Lze srovnávat debatní pořad v britské televizi ("Frost on Sunday") s debatním pořadem "Kotel" televize Nova?
Douglas Paine je student na Glasgow University.
Hlavním měřítkem pro srovnání byla pro mě v tomto případě míra, do níž oba zkoumané pořady podporují inteligentní debatu, která vede ke zdravému stavu politiky. To znamená, že by pořady měly být informativní, srozumitelné, rozumným způsobem "objektivní" (pokud takový postoj existuje). Měly by také povzbuzovat lidi, aby se zajímali o politické otázky a aby osobně získali hluboké porozumění tomu, co se děje kolem nich.
Přijímám, že je toto mé měřítko absolutně arbitrární, náhodně zvolené, a je možné, že tvůrci analyzovaných televizních pořadů o nic takového vůbec neusilovali. Nicméně, vzhledem k tomu, jaké mandáty dostaly BBC a televize Nova od britské a české vlády, které jim poskytly vysílací licenci, a vzhledem k tomu, že se tyto televizní stanice zavázaly plnit některé principy, o nichž byla zmínka výše, jsem přesvědčen, že je moje měřítko platné.
Budu se zabývat pořady Kotel, které se vysílaly 29. července 1998, kdy byl interviewován Josef Krejza ze SPR-RSČ a ze 27. května 1998, kdy v Kotli vystoupil předseda ČSSD Miloš Zeman. Srovnám je s pořadem Breakfast with Frost (Snídaně s Robertem Frostem), který se vysílal 7. února 1999.
Oba pořady mají naprosto rozdílný formát. Breakfast with Frost trvá hodinu a usiluje o to, shrnout události minulého týdne. To, že se vysílá dost brzo v neděli dopoledne, tuto atmosféru podporuje. Také to zajišťuje, že televizní diváci jsou velmi střízliví. Na začátku a na konci pořadu se vysílá přehled zpráv, v pořadu je přestávka na předpověď počasí a hlavní témata pořadu se zabývají aktuálními problémy, které se vyskytly v předchozím týdnu. Kotel na druhé straně je kratší. Trvá asi čtyřicet minut a je celý založený na otázkách, které chrlí na jednoho politika obecenstvo ve studiu. Pořad Kotel se vysílá ve středu večer, a sleduje ho jiné televizní publikum, než v neděli ráno. Pořad, který se vysílá uprostřed týdne, se také nehodí k tomu, aby shrnoval, co se dělo v předchozích dnech, a obsahuje více prvků investigativnosti.
Studia, z nichž se vysílá, vypadají také naprosto odlišně. Studio pořadu Breakfast with Frost je velmi uvolněné, jasně osvětlené a vypadá jako obývací pokoj. V pořadu vzniká atmosféra uvolněnosti a neformálnosti a osoby, kteří v pořadu vystupují (většinou politikové), jsou prezentováni jako lidé, jednotlivci s osobními charakteristikami, nikoliv jako veřejné postavy. Studio pořadu Kotel je k tomu naprostým kontrastem. Slovo Kotel vyvolává obrazy jako například "thunderdome", "dóm hromobití", ve filmu Mad Max, Šílený Max. Politikové se potí pod horkými studiovými reflektory a jsou obklopeni nedisciplinovanou cháskou, která je rozmístěna kolem nich ostře stoupajících řadách. Pořad působí dramaticky, používá se suchý led a všude jsou velmi viditelné sem a tam se rychle pohybující kamery. Vzniká dojem, že se s politikem koná proces za jeho zločiny, proces je ale parodie právního řádu, soudní maškaráda.
Styl interviewování je v pořadu Kotel konfrontační. Mladá moderátorka Michaela Jílková se úmyslně snaží přimět osoby, které interviewuje, aby si v živém vysílání protiřečily. Její úvod k pořadu zdaleka není neutrální. Jílková se snaží vytvořit dojem, že je politik pokud možno co nejkontroverznější, a to tím, že rozviřuje špinavou vodu. To se zdá být velmi urážlivým způsobem, jak uvést do studia jakéhokoliv člověka, ale předpokládám, že politikové o tom vědí, než souhlasí v pořadu vystoupit.
Jílková neustále na politiky spěchá, aby odpovídali rychle, často je přerušuje, někdy je ukřičí, aby mlčeli. Má několik otázek, které politikům dává, ale většina otázek pochází od diváků ve studiu. Tyto otázky jsou předkládány anonymně a nezdá se, že by byly předem schvalovány. Některé z nich jsou totiž docela hloupé a jiné zase urážlivé. Občas se stává, že osoba v publiku zná politika osobně a na tomto veřejném fóru hovoří o osobních otázkách (a všechno se to děje anonymně).
V pořadu Kotel vládne silná atmosféra soudu. Vyrovnaná, racionální debata je odsunována ve prospěch krátkých výroků, tzv. soundbites, které vyvolávají emoce diváků. Na tyto výroky reaguje obecenstvo jásáním, neslouhlasným hlučením, pískáním a dupáním, takže vzniká trochu dojem, jako že jste na představení anglického předvánočního divadla pro děti.
Breakfast with Frost má naproti tomu daleko uvolněnější atmosféru. Frost má velmi podrobně vyresearchované otázky, které zdvořile, ale neústupně zatlačují politika k citlivým tématům. Rozsah a kvalita interviewovaných osob je neobyčejně vysoká. Téměř vždycky se ke každému tématu debaty účastní hlavní protagonista toho tématu, včetně zahraničních politiků a státníků. Novináři, kteří v pořadu recenzují tisk za uplynulý týden, bývají vybíráni tak, aby představovali opačné konce politického spektra: například starší, konzervativnější muž a na druhé straně mladá žena, zabývající se tzv. tabloidními, bulvárními deníky.
Vezmeme-li v úvahu témata, jimiž se zkoumané pořady zabývaly, je obtížné učinit férové srovnání. Breakfast with Frost se zabýval velmi důležitými a zajímavými tématy: hovořilo se o situaci v Severním Irsku a do studia byla pozvána Mo Mowlamová, britská ministryně pro Severní Irsko, dalším tématem byly mírové rozhovory o Kosovu, k čemuž byl interviewován pomocí živého satelitního televizního spojení Robin Cook, britský ministr zahraničních věcí, který se na přípravě těchto rozhovorů velmi aktivně podílí, dále se hovořilo s Chrisem Woodheadem, britským hlavním školským inspektorem, který nedávno učinil určitá kontroverzní prohlášení. Pořad se také zabýval jaderným závodem ve zbrojení mezi Indií a Pákistánem. Ve studiu odpovídal na otázky indický ministr zahraničních věcí Džaswant Singh a prostřednictvím živého satelitního televizního mostu pákistánský ministr zahraničních věcí Sartaj Aziz. Poměr domácích a zahraničně politických témat byl vyrovnaný, vzhledem k jejich celosvětovému významu. Možná bych měl kriticky poznamenat, že v pořadu nebylo dostatečné množství podvratných hlasů, opačných názorů, nikdo "nerozhoupával dostatečně nebezpečně člun". Jedinými interviewovanými osobami byli mluvčí vlád a těm byla poskytnuta relativně velká volnost říkat, co chtějí. Avšak, tento postoj potvrzuje dojem, že se politikům dá důvěřovat a že je alespoň možné s nimi zahájit inteligentní debatu.
Kotel na druhé straně nedal vystupujícím politikům příliš mnoho pozitivních možností. Nebyli ušetřeni žádných obtížných otázek, jenže otázky, které na ně chrlila veřejnost, byly nezaostřené a náhodné, takže se vlastně o žádných zásadních problémech nediskutovalo. Josef Krejza z Republikánské strany je velmi kontroverzní osobou s extrémně pravicovými názory a neváhá je ventilovat na veřejnosti. Mám však velké pochybnosti o tom, jakou to má hodnotu, vytahovat provokacemi extrémní výroky z takovéhoto člověka a vůbec se je přitom nepokusit uvést na pravou míru. Podle mého názoru Krejza nebudil v pořadu Kotel příliš úspěšný dojem, ale vidím velké nebezpečí v trivializaci těchto otázek a v jejich bagatelizaci, že o nic nejde, že jsou to jen plané řeči. Zdá se mi, že účelem programu bylo pokusit se přimět Krejzu, aby řekl něco šíleného, a tím ho zdiskreditovat. Nejsem si jist, zda je to nejlepší způsob, jak vystupovat proti fašismu. Pořad, v němž vystoupil Miloš Zeman, šéf sociálně demokratické strany, byl vysílán ve velmi důležitou dobu, kdy začínalo být jasné, že jeho strana zaznamená dosti podstatné úspěchy v nadcházejících všeobecných volbách a že bude Zeman významnou osobností v české politice. Zeman se musel podrobit ostrým otázkám, týkajícím se jeho politického programu, a dopadl při tom dost dobře (lidi víc jásali než nesouhlasně hlučeli). Také si musíme uvědomit, že politická debata se stává o to povrchnější, čím blíže jsme všeobecným volbám.
Celkově myslím mohu uzavřít, že podle mých měřítek dopadl pořad Breakfast with Frost relativně dobře. Tím, že se vysílá dosti brzo v neděli dopoledne, je určen velmi specifické divácké obci a v souladu s tím se mi zdá, že víceméně prezentuje názory politického establishmentu. Avšak debata je konstruktivní a informativní. Jediným problémem je otázka, zda je takovýto druh pořadu přístupný širší veřejnosti, lidem, kteří nutně nečtou troje noviny denně. Kotel je široké veřejnosti velmi přístupný, ale všeobecně, zdá se mi, snižuje tón jakékoliv debaty. Politikové jsou v Kotli proměněni v karikatury. I jejich autorita jako lidských bytostí je ochromována. Důsledkem je, že lidé budou sledovat to, co tito politikové dělají, stále s menším množstvím důvěry, nikoliv s větším. Doufám, že oba pořady jsou jen určitou dílčí částí politické debaty na obou televizních okruzích, protože ani Kotel, ani Breakfast with Frost, neplní všechna měřítka uspokojivým způsobem.
