Srbsko je pro NATO dobrá příležitost k vyzkoušení nových zbraní
V poslední době v médiích i ve společnosti dochází k značné polarizaci názorů na srbský masakr vyvolaný NATO. Je zjevné, že tato zemička slouží jako dobrá příležitost k vyzkoušení nových zbraňových systémů.
Takových příležitostí na světě zase tolik není a velení NATO zajisté považovalo Jugoslávii za středně těžkého odpůrce.
Otázky lidských práv a způsob jejich řešení je bohužel podružný. Svou akcí NATO dalo světu rovněž výzvu: "Teď jsme nejsilnější seskupení, které bude rozhodovat o tom, koho trestat a komu hříchy promíjet a tolerovat."
Celkově překvapuje cynismus amerických důstojníků a vojáků, kteří se dívají na vraždění lidí jako na dobře odvedenou práci, mající své zadnice v teple letadlových lodí.
Rovněž se projevuje slabost politiků, kteří buď nemají přesné informace o tom, jak to ve skutečnosti na Balkáně probíhalo nebo je znát ani nechtějí. Na to jsou velcí zbabělci, aby šli s kůží na trh.
Evidentní je, že na Balkáně byl vytipován nepřítel a bez vyhodnocení skutečného podílu na chování jednotlivých stran byly některé z nich zvýhodňovány.
Proč? Přece žijeme v globalizovaném světě a ekonomické kolosy mají své zájmy. Jako třeba Německo v Chorvatsku.
USA zase masakrují národ pod rouškou humanitárního strádání - které ovšem v daleko větší míře způsobily a vyprovokovaly svou akcí samy, ale ve skutečnosti jim jde o ne o etnické, ale také čištění - ideologické.
Politici vesměs nehodlají pravdu říkat a rozházet si tak strýčka Sama a rozkývat si tak pod sebou svou výnosnou židli.
Dost smysluplný je názor pana Klause.
Naopak velice smutno musí být každému, kdo sleduje politické výkony a postoje humanisty Havla. O jeho postojích však svědčí nedávno zveřejněná indiskrece.
Potvrdil, že po začátku revoluce zdůrazňoval potřebu zrušení obou vojenských paktů pouze z taktických důvodů, nikdy to však nemyslel vážně.
Jak to tedy bylo s jeho heslem.: "Pravdou proti lži a nenávisti"!? To co nám vždy chybělo, se zase objevilo v plné nahotě, a to mít svůj vlastní názor.
Petr Procházka, Praha
