Britské listy

H.G. Wells nepsal jenom velká díla - psal také velmi dobré povídky - a jedna z nich pojednává právě o člověku vidoucím, dokonce dvouokém, mezi slepými.

(Resp nevidoucími - pardon, název "nevidomý" mi připadá jako nevědomý - hříchu nečinící - politically correct čtenáři laskavě prominou...)

Zápletka je to zajímavá. Společnost slepých je zcela funkční - žijí v nějakém uzavřeném horském údolí, snad v Andách, pohybují se po štěrkem vysypaných stezkách, večer, když už tak neprahne atp. Nic jim neschází.

Horolezec, který mezi ně spadne z horského hřbetu a přežije, se usadí a dokonce se ožení se svou ošetřovatelkou. Začne jí poeticky vyprávět o slunci, měsíci, hvězdách a je považován za výstředníka, buřiče, nemocného člověka, v tom lepším případě. Chudák, trpí halucinacemi. Měl by být přece zticha.

Nakonec jen těsně unikne násilnému oslepení, ve jménu záchrany jeho duševního zdraví.

Co tím chtěl spisovatel říci je nabíledni. (á, pardón...)

Mimochodem, H.G.Wells byl jedním z velmi vzácných jedinců, kteří mají tělesné orgány naruby (srdce, slezinu vpravo, slepé střevo vlevo atp.) Jedna ta povídka o tom pojednává - nějaký profesor při výbuchu v laboratoři na čas zmizí, (do nějakého jiného rozměru) a když zas dopadne na zem, je vnitřně obrácen.
To by taky sedělo, s celou tou vzácností vnitřních obratů profesorů.

Další pro mne specifickou zvláštností H.G.Wellse je, že umřel ve stejný den jako můj otec, 13.8 a dále, že stejně jako on (a celá řada slavných lidí) opustil tento svět komínem Golders Green Crematoria v Londýně. To by byl zajímavý seznam na můj web - provedu.

Václav Pinkava