Maximální možná ztráta za 1. pol. 1991 1,44 mld. Kčs
Celková ztráta po odečtení zisku ČSD 1,42 mld. Kčs
Pokud bychom započítali náklady na potřebnou činnost železniční policie při doprovodu vlaku dvěma policisty a náklady na další činnosti státu, byly by skutečné zisky značně nižší. Např. náklady na policii by pro maximální variantu představovaly 4,2 mil. Kčs/rok. Náklady na činnost pracovníků z oblastí obrany, vnitra a ekologické kontroly by byly pravděpodobně srovnatelné s žel. policií a ještě dále by snižovaly celkový společenský zisk.
Z uvedeného je patrné, že na zisk 2 miliardy Kčs, proklamovaný panem Zenklem by České dráhy musely vozit sovětské vojáky téměř 50 let. Naopak ztráta by při jiném než zvoleném postupu byla jenom za první pololetí roku 1991, kdy probíhal odsun sovětských jednotek z našeho území, skoro 1,5 miliardy Kčs.
Doufám, že ve vhodném termínu uvedete informaci, kterou jste odvysílali, na pravou míru. Tvrzení pana Dvořáka, že to je nezajímavé a nebudete se k tomu vracet, neobstojí. Pokud by to byla pravda, neměla se k tomu televize vracet vůbec.
Rovněž doufám, že si vyžádáte od pana Dvořáka, respektive pana Zenkla doklady, které zdokumentují, jaké návrhy předložil vládě ČSFR, nebo vládě ČR k řešení celé situace. Všechna tvrzení pana Zenkla jsou velmi závažná. K jeho informacím už proběhlo jedno soudní jednání. Na tomto jednání nepředložil pan Zenkl jediný doklad o svých tvrzeních. Je proto nepochopitelné, že seriózní sdělovací prostředek, jakým je ČT, dá přednost nepodloženému tvrzení před zdokladovanou skutečností. Na závěr pouze poznámku. Z uvedeného je patrné, že transporty IFOR projíždějí ČR jenom díky tomu, že pan Zenkl v době zahájení těchto přeprav onemocněl.
Zápis jednání SRN - ČSFR 21. -23.1.1991
Pozvánka na ustavení žel. komory ODS
Vzhledem k probíhajícímu výběrovému řízení na funkci generálního ředitele České televize vás žádáme, aby součástí tohoto řízení bylo i posouzení záměrů uchazečů na dodržování zákonů České republiky a návrh na odstranění současných postupů, které porušují jak Ústavu ČR, tak i zákon o České televizi a zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Současné vedení České televize nezajistilo a nepokusilo se zajistit taková opatření, aby byly uvedené zákony dodržovány. Tím došlo nejen k poškození většiny politických subjektů České republiky, ale také k poškození občanů, kteří nebyli informováni o možnostech řešení problémů hospodářství České republiky. Za uvedený stav nesou odpovědnost i členové Rady České televize.
Chápeme, že je obtížné stanovit takové podmínky, aby se žádný politický subjekt necítil poškozen. Současný systém, kdy se ve všech zpravodajských a diskusních relacích opakují stále stejní lidé, je však neudržitelný. Česká televize je veřejnoprávní sdělovací prostředek a zákon ukládá občanům aby ji platili. Z tohoto postavení však vyplývají zákonem definované povinnosti. Kdo tyto povinnosti nedokáže plnit, neměl by se ucházet o vedoucí funkci v České televizi.
Další dopis byl zaslán předsedovi parlamentní komise pro sdělovací prostředky Ing. Janu Kasalovi.
V souvislosti s Vaší výzvou v rozhlase jsem byl pověřen Republikovou radou NEZ k jednání o přístupu politických subjektů do sdělovacích prostředků. Jsem přesvědčen, že objektivní přístup veřejnoprávních sdělovacích prostředků může do značné míry eliminovat vliv finančních prostředků na politický život.
NEZ je jednou ze 16 volebních stran podle volebního zákona. Splnilo všechny požadavky, pravidelně předkládá návrhy na řešení odborných problémů. Přes tuto skutečnost jeho zástupci nebyli pozvání do žádné televizní debaty.
Mohu Vás ujistit, že souhlasíme s požadavkem na poskytování objektivních informací. Rádi bychom Vás však upozornili, že ani současné veřejnoprávní sdělovací prostředky nejsou objektivní. Stále přetrvává tak zvaná stranickost, jejímž důsledkem je autocenzura. Pokud je ČR v nepříjemné ekonomické situaci, jsou společným viníkem také sdělovací prostředky. Hlavní vinu nese podle našeho názoru Česká televize, která nepřipustí do vysílání jiný názor, než několika nejsilnějších stran. Veřejnoprávní televizi si ze zákona platí občané proto, aby poskytovala v souladu s Ústavou ČR objektivní informace. Článek 5 této ústavy hovoří zcela jednoznačně o volné soutěži politických stran. Jejich existence a činnost je dána zákonem. Pokud politický subjekt podmínky zákona splňuje, má podle ústavy stejná práva, jako kterýkoliv jiný. Ústava nerozlišuje strany a hnutí na malé a velké, ani na parlamentní nebo mimoparlamentní.
Současné vedení České televize nezajistilo a nepokusilo se zajistit taková opatření, aby byly uvedené zákony dodržovány. Tím došlo nejen k poškození většiny politických subjektů České republiky, ale také k poškození občanů, kteří nebyli informováni o možnostech řešení problémů hospodářství České republiky. Za uvedený stav nesou odpovědnost i členové Rady České televize a Parlamentní komise pro sdělovací prostředky.
Záznam o zadržení občana ČR Mgr. Vlastimila Valenty policií SR
Dne 17.5.1999 přibližně v 15.30 hod. telefonicky informovalo Obvodní oddělení Policejního sboru Bratislava Staré Město - východ konzulární oddělení, že v odpoledních hodinách dne 17.5.1999 byl v pobočce Tatrabanky v Továrenské ulici v Bratislavě zadržen občan ČR Mgr. Vlastimil Valenta. Hlídkou PMJ byl předveden na uvedené oddělení policie. Důvodem předvedení bylo podezření, že při provádění finančních operací se prokázal cestovním pasem ČR, který vykazoval neoprávněný zásah. Telefonující pracovník policie ( Levický) současně požádal o prověření platnosti cestovního pasu zadrženého. S cestovním pasem se dostavil následně za pracovníky konzulárního oddělení na ZÚ.
Při prohlídce předloženého cestovního pasu konstatovali pracovníci konzulárního oddělení, že pas jeví známky poškození - porušení krycí fólie v místě spodního okraje fotografie. Zda se jednalo o úmyslné nebo neúmyslné poškození nebylo možné posoudit. Pracovníky konzulárního oddělení byla pořízena xeroxová kopie datové stránky pasu s tím, že se pokusí ověřit pravost pasu.
Ředitelství služby správních činností Policejního prezidia v Praze (Petrželková) následně ještě v odpoledních hodinách dne 17.5.1999 odpovědělo, že na základě vyjádření pracovníků pasového oddělení v Hodoníně lze předpokládat pravost cestovního pasu.
V průběhu následující hodiny přinesl tento policista na ZÚ další zajištěné doklady jmenovaného, občanský průkaz a řidičský průkaz a zpochybnil pravost těchto dokladů. Při prohlídce předložených dokladů bylo konstatováno, že u obou dokladů v místě fotografií krycí folie plně nedoléhá. Ani v těchto případech nebylo možné posoudit zda jde o vadu vzniklou při výrobě dokladů, případně o úmyslné nebo neúmyslné poškození. Z obou dokladů byly opět pořízeny xerokopie.
V průběhu noci ze 17.5.1999 na 18.5.1999 obdržel zastupitelský úřad od Ústředního operačního střediska Prezidia Policejního sboru faxovou zprávu č.j. PPZ-2-83/UOS-V-99, že Mgr., Valenta byl ve 22.35 hod. umístěný v cele předběžného zadržení na Krajském ředitelství Policejního sboru v Bratislavě. Jako důvod zadržení bylo uvedeno, že při bankovní operaci, kterou chtěl vybrat větší sumu peněz předložil cestovní pas, který vykazoval neoprávněný zásah. Finanční operace byla proto pozastavena.
Dne 18.5.1999 v dopoledních hodinách obdrželo konzulární oddělení na základě vyžádání od Ředitelství služby správních činností Policejního prezidia v Praze ( Petrželkováú telefonicky další podrobné údaje z evidenčního listu k občanskému průkazu zadrženého Mgr. Valenty (identifikační údaje o manželce, dětech, rodičích, sourozencích a místech jejich trvalého pobytu). Převzetí těchto údajů však policejní orgány odmítly s tím, že všechny tyto údaje již získaly vlastní cestou.Současně informoval, že všechny doklady zadrženého předali na Kriminalistický a expertizní ústav Policejního sboru SR k potvrzení, resp. Vyvrácení podezření z neoprávněných zásahů. Dále informoval, že zadržený je zřejmě vysokým představitelem firmy ve Zlíně.
Jsme toho názoru, že identifikační údaje, které měly slovenské policejní orgány již v této době k dispozici, plně postačovaly k ověření totožnosti zadrženého občana ČR.
Před dvanáctou hodinou se s velvyslancem spojil ministr Bašta, který jej informoval, že dostal informaci o zadržení Mgr. Valenty, kterého osobně zná a požádal jej, aby ZÚ udělal maximum pro objasnění celé kauzy, která dle jeho vyjádření mohla mít souvislost s aktivitami kolem privatizace a.s. Nafta Gbely.
Z pokynu velvyslance navštívili pracovníci ZÚ ve 12.00 hod dne 18.5.1999 ředitele místně příslušného okresního oddělení policie a nabídli součinnost při zajišťování případně nutných podkladů potřebných k ověření totožnosti zadrženého, aby mohl být co nejdříve propuštěn. Současně pracovníci ZÚ, po předchozím ověření, potvrdili policejním orgánům, že Mgr. Valenta je generálním ředitelem Svit a.s.Zlín a předsedou představenstva a generálním ředitelem Zlín Group a.s. Z dalšího rozhovoru s pracovníky policie však bylo zřejmé, že tuto informaci mají již k dispozici.
Pracovníci ZÚ byly po dotazech u policejních orgánů postupně informováni, že výsledky zkoumání dokladů Kriminalistickým a expertizním ústavem budou mít k dispozici ve 12.00 hod, 14.00 hod,16.00 hod. Na základě závěrů zkoumání teprve pak budou moci rozhodnout o propuštění, resp. Dalším zadržení jmenovaného. Ani v jednom z uvedených termínů nebyly úplné závěry zkoumání k dispozici. Ve 14.00 hod. byli pracovníci ZÚ informováni, že předběžné výsledky zkoumání nepotvrzují falšování dokladů a že po obdržení znaleckého posudku bude možné zadrženého propustit. Protože z vývoje situace vzniklo podezření, že zadržení Mgr. Valenty se uměle protahuje, spojil se velvyslanec se sekretariátem ministra vnitra SR.Ministr nebyl přítomen , tak mu vedoucí sekretariátu doporučil spojit se s prezidentem policie SR. Ten rovněž nebyl přítomen, proto velvyslanec jednal s jeho zástupcem plk. Petrášem a požádal jej o urychlení objasnění celého případu.
Teprve asi v 18.00 hod. informovali představitelé policie, že znalecký posudek mají k dispozici. Podle jejich sdělení však posudek potvrzoval, že na všech dokladech byly vyměněny fotografie a že o způsobu provedení identifikace zadrženého a jeho případném propuštění budou rozhodovat až následující den.
Policejní orgány zpočátku odmítly i návrhu pracovníků ZÚ, aby zadrženého identifikovali osoby, které ho do banky doprovázely (řidič a další cestující), případně právní zástupce zadrženého bratislavský advokát JUDr. Valašík, který již byl v té době přítomen na policejním úřadu. Všechny tyto osoby byly odmítnuty jako ne dostatečně věrohodné. Teprve po velice důrazném rozhovoru velvyslance s plk. Petrášem, kdy velvyslanec žádal, aby slovenské orgány okamžitě rozhodly, koho budou považovat za důvěryhodnou osobu k identifikaci Mgr. Valenty svolil plukovník Petráš k jeho identifikaci jeho právním zástupcem, jinak bývalým krajským prokurátorem v Bratislavě. Přibližně ve 20.00 hod přijaly policejní orgány záruku JUDr. Valašíka za jmenovaného a zadrženého Mgr. Valentu propustily. Všechny jeho osobní doklady zadržely a informovaly ZÚ, že budou postoupeny policii ČR k dalšímu opatření.
Dne 19.5.1999 v 7.45 hod. se na konzulární oddělení dostavil Mgr. Valenta a požádal o vystavení náhradního cestovního pasu. Podle jeho sdělení ho policejní orgány při propuštění vyzvaly, aby se přes noc zdržoval v hotelu Forum v Bratislavě, kde byl ubytován a s náhradním cestovním doklade, který mu má vystavit ZÚ se dostavil dne 19.5.1999 zpět na policii.
Mgr. Valenta dále informoval, že ihned po zadržení a zpochybnění dokladů, kterými se prokazoval, nabízel policistům možnost ověření své totožnosti doprovázejícími osobami, informoval je o svém pracovním postavení a pokusil se svou totožnost dokladovat i listinnými materiály, které měl u sebe. Žádný z těchto návrhů nebyl policisty přijat a byl předveden na policejní služebnu.
Následně nebylo vyhověno ani jeho žádosti, informovat o svém zadržení ZÚ a svého právního zástupce. Telefonické spojení s právním zástupcem mu bylo umožněno až později. Současně informoval, že mu byly odejmuty listinné materiály, které předkládal bance, příp. které měl u sebe. Při propuštění mu nebyl jeden z těchto materiálů vrácen. Sdělil, že vrácení materiálu a vydání osobních dokladů bude od policie vyžadovat.
závěrech znaleckého posudku ho informoval JUDr. Valašík. Podle jeho sdělení nevyznívá závěr posudku zdaleka tak kategorický a jednoznačně jak policie informovala pracovníky ZÚ.
K osobám které ho doprovázely uvedl, že byly později den 17.5.1999 zadrženi maskovanými policisty ze zásahové jednotky s namířenými pistolemi. Byly umístěny rovněž v celách předběžného zadržení a asi po čtyřech hodinách byly propuštěny.
Poznamenáváme, že o zadržení těchto osob nebyl zastupitelský úřad informován ani při rozhovorech s pracovníky policie.
Mgr. Valenta pracovníkům ZÚ sdělil, že hodlá podat u policejních orgánů stížnost na postup slovenské policie.
S pozdravem / Best Regards
Michal Kasik
director IT
Svit a.s. Zlin
trida Tomase Bati 1970
762 02 Zlin
Czech Republic
Rasová otázka ještě jednou
S páteční virózou jsem si sedl k počítadlu, sjel si BL a trochu vstupuji do diskuze o romské problematice a slavné díře světa - Matiční.
Poznámka JČ a článek Rasová otázka řeší stejný problém různými pohledy - oba pánové mají pravdu.
Vždy záleží na situaci. Nesmírná důležitost momentálnosti je v kontaktu s lidmi nejdůležitější. I chybná, nepromyšlená, ale spontánní reakce bývá důležitější než žádná, protože má jasný charakter momentálnosti, okamžité reakce - a to bývá mnohdy nejcennější, protože druhá strana, byť se jí reakce nelíbí, vidí, že je brána jako živá bytost - byť si to uvědomuje třeba jen podprahově.
Tolerance a vstřícnost je stejně důležitá jako tvrdé ne. Bez problémů dám někomu přes hubu a stejně tak bez problémů pomohu romské mamince s kočárkem do trolejbusu a usměji se na ni. Naštěstí agresivní komunikace je naprostou výjimkou, kočárková věc jednou do týdne...
Kromě toho ochotně říkám někomu do očí, že je profesionální cikán - aktivista, který se jen zviditelňuje a těží z konkrétních problémů. Jeden aktivistický skřet před pár lety zmlátil v hospodě člověka, který odpovídal na jeho narážky a já jsem o tom napsal článek - dozvěděl jsem se to druhý den a tak jsem vytvořil sloupek o humanistickém aktivistovi, kvůli kterému musela bohužel přijet sanitka...
Aktivista na mne podal trestní oznámení - nějakým způsobem jsem ho pomlouval a hanobil rasu nebo něco podobného. Tak jsem napsal o tom, jak jsem policii dával vysvětlení, že ten člověk je skutečně kripl a uvádím to i úředně. Do týdne mi napsal policejní nebo soudní anonym dopis, ve kterém někdo vypsal všechny trestné činy, kterých se aktivista dopustil a to, že právě v té době probíhá odvolací řízení, protože byl odsouzen na pár let za ozbrojenou loupež... Před pár dny se tento aktivista vrátil z báně...
Občas se podívám na jeho fotku, jak stojí na ústeckém náměstí na rómské demonstraci s jedním pražským velkoaktivistou - "profesionálním cikánem", který vesele kvičel, že jednoho dne budeme Rómy zavírat do koncentráku...
Z tohoto pohledu je konkrétní chování člověka vždy volbou okamžiku - tvrdé odsouzení nebo přechod na druhý chodník v ulici může být stejně důležité jako někomu něco vysvětlit nebo si k němu sednout v hospodě.
Ve středu jsem několik hodin po té co vláda vydala moudro, že je proti zdi, seděl v kanceláři neštěmického starosty Tošovského. Povídali jsme si o této zvonokovsko - kocourkovské epopeji a nic konkrétního jsem o tom dodnes nenapsal a napíši to až příští týden, protože si chci udělat odstup od události.
Nicméně z hlediska zkušenosti s Matiční autor článku Rasová otázka má pravdu, že " hlasana rasove/politicka korektnost je ve svych dusledcich kontraproduktivni. Viz stavba plotu v Maticni ulici v Usti. ... V tu chvili se probudilo nekolik politiku (obou barev pleti) a rozhodli se na tomto pripade se dostat do medii, protoze zdrojem byli Romove (vyraznou vetsinou)." Tato korektnost musí být vyvážena argumentační tvrdostí, na kterou většina politiků nemá chuť, protože podvědomě cítí, že si sami dávají jakýsi rasistický cejch...
Čulíkova otázka, zda k problému v Matiční ulici: bylo skutečně rozumné soustřeďovat neplatiče nájemného v jediném ghettu, lze odpovědět, že to nebylo rozumné ani nerozumné. Prostě se řešil problém a nikdo netušil jaké to může mít nestandardní souvislosti. Na Ústecku žije více skupin či shluků občanů, s nimiž jsou potíže, ale pouze tento se stal mediálním problémem, protože se před volbami sdělilo, že se zde postaví protihluková zeď - a političtí humanisté toho využili.
Musel jsem se smát ptákovině v Lidových novinách, která přinesla v pátek titulkový článek a pokračoval tématicky na straně tři další sérií článků. V jednom z nich se např. píše: " O Matiční se dozvěděli novináři a posléze i politici..."
Pan Sedlák a Štindl píší v LN polopravdu, protože novináři se to "dozvěděli" tak, že to bylo oficiálně sděleno ústecké redaktorce ČTK, která to ještě týž den uveřejnila v servisu ČTK. Radní nic neskrývali. Prostě oznámili své rozhodnutí. Novináři se dostali k prostřenému stolu. Stačilo si jen kousnout...
A je to bohužel obludně velký dlabanec. Dokonce vládní ČT 1 se snížila k tomu, že 25. května v pořadu "Tady a teď" o Matiční využila archivních snímků z koncentráku...
Veřejnost má pravdu a správná je i tato válka
Tento článek Ferdinanda Mounta vyšel v neděli 30. května v týdeníku Sunday Times.
Tohle je podivná válka, přímá a strašlivá ve svých důsledcích a podivně vzdálená ve svých metodách. Bombardéry NATO rozsévají zkázu z výšky, Miloševič vyhání a vraždí lidi na velké vzdálenosti. Před týdnem se o něm ještě mluvilo jako o potenciálním partneru pro vyjednávání. Nyní byl obviněn z válečných zločinů.
A v Británii není nic podivnějšího než obrovská propast mezi tím, co si myslí elity, a co si myslí drtivá většina občanů. Za těchto pár několik týdnů jsem nenašel snad jediného odborníka na obranu či vojenského historika či politického komentátora či intelektuála jakéhokoliv druhu, kteří by si nemysleli, že je konflikt v Kosovu katastrofou, morálně, vojensky, nebo z obou hledisek zároveň.
Znovu a znovu, ať jsou v nebezpečí a nepohodlí Bělehradu anebo v salónu na londýnské Pall Mall, experti nám opakovaně sdělovali tři skutečnosti: letecká válka sama o sobě bude k ničemu, veřejné mínění v zemích NATO se brzo válkou unaví, bude je frustrovat nedostatek vojenského úspěchu a bude zhnuseno utrpením, náhodně přivoděným nevinným civilistům, a bombardování jen sjednotí Srby v podpoře Miloševiče a posílí jejich morálku. Krátce řečeno, rozloží se Západ a Srbové nikoliv.
Avšak zatím, jak se zdá, se děje přesně opak. Srbsko začíná projevovat určité známky rozkladu pod dopadem nejintenzívnějšího bombardování od roku 1945. Celkem vzato, veřejné mínění na Západě se nerozkládá. Voliči i nadále pevně podporují bombardování, a to v poměru dvě ku jedné. I ve Spojených státech podporuje bombardování alespoň polovina veřejnosti, a bylo by to jistě daleko víc, kdyby v čele Ameriky nestál lišácky podvodný pudink. A jestliže se tento pudink nakonec rozhodne vyslat 90 000 vojáků do Kosova, do tzv. "permisivního" prostředí (jakou podivnou odyseou prošlo toto adjektivum), je velmi pravděpodobné, že ho veřejné mínění podpoří.
Kritikové jsou zmateni a dost uraženi tím, že veřejnost neposlouchá jejich argumenty. Jsou v ponižujícím postavení literárního recenzenta, který sice ostře útočí na populární autory jako je Jilly Cooper nebo Jeffrey Archer, ale veřejnost ho ignoruje.
Proč zatraceně ti lidé pořád podporují to bombardování, když je expertům jasné, že už je "letecká válka prohraná"? Jeden komentátor nedávno argumentoval, že je to proto, protože většina voličů je nyní příliš mladá na to, aby zažila hrůzy války na vlastní kůži. Jiní viní nekriticky nadšeneckou atmosféru bulvární mentality primitivů, které televize zbavila citlivosti vůči hrůzným důsledkům bombardování.
Pravicoví kritikové války obviňují pošetilé aktivisty ve věci dobra, kteří nechápou, že všechno zlo se na světě napravit nedá. Staří bojovníci jako John Pilger, Harold Pinter a Noam Chomsky zase naopak obviňují Ameriku. Mnoho těchto lidí argumentuje, že že pokrytecké a rasistické intervenovat v Kosovu a nikoliv ve Rwandě, v Tibetu nebo v Kolumbii - i když, kdybychom intervenovali tam a nikoliv v Kosovu, jsem si jist, že by protestovali, že jsme rasisté, protože bombardujeme černochy a žluté lidi a nikoliv bělochy. Hledají se všechny možné argumenty, jen aby se nemuselo přiznat, že je lidová podpora pro tuto válku rozumná.
Všichni kritikové souhlasí, že existuje jen malá naděje, že bude možné pro uprchlíky navrátit se do svých domovů v Kosovu. Alternativou k tomu, že se Západ rozhodl "něco udělat", argumentují lehce, by bývalo bylo neudělat nic, a etnické očišťování by prý nebylo tak rozsáhlé. Argumentují, že bombardování poskytlo Miloševičovi záminku, aby zrychlil vyhánění lidí a vypalování příbytků.
Tento argument zní logicky a laskavě. Ale je tomu tak skutečně? Ať o tom mlží jakkoliv, nakonec říkají experti to, že etnické očišťování je sice politováníhodné, ale na Balkáně se to prostě opakovaně děje a pokusíme-li se tomu zabránit, jen zvýšíme míru utrpení a nespravedlností.
Neodborníci však argumentují jinak. Je to argument, k němuž se odborníci nechtějí postavit přímo. Neodborníci jsou totiž přesvědčeni, že bytohle Miloševičovi nemělo projít. Pokud je to lidsky možné, uprchlíkům musí být umožněno, aby se navrátili do svých domovů, ale ať se stane, co se stane, srbský vedoucí představitel a národ, který ho tak otevřeně podporoval - musejí být potrestáni. Válka vůbec nebyla selháním. Tím, že zničila Srbsko tak rozsáhlým způsobem už splnila částečně svůj úkol.
Toto přesvědčení není jen mstivá emocionální křeč. Je to racionální odstrašení. Má-li si v budoucnosti dát každý diktátor velký pozor, než začne provádět etnické očišťování, pak nestačí jen etnické očišťování zvrátit. Ti, kdož etnické očišťování prováděli a podporovali, musejí být přísně potrestáni, nebo oni či jiní se o to pokusí znovu, až se nikdo nebude dívat.
Můžete argumentovat, že mělo být bělehradské vedení potrestáno za následky svých zlovolných činů už dříve, v Bosně anebo dokonce v Chorvatsku. Ale v těch konfliktech byla agrese méně jednostranná a bylo zavražděno a vyhnáno z domovů také tisíce Srbů, i když i tyto války vyvolal Miloševič, protože chtěl vytvořit Velké Srbsko. V Kosovu jsou Miloševičovy činy flagrantní zločiny recidivisty. To, že nemůžeme potrestat všechno zlo na světě, není přece výmluvou pro to, abychom ignorovali barbarství, které nám civí do tváře.
Konec konců, už se to stalo několikrát předtím. Víme, nebo bychom měli vědět, jaké má následky, když se rasové vraždění nechá nepotrestané. Jako mladý zpravodaj na Balkáně napsal v roce 1922 Ernest Hemingway: "Ať to potrvá jakkoliv dlouho, než tento dopis dojde do Toronta, až si ho v redakci deníku Star budete číst, můžete si být jisti, že i tehdy bude naplňovat stejná, strašlivá, potácející se řada lidí, vyháněných ze svých domovů, nepřetržitou čarou blátivou silnici do Makedonie:"
V tehdejším etnickém očišťování byli uprchlíky Řekové a arménští křesťané z Anatolie, kteří prchali před Mladoturky, jejichž rasová výlučnost realizovala starý recept sultána Abdula Hamida II.: "Jediným způsobem, jak se zbavit arménské otázky, je, zbavit se Arménů." Nahraďte slovo "Armén" slovem "Albánec" a máte Miloševičovu strategii.
V jedné drobné črtě, Na mořském pobřeží u Smyrny, líčí Hemingway, jak se britský námořní důstojník dívá na to, jak jsou Řekové a Arméni zaháněni do moře, poté, co Turkové podpálili město. Západní válečné lodě tam kotvily víceméně v nečinnosti, do té doby, dokud jejich důstojníci nepřesvědčili kapitány, aby začali z vody lovit ty oběti, které přežily.
Stejně jako v devadesátých letech našeho století, i tehdy bylo na obou stranách spácháno mnoho zvěrstv, ale tohle byl jeden z nejhorších masakrů století. Přesto však do roka spolu soutěžili Američané a Britové o obchodní kontakty s novým tureckým státem a masakr ve Smyrně byl úmyslně zapomenut. Tehdejší experti, jako historik Arnold Toynbee, litovali "jednostranně zaměřené hysterie".
Někteří západní činitelé tehdy přijali, nebo předstírali, že přijali, tureckou interpretaci, že křesťané své město zapálili sami - stejně tak, jako se Srbové snaží vinit muslimy za bombardování Sarajeva a Srebrenice. Moderní turistický průvodce po Turecku v mé knihovně se jen neslaně nemastně zmiňuje o masakru ve Smyrně jako o "velkém požáru po evakuaci Řeků".
Co bylo důsledkem toho, že před tímto masakrem Západ tak poslušně zavřel oči? Jak se blíží stoleté výročí Hemingwayova narození, kterého budeme vzpomínat v červenci, tato "katastrofa" stále ještě žhne v paměti Řeků a nenávist mezi oběma zeměmi ještě stále otravuje východní Středozemí.
A Arméni? "Kdo, konec konců, hovoří dnes o likvidaci Arménů? Svět věří jen v úspěch."
To řekl Adolf Hitler na začátku druhé světové války, když své velitele připravoval na největší genocidu všech dob.
Válka o Kosovo:
Válečná fakta
Tyto statistiky přinesl v neděli 30. května týdeník Sunday Times.
Trvání války: 67 dní.
Letecké údery: Více než 11 000 náletů, 29 000 individuálních letů.
Ztráty NATO: Jedno letadlo F-16 havarovalo v Srbsku, dva vrtulníky Apache havarovaly při cvičení v Albánii, v jednom zahynuli dva američtí vojáci. Američané přišli o jedno letadlo F 177-A Nighthawk stealth a o šest průzkumných automatických letadel bez pilota.
Další ztráty: Poškozena velvyslanectví Švédska, Švýcarska a Indie v Bělehradě. Čínské velvyslanectví v Bělehradě uasaženo třemi střelami NATO, přičemž zahynuli tři diplomaté a více než dvacet jich bylo zraněno.
Srbské ztráty: Zničeno jedenáct z patnácti srbských letadel MIG 29, zničeno třicet procent Migů 21, 16 Super Galebů pro pozemní útok a 11 vrtulníků M 19. NATO tvrdí, že zničilo třetinu srbských obrněných vozidel, včetně více než 400 tanků, obrněné transportéry a nákladní automobily a více než devadesát procent dělostřelectva v Kosovu. Minulý týden zasáhly střely elektrický rozvod a většina Srbska je bez elektřiny.
Srbští mrtví a ranění: Jugoslávie tvrdí, že bylo usmrceno více než 1500 civilistů a 6000 lidí bylo zraněno. Miloševič uvedl, že "v tomto boji hrdinně zahynulo mnoho příslušníků policie a bezpečnostních jednotek". Analytikové se domnívají, že srbské vojenské ztráty čítají více než 1000 osob.
Albánští mrtví a ranění: Minulý týden byly násilím deportovány Srby ze svých domovů další tisíce Albánců v Kosovu. Podle organizací monitorujících lidská práva byl 5000 - 10 000 Albánců zmasakrováno. Je nezvěstných 100 000 bojeschopných albánských mužů. NATO odhaduje, že je ve vesnici 65 hromadných hrobů a má důkazy o existenci 43 hromadných hrobů.
Uprchlíci: Od začátku bombardování uprchlo z Kosova více než 800 000 lidí. Albánie přijala 441 000 uprchlíků, Makedonie 251 100, Černá Hora 65 000, Bosna 21 500, Turecko 16 743, Německo 13 000, Kanada 5 154, Norsko 5358, Spojené státy 4522, Rakousko 3732, Francie 4137, Velká Británie 2100.
Jednotky NATO: 14 000 příslušníků mírových sborů v Makedonii, jejich počet má být zvýšen na 45 000 - 50 000. 5300 vojáků NATO v Albánii pro humanitární operace, 5500 amerických vojáků, kteří hlídají 22 vrtulníků Apache pro pozemní útoky. 800 vojáků pomocného personálu v Maďarsku.
Letectvo: 1259 letadel.
Námořnictvo: Americké námořnictvo má v oblasti bojovou skupinu lodí s letadlovou lodí Roosevelt, dva křižníky a fregatu, obojživelné lodi pro přistání a ponorky. Francouzské námořnictvo má letadlovou loď Foch, s více než dvaceti letadly na palubě. Británie má cvičnou loď pro vrtulníky Argus, tři vrtulníky Sea King jsou na cestě do Jaderského moře, kdfe se mají připojit k jaderné ponorce Splendid a křižníku Newcastle.
Náklady na válku: Zatím stála 7 miliard liber. Británie vydává na válku 1,7 miliónů liber denně.
Změny etnické struktury populace
Vojislav Šešelj
Kolonizace Kosova a Metohiji by se měla konat rychle a důsledně. Prostřednictvím politické propagandy by měli být kolonisté líčeni jako Srbové, kteří zalidňují srbskou zemi a je to jedno, v které části své země žijí, pokud žijí ve své zemi. Těmto Srbům by také měly být poskytnuty zemědělské stroje a dlouhodobé půjčky, aby mohli obdělávat půdu, kterou dostanou, až se usadí v Kosovu. Většina Chorvatů z Janjeva a Letnici, vedená etnocentrismem, se už odstěhovala z Kosova bez nátlaku.
Jejich majetek byl buď prodán Albáncům, anebo byl vypleněn Albánci z okolních regionů. V těchto domovech a na těchto statcích by se měli usadit Srbové z Chorvatska. Kromě konfiskace půdy od Albánců, kterou získali nelegálně, všichni ti, kdo vyplenili bohatství a okupovali srbské území, musejí nést následky, podle zákona o zákazu repatriace Srbů v Kosovu a v Metohiji.
Zákon zakazující prodej pozemků musí být plně respektován a musí být učiněno maximální úsilí, aby byla jeho ustanovení plně realizována. Z tohoto hlediska nese hlavní odpovědnost srbské ministerstvo financí, které většinou bohužel tento zákon nevynucuje.
Etnická expanze Albánců na půdu, vlastněnou srbským státem anebo srbskými soukromníky musí být za každou cenu zastavena. Všichni Albánci, kteří nemají jugoslávské občanství - to se dá lehce prokázat sčítáním lidu - musejí být propuštěni ze zaměstnání.
Všichni Albánci, kteři si budou přát se vystěhovat dostanou pasy. Albánci, kteří mají jugoslávské občanství a žijí v zahraničí anebo se účastní separatisteické činnosti musejí být zbaveni svého občanství. Bereme-li v úvahu nynější etnickou distribuci obyvatelstva, (existuje jen několik srbských enkláv na venkově a více než 700 čistě albánských středisek a Srbové ve městech byli téméř úplně potlačeni Albánci), jsme přesvědčeni, že by se kolonizace měla odehrávat organizovaně, zakládáním nových vesnic a osad, malých měst a nových čtvrtí v existujících městech.
Taková místa by měla mít uzavřený charakter a vnitřní formu organizace, tzv. lékařské služby, zábavu, kulturní činnost. Tímto způsobem je možné lidi rozdělit podle etnické příslušnosti a přitom by se menšinové srbské obyvatelstvo ve smíšených čtvrtích ve městech stěhovalo postupně do nově vytvořených enkláv, je to návrh, který potřebuje podporu i motivaci.
Aby byly tyto srbské enklávy ochraňovány, mělo by se tam umístit asi 5 - 10 procent albánského obyvatelstva (výběr distinguovaných rodin a rodin s autoritou). Silnice by měly být stavěny, vždy ve vzdálenosti 1 km v rámci tzv. "terénní konfigurace" - aby byl očištěn široký pás procházející albánskými enklávami a v blízkosti míst jako jsou vojenská kasárna, skladiště, atd. V blízkosti takových silnic musí být půda rozdělena srbským kolonistům. To by vedlo k tomu, že by zřídl počet albánských obyvatel na těchto územích - jeho hustota dosud poskytuje Albáncům bezpečnost.
Prostřednictvím těchto opatření by vznikly "leopardí skvrny" srbských enkláv, který by rostly a postupně by se zvětšily nad velikost albánských enkláv.
Dobývání území tímto způsobem je efektivnější než "usazování" jednotlivců do albánských komunit, protože nevznikají majetkové problémy. Srbské enklávy by závisely na státním zásobování a na malém počtu srbských soukromých firem, zatímco albánské oblasti by byly závislé jen na soukromých firmách.
Dodávky elektřiny a vody pro albánské enklávy mohou být přerušovány, aby byl život Albánců učiněn nesnesitelným. Cílem tohoto všeho musí být nejenom rozdělit albánské obyvatelstvo, ale také je dokonale izolovat. Pokud by srbské obyvatelstvo považovalo albánské enklávy za atraktivní (kvůli soukromým obchodům, kvůli zábavním podnikům, atd.), je možno v albánských enklávách vyvolávat násilné nepokoje.
Základním předpokladem efektivní kontroly proudu zboží a kapitálu je nutnost zabránit korupci v Kosovu i v Srbsku, protože si musíme uvědomit, že Albánci velmi dobře umějí podvádět a podplácet. Abv nemohly peníze plynout ilegálními cestami, musejí být přísně kontrolovány státním bankovním systémem, často musí zasahovat finanční policie, doprava a silnice musejí být přísně kontrolovány, pozornost musí být věnována významným změnám na trhu.
Je nutno zavést všechna opatření na ochromení albánského soukromého sektoru trvalým omezením jeho činnosti. To povede k přísné kontrole nad financováním jejich politických stran. Soukromé albánské firmy nesmějí mít styky s firmami v Srbsku, aby nezískal v Srbsku albánský kapitál monopol.
Prostřednictvím vhodných zákonů a efektivní daňové politiky je možno vybrat velké množství peněz na financování kolonizace.
Neustálou pozornost je nutno věnovat obchodu s drogami. Pokud bude chycen Albánec při prodeji drog, je nutno toho využít jako záminky pro potrestání velkých albánských skupin. Takové případy by zdiskreditovaly významné albánské osobnosti v očích západního světa. To je pro ně velmi důležitá otázka, protože Albánci už jsou považováni za hlavní světové pašeráky drog.
Přísná opatření musejí být zavedena proti albánským pašerákům - zejména pašerákům tabáku.
To vše pravděpodobně povede k vážným sociálním nepokojům, protože většina albánského obyvatelstva se živí pouličním prodejem a pašováním, což nutně vede k růstu trestné činnosti. Avšak použitím silné a výkonné policie je lehké přimět lidi, aby hledali útočiště v zahraničí. Vydávání dokladů od státních úřadů (kromě konfiskace pasů) musí být co nejkomplikovanější, a všichni ti, kteří nebudou mít příslušné doklady, musejí být silně pokutováni.
Albánci rádi využívají svých kmenových procedur při řešení konfliktů a nenávidí administrativní zásahy v těch oblastech svého života, které považují za důležité. Budeme-li šířit takovéto předpisy, přiměje je to cestovat do zahraničí, a pak budou čelit vážným překážkám na hranici při snaze dostat se zpět.
Pro srbské enklávy by procedury měly být méně komplikované, ve městech však, kde jsou služby k dispozici celé komunitě, jako ministerstvo vnitra, je nutno zacházet s občany různých národností různým způsobem.
Tyto procedury bezpochyby povedou k nespokojenosti v albánské komunitě, což povede k činnosti Albánců v různých organizacích, včetně teroristických organizací. Proto musejí činitelé státní bezpečnosti vystupovat jako provokatéři a naléhat na Albánce, aby byly zakládány takové podzemní nebo nepřátelské organizace, případně se stávat šéfy takových skupin.
Stát musí využívat těchto léček k tomu, aby podnikl nekompromisní akce proti všem takovým podzemním organizacím, které by vedly k mezietnickému napětí a dalšímu narušování paralelního života etnických komunit. K tomuto účelu je zapotřebí zakládat stále více takovýchto skupin. Policie občas některou z nich zlikviduje, ale pak jí dovolí zase se aktivovat a vypadat jako autentická albánská organizace.,
Pomocí nových zákonů by měly být zakládány albánské politické strany a zároveň musejí být vytvářeny skandály na jejich diskreditaci. To by zdiskreditovalo vedoucí albánské politické představitele v očích domácího i zahraničního veřejného mínění, což je pro Albánce velmi citlivé téma.
Vynikající osobnosti, které hrají důležitou roli v albánském politickém životě, musejí být eliminovány prostřednictvím skandálů nebo inscenování dopravních nehod, prostřednictvím vražd ze žárlivosti nebo infekcí virem AIDS, když jsou v zahraničí. Jejich infekce by byla objevena na hranicích při cestě zpět a byli by izolováni v karanténě. Prostřednictvím adekvátní propagandy v albánských sdělovacích prostředcích je možno vytvořit umělý obraz nesnesitelně vysokého procenta infikovaných lidí, a toho by se pak využilo jako záminky pro izolaci velkých skupin lidí. Toto by pomohlo vytvořit obraz Albánců jako infikovaného národa.
Informace a propaganda
Měli bychom vysílat zvláštní rozhlasové a televizní pořady v albánštině, jejichž cílem by bylo zlikvidovat jejich patriarchální a kmenovou mentalitu nabídkou nejdekadentnějších západních hodnot, které primitivní národy lehce přijímají.
Srbské enklávy by byly před takovými pořady chráněny především jazykovou bariérou a zároveň zaváděním kabelové televize v nově postavených sídlištích pro Srby.
Je důležité vytvořit mocnou a účinou propagandistickou mašinérii, která by krmila mezinárodní veřejné mínění, to se už děje. Musí být vytvořena i podzemní publikační činnost, aby neutralizovala kritiku srbského režimu.
Albáncům musí být odpírána veškerá sociální pomoc, protože ta vede k jejich vysoké porodnosti. Vysoká porodnost u národnostních menšin muslimské víry vedla k velmi vysoké populaci Kosova a Metohije.
V důsledku toho vzniká demografický přebytek, a tak je nezbytná emigrace Albánců, kterou mohou srbské úřady provádět bez nátlaku. Klíčovým prvkem srbského národního programu je mít třetí a čtvrté dítě. Srbsko má dost prostoru a hospodářských zdrojů na to, aby si poradilo s milióny obyvatel, proto je vzrůst porodnosti důležitý ze všech hledisek.
Srbské matky, které mají tři, čtyři nebo více dětí, by měly mít právo jít dříve do důchodu, Plánování zvětšování rodin musí být první prioritou pro všechny jednotlivce, rodiny a pro celou společnost. Srbské rodiny s více dětmi musejí dostávat půjčky na stavbu domů i na soukromé podnikání, musejí dostávat byty a další výhody pro výchovu dětí.
V Kosově a v Metohiji je nutno otevřít vojenské a policejní školy a akademie a další vojenské instituce. Ministerstva musejí umožnit, aby se tam usadily tisíce armádních důstojníků, policistů, státních úředníků a jejich rodin, s infrastrukturou potřebnou pro normální život. Všichni Srbové, kteří si přejí žít v těchto oblastech, musejí dostat zadarmo úrodnou půdu, pozemky na stavbu domů a soukromých podniků. Všichni ti, kteří tam přesunou své podniky a mají alespoň 10 obyvatel, by měli dostat velké výhody, například by měli být na deset let osvobozeni od daní.
Školství
Vzdělávací systém ve státních školách musí šířit srbskou, evropsko a světovou kulturu, vyučovacím jazykem musí být srbština. Školy vyučující v menšinových jazycích budou považovány za soukromé a když někdo bude chtít zaměstnání, bude potřebovat potvrzení, že dokončil studium podle státních osnov. Vzdělání musí obsahovat všechny pozitivní srbské hodnoty a struktury. Poté, co byl svržen albánský parastát, srbská univerzita v Prištině učinila radikální změny a je na dobré cestě k dosažení vynikajících výsledků, což přímo určí osud Kosova a Metohije a celého státu.
Je nutno podporovat nynější ilegální paralelní školský systém Albánců, protože tímto způsobem jim budou uzavřeny všechny dveře pro zaměstnání a pro začlenění do společnosti. Cílem tohoto úsilí musí být rozptýlit albánské obyvatelstvo po celém světě, včetně Makedonie a Albánie. Tato činnost musí být prováděna spolu s různými formami nátlaku a vytváření nejistoty. Všech nástrojů musí být použito, aby se zabránilo albánským separatistům v získávání zaměstnání.
(...)
(Z projevu srbského náměstka ministerského předsedy Vojislava Šešelje, otištěného v časopise Velija Serbija, Bělehrad, 14. října 1995.)
(V anglickém překladu zde.)
Chyby
Oblíbeným tvrzením zastánců agrese proti Jugoslávii - celé Jugoslávii, nejen Srbsku - je, že se vlastně nedalo nic jiného dělat. Že Západ (čti NATO) musel reagovat a nešlo to jinak než bombami. Není to pravda. Dokud se nestřílí, je čas na jednání a čas na jednání může být i pak. Tvrdí, že bombardování bylo reakcí na etnické čistky. Není to pravda. Ne že bych věřil panu Klausovi, ale to, že tuto humanitární katastrofu vyvolalo až bombardování, říká i Jiří Dienstbier. A to je člověk, který v Kosovu působil a situaci zná.
A především není pravda, že k vyhrocení situace došlo bez “zasluhy" Západu, že vše způsobili nějací Balkánci, vlastně jenom Srbové, vlastně jenom Miloševič. Západ se na tomto vyhrocení podílel nemalou měrou a do značné míry nasměroval situaci tak, kde je. Pokusím se vypíchnout hlavní chyby, jichž se Západ dopustil a začnu podzimem 1998, protože tehdy udělal Západ poslední krok správným směrem (přijmeme-li, že správný směr je zabránění válce), když dohodl příměří. Vše následující tlačilo celou situaci a všechny aktéry, tedy Jugoslávii, kosovské Albánce, Západ,... tam, kde jsme nyní.
Bylo chybou jmenovat do čela ověřovatelů Wiliama Walkera, člověka, který se svou animozitou a svými předsudky vůči Srbům ani netajil. Neberu panu WW právo na vlastní názor, ale základní podmínkou pro každého dohližitele nad příměřím musí být nestrannost. Toto pan WW nesplňoval drastickým způsobem.
Bylo chybou využít (zneužít) mise ověřovatelů k propašování britských komandos, kteří si předem připravovali půdu pro pozdější zásah. Británie přiznala, že několik čtyřčlenných skupin komand pod uvedeným krytím do Kosova poslala s cílem rekognoskace terénu a navázání kontaktů s místním albánským obyvatelstvem.
Bylo chybou dopustit, aby UCK využila stažení jugoslávské policie k posílení vlastní moci, dozbrojení, obsazení území a policejních stanic, k zavedení paralelní vlády. Snad si vzpomenete, že UCK unášela srbské policisty i civily a “popravovala" (čti vraždila) Albánce nedostatečně oddané věci Velké Albánie a případně ochotné spolupracovat s Bělehradem.
Bylo chybou bagatelizovat provokace UCK a bez jakékoli kontroly a ověření či vyšetřování přijímat výklad UCK. Viz ten neslavný “masakr" v Račaku.
Bylo chybou - tato byla snad největší - vyšachovat Rusko a nutit Srby jednat pod taktovkou Západu, jemuž plným právem nedůvěřovali.
Bylo chybou nutit Jugoslávii - suverénní stát - jednat s bandou teroristů a mafiánů jako s rovnocenným partnerem. I na straně kosovských Albánců byli lidé schopní reprezentovat jejich zájmy a přitom lidé přijatelní. Bohužel, Západ dopustil, aby umírněný politik Ibrahim Rugova byl zcela zastíněn a téměř odstaven reprezentaty UCK. UCK se tím navíc dostalo de facto mezinárodního uznání.
Bylo chybou přijít na “jednání" s hotovým plánem, o němž bylo předem jasné, že je nepřijatelný a nutit jednu stranu k přijetí hrozbou útoku. Ten plán byl pro Jugoslávii nepřijatelný především proto, že jeho zřejmým důsledkem bylo odtržení Kosova. Pro UCK byl zpočátku nepřijatelný pro, že toto osamostatnění odkládal o “celé" tři roky.
Bylo chybou tlačit na pilu, hrozit Jugoslávii útokem a čekat, že se zalekne a přistoupí na faktické zřízení Protektorátu Kosovo a Metohije. Tím se Západ sám dostal do situace, kdy mohl buď couvnout (a zesměšnit se) nebo svou hrozbu skutečně splnit.
V této chvíli skutečně nebylo co řešit a vývoj šel samospádem. Snad jen poznámku k urychlenému přijetí nás, Polska a Maďarska do NATO v době, kdy bylo zřejmé, že k útoku dojde a tito elévové těžko budou moci udělat něco jiného, než sklapnout kufry. Považuji to za podraz a pokus starých členů NATO (rozuměj USA) rozředit odpovědnost.
Co dál
Právem mi může kdokoli namítnout, že po bitvě je každý generálem a výčet chyb nic neřeší. Je to a není pravda. Takový výčet chyb může napomoci tomu, abychom se napříště podobných vyvarovali. Co z něj tedy vyplývá!!!!
Především to, že Srbové Západu nedůvěřují - opakuji, že plným právem - a k jednání je třeba přizvat Rusko jako garanta, že politika, již museli Srbové (a zdaleka nejen oni) vnímat jako protisbskou, nebude pokračovat. Jednání není možné, dokud nepřestanou nálety.
Je zřejmé, že začátek agrese NATO vůči Jugoslávii situaci změnil a vyhrotil. To si snad mohli uvědomit i politici za oceánem. Je zřejmé, že v Kosovu už nebudou moci žít vedle sebe Albánci, Srbové, Romové, Řekové, Turci a ostatní národy, které tam žily.
NATO páchá agresi, Srbové mají na Kosovo právo
Vážený pane Čulíku !
Sice jste moji reakci na jeden Váš článek, pokud se nemýlím, byla to Vaše reakce na TV Beograd, uveřejnil. Informace jste si přinesl z Lublaně. Jenomže těch pár slov, nebylo určeno pro BL, ale osobně Vám, poněvadž máte na vše, co se děje, zkreslený pohled. Tamto bylo ještě na začátku bombardování. A vše, co se tam dělo, nebylo prý zaměřeno proti srbskému národu, ale proti srbské vládě. Jen padlý na hlavu takové idiotské propagandě uvěří (a paní Cihelková).
Zde si státy NATO vzaly právo silnějšího do svých rukou a systematicky ničí celé Srbsko. Jim na nějakých Albáncích nezáleží, např. naše nemocnice zaslaná do Albánie, zeje prázdnotou, je prý určena pro zraněné vojáky, ačkoli byla určena potřebným Albáncům.
Avšak všimněme si jiné otázky. Pokud se nepletu, tak sám Winston Churchill prohlásil, že demokracie je špatný systém, jenomže lidé si doposud nevymysleli nic lepšího. A proto já tvrdím ve stejném stylu, že čistě demokraticky mohou být zvoleni na důležitá státní místa lidé, naprosto bezcharakterní a bez instinktu, kam ta jejich rozhodnutí mohou vést a co se z toho vyvine. Demokratickou cestou byl v USA zvolen Bill Clinton, v Británii Tony Blair a v nynější Jugoslávii Slobodan Miloševič. Úplně stejně se tak tomu stalo v Britanii s Chamberlainem, ve Francii Daladierem a u nás s Benešem. Při tom tyto demokratické země “darovaly" Hitlerovi v Mnichově naše Sudety, území, které jim nepatřilo (ono se asi z cizího snadno rozdává) a není divu, že stejnou obavu má Srbsko s Kosovem.
Chtěl jsem tím pouze připomenout, že tak moc nezáleží na systému, ale na charakteru vůdců narodů. Srbsko se svou volbou nemělo štěstí, jenomže toto lze tvrdit i o USA a V. Britanii. Jakmile začal mít Bill Clinton osobní problémy, tak nařídil odpálení nějaké té rakety. A britský premiér si myslí, že by mělo vše ve světě fungovat podle jeho představ. Zdá se, že se vrátil do 18. a 19. století.
V Kosovu, pokud se nemyslím, bylo před 2. sv. válkou asi 30 % Albánců. Přibylo jich tam ve válce zásluhou Musoliniho a později opět Tita, který snil o rozšíření Jugoslávie o Albánii. Jenomže se tam objevil Enver Hodža a Albánci prchali z Albánie do Kosova. Toto by nebylo tragické, kdyby se chovali stejně civilizovaně jako Srbové. Jenomže albánské rodiny měly 5 až 10 dětí, Srbové kolem dvou. A etnické čistky začali Albánci ve vesnicích, kde již bylo Srbů kolem 10 %. Zničili jim úrodu, dobytek, takže jim nezbylo jiné řešení než se odstěhovat. A takových čistě albánských vesnic již bylo v Kosovu kolem 90 %.
Ono to vše vypadá jako v té bajce o lišce a ježkovi. Liška si včas pořídila brloh na chladné zimní dny. Ježek se o budoucnost nestaral, respektive měl “lepší" plány. Přišel mráz a tak přišel k brlohu lišky a prosil ji, aby do nechala trochu vevnitř ohřát. Liška si řekla, no dobře pro chvíli ho pustím, aby se ohřál. Jakmile byl ježek uvnitř, začal se protahovat, lišku celou popíchal a té nezbylo, nežli z brlohu utéci. Ponaučení je evidentní, přesně toto prováděli Albánci v Kosovu. A bohužel s pomocí NATO.
Nakonec bych chtěl připsat. Poněvadž se Miloševič nevzdal, tak ho po 3 měsíčním bombardování celého Srbska, prohlásili válečným zločincem (ne že by jim nebyl). Ovšem stejně tak měli prohlásit válečnými zločinci ty, kteří to bombardování nařídili. A zde se mi jako nejpříhodnější jeví Clintom a Blair ještě s nějakým tím generálem.
Slunečko
P.s. Jen si vzpomeňte, co o vojácích napsala Joanna Bourková. Jenomže v tom příspěvku v BL chybí jisté údaje. Tak např. všechny armády znásilňují, střílejí válečné zajatce a toto je velice smutné. Já to osobně pokládám za závažnou vadu lidstva, která může zničit naši civilizaci.
Ať zhyne americký debilismus a imperialismus
Dalsi z prispevku Mr. Stroehleina v BL,
jehoz obsah asi kazdy pravidelny ctenar BL
okamzite uhodl i bez cteni, nam
vsem nazorne ukazuje, ze je duvod se bat, velky duvod se bat.
Je to typicky americke jednosmerne, detsky naivni a primitivni
mysleni, zalozene na "spravne" kombinaci klicovych slov,kteremu bychom se
mohli vysmat, kdyby tato velmoc,
a jak nam Stroehlein svymi cancy dokazuje s plnou podporou svych nic
nechapajicich obyvatel, nehodlala svuj nejlepsi a jediny
spravny zpusob zivota zavest na celem svete.
Abych ocitoval samotneho mistra:
"Svet je jediny, jednotny trh." a snaha
udrzet si svou vlastni tvar je "..proste jen nacionalismus,
obleceny do romantickych snu fiktivni minule ery....
Je to neofobni a zapecnicky pohled na svet." No nekupte to!
Pred deseti lety, kdyz jsem se sam pomalu pripravoval
k emigraci z komousskeho koncentraku (ke ktere nakonec nemuselo
dojit kvuli padu opony), bych nikdy nebyl veril
jak se me mysleni ( po sedmi letech venku) zmeni.
Uz je to tak. Rusky medved ze ktereho mela vetsina(?)
z nas hruzu a ktery si sam dokazal jen stezi natrhat
do zimy dost boruvek, dostal infarkt a je v komatu.
Misto nej nam do saloonu vrazil cool american cowboy.
S nikym se moc nesere (pardon, ale to slovo tam patri),
nakonec on je ted uz jedinej big boy round the town, ze jo.
Nato je zcela zdiskreditovano, a OSN bylo zredukovano
na kasparkovske divadlo. Co bude dal?
Jako jednu z mala moznosti pro blizsi budoucnost
bych videl sjednoceni Evropy ( je to vubec mozne?)
a prevzeti role dalsi velmoci. Je treba co nejdrive vykopat
Americany (jako predtim Rusy) z Evropy a zacit prosazovat vlastni svetovou
a domaci politiku. Je treba neprodlene zahajit odzbrojovaci
kroky na celem svete, svet se totiz meni rychlosti svetla
v sud prachu. Tedy nuklearniho prachu, ze. Tyto kroky jsou ovsem
mozne jenom prostrednictvim budovani vzajemne duvery,
maximalniho respektu k suverenite kultur a nevmesovani se
do jejich vnitrnich problemu, jimz stejne nerozumime.
To je neco co praveci lovci z velkych plani od skonceni
2 valky nedelali ani den. To ze byli motivovani strachem pred Rusy
(jak sami tvrdi na svou obhajobu, ale asi to obcas i trochu sypalo)
je velmi slaba utecha. A posledni 2 mesice dostavame novou "vzdusnou"
lekci reseni narodnostnich problemu. Podstatou dnesni americke
politiky je totiz zastrasovani vsech ostatnich.
Kolik dalsich tisic let bude jeste treba aby lide,
pro zacatek aspon na urovni statu a narodu,
pochopili ze strach plodi jen nenavist a nenavist plodi jen
dalsi nenavist a nasili a smrt?
At zhyne americky debilismus a imperialismus!
Petr Hajek
