Poznámka k migrační poznámce. František Roček napsal:
Středeční poznámka JČ k migračnímu článku:
"... například v miliónových táborech uprchlíků po genocidě v Ruandě hrály hlavní slovo polovojenské organizace vražedného ruandského režimu. Znamenalo to snad, že se měly humanitární organizace méně lidsky chovat k postiženým civilistům a dětem?"
To je dilema, "čep lidskosti", na kterém se otáčí denodenní čas lidského žití - schopnost vyrovnat se s paradoxní situací. Snad právě obdobné humanitární aktivity jsou větším (ale např. pro vzdálené Evropany "nezáživným") dokladem lidskosti než literární díla oceněná z fondu dynamitníkovy Nobelovy nadace. Zároveň ale naznačují limity, s kterými se musíme potýkat.
JČ také píše: " Dále bych rád slyšel eticky přesvědčivé zdůvodnění, jakým právem zabraňujeme tzv. 'hospodářským uprchlíkům', tj. lidem, kteří hospodářsky strádají, v příchodu do naší země."
Odpověď je jednoduchá a o to složitější: právo zabraňovat v cestě za štěstím do menšího Strádalova nikdo nemá. Všechna opatření jsou limitována sociálně - psychologicky. Migrační omezení jsou složitým aparátem založeným ani ne tak na zákonech, jako na vůli je "tvořivě" aplikovat. Migrační omezení jsou výslednicí psychických "silových polí", kdy se střetávají představy starousedlíků o ovlivnění jejich kvality života v případě, že by se museli rozdělit o "životní prostor" (i a nebo především - v ekonomickém rozměru). Ale to je na samostatný článek, protože se jedná o nekonečnou bažinu problémů. Bez ohledu na globalizační blábolení, kterým se "moderně" oháníme, tlak na udržení status quo je v lidské společnosti mimořádně silný. František Roček