pátek 26. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Rasismus:
  • Británie: rasistická vražda Stephena Lawrence Postoje Britských listů:
  • Velká Británie, BL, Česká televize a Česká republika (JČ) Rasismus:
  • Pořad ČT o táboře Lety: vážné věcné chyby
  • Cenzura? ČRo zrušil rozhovor s Paulem Polanským
  • Nikdo neví, kde byl tábor Lety (Paul Polansky) Internet a demokracie:
  • Komunální úřad likviduje internetové linky (Demokratická unie) Ekologie:
  • Jak to dnes vypadá s ekologickou katastrofou ve Španělsku? (Aleš Zeman) Změny v počasí:
  • Únorový sníh: nejedná se o žádnou předzvěst katastrofy (František Roček)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Velká Británie, Česká televize a Česká republika

    Jan Čulík

    Nadešel, zdá se mi, zase čas jasněji vyjádřit redakční cíle tohoto listu.

    Bude to ale trochu jako v té pohádce "jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co".

    Reaguji na kritické připomínky čtenářů Britských listů. Mám je ale z druhé ruky.

    Je mi líto, že se tito lidé nepřihlásí se svými názory a přípomínkami do Britských listů přímo a adresně. Mohla by z toho vzniknout plodná diskuse.

    Chci se však přesto pokusit napravit určitá nedorozumění, která jak se zdá vznikají ohledně etosu a poslání Britských listů.

    Jeden čtenář BL, který žije v Británii už několik let, je životem v této zemi zklamán. Poukazuje na tajnůstkářství, aroganci a nedemokratičnost britských státních úřadů, i na chudobu Británie. Zdůrazňuje, že se prý o problémech v Británii pořád jen hovoří, ale za dlouhá léta se nevyřešilo nic. Vezměme například otázku. do jaké míry mají mít novináři právo zasahovat do soukromí veřejných osobností. V Británii se o tom pořád diskutuje a nic není vyřešeno. V jiných zemích to dávno vyřešeno je. Vezměme skandál kolem špatně vyšetřené vraždy Stephena Lawrence. Obdobně se nad obdobnými skandály před třiceti lety rozhořčovaly sdělovací prostředky, ale nic se od té doby nezměnilo. Hospodářsky je Británie chudá země. Sociální zabezpečení je nedostatečné. Je chybou dávat Británii Čechům na piedestal a citovat ji jako ideál, jako nedostižný vzor. Daleko důležitější by mělo být zkoumat politickou kulturu a civilizační zvyklosti v Evropské unii obecně, zejména ve středoevropských zemích EU, jako je Německo a Rakousko. Ty jsou české civilizaci daleko bližší.

    Do určité míry může být výše uvedený kritik ovlivněn tím, že žije a pracuje v Londýně. Londýňané jsou skutečně, zdá se mi, do určité míry proslulí svou arogancí. Kdykoliv Londýn navštívím, připadá mi, že Londýňané trpí velikášstvím, že je jejich sedmimiliónové město pupkem světa. Jistě se tam odehrává mnoho zajímavých věcí, avšak svou až manickou hektičností a sobeckou soustředěností každého jednotlivce na sebe se mi - už kvůli tomu obrovskému množství lidí, jimž se musí člověk v Londýně všude vyhýbat - zdá Londýn dosti nepříjemným místem k životu. Moje pojetí života ve Velké Británii je bezpochyby ovlivněno vnímáním z klidnější a k životu uzpůsobenější provincie - méně než jednomiliónového města Glasgowa s dramatickou, nedotčenou a divokou přírodní scenérií na dosah ruky. Skotská společnost byla vůči mně během let diskrétní a tolerantní. Nikdo se nikdy nezeptal, co jsem zač, proč mám cizí přízvuk a co jim do skotské společnosti lezu. Místní komunita lidi z vnějšku jako jsem já přijímá relativně velmi vstřícně. Jakožto držitel univerzitního místa (které jsem získal až po mnoha letech příchodu do Británie) přiznávám jsem určitým způsobem v privilegovaném postavení. Možná to trochu nevhodně ovlivňuje můj pohled na svět.

    V žádném případě se však Britské listy nechějí Británii nijak vytahovat nad českou skutečnost. Pokud to někdo tak vnímá, bylo by to nedorozumění.

    Britské listy se nesnaží vnucovat českým čtenářům Vekou Británii jako nekritizovatelný, ideální vzor. Vždycky byly Britské listy proti tomu, aby byli občané České republiky a čeští novináři příliš uctiví před takzvanými západními vzory. Vždycky zdůrazňovaly, aby byli lidé v ČR především sami sebou, aby při hodnocení všeho kolem sebe užívali vlastního, samostatného kritického úsudku a rozumu.

    Britské listy poukazují ve srovnání s českou společností na určitou britskou praxi, jejíž převzetí by pro českou společnost mohlo být přínosné, zároveň však vždycky ostře varují před britskými chybami a  snaží se informovat o debatách o těchto chybách.

    Jsem přesvědčen, že je užitečné studovat britskou praxi: určitě především v oblasti sdělovacích prostředků, které jsou podle celosvětových měřítek velmi kvalitní, ale i britskou praxi v mnoha jiných společenských oblastech. Británie je totiž v současnosti zemí velmi otevřenou a velmi rychle se měnící. Jako taková sbírá zkušenosti ze mnoha zemí světa.

    Kritik má pravdu, když poukazuje na to, že je Británie v kontextu Evropské unie chudou zemí a zároveň zemí, která je v mnoha oblastech ve srovnání s jinými evropskými zeměmi značně nedokonalá.

    Ale právě proto je myslím zajímavé sledovat vývoj a veřejnou debatu ve Velké Británii, která se mi zdá relativně nejotevřenější. Je to hlavně důsledkem anarchičnosti britské veřejnosti, která nevěří v moc britského státu a není vůči němu příliš loajální.

    Velká Británie byla, řekl bych po většinu tohoto století, zemí v průšvihu. Byla to země, jejíž vládnoucí vrstvy ovládaly prostřednictvím Britského impéria velkou část zeměkoule: během dvacátého století, zejména od druhé světové války Británie o toto impérium přišla. Má tedy nyní trochu komplex méněcennosti.

    Zejména ještě v první polovině dvacátého století byla Británie kastovnicky přísně stratifikovanou společností. Každého britského občana okamžitě určil sociálně a regionálně jeho přízvuk, jakmile otevřel pusu. Mnohé sociální problémy zůstávaly neřešeny, právě proto, že narážely na bariéry tohoto britského společenského kastovnictví. Všechny problémy byly vždycky nazírány nikoliv objektivně, ale pokaždé v první řadě z "třídního" hlediska.

    Šokovalo mě, když jsem před dvaceti lety přišel do Británie, že nebylo možno poslouchat třeba Mozarta prostě jen jako pěknou hudbu. Ten, kdo si pustil Mozarta nebo Dvořáka, se tím automaticky klasifikoval jako příslušník středních vrstev, jímž dělnické vrstvy pohrdaly jako snobem. Oba skladatelé by byli asi hodně překvapeni (Dvořák zvlášť jako syn řezníka), kdyby zjistili, že jsou v Británii automaticky hodnoceni jako "příslušníci buržoazie".

    Kastovní stratifikace v Británii se začala rozkládat s příchodem tzv. "permisivní" (liberální, uvolněné) společnosti v šedesátých letech, ale rozklad starých struktur se zrychlil řekl bych teprve od sedmdesátých či osmdesátých let.

    Británie je nebohatá země, ale je to země probíhajících dynamických změn. Je podle mého názoru neobyčejně zajímavé sledovat, jakým způsobem se Britové - mimo jiné i veřejnou debatou - snaží řešit své společenské problémy.

    Zajímavé je to sledovat nikoliv proto, že bychom to měli nekriticky napodobovat, ale proto, že proces přeměny britské společnosti leží před námi otevřen jak na operačním stole. Na rozdíl od zemí, kde je většina společenských problémů údajně už vyřešena a řešení zakotveno do zákonů, může v Británii být svědky přímo procesu změn. Měli bychom se z toho kriticky poučit - nikoliv přebírat automaticky všechno, co je britské, jako ideál.

    Užitečné je například vnímat, jakým způsobem se osvobodilo střední Skotsko od dědictví zastaralých prodělečných automobilových závodů a přešlo během dvaceti let na počítačový průmysl, přičemž do země přilákalo desítky zahraničních investorů. Tento proces má své kritiky: mnozí poukazují na jeho různé nedostatečné rysy. Dobré je však poučení o tom, kde se co udělalo dobře a kde špatně.

    Ano, je důležité studovat principy a zákony Evropské unie, pokud do této organizace Česká republika směřuje. Jenže, navštívím-li libovolnou zemi EU, zjišťuji, že v základních otázkách se vliv Evropské unie projevuje v nich v podstatě stejně. Řekl bych tedy, že je skoro jedno, z které členské země EU zkoumat problémy evropské organizace.

    Až na to, že se mi zdá nejvýhodnější zkoumat vztah bruselského ústředí k jednotlivým členským zemím EU právě z té země, která - jako Británie - se k užší integraci Evropské unie staví nejpodezřívavěji a nejneochotněji - a  jejíž sdělovací prostředky analyzují a probírají podrobně každou nesrovnalost nebo každý nedokonalý zákon Evropské unie.

    Ano, v jiných evropských zemích mají například otázku přístupu do soukromí známých osobností jednou pro vždy vyřešenu - ve Francii je to prostě zakázáno, a basta. Jeremy Paxman vysvětloval v knize The English, proč se zdá, že v Británii vládne chaos a všechny reformy jdou velmi pomalu - stát nemá žádné pořádné pravomoce.

    Shrnuji tedy: píšu-li o Velké Británii, nemíním tím, že by měli lidé v Čechách před velkým britským vzorem automaticky padnout na kolena. Snažím se předkládat klady i zápory o britské společnosti a očekávám, že si to lidé samostatně přeberou podle vlastního kritického úsudku.

    Mottem Britských listů by mělo být: "Nikomu nevěřte, buďte ve střehu před zjednodušujícími stereotypy a od všeho si udržujte kritický, nezávislý odstup."

    Tragédií pro Britské listy by bylo, kdyby jim čtenáři začali stoprocentně věřit, jako nějakému Písmu svatému.

    A ještě dvě poznámky k České televizi:

  • Prý je absurdní, že srovnávám zrovna Jeremyho Paxmana s moderátory České televize. Je prý absurdní dotazovat se, proč moderátoři České televize nejsou takového kalibru, jako je Paxman. Historická situace České republiky je jiná.

    Nechápu. Má to být proto omluvou, že moderátoři České televize musejí být nepříliš vzdělaní a nepříliš zkušení? Nemohou v televizi jako moderátoři publicistických pořadů pracovat všeobecné respektované, vzdělané a zkušené osobnosti, tak jako třeba v Británii? Neříkejte mi, prosím, že v ČR žádní nejsou!

  • A druhá věc. Kritik se vyjádřil: "Čulík dlouhé měsíce řve, aby Puchalský zveřejnil svůj utajovaný projekt reformy České televize. Pak najednou napíše, že měl projekt k nahlédnutí. To je naprosté selhání integrity Britských listů."

    Přiznám se, že také nerozumím. Požadavek, který vedení České televize a Rada České televize ignoruje, totiž aby byl projekt, na jehož základě byl Jakub Puchalský jmenován do veřejné funkce, veřejně přístupný, je přece logický a nemá nic společného s tím, že Jan Čulík měl krátkodobě projekt k nahlédnutí. Budeme si muset počkat asi až na to, až začne fungovat nový zákon o otevřenosti veřejných institucí a státních úřadů.

    Mimochodem, zmínil jsem se v Britských listech už několikrát, že jsem měl možnost nahlédnout do Puchalského utajovaného projektu. Nemám důvodu to utajovat. Alespoň mohu svědčit o tom, že ten projekt vůbec existuje, o čemž například pan Ivo Mathé pochyboval.

    Opakovaně jsem zdroj, který mi to umožnil, žádal o svolení ke zveřejnění tohoto textu. Nemohu ho zveřejnit bez svolení. Svolení jsem nedostal a text projektu k dispozici ani nemám. Jakým způsobem je to tedy narušení integrity Britských listů?

    Třeba nám příště citovaný kritik, za jehož podnětné připomínky mu děkujeme, napíše přímo.

    Jan Čulík



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|