pondělí 28. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká republika:
  • Deset let po pádu komunismu: velká česká nejistota (Jan Čulík) Česká vláda a sdělovací prostředky:
  • Smutek z mediální analýzy české vlády (Eva Dočkalová) Veřejní činitelé a finanční dary politickým stranám:
  • Etická kontroverze: Šéf BBC, který věnoval labouristům 50 000 liber
  • BBC: Hniloba v samém jádru (The Times)
  • BBC: Šokující jmenování (Hugo Young)
  • BBC interviewovala i svého nového generálního ředitele agresívně (Guardian)
  • Je správné, že BBC jmenovala Dyka (Poly Toynbee) NATO a Kosovo:
  • Nutnost zabránit vraždění: NATO požaduje vyslání mezinárodních policejních sborů do Kosova
  • Dokumenty: Etnické očišťování nařídil Bělehrad a přesně ho naplánoval (Observer)
  • KLA v orgii zabíjení (Observer) Reakce:
  • Jane Čulíku, nedávejte odpůrcům akce NATO nálepku barbarů (Jiří Jírovec)
  • Češi rozumějí konfliktu o Kosovo lépe než pohodlné obyvatelstvo na Západě a právem akci NATO odmítají (J.J.Procházka) Češi v zahraničí:
  • Lidská práva a svoboda jen pro vyvolené (Aja Bufka) Děti Země:
  • 50 dní proti dioxinům

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Dosavadní redakce časopisu Electronic New Presence se osamostatnila a vydává ode dneška péčí pražské firmy Internet Servis týdeník stejného zaměření a se stejnou mezinárodní spoluprací s institucemi i jednotlivci jako dosavadní ENP pod názvem Central Europe Review. První číslo časopisu by mělo být na síti během pondělka. Ke spolupráci se redaktorům Andrewovi Stroehleinovi a Kazi Šťastnové přihlásil velký počet zajímavých autorů z celého světa, takže vás časopis pravděpodobně příjemně překvapí.

  • Zemřel Jiří Pelikán. Generální ředitel Československé televize v době Pražského jara Jiří Pelikán zemřel v sobotu po dlouhé nemoci na klinice v Římě. Bylo mu 76 let. Pelikán emigroval po sovětské invazi do Itálie. Systematicky po celou dobu normalizace byl ve styku s nezávisle smýšlejícími českými občany a podporoval jejich činnost. Vydával nezávislý dvojměsíčník Listy, který proslul zejména v osmdesátých letech svou vynikající a rozsáhlou výroční antologií z nezávislé české literatury Čtení na léto. I po roce 1990 se Jiří Pelikán podílel na vydávání Listů, přenesených do Prahy, za vydatné spolupráce Jiřího Vančury, Petra Uhla a dalších. V současnosti je šéfredaktorem Listů Václav Žák. - Jiří Pelikán byl dvanáct let poslancem Evropského parlamentu za Italskou socialistickou stranu. Svěřil se mi někdy v roce 1995 o svém zklamání, že se po pádu komunismu čeští politikové v Praze naprosto nezajímali o jeho styky a dlouholeté zkušenosti se strukturami Evropské unie. Nikdo za ním podle jeho slov nikdy nepřišel. "Byla to obrovská škoda," uvedl. "Jistě, vládnoucí politikové v Čechách v první polovině devadesátých let se mnou nemuseli politicky souhlasit, já bych jim taky své politické přesvědčení nevnucoval. Ale přece jen, za dvanáct let práce v Evropském parlamentu má člověk určité styky, získá dost podrobné povědomí o tom, jak funguje Evropská unie. Mohl jsem přece politiky z Čech se svými kontakty ze všech západoevropských politických stran seznámit, informovat o tom, co dělat pro dosažení českých cílů v rámci Evropské unie, kde zatlačit, jaký knoflík stisknout. Ale z Prahy o to naprosto nebyl zájem. Chtěli sami začít úplně od začátku." - Škoda. Velká zkušenost zůstala nevyužita. Možná i proto je tak zpožděna příprava České republiky na vstup do EU. (JČ)

  • Předseda Komunistické strany Čech a Moravy Miroslav Grebeníček vidí východisko z nynější krize v dlouhodobé cestě k socialismu. V sobotu řekl, že KSČM bude usilovat o to, aby se stala po příštích volbách do Poslanecké sněmovny druhou nejsilnější politickou stranou.

  • Zeman opět mluvil, co mu na jazyk slina přinesla. Zaměstnanci ministerstva zahraničí byli v pátek nuceni hledat kompromitující materiály proti Josefu Zieleniecovi. Premiér Miloš Zeman přiznal, že Zieleniece obvinil pouze na základě zprostředkovaných informací z toho, že si platil agentury a novináře, aby zajišťovali jeho osobní prezentaci.

  • O možné redukci mezinárodních sil SFOR v Bosně a Hercegovině jednal český ministr obrany Vladimír Vetchý s velitelem britské mnohonárodní divize Severozápad Freddie Viggersem. Britský velitel má zájem o to, aby Češi zůstali v Bosně co nejdéle.

  • Město Pec pod Sněžkou koupí od obce Malá Úpa 49procentní podíl lanovky na Sněžku a stane se tak jejím stoprocentním vlastníkem. Tak snad skončí dva roky trvající spor obou obcí o způsob provozování lanovky.

  • Památce všech obětí komunistické totality bylo věnováno vzpomínkové shromáždění u hrobu předúnorové národně socialistické poslankyně Milady Horákové, která byla před 49 lety popravena za údajnou velezradu a špionáž.

  • Veřejnoprávním sdělovacím prostředkům by neměla určovat výši koncesionářského poplatku ani vláda, ani parlament. "Má-li být v Británii zachována demokracie, je nutno zcela oddělit financování veřejnoprávního rozhlasu a televize od politického procesu," argumentoval v neděli v britském rozhlase známý filmový producent Lord Puttnam: "Je třeba vypracovat takové struktury, které by dlouhodobě zajistily financování veřejnoprávního rozhlasu a televize, aby nebylo závislé na parlamentu a na libovůli vládnoucích politických stran.

  • Kardinál Miloslav Vlk sloužil u svatého Víta na Pražském hradě mši za kardinála Tomáška, který by se 30. června dožil 100 let.

  • Jan Vávra přestal moderovat pořad TV Nova Sedmička. Vyjádřil názor, že by ředitel televize neměl vystupovat na obrazovce. Proto se jako ředitel ČNTS po prázdninách k moderování Sedmičky už nevrátí. Během prázdnin se Sedmička nebude vysílat. Vávra sice nebyl nejlepším moderátorem, ale Ota Černý, někdejší moderátor Debaty ČT a Roman Prorok, nynější moderátor pořadu V pravé poledne, ho pochválili.

  • Smutný svět světélkujících obrazovek počítačů, jak ho vidí MFD. V dnešní Mladé frontě Dnes rozumuje v redakčním komentáři o internetovém obchodu Roman Gallo z tohoto listu. Komentář je překvapivě nepřemýšlivý, plný stereotypních frází ("konzervativní Británie" - Británie není v současnosti naprosto konzervativní zemí!; "rezervovaná Francie" ??). Škoda. Si tacuisses, philosophus manuisses. Myslel jsem, že když se někdo rozhodne napsat redakční komentář, měl by mít schopnost napsat ho tak, aby obsahoval alespoň jednu novou myšlenku. Romanu Gallovi se to bohužel tentokrát nepodařilo. Snad příště.

  • Omyl Kazi Šťastnové. Napsal Aleš Kratochvíl:

    Milý pane Čulíku,

    Kazi Šťastnová se ve svém příspěvku nazvaném O sexuolozích a neznámých mužích v dusné letní noci mýlí, když uvádí, že znásilnění (ženy) není v českém trestním zákoníku zvláštním trestným činem. Je to § 241 trestního zákona - znásilnění. Chápu, jak došlo k omylu: Někdo patrně paní Šťastnové vykládal, že úprava znásilnění v českém trestním právu není komplexní a ona si to vyložila po svém. Ve skutečnosti jsou diskriminováni muži. Trestní zákon totiž v citovaném ustanovení § 241 říká: "Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži, nebo kdo k takovému činu zneužije její bezbrannosti, bude potrestán..." Všimněte si: ženu. Jestliže tedy dojde ke znásilnění muže, lze pachatele/pachatelku takového činu v zásadě potrestat pouze podle ustanovení o omezování osobní svobody (§ 232 trestního zákona). Ubozí muži! Taková nespravedlnost.

  • Ať píší Ferdinand a Dana Cihelková raději do Neviditelného psa. Napsal Miroslav Stýblo:

    Vazeny pane Culiku,

    jsem pravidelnym ctenarem vaseho listu. Vazim si toho, ze v nem davate bez vetsich redakcnich zasahu prostor pro konfrontaci myslenek a nazorovych proudu. Rad proto toleruji pravo-leve ci cerno-bile nazory, ktere se obcas objevuji na Vasich strankach (casteji pak na Vasem Foru). Mam vsak za to, ze publikovani neobjektivnich a povrchnich "studii", "analyz" a "prognoz" z pera takovych "autoru" jako je Ferdinand nebo pi. Cihelkova na hlavnich strankach listu neprispiva k jeho kvalite ani ctenarske pritazlivosti. Doporucil bych temto autorum, aby se pokusili o svoji seberealizaci v Neviditelnem Psovi nabo na Foru Britskych listu. Jejich vize se budou dobre vyjimat vedle polemik pana Neckare (ten ma ovsem alespon smysl pro humor).

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

  • Na tomto místě je anglický text žaloby proti Miloševičovi.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ. Za pomoci Jiřího Gallase z Internet Servisu jsme dali do provozu Tematický archív Britských listů, v němž naleznete podle obsahu roztříděné a v každé tematické kategorii chronologicky uspořádané články, které vyšly v BL od 1. září 1997. Archív sice ještě obsahuje určité množství překlepů a některé další provozní chyby, ale to opravíme v nejbližších dnech. Můžete brouzdat Britskými listy a podívat se, jak se různá témata během času vyvíjela. (Předchozí vydání BL jsou také k dispozici v jiném, starším tematickém archívu, viz zde.)

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Deset let po pádu komunismu: velká česká nejistota

    Jan Čulík

    An English version of this article can be found in the current issue of the Central Europe Review here.

    Asi před dvěma lety, v kursu české literatury v anglickém překladu, jsem vedl seminář o Babičce Boženy Němcové. Babička je idyla - je to dílo, které autorka napsala záměrně pro vlastní útěchu v době velkého osobního trápení. Zároveň bylo účelem díla povzbudit české národní sebevědomí v době vážného politického útlaku.

    Přehrál jsem studentům asi desetiminutový úryvek z filmové verze Babičky, natočené pro Českou televizi začátkem sedmdesátých let. Dílo bylo jedním z prvních nových filmů, odvysílaných barevně na druhém programu ČT.

    Zejména začátek filmu je doslova orgií lyrických emocí. Během horkého letního dne poskakují děti na louce plné květin nedaleko potoka. Hrají si a vijí věnce. Pak si někdo povšimne příjezdu koněm taženého kočáru. "Babička! Babička přijela!!" jásají děti radostně a utíkají k domu.

    Mezinárodní studenti shlédli úryvek s veškerou jeho rustikální barvotiskovostí a konstatovali, že jim to jaksi připomíná nacistickou propagandu.

    Ve třídě byla ten den přítomna jedna dívka z České republiky a tu to docela rozhněvalo. "Musíte si uvědomit," řekla, "že česká společnost je převážně venkovská. Většina z nás má kořeny na venkově. My skutečně máme babičky, které žijí na vesnici. Hráli jsme si všichni uprostřed léta na kvetoucích loukách, když jsme byli malí. Seděli jsme na břehu potoka a dělali věnce. Měli jsme hodné a laskavé babičky, které jsme měli velmi rádi. VAŠE babička snad chodila kolem domu se SAMOPALEM?"

    Vznikla z toho obecnější diskuse. Když se člověk octne ve velkém průšvihu, má právo na to, utěšit se vytvořením idylického románu, anebo má člověk povinnost sám před sebou analyzovat situaci racionálně a neemocionálně, dostat se z nezáviděníhodné situace prostřednictvím vlastního úsilí? Dívka z Čech hájila právo na idylu, většina západních studentů - možná proto, že nikdy nezažila nic skutečně traumatického - požadovala tvrdou, racionální analýzu.

    Zdá se mi, že tento drobný příběh docela názorně ilustruje nezáviděníhodnou situaci, v níž se nachází Česká republika nyní.

    Hodnoty a totožnost české společnosti jsou zpochybňovány. Celkem je možno dost přesvědčivě argumentovat, že česká civilizace a české politické postoje jsou převážnou většinou důsledkem sedmdesátých a osmdesátých let, kdy husákovská "normalizace", která následovala po invazi Varšavského paktu v roce 1968, vtiskla české společnosti velmi charakteristický ráz, který, jak se ukázalo, vydržel daleko déle, než kdokoliv předpokládal.

    Tato kultura nenáročného konsumerismu a kolektivismu se nyní, jak se zdá, rozkládá. Nezbývá příliš mnoho na podporu tohoto starého způsobu života. Touhu žít v příjemné a pohodlné idyle zastiňuje nutnost podrobit se rigorózní, racionální, kritické analýze. Avšak jsou lidé ochotni a schopni podstoupit tento úkol? Dali by raději přednost zažitému pohodlí, jenže svět, na nějž navykli, se kolem nich rozkládá.

    (Píšu toto v pátek odpoledne, asi v 16 hodin středoevropského času. Navzdory dosti silné konkurenci v českých sdělovacích prostředcích se mi právě naprosto nepodařilo dovolat se do redakce jednoho čelného českého týdeníku. Nikdo telefony nebral. Co byste čekali? V pátek odpoledne jsou přece v Čechách už všichni na chatě.)

    Český hrubý domácí produkt už podruhé v posledním půl roce zaznamenal drastický čtvrtletní pokles o více než 4 procenta. Evropská unie kritizuje českou vládu, že neharmonizuje české zákony dostatečně rychle se zákony EU. Ale Češi nyní ani dost dobře nevědí, jestli chtějí vstoupit do EU, vzhleedm k tomu, že Evropská unie teď dost krátkozrace a agresívně ničí dovozem svých zemědělských výrobků české výrobce.

    Mnoho Čechů si ani není jisto, jestli chtějí být členy Severoatlantického společenství. O vstupu do této vojenské aliance se nekonalo referendum a okamžitě poté, co Česká republika do NATO vstoupila, udělalo NATO vůči ČR nepříjemný trik: zatáhlo Českou republiku do toho, co většina Čechů považuje za nechutnou, nelidskou a agresívní válku proti Jugoslávii - navzdory tomu, že mnohé české sdělovací prostředky se snažily přesvědčit české občany, že jestliže nechtějí být považováni za komunisty, měli by podporovat NATO absolutně. Úroveň debaty byla nízká a celkově to přispělo k všeobecnému zmatku.

    Důvody, proč většina lidí v České republice odmítala válku proti Jugoslávii, jsou psychologicky zřejmě dosti složité. Významnou roli v tomto postoji hraje postkomunistická nedůvěra ke slovu. V ČR vládne atmosféra relativnosti a za vším, co kdo řekne, se hledají automaticky postranní úmysly, skrytá agenda. Jak by tedy bylo možno věřit Tonymu Blairovi, když konstatoval, že vede válku proti Miloševičovi, protože se staví proti genocidě lidí na evropském kontinentě? To přece není možné, aby někdo věřil v to, co veřejně říká, myslí si mnoho Čechů. Za tím se musí skrývat nějaký skrytý úmysl. Významnou roli hrála také nedůvěra k armádě, latentní rasismus a emocionální přístup, který často převažuje nade vším. V ČR se nekonala veřejná diskuse, která by osvětlila všechny aspekty kosovského konfliktu. Pozoruhodné je, že čeští občané obviňují NATO z ostré válečné propagandy, kterou dokonce někdy srovnávají s propagandou nacistickou, daleko cyničtější a hrůznější propaganda Miloševičova režimu jim však zdá se tolik nevadila. Jak je možné, nemohou si lidi v ČR srovnat v hlavě, že v západních společnostech údajně existuje demokracie, a tedy právo vyjadřovat jakýkoliv názor, a přesto tam většinová společnost žije v rámci dosti konkrétního myšlenkového a etického konsensu, pro nějž je určitý způsob chování nepřípustný.

    Celkem vzato se nyní Češi jak se zdá snaží ignorovat vnější svět. Je jim úplně jedno, co si vnější svět myslí o tom, jak se chovají vůči Romům. Když Britské listy zveřejnily nejnovější komuniké amerického Helsinského výboru, který pochválil českou vládu za to, že kritizoval plánovanou stavbu zdi v Matiční ulici, text si nepřečetl skoro nikdo.

    Situace je přece, tvrdí mnozí Češi, daleko složitější než černobílá řešení, která nám vnucuje vnější svět. Proč svět dělá divy ohledně drobné zdi v Ústí, když ve Spojených státech jsou celé bohaté čtvrti hermeticky uzavřeny od vnějšího světa ostnatým drátem a ozbrojenými strážemi a nikomu to nevadí? Co je možné jiného podniknout proti hlučným, asociálním nájemníkům, kteří odmítají platit činži? Proč nás obviňuje Velká Británie a Kanada z rasismu a pak rasisticky vnutí vízovou povinnost celému národu?

    (Na Slovensku musejí žadatelé o britské vízum cestovat osobně na britské velvyslanectví, aby je příslušný byrokrat na vyslanectví viděl. Z politické korektnosti totiž zřejmě Británie nemůže říct veřejně, že o vízum nesmějí žádat Romové, ale osobně zkoumá barvu kůže každého žadatele.)

    A takhle je to se vším, argumentují Češi. Proč musejí dovolovat levným západoevropským výrobkům, aby zničily jejich zemědělství? Proč museli podporovat válku, v níž nevěřili?

    Češi se nyní stavějí vůči Západu dost podezřívavě. Hovoří se o nadřazeném západním imperialismu, o americkém spiknutí ovládnout svět pod záminkou globalizace. (Pražští anarchisté pořádají demonstrace, při nichž vytloukají okna na americkém velvyslanectví.)

    Vzhledem k tomu, že Česká republika v podstatě nezná západní regulaci podnikání, mnoho západních podnikatelů se chová v České republice daleko agresívněji, než by se odvážili ve svých vlastních zemích. Možná měly země Evropské unie projevit trochu skutečného, dobře míněného imperialismu a měly pomoci systematicky zavést západoevropskou regulační praxi do mnoha oblast života v ČR, než Česká republika do země vpustila západní podnikatele.

    Nestalo se to, a tak zastávají mnozí Češi vůči Západu docela rozhněvaný postoj. (Už bych nikdy angličtinu nestudovala, když vidím, co se z toho všeho stalo, řekla mi nedávno spolužačka, která se mnou studovala angličtinu v sedmdesátých letech na Karlově univerzitě.)

    Zdá se, že Češi jsou mezi Scyllou a Charybdou: na jedné straně mají pocit, že je ožebračili místní podvodníci a tuneláři, oni "skutečně pravicoví" místní podnikatelé, kteří vykradli veškerý státní majetek, kterého se dokázali zmocnit, a na druhé straně cítí, že se jim posmívají bohatí, agresívní západní podnikatelé, kteří se chovají tak divoce a šíří vlastní "hodnoty" tak tvrdošíjně, že to vyvolává všeobecně dosti záporné reakce od místního obyvatelstva.

    A uprostřed všech těchto potíží kritizují někteří mladí lidé ze Západu Čechy za jejich zastaralé způsoby. Mnohá tato kritika je oprávněná, ale ono je velmi obtížné najednou přijmout úplně nové hodnoty, zvláště když některé jejich rysy je možno odmítnout jako poněkud netolerantní politickou korektnost.

    Nejlepší by bylo, kdyby mohli Češi zůstat ve své idyle a žít dál tak, jak to činili doposud.

    Problém je, že tento model se přežil, ekonomicky i politicky. Možná není zapotřebí přijmout západní civilizační systém úplně se vším všudy (a vůbec, existuje něco takového? Nejsou civilizace Francie, Španělska, Itálie, Británie a Švédska od sebe navzájem radikálně odlišné?) jenže změny bude nutno učinit, má-li být zastaven rychlý hospodářský úpadek.

    V současnosti nikdo moc neví, co si počít.


    Smutek z mediální analýzy české vlády

    Eva Dočkalová

    Vazeny pane Culiku,

    se zajmem jsem si precetla medialni analyzu ceske vlady v  Britskych listech. Jima mne smutek.

    Byla jsem reditelkou odboru analyzy medii na Uradu vlady v dobe, kdy premierem byl pan Pithart. Tehdy jsme sice take delali "tydenni analyzu", ale uplne jinak. Bylo to strucne hodnoceni toho, jak se vlade na tiskovkach ci pri jinych prilezitostech podarilo "prodat" sve navrhy, postoje, zakony ... - tedy jak novinari referovali o vecech, ktere clenove vlady ci vlada jako celek chteli verejnosti sdelit.

    Uvadely se priklady. Jini lide potom pripravovali tiskova prohlaseni atd., pokud jsme se domnivali, ze je treba o necem poskytnout vice informaci nebo jinak reagovat.

    Kazdodenne rano do 8 hodin jsme predkladali vystrizky se clanky, ktere se tykaly vlady jako celku a jednotlivych ministru.

    Kazdodenne do 13 hodin byl k dispozici strucny prehled publikovanych clanku, s citaci ci parafrazi vyroku, ktere byly pro cleny vlady zajimave. Na vyzadani premiera a mistopredsedu jsme delali tematicke soubory clanku k urcitemu tematu.

    Podobne jsme pracovali i s televiznim zpravodajstvim a rozhlasovymi porady. Prubezne jsme sledovali CTK.

    Nasi praci prerusil prichod premiera Klause, ktery mel na praci s medii jiny nazor.

    O nynejsi situaci nemam prehled, ve statni sluzbe uz radu let nepracuji. Verim (spise doufam), ze i nynejsi vlada ma k dispozici vice, nez jen tu zverejnenou "analyzu", ktera pripomina nechvalne zname socialisticke carkove metody, pouzivane pro hodnoceni uspesnosti.


    Etická kontroverze: Šéfem BBC byl jmenován člověk, který věnoval Labouristické straně 50 000 liber

    Jmenování Grega Dyka, novináře s dlouholetým zázemím z britské komerční televize, generálním ředitelem BBC, vyvolalo v Británii kontroverzi, vzhledem k tomu, že Dyke před časem věnoval Labouristické straně 50 000 liber. Předem proti možnému jmenování Dyka šéfem BBC protestoval Radě pro BBC šéf Konzervativní strany William Hague.

    Dyke byl však přesto jmenován generálním ředitelem BBC, snad tím chtěla Rada BBC naznačit, že si nenechá nic diktovat politickými stranami. Dyke mezitím vystoupil z Labouristické strany a konstatoval, že se bude chovat v čele BBC nestranně. Má se v pondělí sejít s šéfem konzervativců Haguem.

    Přinášíme několik materiálů k tomuto tématu, pro ilustraci, jak se k problému stavějí sdělovací prostředky. Připomeňme, že deník Times je proti BBC zaujatý. List Times totiž vlastní magnát Rupert Murdoch, který provozuje komerční televizi British Sky Broadcasting, hlavního rivala BBC. BSkyB by byla nejraději, kdyby veřejnoprávní BBC neexistovalo. Zvlášť zaujatý je proti Dykovi šéfredaktor deníku Times Anthony Stothart.

    V neděli dopoledne odvysílala ve svém pravidelném publicistickém pořadu rozhlasová stanice BBC Radio 4 jako vtip záměrně zkreslenou reportáž, kde se novináři žádali lidi na ulici, aby odpověděli na otázku, zda je Tony Blair brilantní, vynikající anebo jen velmi dobrý premiér, popřípadě na otázku, zda je William Hague, šéf opoziční Konzervativní strany, velmi chabý politik.

    Konzervativní strana si za 100 000 liber najala soukromou firmu, která má pro konzervativce monitorovat veškeré politické vysílání BBC a hledat v něm zaujetí proti konzervativcům. Konzervativci budou nyní neustále zpochybňovat integritu BBC.

    Vedoucí osobnost britského filmového průmyslu, Lord Puttnam, uvedl v rozhlase BBC, že mu nevadí minulé Dykovo spojení s Labouristickou stranou, je totiž jasné, že Dyke byl na funkci šéfa BBC vynikající kandidát. Velmi důležité však je, argumentoval Puttnam, a to platí i pro Českou republiku, že "má-li být v Británii dlouhodobě zachována demokracie, je nutno zcela oddělit financování veřejnoprávního rozhlasu a televize od politického procesu. Je třeba vypracovat takové struktury, kteeré by dlouhodobě zajistily financování veřejnoprávního rozhlasu a televize, aby nebylo závislé na parlamentu a na libovůli vládnoucích politických stran.

    Viz níže.


    Hniloba v samém jádru

    Guvernéři BBC vytvořili pro BBC tragédii

    Tento redakční komentář vyšel v pátek 25. června v deníku Times.

    O včerejším rozhodnutí guvernérů BBC jmenovat Grega Dyka, který věnoval Labouristické straně větší finanční částku, generálním ředitelem BBC, by se tady dalo napsat mnohé. Začněme ale tím, co konstatovali jiní.

    Uvažme nejprve, co napsal Hugo Young, předseda Scottova trustu, který vlastní deník Guardian. Guardian podporuje Labouristickou stranu. Young napsal 1. června: "Jestliže bude jmenován generálním ředitelem BBC Greg Dyke, Rada pro BBC tím dá jasně najevo, že jim už vůbec nejde o důvěryhodnost. Pohlédnou tomuto labouristickému magnátu do tváře a zvolají 'Vzdáváme se'. Pokud to učiní, nechť Pánbůh způsobí, ať shnijí."

    Hugo Young je člověk s velkou autoritou. Je to křesťanský moralista a je to člověk, který se neobrací na Všemohoucího s takovouto výzvou jen tak lehce. Ale možná, usoudí čtenáři, že je Hugo Young příliš dobrý pro vezdejší svět, je pouze stárnoucím komentátorem, s růžovými brýlemi, a mírně výstředními názory, když vyjádřil mínění, že to, že Greg Dyke věnoval Labouristické straně 50 000 liber, aby se dostal Tony Blair do vedení této strany a tato strana k vládě, "diskvalifikovalo ho to, zcela ho to vyloučilo z možnosti účastnit se tohoto konkursu, jeho šance musejí být naprosto mrtvé."

    Poslechněme si tedy ještě i názory odjinud, z druhé strany politické arény, od mladého a nikoliv naivního šéfa opozice, Williama Hagua. Bylo by "totálně nepřijatelné", napsal Hague 1. června, "kdyby někdo, kdo podstatným způsobem a ještě nedávno finančně podpořil nějakou politickou stranu a dokonce pomohl financovat volební kampaň potenciálního šéfa strany, byl jmenován generálním ředitelem BBC." Avšak, bylo řečeno, že William Hague má svou vlastní agendu.

    Podle kritiků chtěl jen šéf Konzervativní strany ztrapnit vládu. Ale, jak napsal Independent: "Stačí si jen představit, že by byli stále ještě u moci konzervativci a že by někomu, kdo jim věnoval 50 000 liber, bylo nabídnuto místo generálního ředitele BBC: okamžitě by se zvedl ze všech stran pokřik o 'morálním bahnu'- a právem."

    Daily Telegraph 3. června podpořil Williama Hagua. To možná také nebylo zrovna překvapující. "Šéf Konzervativní strany má pravdu, a to nejen proto, že pokaždé, kdy bude nějaký konzervativní stínový ministr tvrdě interviewován v pořadu Today rozhlasu BBC, bude vždycky moci reagovat slovy: 'Je přirozené, že to říkáte, vždyť váš šéf je kamarádem Tonyho Blaira.'"

    (Stejně ochromeny jsou české deníky Mladá fronta Dnes, Právo, Zemědělské noviny, protože při každém ostřejším rozhovoru může namítnout jakýkoliv český ministr, "Co si vyskakujete, vy žádné morální standardy hlásat nemůžete, vždyť váš list vznikl na základě vytunelování." Takže žádné tyto noviny nemohou provádět skutečně nezávislou, investigativní novinářskou práci. JČ)

    Daily Telegraph není v žádném případě "kamarádem Tonyho Blaira". To nicméně nijak nezpochybňuje obvinění, které se nyní neustále znovu a znovu opakuje ve sdělovacích prostředcích. Stalo se přesně to, čeho se novináři BBC dlouhé měsíce obávali.

    "Kromě místa generálního ředitele BBC existuje jen velmi málo zaměstnání," píše dále Daily Telegraph, "kde by mohlo být důležitější, aby byl kandidát naprosto bez spojení s jednotlivými politickými stranami. Mezinárodní pověst BBC je vybudována na nestrannosti." To je prostý, jednoduchý fakt. I ti, ve sdělovacích prostředcích, kteří se těžko shodnou o něčemi jiném, v této věci stoprocentně souhlasí. Tuto prostou pravdu zdůrazňuje deník Times už dva měsíce. Naše motivy jsou také zpochybňovány. Ale je to přece věc, která by měla být jasná všem členům Rady BBC, nejen oné rozhodné menšině, které se staví proti Gregu Dykovi a jeho zásadnímu stoupenci, předsedovi Rady BBC, siru Christopheru Blandovi. Jak napsal Anthony Howard, dlouholetý novinář BBC a nynější redaktor deníku Times, jmenování Grega Dyka by vydalo "dosud nejjasnější signál, že konečně v Británii zvítězila Blairova politika volebního guláše".

    Když jsme poprvé psali o nebezpečí jmenování Grega Dyka do čela BBC, uvedli jsme 23. dubna: "Je odpovědností guvernérů BBC, aby uchránili ony zásadní vlastnosti generálního ředitele BBC, které jsou podstatou nároku BBC na financování prostřednictvím koncesionářského poplatku." Proč by měl nyní každý televizní divák, ať už zastává jakékoliv politické přesvědčení, platit BBC koncesionářský poplatek 101 liber ročně, platit ho největšímu novinářskému podniku v zemi, jehož nynější ředitel uvedl v roce 1997: "Vždycky jsem hlasoval pro Labouristickou stranu a jsem stoupencem Nové Labour Party" a podpořil ten výrok šekem na 50 000 liber?

    Šokující jmenování

    Není pochyb o tom, že budou novináři BBC i nadále zcela objektivní, i pod vedením Grega Dyka. Budou však nyní zranitelní před obviněním, že už není možno BBC důvěřovat, napsal v pátek 25. června v deníku Guardian Hugo Young:

    Nejvýznamnější moment v procesu hledání nástupce pro nynějšího generálního ředitele BBC se udál asi před měsícem. Byla to reakce Labouristické strany. Labouristé se cítili povinováni reagovat na sžíravý dopis, který poslal šéf konzervativců William Hague předsedovi Rady BBC, jímž protestoval proti kandidatuře Grega Dyka, který během let věnoval alespoň 50 000 liber Labour Party.

    Samotná intervence Williama Hagua byla jistě chybná. Celou záležitost okamžitě zpolitizovala a poskytla předsedovi Rady BBC, Siru Christopherovi Blandovi, příležitost, aby ukázal svou politickou nezávislost. Bland chtěl Dyka a v žádném případě se nechtěl nechat ovlivnit Haguem. Od té chvíle začalo být jednodušší jmenovat do funkce generálního ředitele BBC právě Dyka.

    Ale mnoho vyjevila právě reakce Labouristické strany. Labouristé se cítili povinováni přispěchat Dykovi na pomoc a tím ukázali, že ani oni nemají jasné ponětí, co znamená politická nezávislost, která by měla být charakteristická pro BBC. Labouristická strana v podstatě reagovala míněním, že tento stoupenec labouristů by měl být do funkce generálního ředitele BBC jmenován.

    Tento sdílený nezájem vůči nejvýznamnější a největší tradici BBC, totiž její veřejností vnímané i skutečné nestrannosti, vypovídá o mnohém. Politikům se prostě nedá důvěřovat, že by dokázali být ochránci vlastnosti, kterou nejsou profesionálně schopni pochopit. Ale totéž neumí pochopit ani Rada BBC. Všechny tři skupiny hrály roli při šokujícím jmenování, ale největšími viníky jsou Christopher Bland a jeho chabí členové Rady, které Bland zastrašil natolik, že zapomněli, jaké hodnoty má BBC zastávat.

    Z mého hlediska je to velmi jednoduché. Dát tolik peněz politické straně není zločin, a možná je to lidumilný čin. Jak jinak by politické strany přežily?

    Ale jakmile něco takového člověk učiní, ztratí se tím část jeho pověsti. Jmenovat takového člověka do funkce generálního ředitele BBC znamená vykonat pozoruhodně ničivý čin, v jehož rámci je jeho strana spolu s ním přivedena do BBC.

    Blandův a Dykův puč je hájen dvěma argumenty. Podle prvního budou prý Dykovy pravomoci omezeny tím, že o novinářských otázkách bude rozhodovat jeho zástupce, Tony Hall, dosavadní šéf zpravodajství BBC. To je otevřené přiznání, že se Dyke nehodí do funkce šéfredaktora BBC, nejvznešenější a nejmocnější součásti funkce generálního ředitele. To, že má Dyke řídit digitální expanzi a mezinárodní podnikatelství BBC, nijak nemění nic na skutečnosti, že konečne rozhodovací slovo ve všem musí mít právě on.

    Bezpochyby bude novinářská práce BBC i nadále stejně tak nezaujatá jako dosud. Jsem si jist, že Dyke bude naléhat, aby byla ještě nezaujatější než dosud, a dokonce i vyvolá brilantní kontroverzi, aby dokázal, že není loutkou Labouristické strany. Skutečností však je, že když nyní stojí v čele BBC labourista, který dal Labouristické straně 50 000 liber, jakkoliv poctivé bude nestranné úsilí novinářů BBC, budou neustále zranitelní před obviněním, jakkoliv falešným, že se postojům BBC už nedá důvěřovat.

    Zadruhé říká se, že vzhledem k tomu, že o Dykově daru 50 000 liber Labouristické straně víme, neexistuje už žádný důvod k znepokojení. Zveřejnění všech těchto skutečností stačí. To je zásada, podle níž zveřejňují poslanci své podnikatelské zájmy a tím jsou údajně očištěni z veškerých nekalostí. Ale to, že o finančním propojení víme, ve všech případech nestačí.

    Určitá finanční propojení, i když jsou veřejně známá, jsou diskvalifikací pro určité funkce, a funkce generálního ředitele BBC je právě takovým případem.


    BBC interviewovala i svého generálního ředitele agresívně

    Redakční komentář listu Guardian ze soboty 26. června.

    Kdo říká, že není BBC nestranná? V pátek v pořadu Svět ve třináct hodin jednala agresívně a bez rukavic i v rozhovoru s právě jmenovaným šéfem BBC, Gregem Dykem. Pořad Svět ve třináct hodin je typickým příkladem etosu BBC, který je natolik nestranný, že je agresívně kritický i vůči samotné BBC. Nový šéf BBC v rozhovoru v tomto pořadu zrovna neexceloval. Na otázku, zda si myslí, že by BBC mohla přežít bez koncesionářského poplatku, odpověděl Dyke chabě: "Kdo ví..." Zdálo se, že zapomněl, že jeho hlavním úkolem jako generálního ředitele BBC musí být přesvědčovat veřejnost, že má BBC nárok na koncesionářský poplatek od diváků a posluchačů.

    Taková otevřenost je možná občerstvující. Stoupenci Grega Dyka by tak jistě argumentovali. Obáváme se však, že Svět ve třináct hodin se dostal až nebezpečně blízko k pravdě, když se Dyka zeptal, zda jeho dosavadní vazby na Labouristickou stranu nečiní jeho jmenování generálním ředitelem BBC "vážnou chybou". Jako hlavní celostátní poskytovatel zrpavodajství v Británii, BBC nejenže musí být nestranná, ale musí ji veřejnost také vnímat jako nestrannou. Na BBC nesmí ležet ani stín podezření ze zaujatosti.

    Vzniká z toho vážný problém. Jestliže pořad Today bude ostře interviewovat nějakého konzervativce, William Hague okamžitě zaútočí na BBC, že se to stalo proto, protože generální ředitel BBC je jedním z nejbohatších kamarádů Tonyho Blaira. Ale jestliže odvysílá BBC ostře kritický televizní pořad, zaměřený proti labouristické vládě, kritikové budou poukazovat na to, že byl pořad odvysílán jen proto, aby Dyke dokázal, že není jen loutkou Labouristické strany. Důsledkem bude zákopová válka. Murdochův tisk bude Dyka neustále kritizovat, a Konzervativní strana bude systematicky zpochybňovat motivy BBC. Poprvé za 75 let historie BBC byla funkce generálního ředitele BBC zpolitizována.


    Je správné, že BBC jmenovala Dyka

    argumentovala v pátek 25. června v deníku Guardian Poly Toynbee:

    To, co učinili guvernéři BBC, je pozoruhodně odvážné. Rada BBC, toto vznešené těleso, tradičně jednalo vždycky velmi opatrně za trvalého bombardování ze všech stran. Dvanáct mužů a žen zasedajících v politicky nesmírně citlivé Radě většinou volí co nejméně kontroverzní řešení. Tentokrát to však neučinili. Tváří v tvář obrovskému tlaku udělali to, o čem se domnívají, že je to pro BBC nejlepší.

    Protidykovská ofenzíva začala v deníku Times, protože Rupert Murdoch dobře ví, že Dyke bude v nadcházející ostré konkurenci na poli digitálního vysílání v následujících deseti letech velmi ostrým bojovníkem za BBC, v době, kdy BBC riskuje, že její význam v digitální éře upadne. Ostatní pravicový tisk napadá Dyka, protože byl členem Labouristické strany. Deník Guardian se proti němu postavil z počestného důvodu: že to, že Dyke věnoval Labouristické straně 50 000 liber, nemohl Guardian prostě jen tak přehlédnout, vzhledem k tomu, že vždycky takovou praxi ostře kritizoval u konzervativních politiků. Ale po ostré debatě se Rada BBC rozhodla, že jestliže je Dyke nejlepším kandidátem, nenechá se zastrašit a nebude jmenovat někoho horšího.

    Původní inzerát na funkci generálního ředitele BBC požadoval, aby kandidáti měli "osobní výdrž". To je řečeno velmi mírně. Generálního ředitele BBC budou nenávidět, protože každého generálního ředitele BBC vždycky všichni nenávidí, než odejde z funkce. Dyke přichází do funkce a už teď má mocné nepřátele, kteří chtějí, aby selhal, aby mohli dokázat, že měli pravdu. Funkce generálního ředitele BBC je nesmírně obtížná, protože zosobňuje v sobě velmi různorodé, rozporné kulturní aspirace národa. To, co BBC dělá, a to, co BBC říká, je jedinou poslední zbývající všeobecnou kulturní autoritou. Národ ji táhne všemi směry, na BBC útočí liberálové a moralisté, populisté i elitáři. Když je sledovanost pořadů BBC vysoká, protestuje komerční konkurence BBC, že BBC neplní řádně svou veřejnoprávní roli (Murdoch chce, aby BBC vysílala jen takové pořady, které by nikdy nezařadila do svého vysílání žádná komerční stanice). Když sledovanost pořadů BBC poklesne, začnou se ozývat protesty, že obyčejní koncesionáři platí televizní poplatek a nedostává se jim za to pořadů, které chtějí sledovat. Snažit se dosáhnout rovnováhy mezi veřejnou službou a popularitou nikdy neuspokojí všechny a nadávat na BBC je národním sportem.

    Proč vybrali pro funkci generálního ředitele BBC Grega Dyka a nikoliv Tonyho Halla, šéfa zpravodajství BBC, který by se na to velmi hodil? Pracovala jsem v BBC sedm let a vím, jak její byzantská kultura ochromuje její starousedlíky. V BBC pracuje množství nejchytřejších lidí v zemi - tisíce absolventů univerzit se snaží dostat se každým rokem do BBC - je to však dusivý skleník intrik, nespokojenosti a frustrace. Konstatuje se pořád, že nálada zaměstnanců BBC je "na absolutním bodu mrazu", ale tak tomu bylo vždycky.

    Jedovaté informace a zlá vůle, která v BBC vychází ze soupeřících táborů vnitřních kandidátů na funkci generálního ředitele, je typická. Sotva znám Grega Dyka osobně, ale vím, že přinese čerstvý vzduch do tohoto podivně tajnůstkářského světa, jehož nekonečné vnitřní spory pronikají každý týden do sloupků novin.

    Co by měl Dyke udělat? Všechno naprosto decentralizovat. Diktátorský hierarchický systém v BBC znamená, že šéfredaktoři nemohou vykonávat svou práci, je nemožné dělat rozhodnutí, nekonečná zasedání různých výborů a podvýborů potlačují podnikavost a tvůrčí schopnosti. Zlikvidujte vrstvy byrokratů a důvěřujte lidem, že budou dělat svou práci dobře. Dejte nim zároveň najevo, že se budou muset zodpovídat ze svých chyb. Zlikvidovat toto klima bojácnosti, vyžaduje mít šéfa, který má množství sebedůvěry. A tu Greg Dyke má.

    Existuje jasný problém s jeho politickým přesvědčením. William Hague, šéf konzervativní strany, se v pondělí sejde s Dykem a Blandem, ve snaze získat ujištění, že bude Dyke nestranný. Lze ovšem pochybovat, zda bude Konzervativní strana kdy spokojena. BBC se nyní připravuje na množství útoků ze všech stran.

    Nutnost zabránit vraždění: NATO požaduje vyslání mezinárodních policejních sborů do Kosova

    Vrchní velitel jednotek NATO generál Wesley Clark požadoval v pátek, aby byly co nejrychleji vytvořeny mezinárodní policejní jednotky pro Kosovo. Přiznal, že NATO nemá dostatečné množství vojáků k tomu, aby mohlo zabránit vraždění ze msty, široce rozšířenému plenění a zastrašování obyvatelstva.

    NATO vydalo nový apel o klid: během čtyřiadvaceti hodin bylo v Kosovu usmrceno 14 civilistů. Etničtí Albánci se dále vracejí ve velkém množství do Kosova, avšak doma je čekají jen vypálené trosky jejich příbytků.

    "Situace v Kosovu zůstane v blízké budoucnosti napjatá," uvedl major Jan Joosten, mluvčí NATO. "Občané se musejí kontrolovat."

    Podle zpráv přicházejí do Kosova ze severní Albánie zločinné elementy. Předstírají, že jsou příslušníky Kosovské osvobozenecké armády a svými anarchickými akcemi dále destabilizují už tak napjatou situaci.

    Jeden činitel západní humanitární organizace, který právě dokončil inspekci měst v jižním Kosovu, konstatoval, že zločinci z Albánie předstírají, že jsou členy KLA, a parazitují na Srbech.

    "Mohou si na hranici koupit uniformu nebo odznak KLA za pár marek a domnívají se, že jim to dává právo dělat si v Kosovu, co chtějí, konstatoval tento činitel. "Šíří se množství zpráv o tom, že etničtí Albánci mají na civilních šatech připjaty odznaky KLA a vynucují si právo vstupu do srbských domovů, hledají tam zbraně a nutí obyvatele, aby se vystěhovali."

    KLA odmítá odpovědnost za zastrašování srbského obyvatelstva. Obviňuje cizí elementy, že zastrašují srbské obyvatelstvo jejím jménem.

    NATO má dosud v Kosovu jen 21 000 vojáků, je to o 40 procent méně než bylo původně plánováno.


    Dokumenty: Etnické očišťování nařídil Bělehrad a přesně ho naplánoval

    Stovky dokumentů, které po sobě zanechala jugoslávská armáda, dokazují, že bylo etnické očišťování Kosova do všech podrobností naplánováno a nařízeno z Bělehradu, napsal v neděli 27. června týdeník Observer.

    Dokumenty obsahují klíčové důkazy, spojující masakry, jejichž obětí se podle odhadů stalo asi 14 000 osob, se srbskými armádními generály a policejními veliteli, celou hierarchií směrem nahoru až k prezidentu Miloševičovi.

    Srbské bezpečnostní jednotky si ponechaly dokumenty anebo jich většinu zničily, avšak v Kosovu jich bylo zanecháno dostatečné množství, aby byla prokázána vina organizátorů Operacije Potkovica - Operace Podkova. To byl plán, vytvořený v září roku 1998 v Bělehradě. Jeho cílem bylo očistit Kosovo od "teroristů" - většinového albánského obyvatelstva. Plán začal být realizován v den zahájení leteckých úderů NATO 24. března.

    Informace o existenci řady těchto dokumentů byly zveřejněny v době, kdy britské jednotky potvrdily, že britští vojáci zatkli jednoho člena policejních jednotek srbského ministerstva vnitra, který je podezříván, že se podílel v Kosovu nejméně na 56 vraždách. Tento člověk není na seznamu osob, obžalovaných mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny v Haagu. Byl zatčen na základě svědectví lidí, kteří konstatují, že některé vraždy viděli.

    Britské jednotky tím zatkly už druhou osobu obviňovanou z  páchání zvěrstev. Minulý týden zatkla vojenská policie muže, který je spojován s 46 údajnými vraždami ve vesnice Slovinje, nedaleko Prištiny.

    Dokumenty jsou z důkazového hlediska velmi rozličné kvality. Obsahují oficiální záznamy jednání i jen rychle napsaných pár poznámek. Některé dokumenty dokazují, že vojenští a policejní velitelé byli přítomni ve vesnicích a v městech před masakry, během nich i po nich.

    Dokumenty umožní vypracovat obžalobu proti autoru Operace Podkova, generálu Lukičovi, a pravděpodobě povedou k identifikaci velitele policie, který je znám jen pod přezdívkou Miča. Tento velitel vypracoval zvěrstvo, kdy byli uprchlíci využiti jako živý cíl. Došlo k němu v Koriše 13. května.

    Miča nařídil konvoji traktorů s uprchlíky, směřujícími do Albánie, aby zaparkoval před jedním hotelem. Uprchlíkům bylo řečeno, že nesmějí místo opustit, jinak budou zastřeleni. O několik hodin později NATO vybombardovalo zastavený konvoj.

    Jeden zpravodajský důstojník NATO, který pracuje s vyšetřovateli v Kosovu, uvedl: "Nyní si uvědomujeme, že nešlo o nesystematické vraždění nějakých šílenců. Vypracovali plány a mapy měst a vesnic, které zamýšleli etnicky očistit v první řadě. Bylo to zorganizováno seshora a plán fungoval jako hodiny."

    Většina získaných dokumentů jsou nyní ve vlastnictví zpravodajské služby Kosovské osvobozenecké armády. Její činitel sdělil listu Observer: "Máme informace, že masakry vykonávali vždycky titíž lidé. Někdy na sobě měli armádní uniformy, jindy policejní uniformy, jindy jednali jako příslušníci polovojenských jednotek. "


    KLA v orgii zabíjení

    Činitelé NATO zoufale požadují další jednotky, protože zničená provincie propadá chaosu

    Podle týdeníku Observer z 27. června bylo Kosovo o minulém víkendu na hranici anarchie. Objevily se důkazy, že se Kosovská osvobozenecká armáda podílí na nejvyšší úrovni svého velitelství na pokračující kampani bití, vražd a únosů.

    V pátek bylo v Prištině usmrceno 14 osob - Srbů i kosovských Albánců. Vede to činitele NATO k závěru, že stále ještě nemají v Kosovu dostatečné množství vojáků, aby mohli udržovat mír, tak jak to bylo přislíbeno po ukončení bombardování.

    Šéf albánských rebelů Hasim Thaci v sobotu intervenoval na poslední chvíli, když hrozila potenciálně násilná konfrontace mezi etnickými Albánci, kteří plánovali pochod do srbské oblasti v hornickém městě Mitrovica.

    Vážnější je ale chování samotné KLA, jejíž vedení, včetně Thaciho a jeho dvou nejbližších spolupracovníků, je obviňováno, že prováděli během války o Kosovu politiku vraždění, zatýkání a čistek ve vlastních řadách.

    O Kosovské osvobozenecké armádě bylo vždy známo, že se podílí na sektářském vraždění srbských civilistů. Počet osob, zavražděných KLA, je však nízký ve srovnání s systematickým vražděním a etnickým očištováním, praktikovaným Srby.

    Avšak od té doby, co NATO vstoupilo do Kosova, obsadili bojovníci KLA oblasti, uprázdněné srbskými jednotkami a došlo k zvýšení počtu vražd a únosů. Pracovníci organizace Human Rights Watch sestavili přesvědčující množství důkazů, že KLA páchá násilné činy proti Srbům a v některých případech i proti etnickým Albáncům a proti Romům.

    Zpráva organizace Human Rights Watch - po šetření v Orahovači, v Prizrenu a v Peči - uvádí, že se KLA podílela na pěti vraždách, na čtyřech únosech, na jednom znásilnění a na 14 zatčeních, ve 12 z těchto případů docházelo k fyzickému násilí na zatčených.

    Vraždy jsou velmi podobné vraždám, jaké prováděli Srbové proti etnickým Albáncům.

    V Prizrenu podle organizace Human Rights Watch popsaly dva staří Srbové, pětaosmdesátiletý Trifa Stamenkovič a devětapadesátiletá Marija Filipovičová vraždy svých manželských partnerů členy KLA.

    Stamenkovič a Filipovičová, blízcí sousedé v tradičně srbské oblasti, šli v pondělí na nákup. Po návratu domů zjistili, že Stamenkovičova třiasedmdesátiletá manželka Marika a třiašedesátiletý manžel Filipovičové Panta byli ubodáni k smrti a bylo jim proříznuto hrdlo.

    Podle organizace Human Rights Watch navštívili obě manželské dvojice v předchozím týdnu členové KLA a požadovali zbraně a peníze. V jiném incidentu navštívil západní pracovník vesnici Belo Polje a tam mu byli ukázáni tři Srbové, kteří byli zastřeleni ranou do hlavy, a to 19. června.

    Organizace Human Rights Watch také informuje o únosech Srbů i etnických Albánců. Mnoho těchto lidí je starších padesáti let. Dvanáct uvězněných osob, většinou etnických Srbů, bylo ve vězení zbito vojáky KLA. Mezi vězni byly čtyři ženy, jedné z nichž je 73 let. Dva vězňové mají na nohách bodné rány. Představitelé humanitárních organizací v městě Prizren konstatovali, že poskytli ošetření 25 civilistům s obdobnými zraněními. Tito lidé tvrdili, že je zranili příslušníci KLA. Většina obětí byli starší muži.

    Tato zpráva byla zveřejněna poté, co americký deník New York Times publikoval tvrzení, že čelní představitelé KLA páchali vraždy a prováděli zatýkání a čistky ve svých řadách, aby zabránili potenciálním soupeřům dostat se k moci. Zpráva New York Times cituje nynější i bývalé velitele KLA a západní diplomaty. Kampaň, při níž bylo údajně zastřeleno asi šest čelných velitelů KLA, prý vedl Thaci a dva jeho stoupenci, Azem Syla a Xhavit Haliti. Thaci to popřel.

    "Když začala válka, všichni chtěli být u moci," konstatoval Rifat Haxhijaj, 30, bývalý důstojník v jugoslávské armádě,. který opustil KLA loni v září a nyní žije ve Švýcarsku. "Pro vedení KLA tohle nebyla jen válka proti Srbům, byl to také mocenský boj."

    Thaciho zástupce ve Švýcarsku, Jashae Salihu, popřel svědectví o vraždách. "Tyto zprávy jsou nepravdivé," uvedl. "Ani Thaci ani nikdo jiný z KLA nic takového nedělá. Naším cílem je svobodné Kosovo a nic víc."

    Obvinění z vražd a čistek pocházejí z rozhovorů s asi desítkou bývalých i současných činitelů KLA, dva z nichž konstatovali, že byli svědky usmrcení Thaciho soupeřů.

    Čelný představitel amerického ministerstva zahraničních věcí a jeden západní diplomat na Balkáně uvedli, na základě zpráv zpravodajských agentur a rozsáhlých styků s KLA, že existuje povědomí o popravách důstojníků na střední úrovni velení, podezřívaných ze spolupráce se Srby, ale že neexistují žádné důkazy, které by tyto popravy spojovaly s Thacim.

    Avšak jiný západní diplomat na Balkáně vyjádřil názor, že Thaci je v regionu znám krutostí své taktiky.

    "Thaci se podílel na velmi krutém zastrašování činitelů v soupeřící straně," uvedl diplomat v článku v New York Times. Popřel ale, že by tito lidé byli usmrceni. Dodal: "Osoby byly vězněny a oběti tvrdí, že byly bity. Nemůžeme to dokázat."

    Bývalí i současní činitelé KLA také konstatují, že byla kampaň politických vražd prováděna v těsné spolupráci s albánskou vládou, která často umísťovala agenty z albánské tajné policie k dispozici velitelům KLA.

    Deník New York Times líčí incident z června 1997, který mnozí v partyzánském albánském hnutí považují za velmi znepokojující. Kosovský albánský reportér s těsnými styky s KLA byl nalezen ve svém bytě v Tiraně mrtev, jeho tvář zmrzačená opakovanými bodnými ranami šroubovákem a koncem rozbité lahve. Reportér, Ali Uka, podporoval rebelské hnutí, ale byl natolik nezávislý, aby ho i kritizoval. V době své smrti bydlel ve společném bytě s Thacim.

    New York Times také tvrdí, že Thaci osobně prováděl popravy těch kosovských Albánců, které označil za zrádce nebo kolaboranty, neexistují však svědkové těchto údajných vražd.

    Thaci se podílel v letech před rokem 1998 na pašování zbraní ze Švýcarska. Když začalo povstání, do Albánie přišla vlna peněz a dobrovolníků od 700 000 kosovských Albánců, žijících po celé Evropě. Thaci a jeho blízcí stouepnci najednou zjistili, že jsou veliteli tisíců bojovníků a že mají k dispozici desetitisíce miliónů dolarů.

    Pašování zbraní se proměnilo v obrovskou operaci. Do konce války, odhadují bývalí i současní činitelé KLA, zaplatila KLA činitelům albánské vlády 50 miliónů dolarů za zbraně a munici.

    Zprávy organizace Human Rights Watch jsou k dispozici na adrese http://www.hrw.org/


    Jane Čulíku, nedávejte odpůrcům akce NATO nálepku barbarů

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    Ve své odpovědi na článek Ivana Vagnera opakujete již dříve použité tvrzení, že "Lidé, kteří zastávají názor, že se proti vraždění nevinných lidí a dětí zasahovat nemělo ... atd." jímž dáváte odpůrcům akce NATO nálepku barbarů, kterým nezáleží na osudu jakýchsi Kosovanů. A vyhražujete si právo na to "vyjádřit důrazně svůj (kolektivní) názor, že s tím nesouhlasíme a že to považujeme za barbarské".

    To se, promiňte, příliš podobá demagogii komunistů, kteří místo argumentů používali fráze typu "žádný čestný člověk nemůže souhlasit se zrádci a zaprodanci".

    Jistě, jsou vysoce postavení politikové, kteří takový barbarský názor pragmaticky zastávají (když zabíjení vyhovuje jejich strategickým zájmům). Můžete je najít ve Washingtonu, Londýně, Moskvě i Ottawě. To je ovšem trochu jiná liga, kterou jste jistě neměl na mysli.

    Jsou jistě i méně významní jednotlivci, kteří z rasových nebo náboženských důvodů vítají likvidaci svých oponentů. Předpokládám však, že oba mluvíme o "normálních" názorech, které přinášejí běžně dostupné hromadné sdělovací prostředky, včetně BL.

    Odpor proti válečné akci NATO odráží nesouhlas s násilím jako metodou řešení konfliktů. Nečetl jsem ani jeden nesouhlasný článek či interview, který by, ať již otevřeně nebo mezi řádky, obsahoval Vámi naznačený souhlas s vražděním neviných lidí a dětí. Včetně postoje některých Republikánů, kteří odmítají Clintonovu politiku a tvrdí že Kosovo je záležitost Evropy a ne jejich.

    Nepravdivost Vašeho výroku spočívá v tom, že přecházíte z roviny "jak bylo možné řešit problém Kosova?" do roviny "zásah NATO proti barbarismu - ano/ne".

    Místo implicitního obviňování určité skupiny lidí z barbarství byste se měl raději pokusit o odpověď na otázky, které oponenti akce NATO kladou.

    Co se opravdu dělo v Kosovu od roku 1989? Jaký vliv měla politická representace Kosova na zhoršování vztahů s Bělehradem - proč například bojkotovali volby? Proč se OSN a NATO nepostavilo proti infiltraci teroristů z Albánie do Kosova? Proč nebyly na Albánii uvaleny hospodářské sankce kvůli narušování vztahů mezi balkánskými státy? Proč svět neví, jaké varianty urovnání připadaly v úvahu (jak v rámci OSN tak NATO)? Je tvrzení NATO, že Kosovo má zůstat autonomní oblastí Jugoslávie míněno vážně? Pokud ano, jak si NATO představuje soužití Albánců a Srbů po bombardování? Proč nejednali, ale diktovali v Rambouillet? Kde je poučení z konfliktu Srbů a Chorvatů, kde je poučení z Bosny? Proč nevystupuje NATO neutrálně? Je pravda, že je Miloševič je tak vychytralý, že klidně, odpusťe mi ten výraz, "přechčije" všechny západní politiky jimž, chudákům, pak nezbývá než sáhnout na letadla a bomby? Proč nejsou jednání veřejná? Proč dvojí metr? Existuje plán "Podkova" na jarní etnické očisťování Kosova, připravený, jak píše Michael Ignatieff, "dlouhé týdny před bombardovací kampaní"? Pokud ano, proč nebyl státy NATO okamžitě zveřejněn jako důkaz, že existuje nebezpečí z prodlení? Proč NATO nemodifikovalo svůj zásah v okamžiku, kdy zjistilo, že přes bombardování (nebo kvůli němu) dochází k masovému úniku obyvatel. Jaký je rozdíl mezi Miloševičem, který využil Albánce k vytvoření tlaku na NATO, a představiteli NATO, kteří zatížili Srby dluhem nějakých 50-100 miliard dolarů (plus úroky), aby dosáhli svých politických cílů? A vydírají je dále podmínkami pro poskytnutí pomoci pro rekonstrukci.

    Dalo by se pokračovat dál a dál.

    Zmínil jsem se o článku Michaela Ignatieffa. Postrádám u něj Vaše poznámky.

    Co si například myslíte o této pasáži:

    "KLA začala střílet na šest srbských mladíků, kteří hráli v mléčném baru v městě Pec biliár. Bezpochyby to byla provokace KLA, jejímž cílem bylo vyvolat ostrou protireakci Srbů, která by vyvolala mezinárodní intervenci. Srbové reagovali zavražděním 45 civilistů v Račaku v polovině ledna (o masakru existují pochyby, které, pokud vím, nebyly vyvráceny - poznámka JJ). Mezinárodní společenství (Ignatieff je zde krásně politicky korektní - pod pojmem NATO by čtenář mohl vidět agresi - poznámka JJ) skutečně zasáhlo. Jenže stojí zato se ptát, jak je možné, že si byli strategové KLA tak stoprocentně jisti, že Srbové budou reagovat přesně tak, jak očekávali."

    Ignatieff to vysvětluje tím, že pohrdání druhými je (na rozdíl od běžného rasismu, který vládne v Evropě) oficiální ideologií. Neměl jít Ignatieff dál a ptát se proč si byli představitelé KLA tak stoprocentně jisti, že na jejich špek skočí NATO (pardon Mezinárodní společenství)?

    Upozorňuji Vás rovněž na odporný, jak říkáte, rasistický podtón článku. Představte si, kdyby někdo napsal o Židech třeba toto: Tak zločinci vraždili jménem izraelského lidu a lidé o tom nic nevěděli. Když do světa pronikly dohady o vraždění (dosaďte jména arabských vesnic), byly prostě popřeny. Ne to není možné. My jsme dobrý národ. Jsou to lži, jsou to muslimské dezinformace.

    S obměnou dvou slov jsem citoval to, co napsal Ignatieff o Srbech. Prý se budou muset zbavit dědictví minulosti (historikové, spisovatelé a kulturní představitelé národa budou muset odmítnout mýty a iluze).

    Ignatieff v podstatě líčí Srby jako pronárod, který, zblblý vlastní historií, je kvůli rasismu a závisti nad úspěchy druhých (viz poukaz na "albánský hospodářský úspěch") je ochoten ničit nenáviděné vily a mercedesy Kosovanů, prznit jejich ženy a trhat fotografie štastných svateb. Neříká Ignatieff vlastně do plynu s nimi a bude pokoj? Protože kam poslat celý národ na převychování?

    Pane Čulíku, neupírám vám právo na to, abyste přijal vysvětlení představitelů NATO za vlastní a obhajoval je. Buďte ale při tom k sobě alespoň tak náročný, jak to požadujete od jiných novinářů.

    Jiří Jírovec

    PS Jaký je Váš názor na to, aby politikové, kteří nehnuli prstem při genocidě ve Rwandě skončili před mezinárodním tribunálem? Podle mezinárodního práva je nezabránění genocidě zločinem, předpokládám, že nepromlčitelným. Podle informací, které proběhly svobodnými sdělovacími prostředky, měli dost informací o tom, co se tam chystá. Teď když máme ten nezávislý soud (jeho financování Spojenými státy snad nebude vadit), by to neměl být žádný problém, není-liž pravda.


    Češi rozumějí konfliktu o Kosovo lépe než pohodlné obyvatelstvo na Západě a právem akci NATO odmítají

    J. J. Procházka

    Pane učiteli a šéfredaktore, dovolte pár slov k Vaší anketě o Kosovu: z výsledku jste vyvodil závěry příznivé pro Vás a Západ, méně příznivé už pro občany České republiky, avšak: od starověku v civilizovaných zemích platí u posuzování sporných otázek zásada římského práva (i u nás nyní) Audiatur et altera pars (čili Nechť je slyšena i druhá strana). To jste zveřejňováním rozmanitých příspěvků (byť podle mne značně nevyvážených) formálně dodržel. Avšak pro použití této základní zásady platí, že nejdříve musím vyslechnout názory obou stran a teprve potom jsem oprávněn utvořit si vlastní názor.

    Pak takový názor - ať již je jakýkoli - zaslouží si úcty všech. Pokud někdo postupuje právě opačně,.že nejdříve si utvoří názor a pak se teprve seznamuje s názory sporných stran za účelem podpory předem vytvořeného stanoviska jedné strany, nepostupuje nikdy nezaujatě, objektivně, spravedlivě, prozrazuje závislost na někom či na něčem.

    Důkaz, že jste postupoval právě tímto nesprávným opačným postupem, spatřuji ve Vaší formulaci otázek vyzývajících čtenáře k odpovědi - jen na okraj: za formulaci některých Vašich otázek byste si vysloužil u každého soudce (i českého) velmi důrazné napomenutí.

    Vzniká podezření, že jste neměl snahu anketou dopátrat se pravdivých skutečností a objektivního posouzení jedné etapy balkánských tragedií. Proto na Vaši anketu Vám odpověděli jen ti nejvěrnější (nikoli mnozí jiní, kupř. i já) a přece jste byl výsledkem ankety překvapen.

    Ale neměl jste být překvapen, z ryze formálního uplatnění shora uvedené zásady jste nic jiného nemohl čekat. Hledal jste tedy, kde je chyba, a našel jste ji v malé vyspělosti českého národa (míním tím samozřejmě i Moravany a Slezany) vlivem mnohaletých útisků a cenzur - zapomněl jste však hledat chyby především u sebe - pokusím se vysvětlit:

    V Čechách jste prožil prvních 26 let (včetně věku kojeneckého, já 67 let), a od té doby uplynulo u Vás už 21 let (u mne 0 let).

    Tady vyrostla celá jedna nová generace, nežijete v české rodině, nezažil jste kupř. rok 1989, ani následných 10 let porodních křečí, nebyl jste nikdy žákem ani studentem nějaké školy vedené v demokratickém duchu a svobodě bádání a projevu- - myslím, žek se tím odlišujete i od řady českých emigrantů.

    Nevyhnutelně tím dochází ke ztrátám kontaktů, soucítění s mateřskou zemí, v ubývání chápání vývoje doma, čemuž se bráníte vydáváním BL a za to dík.

    Máte pravdu, že přes polovinu XX. století prožili Češi (v širším slova smyslu) v nesvobodě a ve lžích (chráněných např. drahými rušičkami), ale právě proto, aby přežili, museli se naučit rozlišovat pravdu od polopravd, lží či omylů a dnes to ovládají lépe než velká část pohodlného obyvatelstva na Západě a proto ten odlišný postoj např. ke "Kosovu".

    Podle mne jste opomněl skutečnost, že právě Anglie (v širším slova smyslu) v rozporu s českým smutkem roku 1939 jásala, když pan Chamberlain na londýnském letišti mával papírem a ujišťoval o  míru - a nejen Anglie (Anglie v té době nevěřila ani svému Winstonu Churchillovi - a jaká je to demokratická země zasluhující si úcty. ), takže u Čechů nejde o nic nového.

    Podle mne - aniž bych chtěl být podezírán z nacionalismu - žádný západoevropský národ neprokázal v tomto století takovou životnost a prozíravost, srovnávejte: přes polovinu XX. věku v nesvobodě a lžích (např. 1914-18, 1938-45, 1948-89).

    Nejvíce z evropských národů jsme trpěli odlivem "mozků" (i Vašeho) - nejen nepřetržitých individuálních odchodů, ale i vlnami masových odlivů jako např.: 1918 (austrofilové), 1932 (světová krize), 1939 (nacistická okupace), 1948 (komunistická okupace po puči), 1968 (sovětská okupace po vojenském přepadení naší země) a přesto jsme schopni (spolu s Řeky) posoudit morálnost a oprávněnost angloamerického plošného bombardování a ostřelování civilních cílů na neútočící jugoslávský stát, reprezentovaný (ať se nám to líbí či nikoli) prezidentem řádně vzešlým (pochybnosti jsou v jiných zemích, např. 3.volba V. Havla) z demokratických voleb.

    A to navzdory masivní proválečné propagandě a agitace za použití i polopravd a vyslovených lží možných i nemožných - viz kupř. protesty mezinárodní novinářské organizace Reportéři bez hranic (RSF).

    Pamatuji si nacistickou propagandu 39-45, mohu tedy srovnávat, studoval jsem i dodatečně toto období, a z obav raději pomlčím.

    Myslím při denním styku s krajany, že český národ se propracovává k sebehrdosti cestou sebemrskačství, neboť se potřebuje zbavit především rysů závisti a služebnosti až slouhovitosti (dnes kupř. co je americké, je automaticky dobré nebo ještě lepší).

    Sebekritiku vítá (a postrádá) i u jiných, méně mu chybí kritika zvenčí, tím méně povýšenecká.

    A některé signály ze Západu na takové postoje zde jsou: chování pana Solany NATO vůči českému ministru zahraničí, výrok Američanky - žadatelky o české občanství (Jiřiny Fuchsové, pozn JČ.) (kterého se už před příchodem komunismu sama dobrovolně vzdala), že nebýt Američanů (asi jí a jí podobných) bych já dnes už mluvil jen německy a se mnou dalších 10 milionů spoluobčanů (viz Britské listy).

    Proto opakuji: na rozdíl od Vás (má úcta en bloc k Vaší práci zůstává) postoje české veřejnosti (byť podstatně cenzurované ve prospěch NATO) jsou obdivuhodné, zasluhují obdivu, uznání i napodobení - historie jim opět dá za pravdu (bohužel).

    A proto jste se nemohl dopátrat objektivnějšího zhodnocení a rozboru Vámi vyvolané diskuse na stránkách internetových Britských listů.


    Lidská práva a svoboda jen pro vyvolené

    Aja Bufka

    Vytunelovane hospodarstvi a ekonomicky propad CR jsou se znacne casti vysledkem nedostatku pravniho systemu s nimz se nekteri odpovedni politicti cinitele, ani po desetiletem sametovem hlazeni nehodlaji rozloucit.

    "Zakony se menit nemusi", prohlasuje podle MfD z 23.6.99 vicepremier Pavel Rychetsky a v duchu svych marxisticko-leninskych ucitelu dodava: "podminka obcanstvi pro restituce je zcela legitimni pozadavek." Nechtene tak i "bez vedouci ulohy komunisticke strany" verejnosti vysvetluje po desetileti trvajici izolaci Cechu od zapadni Evropy a demokratickeho sveta. Vedome a mozna i zamerne tak prispiva k provincioalismu, xenofobii a totalitnimy rezimy umocnenym dalsim negativnim rysum ceske narodni povahy, ktera krome jinych nepripoustela, aby rodak odjel bez povoleni do zahranici poznavat svet.

    Podminka existence ceskeho obcanstvi v restitucnich zakonech je diskriminacni pozadavek, zamereny proti byvalym spoluobcanum, protoze zpusobuje nerovnost mezi soudne rehabilitovanymi osobami. Je navic v primem rozporu se zakladem demokratickych principu na kterych jsou postavena mezinarodni lidska prava o kterych se v totalitnich rezimech nesmelo mluvit. Patri sem i pravo na vlastnictvi majeteku, ktere je jednim se zakladnich lidskych prav na ktere se nevztahuji zadne limity ci casova omezeni.

    Pretrvavajici komunisticke mysleni a neznalost pojmu "pravni stat", ktery garantuje rovnost vsech pred zakonem a cini pravo zavaznym bez rozdilu, umocnuji nasledujici slova Rychetskeho: "Ano, je na nas vyvijen tlak ze strany nasich krajanu v Americe a americkeho Kongresu a dalsich tamnich instituci *..lhuty podle restitucnich zakonu uz uplynuly, a to, ze nekdo ziska obcanstvi mu nezaklada narok".

    Argumentaci o nemoznosti dvojiho obcanstvi v CR vyvracuji hned dva clenove soucasne vlady a tisice dalsich obcanu a casto citovany zakon z roku 1928 zneuzivali k automatickemu zbaveni obcanstvi pouze komuniste vuci nepohodlnym Cechoamericanum. Podle US State Department, tento zakon v USA nebyl uplatnovan.

    Mistopredseda vlady CR Pavel Rychetsky znovu potvrdil, ze pravni kontinuita se socialistickym pravnim radem nebyla omylem, ale jak to dnes vypada, umyslem. Jinak by prece musel vedet, ze stejne jako nacisticke zlociny jsou na celem svete nepromlcitelne, je nemyslitelne, aby napravovani krivd komunismu v letech 48-89 bylo casove a nebo jinak diskriminacne omezovane.

    Aja Bufka, Jaroslav Mařík M.D.

    CZECH SOCIETY FOR THE PRESERVATION OF HUMAN RIGHTS


    50 dní proti dioxinům

    Děti Země

    V pondeli zahajuji Deti Zeme "50 dni proti dioxinum". Pujde o soubor akci zamerenych na osvetu o skupine chemickych latek, ktere v posledni dobe vesly ve znamost predevsim diky afere s belgickymi kuraty. Deti Zeme chteji svymi akcemi seznamit verejnost s dioxiny "ceskeho" puvodu, ale take s tim, jak tyto latky vznikaji, odkud se dostavaji do zivotniho prostredi a nakonec i do potravin.

    Padesatidenni maraton zacina v pondeli 28. cervna. Behem dopoledne a odpoledne probehne pod zastitou Nadace Partnerstvi v Beroune odborny seminar nazvany "Dioxiny a dalsi nebezpecne latky v zivotnim prostredi". Krome toho v 15,00 bude pod stanem na Vysehrade v Praze u Letni sceny otevrena putovni vystava "Konec dioxinu v Ceske republice".

    Behem celych 50 dni budou mit lide moznost pripojit se k petici "Konec dioxinu v Ceske republice", kterou podepsalo jiz temer 10.000 lidi a mezi nimi i rada vyznamnych osobnosti vcetne vedcu.

    Putovni vystavu budou moci v prubehu padesati dnu shlednout lide v dalsich mestech Ceske republiky (v Boskovicich, Pardubicich, Beroune, Rakovniku, Ceskych Budejovicich, Tabore, Frydku-Mistku, Zline a ve Znojme).

    O dioxinech se mohou radu novych informaci lide docist take na internetove strance zrizene na toto tema Detmi Zeme na adrese: http://www.ecn.cz/dioxin.

    Vycerpavajicim zpusobem pak o dioxinech vcetne belgickeho skandalu v aglictine informuje Dr. M. Vadivale na sve internetove strance (http://www.geocities.com/HotSprings/2188/dioxin.html).

    Několik základních údajů o dioxinech

    Dioxiny vznikaji v chemickych provozech a pri spalovani chlorovanych latek (napr. PVC, PCB apod.). Jsou nebezpecne jiz ve velmi nizkych koncentracich. Maji karcinogenni ucinky, pusobi nepriznive na imunitni system a maji take negativni vliv na reprodukcni schopnost muzu.

    Clovek sice 95 - 99% jejich prijmu ziska z potravy a tekutin, ale do tech se dioxiny dostavaji jak ze vzduchu, tak z vody a pudy. Dioxiny tak jako jine chlorovane latky (napr. DDT a freony) jsou vysoce stabilni, a proto se v prirode kumuluji - vazou se predevsim na tuky. Svetova zdravotnicka organizace stanovila denni limit jejich prijmu pro cloveka na 10 pg/kg vahy (pg =g.10-12). A z nej je odvozen limit jejich koncentrace v ovzdusi na 20 fg/m3 doporuceny Statni zdravotnim ustavem.

    Dioxiny v České republice v číslech

    Az do prijeti zakona o pravu na informace o zivotnim prostredi bylo temer vzdy je velice tezke ziskat konkretni data o namerenych hodnotach emisi dioxinu u konkretnich spaloven. V letech 1996 - 97 se u ceskych spaloven odpadu pohybovaly podle sdeleni CIZP mezi 0,01 - 34,0 ngTEQ/m3. Cili jedna ze spaloven prekrocila v dobe mereni zapadoevropsky limit 340krat.

    Uvedeny zapadoevropsky limit budou prekracovat i spalovny, ktere jsou teprve spousteny do provozu anebo jsou ve vystavbe (v Praze - Malesicich anebo v Liberci).

    Podle mereni koncentraci dioxinu v lidskem podkoznim tuku je na tom Ceska republika podobne jako vyspele prumyslove zeme v 80. letech, cili v dobe, kdy jeste neprijaly zadna opatreni ke snizeni emisi dioxinu.

    Odhadnout celkovou produkci dioxinu v Ceske republice je velice tezke, ale odborne studie dochazeji k zaveru, ze se pohybuje okolo 2 kg, coz se samozrejme na prvni pohled muze zdat malo. Ale pak je nutne si uvedomit, ze 15 gramu dioxinu (ktere muze podle Prazskych sluzeb rocne vyprodukovat malesicka spalovna) predstavuje mnozstvi odpovidajici doporucenemu rocnimu limitu prijmu dioxinu radove pro miliony lidi.

    Nektere havarie v Ceske republice, pri nichz doslo nebo mohlo dojit k uniku dioxinu do prostredi:

    Spolana Neratovice 1965 - 68 - pri vyrobe pentachlorfenolu vznikal jako vedlejsi produkt 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin a zamoril prostredi ve trech budovach v zavodu a v jejich okoli, ty jsou dodnes uzavrene a loni byla ta nejmensi zabetonovana do sarkofagu.

    Hotel Olympik - Praha 1995 - pozar, pri nemz byly zjisteny exhalace chlorovanych latek.

    Pozar spalovny EMSEKO ve Zline - 7. brezna 1997

    Porar v Linde - Frigera v Beroune - 14. kvetna 1998

    Pri havariich byva problemem, ze zjistovani dioxinu v ovzdusi je velice slozita a nakladna zalezitost, a tak to nikdo v takovych pripadech nedela. Nezjistuji se dokonce ani napriklad v popelu z pozaru jako v Olympiku ci ve zlinske spalovne. Byly mereny v popelu po pozaru Frigery. Diky vysledkum pak musel demolicni odpad z tohoto pozaru skoncit na skladce nebezpecnych odpadu.

    Informace o dioxinech hledejte na adrese:

    http://www.ecn.cz/dioxin


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|