Češi v zahraničí
Karel V.
Z Čech odešlo postupně velké množství občanů české národnosti. Odcházeli ve vlnách při různých událostech. Někteří utíkali před válkou, jiní před totalitou po r. 1948, 1968 a ti poslední, po roce 1989. Tito lidé jsou české národnosti, žijí, hlásí se k Čechám a jsou jim upírána jejich základní práva.
Hluboce se stydím za to, jak se má země chová k bývalým spoluobčanům. Je jim odepíráno právo na občanství, volební právo a právo na navrácení majetku, který jim byl za totality ukraden. Je znám nejeden případ, kdy v bytech po emigrantech bydlí bývalí estébáci, kteří na ně donášeli a ještě se jim dnes smějí.
V minulosti odcházeli většinou velmi schopní lidé - letci, lékaři, umělci, sportovci. Většinou si venku vybudovali slušné postavení. Bylo pochopitelné, že mnozí z nich se s radostí vrátili po revoluci domů a nestačili se divit. Řekl bych, že demonstrativním příkladem byl Karel Kryl. Celá léta bojoval svými písničkami proti totalitě a když se vrátil, ani pes po něm neštěkl.
Podobně se chováme ale i k vlastním občanům pobývajícím kratší či delší dobu v zahraničí. Málokdo ví, že všichni studenti, sportovci a umělci, kteří jsou v zahraničí a jsou občany ČR nemohou volit! Je to vrchol nadutosti, že taková zemička zachází se svými občany, jako by to byli zulukafři.
Toto považuji za jednu z nejhorších kapitol života naší země, kterou musíme co nejdříve napravit. Píše se rok 1999, mohlo by se nám to povést ještě v tomto tisíciletí. Věřím tomu, že takových jako jsem já, je hodně, většina, nevíme však podrobně co ještě zahraniční Čechy pálí. Opět se nabízí Britské listy, abychom tento problém nejprve prodiskutovali a posléze vyvinuli patřičný tlak, aby byl vyřešen.
Této zemi by velmi prospělo, kdyby dokázala využít kontaktů svých spoluobčanů v zahraničí, pomohla jim zde investovat a podnikat, popřípadě pomohla investovat zde firmám z jejich okolí. Je ale povinností nás, Čechů z Čech, abychom pro to doma vytvořili podmínky. Za současného stavu bude v Čechách investovat pouze blázen.
7.5.1999
Karel V.