Češi rozumějí konfliktu o Kosovo lépe než pohodlné obyvatelstvo na Západě a právem akci NATO odmítají
Pane učiteli a šéfredaktore, dovolte pár slov k Vaší anketě o Kosovu: z výsledku jste vyvodil závěry příznivé pro Vás a Západ, méně příznivé už pro občany České republiky, avšak: od starověku v civilizovaných zemích platí u posuzování sporných otázek zásada římského práva (i u nás nyní) Audiatur et altera pars (čili Nechť je slyšena i druhá strana). To jste zveřejňováním rozmanitých příspěvků (byť podle mne značně nevyvážených) formálně dodržel. Avšak pro použití této základní zásady platí, že nejdříve musím vyslechnout názory obou stran a teprve potom jsem oprávněn utvořit si vlastní názor.
Pak takový názor - ať již je jakýkoli - zaslouží si úcty všech. Pokud někdo postupuje právě opačně,.že nejdříve si utvoří názor a pak se teprve seznamuje s názory sporných stran za účelem podpory předem vytvořeného stanoviska jedné strany, nepostupuje nikdy nezaujatě, objektivně, spravedlivě, prozrazuje závislost na někom či na něčem.
Důkaz, že jste postupoval právě tímto nesprávným opačným postupem, spatřuji ve Vaší formulaci otázek vyzývajících čtenáře k odpovědi - jen na okraj: za formulaci některých Vašich otázek byste si vysloužil u každého soudce (i českého) velmi důrazné napomenutí.
Vzniká podezření, že jste neměl snahu anketou dopátrat se pravdivých skutečností a objektivního posouzení jedné etapy balkánských tragedií. Proto na Vaši anketu Vám odpověděli jen ti nejvěrnější (nikoli mnozí jiní, kupř. i já) a přece jste byl výsledkem ankety překvapen.
Ale neměl jste být překvapen, z ryze formálního uplatnění shora uvedené zásady jste nic jiného nemohl čekat. Hledal jste tedy, kde je chyba, a našel jste ji v malé vyspělosti českého národa (míním tím samozřejmě i Moravany a Slezany) vlivem mnohaletých útisků a cenzur - zapomněl jste však hledat chyby především u sebe - pokusím se vysvětlit:
V Čechách jste prožil prvních 26 let (včetně věku kojeneckého, já 67 let), a od té doby uplynulo u Vás už 21 let (u mne 0 let).
Tady vyrostla celá jedna nová generace, nežijete v české rodině, nezažil jste kupř. rok 1989, ani následných 10 let porodních křečí, nebyl jste nikdy žákem ani studentem nějaké školy vedené v demokratickém duchu a svobodě bádání a projevu- - myslím, žek se tím odlišujete i od řady českých emigrantů.
Nevyhnutelně tím dochází ke ztrátám kontaktů, soucítění s mateřskou zemí, v ubývání chápání vývoje doma, čemuž se bráníte vydáváním BL a za to dík.
Máte pravdu, že přes polovinu XX. století prožili Češi (v širším slova smyslu) v nesvobodě a ve lžích (chráněných např. drahými rušičkami), ale právě proto, aby přežili, museli se naučit rozlišovat pravdu od polopravd, lží či omylů a dnes to ovládají lépe než velká část pohodlného obyvatelstva na Západě a proto ten odlišný postoj např. ke "Kosovu".
Podle mne jste opomněl skutečnost, že právě Anglie (v širším slova smyslu) v rozporu s českým smutkem roku 1939 jásala, když pan Chamberlain na londýnském letišti mával papírem a ujišťoval o míru - a nejen Anglie (Anglie v té době nevěřila ani svému Winstonu Churchillovi - a jaká je to demokratická země zasluhující si úcty. ), takže u Čechů nejde o nic nového.
Podle mne - aniž bych chtěl být podezírán z nacionalismu - žádný západoevropský národ neprokázal v tomto století takovou životnost a prozíravost, srovnávejte: přes polovinu XX. věku v nesvobodě a lžích (např. 1914-18, 1938-45, 1948-89).
Nejvíce z evropských národů jsme trpěli odlivem "mozků" (i Vašeho) - nejen nepřetržitých individuálních odchodů, ale i vlnami masových odlivů jako např.: 1918 (austrofilové), 1932 (světová krize), 1939 (nacistická okupace), 1948 (komunistická okupace po puči), 1968 (sovětská okupace po vojenském přepadení naší země) a přesto jsme schopni (spolu s Řeky) posoudit morálnost a oprávněnost angloamerického plošného bombardování a ostřelování civilních cílů na neútočící jugoslávský stát, reprezentovaný (ať se nám to líbí či nikoli) prezidentem řádně vzešlým (pochybnosti jsou v jiných zemích, např. 3.volba V. Havla) z demokratických voleb.
A to navzdory masivní proválečné propagandě a agitace za použití i polopravd a vyslovených lží možných i nemožných - viz kupř. protesty mezinárodní novinářské organizace Reportéři bez hranic (RSF).
Pamatuji si nacistickou propagandu 39-45, mohu tedy srovnávat, studoval jsem i dodatečně toto období, a z obav raději pomlčím.
Myslím při denním styku s krajany, že český národ se propracovává k sebehrdosti cestou sebemrskačství, neboť se potřebuje zbavit především rysů závisti a služebnosti až slouhovitosti (dnes kupř. co je americké, je automaticky dobré nebo ještě lepší).
Sebekritiku vítá (a postrádá) i u jiných, méně mu chybí kritika zvenčí, tím méně povýšenecká.
A některé signály ze Západu na takové postoje zde jsou: chování pana Solany NATO vůči českému ministru zahraničí, výrok Američanky - žadatelky o české občanství (Jiřiny Fuchsové, pozn JČ.) (kterého se už před příchodem komunismu sama dobrovolně vzdala), že nebýt Američanů (asi jí a jí podobných) bych já dnes už mluvil jen německy a se mnou
dalších 10 milionů spoluobčanů (viz Britské listy).
Proto opakuji: na rozdíl od Vás (má úcta en bloc k Vaší práci zůstává) postoje české veřejnosti (byť podstatně cenzurované ve prospěch NATO) jsou obdivuhodné, zasluhují obdivu, uznání i napodobení - historie jim opět dá za pravdu (bohužel).
A proto jste se nemohl dopátrat objektivnějšího zhodnocení a rozboru Vámi vyvolané diskuse na stránkách internetových Britských listů.
