Rasismus v Británii:
Bude znamenat vyšetřování vraždy Stephena Lawrence změnu?
Motto: "Ne, Británie nemá žádné problémy s rasismem jako ČR." - Kontroverzní náměstek britského ministra vnitra Mike O'Brien při nedávném vystoupení v Jednadvacítce České televize, kdy mu reportér Brunclík nedokázal oponovat žádnými informacemi z Británie, které velmi podstatně svědčí o opaku.
Tento týden vyvrcholilo šestileté úsilí černošských rodičů Brita Stephena Lawrence o spravedlivé vyšetření jeho rasové vraždy v dubnu 1993. Ve středu byla zveřejněna rozsáhlá vládní analýza o vážných nedostatcích vyšetřování jeho vraždy londýnskou policií - nedostatcích, k nimž došlo, hlavně protože byl osmnáctiletý Stephen Lawrence černoch.
Stephen Lawrence, který se usilovně připravoval na maturitu a chtěl být architektem, byl zavražděn ve 22.30 večer dne 22. dubna 1993, když čekal na autobus v nepříliš známé části Londýna jménem Eltham, v ulici Well Hall Road.
Všechny britské deníky věnují analýze vyšetřování rozsáhlý prostor - například deník Guardian se jí zabýval ve čtvrtek na více než dvanácti stranách. List upozorňuje, že další podrobnosti si můžete přečíst, včetně kompletní zprávy o vyšetřování smrti Stephena Lawrence na rozsáhlých internetových stránkách tohoto listu na adrese http://newsunlimited.co.uk.
Deník Times cituje z oficiální zprávy, jak byl Stephen Lawrence zavražděn:
"Stephen strávil u svého přítele Duwayna Brookse odpoledne a večer dne 22. dubna. Byli na cestě domů a přibližně ve 22.30 se zastavili na stanici autobusu ve Well Hall Road. Stephen vyšel doprostředka ulice, aby se podíval, jestli nejede autobus.
Brooks byl na půl cestě mezi Dickson Road a kruhovým objezdem, když uviděl na druhé straně ulice pět nebo šest bělošských mladíků. Zavolal na Stephena, jestli vidí přijíždět autobus, a jeden z mladíků to uslyšel, protože reagoval slovy, "Co, co, negře?" Skupina přešla ulici a vrhla se na Stephena. Pobodali ho smrtelnými ranami a zmizeli. Tři svědci na stanici autobusu konstatovali, že útok byl náhlý a krátký, ale žádný z nich nebyl posléze schopen identifikovat útočníky. Skupina bělošských vrahů pak zmizela v Dickson Road.
Stephen byl pobodán do hloubky asi dvanácti centimetrů na obou stranách přední části těla. Obě bodné rány přeřezaly pomocné tepny a musela mu proudem z těla téci krev. Rozběhl se po ulici směrem k svému příteli. Je s podivem, že se mu podařilo uběhnout 140 metrů, než padl na zem. Pak hojně krvácel. Zemřel dříve, než přijela záchranka."
Zpráva dále konstatuje: "Vražda Stephena Lawrence byla prostě a pouze a jednoznačně motivována rasismem. Byla to obrovská tragédie pro jeho rodinu. Byla to urážka společnosti, a zejména místní černošské komunity ve čtvrti Greenwich. Nikdo nebyl za tento strašlivý zločin odsouzen. To je také urážkou rodiny Lawrencových i celé komunity."
Při dlouhodobém policejním vyšetřování následovala celá série zklamání a katastrof. Policii se nepodařilo najít kromě Duwayna Brookse žádné jiné svědky. Navzdory obrovské publicitě případu se nikdo dosud nepřihlásil. Pět mladíků bylo obviněno, ale nebylo odsouzeno, neexistují proti nim přesvědčivé důkazy.
Oficiální analýza vyšetřování smrti Stephena Lawrence konstatuje, že neuspokojivé výsledky vyšetřování jsou důsledkem velmí závažných nedostatků v londýnské policii: nekompetence, rasismu, atmosféry korupce a spikleneckého srozumění mezi policisty.
Stephenova matka se vyjádřila, že londýnská policie přihlížela smrti jejího osmnáctiletého syna v nečinnosti a s nezájmem.
"Považovali celou záležitost za válku gangů a jednali způsobem, který se dá charakterizovat jen, jako jednání bělošských pánů z období otroctví."
Matka pokračovala: "No, zdá se, že nám byli přiděleni všichni rasističtí policisté, kteří v londýnské policii vůbec jsou. Není divu, že nikdo nebyl odsouzen za vraždu mého syna. Jsem svědkem toho, že černošští lidé i nadále umírají na ulicích a v policejních autech. Rasismus v oficiálních institucích je tvrdě zakořeněn a je těžko představit si, že bude z policie odstraněn."
Nyní čtyřiadvacetiletý Duwayne Brooks, který nyní pracuje jako elektrikář, hlavní svědek vraždy Stephena Lawrence, zažil toho tolik, že ho to málem přivedlo k šílenství.
Okamžitě po Stephenově pobodání vytočil nouzové telefonní číslo a zavolal sanitku. Neobrátil se na policii. Posléze se obrátil na bělošskou dvojici o pomoc. Ti ho nejprve zcela ignorovali a pak si mysleli, že je chce okrást.
Svědčí, co se dál odehrávalo:
"Na scéně zločinu se mnou policie zacházela, jako bych byl lhář, jako bych byl podezřelý, namísto oběti, protože jsem černoch. Policie nechtěla uvěřit, že by na nás bělošští mladíci mohli zaútočit jen tak pro nic za nic. Policie se mě snažila onen večer po útoku na Stephena přesvědčit, že není pravda, že na nás útočníci volali, že jsme negři. Charakterizovali mě jako násilného, zastrašujícího, nespolupracujícího člověka. Používali stereotypní obraz mladého černocha. Neposlouchali, co jsem jim říkal. Bylo jim úplně jedno, že tam Stephen umíral. "
Dwayne se domnívá, že je jeho život v nebezpečí, protože je hlavním a jediným svědkem proti útočníkům. "Podezřelí a jejich společníci jsou hlavní hrozbou mé rodině a mým přátelům. Ale já se nejvíc bojím policie. Ti si dělají, co chtějí, a vždycky jim to projde. Kolik černochů zemřelo ve vazbě."
Duwayne se musel podrobit dlouhodobému psychologickému poradenství, aby se dostal z traumatu v důsledku toho, co ho potkalo. Pokračuje:
" Policie se snažila očernit mé jméno. Brzo po vraždě Stephena Lawrence mě neustále zastavovali na ulici a prohledávali mě. Když policie zjistila, že mám čistý trestní rejstřík, snažila se mě zdiskreditovat jinými prostředky." U soudu nebylo Duwaynovo svědectví incidentu připuštěno, protože Duwayne, který utrpěl potraumatickým stressem, nebyl schopen o podrobnostech útoku svědčit jasně.
Ministr vnitra Jack Straw se v parlamentě při příležitosti zveřejnění zprávy o vyšetřování smrti Stephena Lawrence přiznal, že pociťuje osobně velkou vinu. Uvedl, že si přeje, aby se zpráva stala "velkým předělem a katalyzátorem pro trvalé změny", aby se stala rasová rovnoprávnost v Británii skutečností.
Straw přijal závěry zprávy Sira Williama Macphersona, která obvinila londýnskou Metropolitan Police ze základní nekompetence a z institucionalizovaného rasismu, ale dovolil šéfovi londýnské policie Siru Paulu Condonovi, aby dosloužil zbývajících 10 měsíců svého funkčního období. Straw a Tony Blair se setkali s rodiči zavražděného Stephena Lawrence.
Oficiální zpráva mj. požaduje:
aby se zlepšení vztahů mezi policií a etnickými menšinami stalo hlavní prioritou
aby byly okamžitě zreformovány školicí protirasistické programy v britské policii
aby proběhla hloubková inspekce londýnské policie policejním inspektorátem, jejímž účelem má být obnovit důvěru veřejnosti
policisté, o nichž bude zjištěno, že se chovají rasisticky, budou propuštěni
školní osnovy mají být změněny, aby "si cenily kulturní rozrůzněnosti" Británie a aby odrážely skutečný stav společnosti.
Deník Guardian zveřejnil ve čtvrtek tuto úvahu, proč se dostal případ Stephena Lawrence do ohniska pozornosti sdělovacích prostředků:
Na hlubokém americkém Jihu se tomu říkalo reckless eyeballing, drzé civění. Bylo to obvinění, že se černoch odvážil pohlédnout přímo do očí bílé ženě.
V roce 1993 to stála Aliho Ibrahima život. Jednadvacetiletý uprchlík ze Súdánu šel v jihoanglickém městě Brightonu po ulici s dvěma přáteli, když ho obvinil bělošský muž, že pohlédl na jeho dívku. Nastala hádka. Muž vytáhl nůž a píchl jím Ibrahima do srdce. Tento muž, kterému se podařilo do Británie uprchnout před občanskou válkou v Súdánu, zemřel na ulici jihoanglického města.
Sedmnáctiletý Quddus Ali kráčel ulicí Commercial Road v londýnské čtvrti Stepney, když ho napadlo osm bělošských mladíků a zbili ho a zkopali tak, že Quddus utrpěl čtyřměsíční koma. Jeho mozek je trvale poškozen.
Byly to dva rasově motivované útoky, za něž nikdo nebyl odsouzen. Oba se odehrály téhož roku, kdy byl zavražděn Stephen Lawrence. Ani Qudduse Aliho ani Aliho Ibrahima ale v Británii nikdo nezná. Nenatáčejí se na jejich počest žádné televizní filmy jako na počest Stephena Lawrence, ani se o nich nehovoří v britském parlamentě.
Proč se pozornost veřejnosti soustředila na případ Stephena Lawrence? Mají s tím mnoho co dělat sdělovací prostředky. Našly totiž v případu Stephena Lawrence jednoduchý příběh dobra a zla, který se hodil do rámce jejich vlastní rasové zaujatosti a který mohly čtenářům dobře prodat.
Na jedné straně byli Stephenovi údajní vrazi - násilní, primitivní a zločinečtí. "Rasističtí gangsteři," napsal konzervativní týdeník Sunday Telegraph. "Skupina rasistických násilníků," konstatoval The Mirror. "Pět primitivů nejhrubšího zrna," napsal Daily Mail.
Na druhé straně byla rodina Lawrencových a jejich mrtvý syn. Na rozdíl od Aliho Ibrahima, Stephen Lawrence nebyl žadatelem o politický asyl. Nikdy nespáchal žádný trestný čin a nikdy se nedostal do styku s policií. Neměl podivný účes, ani nebyl z rozvedené rodiny.
Je charakteristické, že lidi většinou vědí o Stephenu Lawrencovi, že se připravoval na maturitu a chtěl být architektem. "Byl mladý a inteligentní a černý, byl to pilný student, který měl celý, úspěšný život před sebou," napsal Daily Mail. "S drogami neměl nic společného," konstatoval Sunday Telegraph.
Jeho rodiče mají stejně vynikající pověst a jsou přístupní. Mluví anglicky. Jsou křesťané. "Přátelé a sousedé je charakterizují jako obyčejnou, normální rodinu," napsal Sunday Telegraph. "Jsou laskaví a příjemní. Jejich sousedé jsou běloši. Lawrencovi mají bělošské přátele."
Tak se Neville a Doreen Lawrencovi stali Obyčejnými, Řadovými britskými občany, kteří se dostali do ohniska právní a politické bouře. Představovali přesně takovou rodinu, jakou bělošský establishment od černochů chce. Nebylo možné je bagatelizovat prostřednictvím černošských stereotypů.
Ze zkušeností černošských mladých lidí,
jak je přinesl Guardian:
Darell Philip, 17
Asi před čtyřmi nebo pěti lety jsem šel na poštu vybrat si nějaké peníze. Ulicemi jezdilo pořád dokola policejní auto. Byli v něm bělošský policista a černošská policistka. Dívali se na mě. Měl jsem na sobě roztrhanou bundu a vytahoval jsem si rukáv. Ptali se mně, Co děláš s rukou? Požádali mě, aby si bundu sundal. Sebrali mi vkladní knížku. Šel jsem pro maminku. Ptali se mě, kde máš kamarády. Zeptal jsem se, co mají na mysli? Pak nasedli do auta a odjeli. Hledali nějakého černocha. Maminka telefonovala na policii a stěžovala si. Slíbili, že se u nás zastaví, ale nikdo nepřišel. Neměli zájem. Zapomněl jsem si zapsat jejich číslo, protože jsem měl strach.
CarleneThomas-Bailey, 14
Když jsem jela na karneval na Trinidadu, vracela jsem se s přítelem černochem a s příslušníky mé rodiny. Když jsme dojeli do Londýna, všechny pustili, ale přítele prohledali, jestli nemá drogy. Mého tatínka taky zastavili, kvůli barvě jeho kůže. Je to takový špatný konec dovolené. Když jsme vyšli z letiště, opravdu mě to zdeprimovalo.
Daniel Blackwood, 17
U nás v ulici je obchod se zeleninou a tam jsou opravdoví rasisti. Vždycky, když jdu kolem, tak na mě volají, "Tak co, jdeš ke kamarádům, chystáte se někoho znásilnit?" Kdykoliv vejdu do nějakého obchodu, vždycky bezpečnostní hlídky zpozorní. Na mladé černochy si každý dává moc pozor. Chtěl bych mít pocit svobody.
Senab Adekunle, 16
Normálně člověk věří průvodčímu v autobuse, když říká, že tam není místo. Čekali jsme s rodiči na autobus, a průvodčí nám řekl, že tam není místo. A pak dovnitř pustil sedm bílých lidí namísto nás čtyř.
