Cesta do neznáma
Ve skutečnosti všechno závisí na tom, co se rozhodne učinit jugoslávský prezident, napsal v neděli 28.3. v týdeníku Independent on Sunday Steve Crawshaw. Nyní začali Srbové intenzívně vraždit, pálí vesnice a střílí civilisty. Ale dosud není jasné, co se stane dál. Nevypočitatelnost je Miloševičova největší síla. Jeho cílem je, způsobit, aby začalo být pro Západ neúnosné pokračovat s válkou.
Dalo by se argumentovat, že je mnoho míst na světě - od Čečenska až ke Rwandě - kde měl svět udělat víc, ale rozhodl se situaci ignorovat. Ale tento argument, že jsme se měli i v tomto případě zachovat apaticky, není přesvědčivý. Když konstatoval v pátek v televizi Tony Blair, že se bombarduje "ve věci lidskosti", znělo to jako fráze. Ale nebyla to lež. Západ nemá strategický zájem na hájení hrstky albánských vesnic.
Během minulého desetiletí stály západní vlády v nečinnosti, zatímco Slobodan Miloševič a jeho slivovicí opilí vrazi páchali barbarské zločiny. Když začala balkánská válka, západní politikové považovali Miloševiče za člověka, s nímž lze vyjednávat.
A přesto bylo od samého začátku jasné, že se Miloševič podílel na krveprolévání. Bez Miloševiče by k dnešní situaci nedošlo. Miloševičův význam vzrostl koncem osmdesátých let v důsledku toho, že šířil v Kosovu srbský nacionalismus. V roce 1991 byla Miloševičova popularita vniveč a v Bělehradě se proti němu konaly obrovské protesty. Ale několikeré války v Chorvatsku a postrašená, křehká Bosna způsobily, že opozice proti Miloševičovi v Srbsku zůstala chaotická.
Miloševič byl v centru všeho, ale Západ předstíral, že si toho nevšímá. Když byly sepisovány seznamy válečných zločinců, Miloševič se na nich neoctl.
V roce 1995 se odehrál strašlivý masakr civilistů ve městě Srebrenica, přímo před očima údajných mírových sborů OSN. Svět se příliš bál zorganizovat letecké útoky, které by donutily Srby ustoupit. Záležitosti se změnily teprve, když na scénu přišel energický americký vyjednavač Richard Holbrooke. Hrozba leteckých útoků způsobila, že Srbové ztratili nervy. Násilníci souhlasili s vyjednáváním v Daytonu a to přineslo neklidný mír.
Mír ovšem znamenal, že Miloševičova popularita v Srbsku začínala klesat. Ekonomika byla ve strašném stavu a Srbsko přišlo o území v Chorvatsku, po nelidském etnickém očišťování, které tam v roce 1995 prováděli Chorvati. V zimě 1996-1997 se konaly v Bělehradě velké demonstrace proti Miloševičovi. Ale Miloševič neztratil nervy - a brzo zahájil další válku. Srbské jednotky se přesunuly do Kosova a zahájily tam masakry a etnické očišťování, děsivě známé z Chorvatska a z Bosny: pálení vesnic, hromadné hroby, drzé lži.
Přesto Západ pořád doufal, že bude Miloševič ochoten vyjednávat. Ale Miloševič je daleko víc hráčem pokeru než vyjednavačem. Vypočítává si vždycky chvíli, kdy povolí soupeři nervy. Velmi dobře dokáže jednat podle hesla Rozděl a panuj.
Srbští liberálové v hrdinně nezávislé rozhlasové stanici B92, která nyní šíří informace jen na internetu, argumentují, že je pro Miloševiče daleko důležitější posilovat vlastní moc než posilovat Srbsko. ¨
Oba Miloševičovi rodiče spáchali sebevraždu. Miloševič se chlubí krutou amorálností, která svědčí o tom, že má Miloševič zřejmě psychické problémy. Ale, podobně jako tomu bylo s Hitlerem v letech 1933 - 1945, psychologické problémy nejvyššího představitele jsou jen částí celé záležitosti. Miloševič je diktátor, ale umí vyhrávat volby.
NATO chce bombardováním Miloševiče přinutit, aby se podrobil. Ale Miloševič jako hráč pokeru umí vydržet, i když má slabou kartu. Stále doufá, že jeho oponentům povolí nervy. Nyní jeho domácí podpora stále roste. Srbové zahájili v Kosovu kampaň teroru.
Je možné, že zlikvidovat tento teror půjde jen vysláním pozemních vojsk. To je ale představa, která velmi znervózňuje západní politiky. Nepromění to celou situaci v evropský Vietnam? A nevyslat vojska, to by mohlo být ještě horší - daleko horší situace pro Albánce a sjednocený srbský národ.
Ať už se stane cokoliv, Srbové zřejmě v dlouhodobější perspektivě o Kosovo přijdou. Jak ukázal příklad Čečenska, motivované partyzánské jednotky dokáží rozmělnit odpor i té nejbrutálnější armády. Čím déle bude konflikt pokračovat, tím menší šanci mají Srbové udržet si Kosovo.
Násilí se začíná šířit mimo hranice Kosova. Miloševičovo motto v balkánské válce vždy bylo: když se octnu v potížích, musím destabilizovat co největší území. Od začátku konfliktu se chová velmi nervózně Makedonie. Makedonie nechtěla opustit bývalou Jugoslávii. Jako smíšená Bosna jí bylo daleko příjemnější v mnohonárodnostní federaci. Jen Miloševičova politika přiměla Makedonii, aby opustila Jugoslávii - nechtěla zůstat ve federaci, kde vládl šovinismus a nesnášenlivost.
Prezident Kiro Gligorov, bývalý šéf komunistické strany, udržuje Makedonii už osm let ve stabilitě. Ale v zemi žije srbská menšina a nepokojná třicetiprocentní albánská menšina. V minulých dnech se ve Skopje konaly srbské demonstrace.
Řecko, jedna z nejbalkánštějších zemí v Evropě, je velmi pevným spojencem Miloševiče a ostrým kritikem leteckých útoků NATO. Řecko je zapřísáhlým nepřítelem Makedonie, a bylo by velm rádo, kdyby Makedonie explodovala.
Miloševič manipuluje už deset let televizní zpravodajství. Proto jen málo Srbů ví, do jaké míry je jejich nynějším osudem i rozčleněním Jugoslávie vinen právě tento jejich vedoucí představitel. V roce 1945, málo Němců obviňovalo Hitlera ze zničení jejich měst. Obdobně si i většina Srbů myslí, že oni a jejich Miloševič mají pravdu. Nemají tušení, jaké strašlivé zločiny páchají jejich spoluobčané jménem "srbské důstojnosti".
