Osudy zákonů
Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Vláda včera učinila strategické rozhodnutí ve věci prodeje Československé obchodní banky. Spokojenost zavládla jak na straně kupce, tak prodávajícího, spokojena je Centrální banka i ekonomové a ČSSD si na konto připsala politický bod. Námětů k jednání ovšem vláda včera měla víc a za povšimnutí stojí především osud čtyř poslaneckých návrhů novel zákonů: První návrh se týkal zákona o konkurzu a vyrovnání, druhý financování politických stran, třetí zdravotních pojišťoven a čtvrtý zákona o chemických látkách. Všechny skončily v koši. Obecně k tomu lze říct, že když přijde vládní návrh do sněmovny, slyšíme od poslanců že je hrozný, a když přijde poslanecký návrh do vlády, slyšíme od ministrů na adresu práce poslanců totéž. Někdy je návrh zákona odmítán s tím, že vláda na stejné téma připravuje zákon úplnější, ten pak ovšem ve Sněmovně neprojde například proto, že je v něm podle poslanců něco navíc. Zdá se, že některé zákony buďto nemohou vzniknout, anebo je nelze opravit, jakkoli se politici shodují v názoru, že by se s nimi něco dělat mělo.
Vysvětlení tohoto bludného legislativního kruhu samozřejmě existuje a je docela prosté. V prosazení svého návrhu spatřují politické strany zisk politického kapitálu. Chtějí nám například říct: "To díky naší straně máš občane šanci domoci se u dlužníka své v minulosti nedobytné pohledávkyŠ" Která strana by nechtěla prosadit takovou novelu? Současně ale ostatní strany nemohou dopustit, aby se takovým legislativním hitem chlubila konkurence. K radosti dlužníků se pak věřitel lepšího zákona, než toho bezzubého nedočká. Jsou samozřejmě i případy, kdy politici nesoupeří o politické body a shodnou se na přijetí rozumného zákona. Bývají to ty normy, které většina z nás nikdy k ničemu nebude potřebovat.
1.6.1999