Nikdo neví

Paul Polansky

Všichni lidé starší šedesáti let nám dali informace (několik kilometrů východně od Let, kde je nyní prasečí farma). Mnoho lidí nám sdělilo, že jezdili každý den podél tábora za války na kole do práce. Tábor pro cikány nebyl tajemstvím. Ani nebylo jeho umístění tajemstvím. Hovořil jsem s lékařem, který pracoval v táboře, se zemědělcem, který do tábora vozil krávou taženým vozem brambory, s  bývalým policistou, který do tábora cikánské vězně doprovázel, se ženou, která nejen jezdila kolem tábora každý den na kole, ale také se provdala za jednoho ze stráží. Dokonce jsem nalezl i nejvíc nechvalně známého vraha v táboře a hovořil jsem s ním. Později jsem nalezl více než sto Romů, kteří pobyt v táboře přežili.

V roce 1991, kdy jsem zorganizoval tyto místní rozhovory, nebyl tábor problém. Proto jsem byl docela šokován, když nedávno Česká televize odvysílala dokumentární film, jímž zpochybnila přesné umístění tábora. Podle "nových informací", které objevila Česká televize, nebyl tábor tam, kde si to dosud všichni mysleli, ale o sto metrů dál na sever u lesa - a ne u rybníka, jak všichni předpokládali. Jako důkaz přinesla Česká televize leteckou fotografii z roku 1949, na níž bylo několik budov na pokraji lesa severně u rybníka. Podle českého televizního filmu to bylo místo tábora. Prasečí farma, o níž si všichni mysleli, že byla postavena na místě tábora, se tohoto nového místa sotva dotýkala.

Na podporu těchto nových informací se postavil u lesa stařec jménem Šindelář původem z Let a vyprávěl o tom, jak nosil jídlo židovskému lékaři, který byl v táboře vězněm. Šindelář řekl na kameru, že cikánský tábor byl u lesa, ne u rybníka. Šindelář ale neinformoval diváky, že je on sám tím inženýrem, který v roce 1979 navrhl a postavil prasečí farmu. Pořad skončil ředitelem romského muzea v Brně, který prohlásil, že nikdo vlastně pořádně neví, kde tábor byl. Tématem pořadu bylo, proč dělat finanční problémy a přesunovat prasečí farmy, když si nikdo není jistý, kde byl přesně koncentrační tábor pro Romy umístěn.

I když mě český tisk dal přízvisko "otec tábora Lety", jakožto člověku, který odhalil světu existenci tohoto tábora smrti z druhé světové války, Česká televize mě pro svůj pořad neinterviewovala. Neinterviewovala ani žádné ze svědků, kteří žili, pracovali a trpěli v táboře - nemluvě o pohřbívání. Podle těchto svědků byly tisíce jejich příbuzných pohřbeny v lesích kolem tábora.

Film mě naprosto šokoval, protože jestliže nikdo nechce věřit svědectví lidí (nedávno publikovanému) ohledně toho, kde tábor byl, existují přece dokumenty, popisující přesnou lokalizaci cikánského tábora. Novinář, který se o to seriózně zajímá, nemusí jít dál než na radnici do vesnice Lety. Tam je najde.

Po dobu delší než 100 let má každá česká vesnice povinnost zaznamenávat svou místní historii do kroniky. Úplná historie koncentračního tábora Lety pro cikány je sepsána v kronice radnice v Letech od doby, kdy byl postaven v červnu 1940 jako kárný tábor pro drobné kriminálníky, až do doby, kdy byl zničen ohněm v květnu 1943. Kronika vesnice Lety také konstatuje, že v zimě roku 1942-43 zahynulo v táboře v Letech více než 600 Romů. (Česká vláda stále tvrdí, že během celé existence tábora zemřelo jen 327 osob):

Toto je část záznamu z roku 1940, citovaného z kroniky na radnici v Letech (zde přeloženo zpětně z angličtiny):

"V Dolní Lepjezi blízko u rybníka byl postaven dřevěný tábor. Začátkem června bylo do tábora posláno 200 drobných kriminálníků. Hlídalo je 48 českých policistů. Místo se oficiálně nazývalo "kární pracovní tábor". Lidé, zadržovaní v táboře, pracovali na stavbě místních silnic a dostávali plat 10 haléřů za hodinu. "

Každý kus země ve starých Čechách měl jméno. Dolní Lepjez byl pozemek, který vlastnila u rybníka radnice Lety. Rybník dodnes vlastní Schwarzenberkové z hradu Orlík. Přeživší vězňové z koncentračního tábora Lety se o tomto rybníce ve svých příbězích zmiňují často. Do rybníka byli vězňové bráni ve velkých skupinách na mytí. "Rybník byl naším osudem," tvrdí jeden vězeň. "Tam dozorci utopili mnoho vězňů, zejména malých dětí." Mám fotografii tohoto tábora, poté, co byl v roce 1942 rozšířen a proměněn na tábor pro cikány. Tábor byl vyfotografován z nedaleké silnice a na fotografii je vidět, že je umístěn těsně na druhé straně rybníka.

"Nové důkazy", které Česká televize předložila divákům, je také možno najít v kronice vesnice Lety. Tyto "nové důkazy" je zápis z roku 1945, který svědčí o tom, že ve stejné oblasti byl postaven jiný tábor - nikoliv u rybníka, ale u lesa. V záznamu v kronice se praví:

"12. května. Asi ve dvě hodiny ráno přišli z východu první ruští vojáci. Asi třicet mužů. Rusové zjistili, kde se shromažďují Němci. Požádali o 25 místních lidí se zbraněmi a šli do nepřátelského tábora v Křížatkách, kde Němce odzbrojili. Rusové pak odvezli Němce do lesa nedaleko Horní a Dolní Lepjeze. Pak postavili v Lepjezi dočasný tábor a odebrali vězňům cigarety, peníze, světla, tabák, atd. "

Je důležité, že v tomto zápise je zmínka nejen o Dolní Lepjezi, ale i o Horní Lepjezi, která je severně od rybníka u lesa, kde, jak dnes tvrdí Česká televize, byl umístěn cikánský tábor. Takže byly v roce 1949 vyfotografovány tyto budovy u lesa pro válečné zajatce, nikoliv tábor pro cikány u rybníka, který byl spálen v květnu 1943.

Většina místních lidí, s nimiž jsem hovořil v roce 1991, o přesném umístění tábora smrti pro cikány, je ještě naživu. Je pochopitelné, proč teď mlčí. Nechtějí dát své vesnici špatné historické jméno. Nechtějí, aby byly Lety známy jako další Dachau. Ale pravda je ta, že v té vesnici byla na místě tábora smrti z druhé světové války postavena prasečí farma. Čím déle se budou strany s finančním zájmem na věci snažit tuto skutečnost zakamuflovat, tím déle se o Lety budou zajímat zahraniční sdělovací prostředky.

Adolf Vondrášek, bývalý starosta Mirovic, kde bylo v létě 1942 pohřbeno 345 vězňů z Let, to shrnuje takto: "Prasečí farma by tam neměla vůbec být. Je to národní skandál. Byla postavena přímo na místě původního tábora smrt. Když vláda vyslala své lidi, aby věc zkoumali, nevěděli ani, kde jsou hroby. Je to velká ostuda.

Nobody knows

by Paul Polansky

Back in 1991 when I conducted these local interviews, the camp site was not an issue. Therefore, I was quite shocked when Czech TV recently presented a documentary bringing into question the exact location of the camp. According to "new information" discovered by Czech TV, the camp was not where everybody thought, but a hundred meters further north by the forest-- and not by the pond as everyone had presumed. For evidence, Czech TV produced a 1949 aerial photo showing a small collection of buildings on the edge of the forest north of the pond. According to the Czech TV program, this was the site of the camp. The pig farm which everyone presumed had been built over the camp barely touched this new site.

To back up this new information, an old man originally from Lety by the name of Sindelar stood by the forest and told how he used to bring food to the Jewish doctor who was a prisoner in the camp. Sindelar told the camera that the Gypsy camp was by the forest, not by the pond. What Sindelar didn't tell the viewers was that he was the engineer who designed and built the pig farm in 1979. The program ended with the director of the Romany Museum in Brno declaring that no one really knows where the camp used to be. The theme of the program was why get into a  monetary fuss about moving the pig farm if no one is sure where the Gypsy camp used to be.

Although the Czech press had dubbed me the "father of Lety", the man who revealed to the world the existence of this WW II death camp, I was not interviewed for the tv program. Neither were any of the survivors who lived,worked and suffered at the camp -- not to mention burying, according to them,thousands of relatives in the woods around the camp. I  was flabbergasted by the film because if no one wants to believe the stories of the survivors (recently published) about where the camp used to be, there are documents describing the exact location of the Gypsy camp. No researcher has to go any further than the local town hall of Lety to find them. For over a hundred years every village in Bohemia has had to keep its local history written up in a chronicle. The complete history of the Lety Gypsy camp is written up in the Lety town hall chronicle from the time it was built as a disciplinary camp for petty criminals in June 1940, until it was burned to the ground in May 1943. The Lety chronicle also states that over 600 Gypsies died in the Lety camp during the winter of 1942/43 (the Czech government still maintains only 327 died during the entire existence of the camp).

This is a partial 1940 entry from the Lety town hall chronicle, translated into English:

"In Dolni Lepjez close to the pond a wooden camp was built. At the beginning of June, 200 petty criminals guarded by 48 Czech policemen were sent to the camp. The place was officially called "karni pracovni tabor" (working camp).The people interned in this camp worked on building local roads and got 10 hellers per hour."

Every tract of land in old Bohemia had a name. Dolni Lepjez was a small piece of land owned by the Lety town hall near the pond which to this day is still owned by the Schwarzenbergs from Orlik castle. The survivors of the Lety concentration camp mention this pond frequently in their stories. The pond was where the prisoners were taken in large groups to wash. "The pond was our real destiny," one survivor claims. "That's where the guards drowned many prisoners, especially the young children." I have a photo taken of this camp after it was enlarged in 1942 and designated a Gypsy camp. The photo taken from the nearby highway shows the camp just the other side of the pond.

The "new evidence" that Czech TV presented to their viewers is also to be found in the Lety chronicle. That "new evidence" is a 1945 entry which tells of another camp being built in the same area---not by the pond, but north by the forest. This entry reads:

"12 May: Around 2 a.m. the first Russian soldiers came from the east. About 30 men. The Russians found out where German soldiers were concentrated. They asked for 25 local people with guns and they went to the camp of the enemy in Krizatky where they disarmed the Germans. The Russians then took the Germans to the forest close to Horni and Dolni Lepjez. After that they made a temporary camp in Lepjez and took away from the prisoners their cigarettes, money, flashlights, tobacco, etc."

It is important to note that this entry mentions not just Dolni Lepjez but also Horni Lepjez which is north of the pond by the forest where today Czech TV claims the Gypsy camp was situated. Thus it was these German prisoner-of-war buildings by the forest which were photographed in 1949, not the Gypsy camp by the pond which had been burned down in May 1943.

Most of the local people I spoke to in 1991 about the exact location of the Gypsy death camp are still alive. It is understandable why they are now quiet. They don't want to give their community a bad historical name. They don't want Lety to be known as another Dachau. But the truth is that there is a pig farm built over a Holocaust site. The longer this fact is covered up by parties with a financial interest, the longer the international media will be attracted to Lety. Adolf Vondrasek, the former mayor of Mirovice where 345 Lety prisoners were buried in the summer of 1942, sums it up this way: "The pig farm should not be there at all. It's a national disgrace. It was built right over the original death camp. When the government sent their people to research the matter, they didn't even know where the graves were. It's a great shame."