S touto chronologií byl seznámen ministr zdravotnictví ČR MUDr. Ivan David, CSc. Dne 26. března 1999 ve večerních TV zprávách ministr připustil, že se záležitostí dostatečně nezabýval, od toho že je policie.
Vznikl časový prostor, k němuž se ještě vrátím.
Ředitel FNsP se mezitím dostal do nezáviděníhodné situace. Na jedné straně jej brzdí vědomí lékařské etiky, umocněné snahou neohrozit důvěru pacientů ve zdravotnictví, na druhé straně má důvodné podezření z porušování zákonů.
Zjednodušeně řečeno - nemůže příliš otevřeně hovořit a zároveň musí zjednat nápravu. V té chvíli si ještě neuvědomuje, že obojí současně nelze. A tady se dostáváme k bodu, kdy se mnoho podstatného neděje.
Výsledky práce policejních vyšetřovatelů jsou v nedohlednu, k tomu přičtěme odboráře, vystupující pod vlivem "ohrožených lékařů" a ředitel, který s ohledem na pacienty nechce příliš vysvětlovat.
Skupina lékařů, podezřelá z nezákonných praktik při transplantacích toho využívá, má čas soustřeďovat síly k protiútoku.
Na obranu ředitele vystupuje primář II. Radioterapeutické kliniky MUDr. Pavel Vodvářka. Volí vlastní metodu a snaží se o vysvětlení situace v tisku.
Spolupracuje s deníkem Mladá fronta Dnes (redaktorka I. Lesková) na přípravě tiskového materiálu.
Po redakčním zpracování dostává materiál k autorizaci a zhrozí se. Článek vyznívá zcela jinak. Telefonuje tedy do redakce (9. března 1999) a odmítá publikování. Následně své odmítavé stanovisko sděluje faxem (téhož dne v 16,45 hodin). Cituji z faxu: "... čili rozhovor neautorizuji a nepřeji si, aby jakákoli část, věta, či její část byla publikována..." Podpis Vodvářka.
Přesto článek následujícího dne vychází v původní podobě. Téměř paralelní situace nastala s časopisem Mladý svět. Do Ostravy přijel novinář, seznámil se s okolnostmi a napsal článek. Předložil ho nemocnici k autorizaci a opět ve vedení zavládlo vzrušení. Článek byl napsán tendenčně a obsahoval vyložené nepravdy.
V zastoupení Britských listů jsem se s vedoucím public relations Š. Neuwirthem zúčastnil pražského jednání v redakci Mladého světa (25. března 1999).
Cílem je zabránit vydání nepravdivých údajů. Šéfredaktor Jiří Linhart si nepřál, abych pořídil zvukový záznam jednání, k jednání přizval svědka z řad svých spolupracovníků. Nechal si vysvětlit výhrady a chyby ústně přiznal.
Slíbil, že budou odstraněny a před zveřejněním znovu předloženy do Ostravy k autorizaci.
Primář Dr. Vodvářka se po zkušenosti s MfD snažil uvést záležitost na pravou míru v jiných sdělovacích prostředcích.
"Mluvil jsem se šéfredaktorem MF Dnes Ostrava p. Netočným. Řekl mi, že neví, zda Lesková udělala chybu, nicméně věc prošetří," napsal mi a dodal:
"Dále jsem hovořil se zástupkyní šéfredaktora deníku Svoboda paní Bittnerovou. Řekla, že nechtějí psát proti redaktorům, je to prý věcí MF Dnes.
Totéž bylo v rozhlase." V této fázi mohu potvrdit, mám obdobné zkušenosti - jednotlivá česká média jenom výjimečně zveřejňují statě, kritizující práci jiných sdělovacích prostředků.
Z písemných materiálů, které mám k dispozici, nabízím záznam dopisu, došlého 12. října 1998 na sekretariát ředitele FNsP v Ostravě. Obsah charakterizuje vysoce neetický, a neváhám říci mafiánský způsob jednání, zvolený některými lidmi v bílých pláštích.
po delší úvaze docházím k závěru, že tento dopis, který Vám posílám, musí být napsán a musíte být upozorněn na některé skutečnosti, které snad ve zdravotnictví ani nemají místo!!
Můj manžel (uvedeno plné jméno) prodělal ve fakultní nemocnici, kterou řídíte, velmi vážnou operaci zhoubného nádoru tlustého střeva. Operaci prováděl Profesor MUDr. Pelikán (přednosta kliniky, krátce ve funkci - pozn. M.H.).
S jeho lékařskou péčí i lidským přístupem k mému manželovi jsme byli velmi spokojeni. V průběhu hospitalizace se však zpočátku velmi nenápadně, později již otevřeně, začala vytvářet zvláštní atmosféra ošetřujících lékařů k mému manželovi.
Začali o něm hovořit jako o pacientovi "pana profesora". Opakovali, že "kdo si co začal, ať si to také dokončí" a projevovali o něj minimální zájem.
Již to mě zarazilo. Jakoby pan profesor měl sloužit 24 hodin denně. MUDr. Anděl mi dával nepokrytě najevo, že operace byla špatná, že oni by to udělali úplně jinak.
Byla jsem z těch informací psychicky "nanic". Dne 27. září 1998 byl MUDr. Prokop v nás v hotelu, domlouval svatební menu. Uvedl, že příští týden chtějí za mnou přijet lékaři a to v záležitosti mého manžela.
Řekl, že byli v pátek na pivu a bavili se o manželovi s tím, že je to hrůza a že ho chtějí dát do pořádku. 3. října 1998 kolem 13 hodiny mě MUDr. Anděl s MUDr. Prokopem navštívili v kanceláři.
Oba tvrdili, že operace byla panem profesorem provedena špatně. Zpochybnili jeho titul profesora s tím, že ho stejně dělal u (nečitelné jméno, pozn. M.H.).
Naléhali, abych věc nahlásila lékařské komoře. Dále mě nabádali, abych záležitost, související s operací dala k soudu, že mi půjdou svědčit a že vysoudím veliké odškodné.
Tvrdili, že stejně celou záležitost posílají na ministerstvo a budou informovat média (někdo neznámý skutečně tendenčně a nepravdivě informoval - pozn. M.H.).
Tyto skutečnosti ve mně vyvolaly strach a pochybnosti, zda se nejedná o nekalou hru. Domnívám se, že podobné praktiky by se s ohledem na zdravotní stav mého manžela neměly vůbec řešit. Co nejvíce potřebuje je klid a možnost doléčení.
Na oddělení onkologie, ze které jsem měla strach, se můj manžel psychicky podstatně zlepšil, což přetrvává i nyní.
Věřím, že léčení mého manžela nebude dále negativně ovlivňováno a že bude vedeno v duchu lékařské etiky.
Mám velké obavy, aby následné léčení, které bude na oddělení chirurgie, nebylo poznamenáno tímto mým dopisem. Při vědomí, že zdraví mého muže je to nejcennější, co mám, pochopte prosím moje pocity nedůvěry v další léčbu ve vašem zařízení. Věřím, že se celý případ co nejdříve vysvětlí.
A následují datum a podpis. Dodávám, že stížnost byla prošetřena a svědecky doložena. Zápis ze 16. října 1998 mám rovněž k dispozici.
Text dopisu jsem přepsal téměř doslovně.
Zveřejňuji ho, protože velmi dobře dokumentuje nelehkou roli ředitele FNsP MUDr. Luxe.
Opakuji ještě jednou dilema: Veřejné zdůvodnění personálních opatření s vysokou pravděpodobností ohrozí důvěru pacientů v české zdravotnictví obecně, mlčení vede k mediálnímu zkreslení a posiluje protistranu (tím spíše, že roli mrtvého brouka přijal ministr zdravotnictví I.David).
Vyšetřovatel policie na případu asi půl roku pracuje, zatím bez závěru. Zda se pojem transplantace lidského orgánu stane synonymem pro hrůzné představy, zda si české zdravotnictví dále prohloubí pošramocenou pověst, nechť ukáže čas.
Můj příspěvek měl posloužit lepší orientaci ve spleti současných praktik našeho zdravotnictví.
Kosovo a ČR: A v této krizi je jasné, jak důležití by nyní byli v České republice nezávislí novináři s autoritou
Jan Čulík
Následné generace dětí z chudých rodin mají v sobě naučenou chudobu, zní informace, kterou přinesl v pondělí 29. března britský tisk. Z nového vědeckého výzkumu vyplývá, píše například Independent, že děti, které vyrůstají v rodinách s nízkým příjmem, se od útlého dětství naučí omezovat očekávání toho, co si mohou dovolit jejich rodiče, a to je vede k tomu, že posléze omezují svá očekávání a své aspirace pro svůj budoucí život.
Výsledky nového výzkumu ukazují, že děti z rodin s nízkými příjmy se zaměřují daleko častěji na pracovní příležitosti s menším vzděláním. Prostě přijmou roli druhořadých občanů. Mimochodem, takových dětí je v Británii hodně, celých třicet procent dětí žije v rodinách, které mají menší než průměrný britský příjem.
Sleduji-li reakce některých lidí v České republice na nynější krizi, týkající se Kosova, do určité míry mi to připomíná tuto naučenou bezmocnost. A napadá mě přitom ještě jeden příměr.
V roce 1972 se konaly Olympijské hry v Mnichově. Uprostřed celé té slávy a v samém ohnisku zájmu sdělovacích prostředků zavraždili arabští teroristé značnou část izraelského sportovního týmu. Vyvolalo to přirozeně hrůzu a rozhořčení.
Na Olympijských hrách v Mnichově se účastnil i československý sportovní tým. Jak reagovala československá delegace? Podle oficiálního československého mluvčího se nenechali českoslovenští sportovci tragickými událostmi nijak vyrušit a nepřerušeně pokračovali v tréninku, aby získali v soutěži co nejcennější medaile.
O co mi jde? Hovořím-li o naučené bezmocnosti, připomíná mi to reakce lidí v ČR na nynější válku v Jugoslávii. Za posledních deset let došlo v České republice k takovému zpochybnění veškerých hodnot, že nyní mnozí z nás už nevědí, že může existovat něco takového jako neúplatný, čestný, poctivý etický postoj. Všechno, co se objevuje v ČR ve sdělovacích prostředcích ohledně války v Jugoslávii, považují lidé za propagandu.
A co se druhého příkladu týče, zdá se mi trochu, jakoby čeští občané ztratili citlivé povědomí lidské solidarity s trpícími. Co se tedy mělo dělat, jestliže jsou za poslední rok krutě vyvražďováni a vyháněni z Kosova tamější obyvatelé? Zdá se, že i nyní, by Česká republika, pokud by měla tu možnost, raději "disciplinovaně trénovala pro další sportovní akce" a od utrpení lidí odvrátila oči stranou.
Doufám, že to tak špatné není. Nakonec lidé v ČR prokázali velkou solidaritu, v době předloňských i loňských povodní. Jistě, bylo to "doma", šlo o pohromu, která postihla domácí lidi, Čechy. (Jestlipak by tak nezištně lidi v ČR pomáhali, i když šlo o "cizí"? Nevím.)
Ale možná lze tento určitý nedostatek lidského cítění na české straně omluvit tím, že české sdělovací prostředky se příliš často nezabývají osobními osudy vyháněných a vražděných jednotlivých osob, tak jako sdělovací prostředky britské, takže dopad Miloševičovy politiky je v Británii dokumentován s intenzívní a nezvratitelnou, všemi pochopitelnou srozumitelností, na rovině osobní, komunikovatelné, drastické zkušenosti.
Tady se právě vymstilo to, že žádné české sdělovací prostředky nemají novináře velkého kalibru, nezávislé a neohrožené osobnosti s autoritou, jimž by lidi v krizové situaci věřili.
Česká televize je nemůže mít - plánovitě si je nepěstuje. Když loni na jaře vyzýval Andrew Stroehlein pracovníky zpravodajství ČT, aby se nechali vzdělat pro takovou společenskou roli, která je v demokracii nezbytná, lidé ve zpravodajství to odmítli. Stroehleinovi řekli, mimo jiné, že být takovým vzpřímeným, neúplatným novinářem by bylo nebezpečné.
Nyní sklízí Česká republika neblahou sklizeň z tohoto semene. Anglický autor Colin Wilson kdesi napsal, že člověk má ze života jen tolik, kolik je ochoten do něho investovat - osobní výnosy jsou přímo úměrné tomu, kolik je člověk ochoten riskovat. Jsme-li ochotni pro blaho naší komunity investovat málo, málo z toho taky dostaneme.
Válka o osud Jugoslávie, kde jde o základní otázky, byla ve veřejné sféře v České republice natolik zrelativizována, že už nikdo nevěří nikomu. Lidi prostě sdělovacím prostředkům nevěří a to, co se v nich dočtou nebo v nich slyší, považují za propagandu.
Připomíná to absurdní hry Václava Havla, třeba jeho Pokoušení, nebo hru Spiklenci, nebo jeho Žebráckou operu. V těchto hrách si lžou navzájem postavy tak intenzívně, že pak už nikdo vůbec neví, kde je pravda, a jestli vůbec nějaká absolutnější pravda existuje. Havel asi netušil, když psal tyto hry v sedmdesátých a v osmdesátých letech, že píše o České republice po pádu komunismu v letech devadesátých.
Čeští politikové učinili vážné téma jugoslávské války víceméně přehazovacím míčem, nástrojem domácího politikaření, který může být dobře zneužit pro jejich stranické politické cíle. Havel je pro letecké útoky, tak je Klaus víceméně proti. A politikové se hašteří dál.
Píšou mi z České republiky lidi, kteří nevěří, že dochází v Kosovu k rozsáhlým masakrům nevinných lidí. Jsou přesvědčeni, že všechno, co se odehrává ve sdělovacích prostředcích, i západních, je jen čirá propaganda, která má ospravedlnit západní mocenskou taktiku, snahu ovládnout Jugoslávii. Morální, lidský a humanitární aspekt tito lidé nevidí. Dostal jsem dopisy, které vyjadřují názor, že došlo k vybombardování určité továrny v Srbsku proto, aby tam mohl v budoucnu někdo ze Západu úspěšně investovat.
Mohu tohoto čtenáře ubezpečit, že mnohé věci na Západě jsou špatné, ale takto monolitně, Západ prostě nefunguje. Západ není komunismus.
Tentýž čtenář odmítá věřit, že by třeba Sir Michael Rose, bývalý vrchní velitel vojsk OSN v Bosně, který se účastnil o Kosovu nedělní debaty v britské televizi (viz včerejší vydání BL) mohl být skutečně nezkorumpovaným, čestným člověkem, který jedná jen za účelem humanitární pomoci a lidských práv.
Shodou okolností jsem slyšel Sira Michaela Rosa několikrát v britském rozhlase, nedávno naposledy asi před měsícem, kdy v hodinovém rozhovoru na jedné stanici svědčil o tom, jak ho šokovalo, když přišel do Bosny a zjistil, že všechny bojující strany byly ochotny působit obrovské utrpení vlastním civilistům, jen pro to, aby jejich zkorumpovaní velitelé a šéfové mohli prosadit svou touhu po ziscích. Vykládal o tom, jak jeho jednotky přivezly před zimou topnou ropu jedné sarajevské nemocnici. Armáda téže bojující strany odmítla cisterny s ropou a benzínem nechat do nemocnice projet, pokud si nebude moci odebrat určité procento pro sebe, které by důstojníci se ziskem prodali. Odmítli pochopit, že ropy není pro tento účel dostatek. Cisterny nepropustili, i když se v nemocnici uzdravovali jejich vlastní vojáci. Nemocnice proto zůstala celou zimu bez otopu a bez elektřiny.
Nemohu si pomoci, nazvěte mě idealistou, ale lidem, jako je Sir Michael Rose věřím - tento voják je slušný člověk.
A podobné je to s - některými - často čelnými - britskými novináři:
Celkově vzato, to, jak se píše o hovoří o jugoslávské válce v seriózních britských novinách a elektronických médiích, není propaganda. Je to věrohodné. Proč to píšu?
V Británii existují dlouhá léta známí novináři, kteří jsou proslulí svým nezávislým postojem. Obecně se o nich ví, že se často neohroženě stavěli proti nejrůznějším vládám na světě, včetně vlastní britské.
Například Robert Fisk z deníku Independent je známý neortodoxními reportážemi z Blízkého východu, kde často hájí věc nevinných a utlačovaných obyčejných palestinských občanů, a to proti Izraeli i proti Jásiru Arafatovi. Známé jsou jeho reportáže z Iráku, které nelze v žádném případě považovat za proamerickou propagandu. Totéž platí o jeho článcích z masakrů v Alžírsku.
A totéž platí také o Johnu Simpsonovi z BBC a o celé řadě dalších dobrých novinářů.
V minulých dnech si britská televize, jak jsme o tom referovali ve včerejších Britských listech, vysloužila svým kritickým postojem vůči bombardování Jugoslávie, hněv od Blairovy vlády.
Jestliže tito novináři s autoritou nyní ve sdělovacích prostředcích tvrdí, že v Kosovu dochází k rozsáhlému vyvražďování a vyhánění obyvatelstva, věřím jim, aniž bych se musel jít na místo přesvědčit sám. Vím, že jsou neúplatní.
To přirozeně neznamená, že nevidím, že strategie bombardování Miloševičovy vojenské infrastruktury je možná nepromyšlená a nedokonalá.
Počkám si však na výsledek. V nedělním týdeníku Sunday Times argumentuje na jedné straně generál Sir Charles Guthrie, velitel generálního štábu britské armády, že budou letecké útoky úspěšné. Na téže stránce, ve stejně dlouhém článku argumentuje generál Sir Michael Rose, vrchní velitel vojsk OSN v Bosně do roku 1995, že letecké útoky samotné úspěšné být nemohou. Počkám si na výsledek. Souhlasím však, že by bývalo nemorální zůstat tváří v tvář vraždění v Kosovu v nečinnosti, tak jako bylo strašlivě nemorální, když Západ ignoroval vraždění v Ruandě či ignoruje mučení v Turecku.
Nevěřím, že je to všechno počátek západního spiknutí ovládnout svět. Američané jsou svou podstatou izolacionisté a na vojenských konfliktech v zahraničí se podílet nechtějí. Steve Crawshaw v nedělním Independentu on Sunday zdůrazňuje:
Dalo by se argumentovat, že je mnoho míst na světě - od Čečenska až ke Rwandě - kde měl svět udělat víc, ale rozhodl se situaci ignorovat. Ale tento argument, že jsme se měli i v tomto případě zachovat apaticky, není přesvědčivý. Když konstatoval v pátek v televizi Tony Blair, že se bombarduje "ve věci lidskosti", znělo to jako fráze. Ale nebyla to lež. Západ nemá strategický zájem na hájení hrstky albánských vesnic.
Docela s tím souhlasím. Skutečně, nemyslím si, že by Západu nějak intenzívně šlo o středoevropské země, o balkánské země, o Afriku...
Jinak, opakuji, si nemyslím, že se stavějí všechny britské sdělovací prostředky k jugoslávské válce propagandisticky.
I jinak docela nevýbojný Murdochův deník Times otiskl v pondělí kreslený komentář (nechci říci vtip), v němž sedí ve svorné jednotě na lavici obžalovaných čtyři muži: Tony Blair, Slobodan Miloševič, Bill Clinton i Augusto Pinochet.
Cesta do neznáma
Ve skutečnosti všechno závisí na tom, co se rozhodne učinit jugoslávský prezident, napsal v neděli 28.3. v týdeníku Independent on Sunday Steve Crawshaw. Nyní začali Srbové intenzívně vraždit, pálí vesnice a střílí civilisty. Ale dosud není jasné, co se stane dál. Nevypočitatelnost je Miloševičova největší síla. Jeho cílem je, způsobit, aby začalo být pro Západ neúnosné pokračovat s válkou.
Dalo by se argumentovat, že je mnoho míst na světě - od Čečenska až ke Rwandě - kde měl svět udělat víc, ale rozhodl se situaci ignorovat. Ale tento argument, že jsme se měli i v tomto případě zachovat apaticky, není přesvědčivý. Když konstatoval v pátek v televizi Tony Blair, že se bombarduje "ve věci lidskosti", znělo to jako fráze. Ale nebyla to lež. Západ nemá strategický zájem na hájení hrstky albánských vesnic.
Během minulého desetiletí stály západní vlády v nečinnosti, zatímco Slobodan Miloševič a jeho slivovicí opilí vrazi páchali barbarské zločiny. Když začala balkánská válka, západní politikové považovali Miloševiče za člověka, s nímž lze vyjednávat.
A přesto bylo od samého začátku jasné, že se Miloševič podílel na krveprolévání. Bez Miloševiče by k dnešní situaci nedošlo. Miloševičův význam vzrostl koncem osmdesátých let v důsledku toho, že šířil v Kosovu srbský nacionalismus. V roce 1991 byla Miloševičova popularita vniveč a v Bělehradě se proti němu konaly obrovské protesty. Ale několikeré války v Chorvatsku a postrašená, křehká Bosna způsobily, že opozice proti Miloševičovi v Srbsku zůstala chaotická.
Miloševič byl v centru všeho, ale Západ předstíral, že si toho nevšímá. Když byly sepisovány seznamy válečných zločinců, Miloševič se na nich neoctl.
V roce 1995 se odehrál strašlivý masakr civilistů ve městě Srebrenica, přímo před očima údajných mírových sborů OSN. Svět se příliš bál zorganizovat letecké útoky, které by donutily Srby ustoupit. Záležitosti se změnily teprve, když na scénu přišel energický americký vyjednavač Richard Holbrooke. Hrozba leteckých útoků způsobila, že Srbové ztratili nervy. Násilníci souhlasili s vyjednáváním v Daytonu a to přineslo neklidný mír.
Mír ovšem znamenal, že Miloševičova popularita v Srbsku začínala klesat. Ekonomika byla ve strašném stavu a Srbsko přišlo o území v Chorvatsku, po nelidském etnickém očišťování, které tam v roce 1995 prováděli Chorvati. V zimě 1996-1997 se konaly v Bělehradě velké demonstrace proti Miloševičovi. Ale Miloševič neztratil nervy - a brzo zahájil další válku. Srbské jednotky se přesunuly do Kosova a zahájily tam masakry a etnické očišťování, děsivě známé z Chorvatska a z Bosny: pálení vesnic, hromadné hroby, drzé lži.
Přesto Západ pořád doufal, že bude Miloševič ochoten vyjednávat. Ale Miloševič je daleko víc hráčem pokeru než vyjednavačem. Vypočítává si vždycky chvíli, kdy povolí soupeři nervy. Velmi dobře dokáže jednat podle hesla Rozděl a panuj.
Srbští liberálové v hrdinně nezávislé rozhlasové stanici B92, která nyní šíří informace jen na internetu, argumentují, že je pro Miloševiče daleko důležitější posilovat vlastní moc než posilovat Srbsko. ¨
Oba Miloševičovi rodiče spáchali sebevraždu. Miloševič se chlubí krutou amorálností, která svědčí o tom, že má Miloševič zřejmě psychické problémy. Ale, podobně jako tomu bylo s Hitlerem v letech 1933 - 1945, psychologické problémy nejvyššího představitele jsou jen částí celé záležitosti. Miloševič je diktátor, ale umí vyhrávat volby.
NATO chce bombardováním Miloševiče přinutit, aby se podrobil. Ale Miloševič jako hráč pokeru umí vydržet, i když má slabou kartu. Stále doufá, že jeho oponentům povolí nervy. Nyní jeho domácí podpora stále roste. Srbové zahájili v Kosovu kampaň teroru.
Je možné, že zlikvidovat tento teror půjde jen vysláním pozemních vojsk. To je ale představa, která velmi znervózňuje západní politiky. Nepromění to celou situaci v evropský Vietnam? A nevyslat vojska, to by mohlo být ještě horší - daleko horší situace pro Albánce a sjednocený srbský národ.
Ať už se stane cokoliv, Srbové zřejmě v dlouhodobější perspektivě o Kosovo přijdou. Jak ukázal příklad Čečenska, motivované partyzánské jednotky dokáží rozmělnit odpor i té nejbrutálnější armády. Čím déle bude konflikt pokračovat, tím menší šanci mají Srbové udržet si Kosovo.
Násilí se začíná šířit mimo hranice Kosova. Miloševičovo motto v balkánské válce vždy bylo: když se octnu v potížích, musím destabilizovat co největší území. Od začátku konfliktu se chová velmi nervózně Makedonie. Makedonie nechtěla opustit bývalou Jugoslávii. Jako smíšená Bosna jí bylo daleko příjemnější v mnohonárodnostní federaci. Jen Miloševičova politika přiměla Makedonii, aby opustila Jugoslávii - nechtěla zůstat ve federaci, kde vládl šovinismus a nesnášenlivost.
Prezident Kiro Gligorov, bývalý šéf komunistické strany, udržuje Makedonii už osm let ve stabilitě. Ale v zemi žije srbská menšina a nepokojná třicetiprocentní albánská menšina. V minulých dnech se ve Skopje konaly srbské demonstrace.
Řecko, jedna z nejbalkánštějších zemí v Evropě, je velmi pevným spojencem Miloševiče a ostrým kritikem leteckých útoků NATO. Řecko je zapřísáhlým nepřítelem Makedonie, a bylo by velm rádo, kdyby Makedonie explodovala.
Miloševič manipuluje už deset let televizní zpravodajství. Proto jen málo Srbů ví, do jaké míry je jejich nynějším osudem i rozčleněním Jugoslávie vinen právě tento jejich vedoucí představitel. V roce 1945, málo Němců obviňovalo Hitlera ze zničení jejich měst. Obdobně si i většina Srbů myslí, že oni a jejich Miloševič mají pravdu. Nemají tušení, jaké strašlivé zločiny páchají jejich spoluobčané jménem "srbské důstojnosti".
Britský tisk o balkánské válce
Všeobecným postojem seriózních britských deníků bylo v pondělí sílící znepokojení o eskalaci konfliktu. První věta hlavního článku deníku Daily Telegraph o balkánské válce zněla, "Válka na jižním Balkánu, se jak se zdá, začíná vymykat kontrole."¨
Všechny denní listy přinesly informace o tom, že NATO zahájilo "druhou fázi" operací, která bude riskantnější.
Idependent napsal: "NATO udělalo čáru přes Jugoslávii podél 44. rovnoběžky. Čára běží od východu na Západ sto kilometrů jižně od Bělehradu. NATO uvádí, že piloti aliance dostali instrukce, aby zaútočili na veškerá vojska, tanky, vojenské zařízení či dělostřelectvo jižně od této linie."
Tato zóna zahrnuje celé Kosovo a část Srbska.
Cílem je zastavit etnické očišťování, které donutilo více než čtvrtinu obyvatel Kosova opustit své domovy.
Daily Mail otiskl emocionální fotografii dětí na náklaďáku, kterému se podařilo vyjet z Kosova do Albánie. Velký titulek v listě zní, "Útěk před genocidou" a článek začíná: "Poděšené a zmatené tváře vyvolávají vzpomínky na druhou světovou válku."
Deník Express se ptá: "Většina uprchlíků jsou ženy a děti - kde jsou muži ve věku od 16 do 60 let?"
Co se píše v redakčních úvodnících
Ne všechny redakční úvodníky se stavějí k vývoji pozitivně.
Bulvární deník The Sun, který podporuje letecké útoky NATO, konstatuje: "jak situace začíná být složitější, je ještě důležitější než dříve podpořit Billa Clintona a Tonyho Blaira".
Deník Times napsal: "Kosovo je nyní možno zachránit jen okamžitým zintenzívněním vojenské činnosti, zaměřené přímo na jugoslávskou armádu. Tato druhá fáze, kterou nyní NATO schválilo, bude riskantní, má-li být efektivní, ale toto riziko by mělo být podstoupeno."
Daily Mail tentokrát nepodporuje NATO a konstatuje: "Buď Západ rozhodne, že bude bombardovat Miloševiče donekonečna, až Miloševič klesne na kolena, anebo Západ přizná, že selhal, a tím zlikviduje důvěryhodnost NATO. Západ je v pasti, a je to o to trapnější, že si ji sám vytvořil."
Karlu Hyniemu z ČT: Zabývejme se předmětem kritiky
Mily pane Hynie,
predne dekuji za upozorneni na nasi chybu: ano, takove veci by se
profesionalum stavat nemely, a dekuji panu Culikovi, ze duvod selhani
objasnil. Muzete-li, odpustte nam.
Spatrit jmeno sveho tymu v takove souvislosti, jako se to prihodilo Vam,
je jiste sokojuci zazitek, a omlouva to i jistou nesofistikovanost,
jednostrannost a snad i unahlenost Vasi reakce.
Pro ctenare Britskych listu by ovsem bylo zajimavejsi zabyvat se
samotnym predmetem kritiky, tedy tim, zda je pripustne, aby reporter
kladl evidentne zaujate a rastisticky motivovane otazky, jako se to
stalo ve Snajdrove dokumentu (bez ohledu na to, co tazani odpovedeli).
Skutecne, 'Zeme v pohybu' _byla_ nejrasistictejsim dokumentarnim filmem,
jaky jsem za posledni rok na CT videl, a dokumenty B. Snajdra patri
vesmes k tem nejhorsim, jake Ceska televize vysila.
Podle meho nazoru nejde o ojedinely exces. Pan Snajdr, jakkoli
rutinovanym a pracovitym je dokumentaristou, opakuje neustale tutez
chybu: misto dokumentaristiky _dokumentarni_ toci dokumenty
_publicisticke_, casto s propagandistickymi, casovymi prvky. Po takovych
filmech, kde jsou divakovi fakta nejen predlozena, ale i analyzovana,
klasifikovana a vylozena (kde se divak dozvi, "co si ma myslet"), byla
velka poptavka v minulem rezimu a i mnozi dnesni divaci po nich teskni -
odtud patrne divacka obliba subjektivistickych autorskych dokumentu
Mahlerovych, v nichz kultivovane prezentovana lez dostala prednost pred
neprijemnou pravdou - nechtejte ale po mne, prosim, abych takova dila
chvalil.
Mozna Vas jako odbornika zaujme, ze podobna "touha po autorite" zazniva
i z nejedne recenze dokumentu v tisku. Ve vcerejsi Mlade fronte
uverejnil Josef Mlejnek znacne kritickou stat o Stinglove Deniku pana
Pfitznera. Pise se v ni mj.: "...zabery z preliceni pred (...) soudem
(...) jsou prijimany prakticky bez komentare, jako kdyby slo o
neodvolatelny prirodni ukaz, nebo dokonce o jakysi 'posledni soud'. O
pozadi soudu se nedozvidame vubec nic. (...) Dokumentarista Stinglova
formatu si mohl alespon polozit otazku, slo-li ve Pfitznerove pripade o
justicni vrazdu, nebo ne. Z dokumentarnich zaberu je jasne, ze
Pfitznerove verejne poprave prihlizelo podstatne vic divaku nez
fotbalovemu derby Sparta-Slavia. Mozna by to vsak bylo prilis 'proti
srsti' verejnemu mineni naroda drimajiciho stale v blahe nevedomosti o
svych nedavnych dejinach."
--- Kdyby tento dokument natocil pan Snajdr, narod by "v blahe
nevedomosti" jiste drimat nenechal; ja vsak presto tleskam Pavlu
Stinglovi, ktery zustal dokumentaristou a do podobneho moralizovani se
nepustil.
S pozdravem,
T.P.
Bude zapotřebí pozemních vojsk
Úvodem:
Zásah leteckých sil NATO je plně ospravedlnitelný, jen se mi zdá stále evidentnější, že k ukončení
vražd v Kosovu bude třeba pozemní ofenzívy. Bohužel.
Lidé z členských zemí NATO jsou totiž dle mého názoru ovládáni emocemi, které v nich rozjitřují
fanatičtí pacifisté (mimochodem, kdepak byli tito "pacifisté", když už byla v plném proudu genocida
v Kosovu a ve vzdušném prostoru nebyl ani jeden bojový letoun aliance ?!), případnou pozemní
intervenci budou příjmat velmi nevraživě, což ve mně budí skepsi, poněvadž každý politik musí
myslet hlavně na voličské hlasy (k tomu aby mohl uskutečnit své vize se mnohdy musí podbízet nepřemýšlivým masám).
Názorová homogenita Jugoslávských Srbů je skutečně udivujicí: "Kosovo je kolébkou naši národnosti
a v současné době je ovládáno separatisty a teroristy združenými v KLA. A Amíci je podporují a
to asi proto, že Clinton si dosud léčí mindrák z aféry s M.L."
Nikde ani slovo o odejmutí autonomie M.
režimem, nikde ani zmínka o současném vyhánění slabých a bezmocných z domovů, ani zmínka
o vraždách, ani stín pochybností o tom že "naše věc" je spravedlivá.
Nenávist zbavuje schopnosti jasně vidět a šíří se mezi lidmi jako oheň, zapálí nakonec i ty, kteří byli
mimo konflikt a pak oslepnou i oni.
Současná situace je zlá, moc zlá, ale nejhorší věc, kterou můžeme udělat, je elegatně vycouvat,
ponechat slabé bez pomoci a dát tak za pravdu Miloševičovi a jeho soldatesce, pacifistickým pozérům a v neposlední řadě i velkoruskému pravoslavnému šovinismu (mimochodem, sledovali jste
"rozhovor" s ruským velvyslancem v nedělní Jednadvacítce?).
Asi jediné co zbývá je pozemní útok, přinenejmenším v oblasti Kosova, což bude hodně bolet.
Bohužel, já osobně nevidím jinou možnost.
Petr Vařeka
PS: Jediný, kdo má v současnosti chladnou hlavu, je Miloševič a jeho nejbližší kamarádi; hezky
v klidu se těší z královského daru v podobě solidárnich demonstrací desetitisíců, řekněme to
na plnou hubu: pitomců, kteří tak jsou do jisté spoluzodpovědní za stupňující se represe
proti kosovským civilistům v době operací NATO a též za to, že Miloševič vsadil na kartu
vedoucí ke konfrontaci.
Srbsko je pro NATO dobrá příležitost k vyzkoušení nových zbraní
V poslední době v médiích i ve společnosti dochází k značné polarizaci názorů na srbský masakr vyvolaný NATO. Je zjevné, že tato zemička slouží jako dobrá příležitost k vyzkoušení nových zbraňových systémů.
Takových příležitostí na světě zase tolik není a velení NATO zajisté považovalo Jugoslávii za středně těžkého odpůrce.
Otázky lidských práv a způsob jejich řešení je bohužel podružný. Svou akcí NATO dalo světu rovněž výzvu: "Teď jsme nejsilnější seskupení, které bude rozhodovat o tom, koho trestat a komu hříchy promíjet a tolerovat."
Celkově překvapuje cynismus amerických důstojníků a vojáků, kteří se dívají na vraždění lidí jako na dobře odvedenou práci, mající své zadnice v teple letadlových lodí.
Rovněž se projevuje slabost politiků, kteří buď nemají přesné informace o tom, jak to ve skutečnosti na Balkáně probíhalo nebo je znát ani nechtějí. Na to jsou velcí zbabělci, aby šli s kůží na trh.
Evidentní je, že na Balkáně byl vytipován nepřítel a bez vyhodnocení skutečného podílu na chování jednotlivých stran byly některé z nich zvýhodňovány.
Proč? Přece žijeme v globalizovaném světě a ekonomické kolosy mají své zájmy. Jako třeba Německo v Chorvatsku.
USA zase masakrují národ pod rouškou humanitárního strádání - které ovšem v daleko větší míře způsobily a vyprovokovaly svou akcí samy, ale ve skutečnosti jim jde o ne o etnické, ale také čištění - ideologické.
Politici vesměs nehodlají pravdu říkat a rozházet si tak strýčka Sama a rozkývat si tak pod sebou svou výnosnou židli.
Dost smysluplný je názor pana Klause.
Naopak velice smutno musí být každému, kdo sleduje politické výkony a postoje humanisty Havla. O jeho postojích však svědčí nedávno zveřejněná indiskrece.
Potvrdil, že po začátku revoluce zdůrazňoval potřebu zrušení obou vojenských paktů pouze z taktických důvodů, nikdy to však nemyslel vážně.
Jak to tedy bylo s jeho heslem.: "Pravdou proti lži a nenávisti"!? To co nám vždy chybělo, se zase objevilo v plné nahotě, a to mít svůj vlastní názor.
Petr Procházka, Praha
Nehoráznost, jaká nemá ve světových dějinách obdoby
Vážený pane Čulíku,
dovolte mi, abych zareagoval na nehoráznost, která ve světových dějinách nemá obdoby.
Neskutečné se stalo skutkem.
Musím konstatovat po shlédnutí posledních projevů demokratických politiků Západu při ospravedlnění napadení Jugoslávie, že Hitler byl ve svých cílech a zájmech tehdejšího Německo méně pokrytecký.
V Mein Kampfu nám dal jasně najevo, že Slovani jsou méně cenná rasa a Židi nemají vůbec žádná práva na život.
Nad medální masáží nezávislých listů by zbledl závistí i Goebels.
Současné tlachání o morálce a etice a zabránění druhému Mnichovu, přičemž za Hitlera a diktátora je považován Miloševič, svědčí
buď o zásadním nepochopení problému nebo zastíracím manévru pro obhájení mocenských zájmů USA, potažmu SRN a poté vybraných států Západu.
Obzvláště jsem potěšen, že mírový plán na umístění vojsk NATO do Kosova by naplnil starý geopolitický sen : Osa Berlín-Bagdád.
Bagdád v současnosti netřeba, je na určitou dobu pacifikován.
Recept na vytvoření problému a zámince pro zásah všude na světě je jednoduchý:
1) podporovat teroristy (jestliže někteří západní politici chápají albánské teroristy jako osvobozeckou armádu, tak henleinovci rozbíjející Československo, aby se dostali z našeho potupného útisku a vešli vstříc světlým nacionálním zítřkům byli taktéž osvobozeneckou armádou. Za co se tedy bojovalo ve 2. světové válce?)
2) bezostyšně porušovat pravidla, neboť nevěřím, že bez souhlasu Západu by UCK (Kosovská osvobozenecká armáda) mohla disponovat protitankovými střelami a dalšími středními a těžšími zbraněmi
3) podporovat narkomafii, neboť téměř polovina prostředků na financování UCK dle zpráv německých novin jde z těchto zdrojů
4) podporovat stalinistické kádry v čele UCK
5) tiše souhlasit, že UCK likviduje všechny Albánce, kteří nejsou pro radikální řešení.
Opravdu svérázný příspěvek v boji za demokracii a svobodu. Relativita morálních pojmů v 90.letech doznala vlivem nezodpovědných politiků a médií nebývalé míry a soudný člověk nad tím hnusem, který se ohání zabráněním humanitární katastrofy musí zvracet.
P.S. Mezinárodní společenství stále jěště neodpovědělo , kdo střílel na tržiště v Sarajevu, kdy podle generále Rose střelba nešla z bosenskosrbských pozic. Ale byla to dobrá záminka pro jejich bobardování. Stříleli na sebe sami Muslimové, aby dostali podporu, nebo to zinscenoval někdo jiný?
Jugoslávie mě nezajímá, ale nemlaťte mi do hlavy propagandu
Dobry den,
na patecnich Blistech jsem nasel vasi poznamku:
No dobře, ale co tedy mají západní mocnosti dělat tváří v tvář vraždění a nevýslovnému utrpení v Kosovu? Nic
Pokud to nebyla recnicka otazka, odpoved je tato: Maji delat presne
to, co delali tvari v tvar odsunu Srbu z vychodni Slavonie, co delaji
tvari v tvar vrazdam v Cecensku a co delaji tvari v tvar vrazdeni
Kurdu v Turecku. Nebo je tu jeste nekde dalsi rozdil?
V zahlavi jste pouzil spojeni "Vrah Milosevic". Receno vasimi slovy
to ma "nepripustny emocionalni kontext" a "manipuluje to ctenare".
Milosevic=komunista=diktator=musi byt svrzen. Objevuje se nekde
nejaky jiny nazor? Jste opravdu schopen ze zprav, z kterych cerpate,
oddelit, co jsou skutecne vrazdy (masakry chcete-li) a co je lidova
tvorivost? Mate skutecne pocit, ze znate situaci v podani obou stran?
Sam za sebe rikam, ze naprosto nerozumim tomu, proc evropska (a
americka) media jiz od roku 1991 pomerne nekriticky podporuji
Chorvaty(*). Nevim, cim to je. Vysvetleni, ze Chorvati jsou tradicne
prozapadni, zatimco Srbove prorusti a muslimove nepatri do krestanske
Evropy mi prijde prilis marxisticke.
(*) Tento muj vyrok, jako ostatne vsechny pausalni soudy, je ne zcela
spravny. Skutecne se obcas objevi naznak, ze i Chorvati se neceho
dopousteli. Ten je ovsem natolik cudny, aby to jen _pusobilo_ dojmem
nestrannosti - propaganda se za poslednich sto let o dost zlepsila.
Celkove vyzneni je, ze "Chorvati jsou v podstate v pravu a obcas se
neceho dopustili", zatimco "Srbove jsou v nepravu a navic se neceho
dopustili". Skutecne si myslite, ze by problem Kosova byl vyresen
tim, ze "komunisticky diktator" Milosevic by byl donucen k rezignaci?
(Tzv. demokraticka opozice v Srbsku jsou nacionaliste. Prectete si
nejakou knihu Vuka Draškoviče.)
Castecne nesouvisejici poznamka: Jestli jste sledoval treba fotbalove
mistrovstvi v televizi, ci poslouchal jine chorvatske sportovce,
mozna jste si toho vsiml tez: Chorvate jsou dnes v Evrope mozna ten
nejnacionalistictejsi narod, a v cele maji fasizujiciho diktatora
(noviny pisi prezidenta!). Ale z jakehosi duvodu pro ne ma Nemecko
slabost. (Test historie: Kdo jako prvni uznal, pres odpor
mezinarodniho spolecenstvi, samostatne Chorvatsko?)
Asi uz blaznim, ale kdyz ctu, ze situaci v byvale Jugoslavii by
vyresilo, kdyby zatkli Karadzice a Mladice a svrhli Milosevice, mam
pocit, ze ctu Der Sturmer.
Osobni disclaimer: I don't give a rat's ass about Yugoslavia. Ale at
mi do hlavy nemlati vsichni tu propagandu.
Populační převaha vadí
Jan Culik wrote:
Nechapu, proc by melo nekomu vadit, ze nejaka narodnost
ziska nekde populacni prevahu. No a co?
Jaroslav Teplý:
No a hodne. Ty rychle mnozici se staty respektive pristehovalci z techto
zemi jsou po vsech strankach zaostali a spousta z nich zije jen z
podpory a z predsudku.
Na to, aby to zpozdeni mohli dohnat a predsudku
se zbavit je potrebi, aby se integrovali - pro ne to znamena asi 4
generace, protoze jsou brzdeni na pr. islamem a z neho vyplyvajicimi
predsudky. tak na priklad ti (nebo ty), kteri uz prokoukli(y)
priznavaji, ze kdyz si Turek chtel vzit nebo vzal krestanskou divku,
bylo mu to brano rodinou za zle a trvalo dlouho nez se s tim rodina
smirila nebo byla nevesta prinucena prestoupit k islamu.
Nabozenstvi je
opium lidstva rikaval Lenin, neni-liz pravda.
Kdyby se ted nejakym
zpusobem dostali k moci, znici vsechno, co se v Evrope za stoleti
vytvorilo.
Srovnejte to treba s Madary, kteri prisli do Holandska po
roce 1956. Ti jsou mnohem vic nacionalisti nez my.
Udrzovali si tady
sami takovou weekendovou skolu ( s podporou holandske vlady), kterou pred
nekolika lety sami zavreli, protoze nebyl uz zajem, integrace skoncila.
To co pisete Vy plati prave jen pro etnicky skupiny jiz nekde
integrovane
stejne urovne.
Jestlize se potomci kdysi Madaru mnozi rychleji nez treba
Cechu, nikomu to tady nebude vadit protoze jsou vsichni Holandani, mimo
to se budou mnozit s rozmyslem, protoze je to dano vyvojem spolecnosti.
Obecne plati, ze pozadavky imigrantu zacnou rust az po case. Nejprva
jsou naramne spokojeni z pouheho srovnani s pomery, ze kterych prisli.
Za cas se oklepou a zacnou se projevovat podle svych vrozenych
vlastnosti, ktere se do vyspele spolecnosti jaksi nehodi.
Proto by mela
byt zahajena celosvetova ofensiva proti statum s nadprodukci
obyvatelstva, to je totiz hlavni problem dnesni doby. J.T.
Ale česká vláda nám také sebrala občanství, jako to činí Miloševič Kosovanům
Subject: PARALELY....
Vazeny pane redaktore,
dnes se pise 28. brezna 1999..
Ve zpravach CNN uvedli, ze prvni, co postihne
vyhnance z Kosova, kteri jdou pesky ctyricet
kilometru do Makedonie po tom, co je Milosevicova
StB vyhnala z jejich domu, je, ze jim seberou
IDENTIFICATION CARDS...!!!
Seberou jim OBCANSKE PRUKAZY...!!
Bez toho nikdo nedokaze, ze byl nebo je OBCANEM
Jugoslavie....
Stane se z nich bezprizorni lidsky material,
uprchlici bez jakychkoli lidskych prav...
Je mi to zinantni, ale musim to rici:
vcera jsem se zucastnila mezinarodni konference,
na ktere bylo zastoupeno 148 (sto ctyricet osm)
narodu....
Vsichni predpokladali, ze jako zastupkyne
Ceske republiky, OVSEM!, mam DVOJI OBCANSTVI....
(Proc na tyhle veci zvou v Kalifornii mne'a
ne pani konzulku, vazne nevim.............)
ceske a AMERICKE.....
Maji je Polaci, Madari, Iranci (mezi mnoha jinymi)
etc etc etc.....
Bylo mi stydno vysvetlovat jim, ze ac rodila
Ceska, deset let po revoluci CESKE OBCANSTVI
mit nemsim... a tech dalsich 30.000 Cechu v USA
take ne.....
To, co Milosevic dovadi do ostudnych dusledku
genocidy obcanu Jugoslavie, delaji tise
nase ceske vlady v Praze jiz DESET LET......
Seberete-li nekomu jeho OBCANSTI (identifikaci),
stava se v te ci ktere zemi "cizincem".......
Bez sve obcanske "identity" nema pravo
zadat o svuj ukradeny majetek.........
Bez sve obcanske "identity" nema pravo ucastnit se
t.zv."demokratickych" voleb ve sve vlasti.....
Jediny rozdil mezi komunistou Milosevicem
a dnesnimi "byvalymi" komunisty v prazske vlade je
to, ze Milosevic se dosud nestal clenem NATO,
a proto je dnes bombardovan......
Cesti "byvali" komuniste se stali cleny NATO,
a proto dnes bombardovani nejsou, prestoze
se svymi VLASTNIMI LIDMI zachazeji paralelnim
zpusobem jiz DESET let... jako Milosevic
s ubohymi obcany Kosova....
Jiřina Fuchsová
Spalovna odpadu - ekonomický a ekologický průšvih pro Liberec
Spalovna odpadu - ekonomicky a ekologicky prusvih pro Liberec
V tomto roce maji zacit zkousky nove velke spalovny komunalnich odpadu
budovanou firmou Termizo v Liberci. Zhruba za pul roku az rok by pak
mela byt zkolaudovana a spustena do plneho provozu. Co to bude
znamenat pro mesto Liberec a okolni obce a mesta? Predevsim znacnou
ekonomickou zatez a zhorseni kvality nekterych slozek zivotniho
prostredi. Dosavadni splatky Liberce bankam za zaruky dane za
nesolventni podnikatele jsou zanedbatelne ve srovnani s tim, jak
zatizi mestsky rozpocet splatky za nesolventni spalovnu odpadu.
Na riskantnosti vystavby a spusteni spalovny odpadu do provozu se nic
nezmenilo. Nemeni se ani zakladni vyhrady Deti Zeme vuci ni. Spalovna
je:
- predimenzovana
- ekologicky nebezpecna (nema napriklad filtr na dioxiny, zvysi
dopravni zatez v centru mesta, potrebuje skladku toxickych odpadu
atd.)
- ekonomicky velice narocna a prodrazi nakladani s odpady v Liberci na
neunosnou miru
- bude blokovat programy recyklace a snizovani mnozstvi odpadu
Spalovna hrozi ekonomickym "prusvihem" predevsim Liberci a Chrastave
(daly zaruku za pujcku od banky na vystavbu), ale take Statnimu fondu
zivotniho prostredi (splaci uroky). Zavazek o spolupodileni se na
uhrazeni casti nakladu na vystavbu, ktery podepsal za MZP jeste
ministr Frantisek Benda, dela jeho soucasnemu nastupci tezkou hlavu. V
pripade liberecke spalovny totiz nejde o zadnou investici jednoznacne
prospesnou zivotnimu prostredi, protoze s ni po vstupu do Evropske
unie budou dalsi problemy. Bude nutne ji dovybavit filtrem
zachycujicim dioxiny (jeho cena je odhadovana na cca 0,7 az 1,2
miliardy Kc). Kdo ho v budoucnu zaplati?
Fakt, ze kapacita spalovny nebude naplnena si uvedomuji i jeji hlavni
zastanci a propagatori: ing. Jiri Drda (clen Poslanecke snemovny CR a
byvaly primator mesta) a Frantisek Nyc (reditel akciove spolecnosti
Termizo - investora a budouciho provozovatele spalovny). Proto oba
take tlaci na zmenu zakona o odpadech, ktera by umoznila jejich dovoz
k paleni pres hranice - cili do spalovny v Liberci z Nemecka nebo
Polska. Liberecky exprimator si tim vyslouzil kandidaturu na Ropaka
roku 1998.
Základní informace o liberecké spalovně
Ekonomické aspekty:
Jestlize se nenaplni kapacita spalovny a Termizo bude prodelecne (to
nyni zcela realne konstatuji i lide ve vedeni teto spolecnosti), bude
Liberec a Chrastava splacet pujcku IPB v celkove vysi 1,5 miliardy Kc
(z toho Liberec za 1,1 miliardy). Stavba, prestoze postupuje podle
harmonogramu, se prodrazila a skonci se schodkem 133 milionu korun
(jde o cislo prevzate z informace Termiza pro ministra Kuzvarta z
listopadu 1998).
Ekologické aspekty
Svoji velikosti bude spalovna potrebovat znacne mnozstvi odpadu. Mesta
Liberec se podpisem tzv. prohlaseni rucitele IPB v podstate zavazalo
blokovat rozvoj recyklace a snizovani mnozstvi odpadu v regionu. Toto
prohlaseni schvalene zastupitelstvem mesta obsahuje clanek
konstatujici, ze mesto bude: "-predavat vsechny komunalni spalitelne
odpady produkovane na uzemi mesta nebo obce k termickemu vyuziti v
TVO".
Spalovna neni bezodpadovou technologii a bude (pri plnem vykonu) rocne
produkovat zhruba 32.000 tun popela a popilku, ktere bude nutne
ukladat na skladku nebezpecnych odpadu.
Spalovna v Liberci nebude mit treti stupen cisteni spalin a bude do
ovzdusi vypoustet dioxiny v koncentraci mezi 1 - 2 ngTEQ/m3 (cili
hodnote prevysujici 10 - 20x normu beznou v evropskych statech.
Dioxiny jsou karcinogenni, poskozuji imunitni system, negativne
ovlivnuji plodnost muzu a mohou zpusobit dalsi zdravotni poruchy.
Svym situovanim do centra mesta zvysi spalovna dopravni zatez ve
meste. Kontroverzni je rovnez to, ze takovy zavod nebyl dostatecne
posouzen z hlediska mozneho prekroceni hygienickych limitu pro
sousedni bytovou zastavbu - nema pasmo hygienicke ochrany.
Základní údaje o spalovně
Kapacita spalovny je 96.000 tun odpadu/rok. Na jare 1994 byla stavba
Okresnim uradem v Liberci posouzena z hlediska vlivu na zivotni
prostredi. Proces posuzovani byl ukoncen kladnym stanoviskem vydanym
15. cervna 1994. Stavebni povoleni ziskala na konci brezna 1997 (par
dni pred vyprsenim lhuty stanovene ministrem Skalickym nutne ke
splneni zavazku SFZP pro financovani stavby). Zacala se stavet v
kvetnu 1997.
17. listopadu 1998 spalovnu navstivil ministr zivotniho prostredi Dr.
Milos Kuzvart, ktery o ni sice prohlasil, ze jde o stavbu pro 21.
stoleti, ale zaroven upozornil na nutnost dovybavit ji v budoucnu (v
horizontu 8 - 10 let) filtrem zachycujicim dioxiny.
