhlasu a televize má jen omezenou platnost,
neboť naprosto neregulovaný trh na limitovaných vysílacích
frekvencích přináší spíše jednotvárnost vyplývající ze snahy
každého vysílatele získat většinového diváka na základě
nejširšího společného jmenovatele, jednotvárnost doprovázenou
snahami tento trh monopolizovat, což opět namísto rozmanitosti
přináší spíše stejnost.
Nicméně chybami se člověk učí a to, co ve mně z
jednání Rady tento týden vyvolalo určitou naději, byla skutečnost, že po
dlouhé době se - snad - kritériem rozhodováni stane divák
a nikoli fráze o nezbytné svobodě mediálního podnikání, kterými
se zaštiťoval kdekdo, kdo žádal o přidělení vysílacích frekvencí
k vydělávání peněz, aniž za tyto frekvence byl ochoten poskytnout
adekvátní (alespoň programovou, když ne finanční) náhradu.
